horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Jiří Kulhánek - Vládci strachu

Tisk

Tak jsem si pro závěr prázdnin naordinoval ryzí oddechovku. O Kulhánkovi téměř všichni recenzenti tvrdí, že píše brak, ale jedním dechem dodávají, že je to skvělé čtivo. Je to tak. Noční klub i Vzpomínku na věčnost sice hodnotím lépe (dneska jsem zjistil, že Vládci strachu jsou autorovou prvotinou, což je pochopitelně znát), ale bavil jsem se opět velmi dobře. Knize dominují tradiční krvavé masakry, drsný humor, má přímočarý a velmi odhadnutelný děj. Oceňuji, že když už to autor s tou pohádkovostí přehání (najednou, jaká náhodička - Richarda zachrání ze spárů Lovců Klára s lesníkem Votočkem), má posléze alepsoň snahu vysvětlit, jak je to možný a jak k tomu došlo (Votoček je starý legionář a má doma vysílačku). Hlavní postavou je švédský šlechtic Richard Adolf Ericksson coby lovený upír, dále stojí zas zmínku bezdomovkyně Klára, malý Pumlíč, můj velký oblíbenec - polský doktor Leszek Wlodowski a samozřejmě hlavní záporák Azzopard. Děj se z velké části odehrává v Česku a většina postav konce knihy přirozeně nedožije. A myšlenka dne je úplně na konci, cituji:

AUTORSKÁ POZNÁMKA:

Ptali se mne lidé, proč se tato kniha jmenuje Vládci strachu, a kdo že to ti Vládci vlastně jsou. Upíři? Alchymisté? Lovci? A protože ten název není z mé hlavy, poprosil jsem o vysvětlení toho nejpovolanějšího:

Někteří v ostatních rádi budí strach – to jsou hlupáci. Jiní se přes svůj strach nikdy nedokáží přenést – to jsou zbabělci. Všichni ostatní, kteří v sobě (alespoň občas) dokáží hlupáka i zbabělce potlačit, jsou Vládci strachu. Tato vláda se ale vždy týká jenom nás samotných.

R. A. Ericksson

 

 

Zřícenina loveckého zámečku Mořičov

Tisk

Výjimečně zařazuju do blogu i včerejší odpolední sólo vyjížďku. Jednak jsem najel pade, což je pro letošek slušné číslo, ale hlavně jsem objevil docela zajímavou zříceninku v blízkém okolí. Rovinu podél Ohře jsem si zpestřil výjezdem na Linhart a výjezdem na střelnici. Nudnou cestu podél řeky mi znepříjemňovala hejna mušek a do kopce z Velichova směr Ostrov mi ujel obtloustlej páprda na elektrole. Pak už přišly zastávky na focení - nejprve vyhlídka z opraveného vodojemu (jedna strana Krušky, druhá Doupov), a pak vrchol dne - zřícenina loveckého zámečku ve tvaru nepravidelného jedenáctiúhelníku.
Od těch ruin jsem si trošku zanadával, neb cesta byla po deštích značně rozbahněná až nesjízdná. Z Ostrova pak už po starý přes Hájek rychle domů. Ještě jsem se trochu proplejtal po Varech, abych tu padesátku dal a po půl sedmý jsem byl doma.

TRASA (52 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Hazmburk

Tisk

Letos je to opravdu jen takové cyklo šolichání, takže se mi do blogu dostávají výlety, které by dříve neměly šanci. Po návratu z pěší tůry na Milešovku jsme v pět sedli na kola a vyrazili dobýt Hazmburk. Luky se nechal vystresovat Aldovo prohlášením, že musí být v půl sedmý zpátky a až k úpatí Hazmburku držel letecké tempo (páč to bylo celou cestu z kopce). Náčelník se přesto v Sedleci odpojil a zamířil zpět na základnu. Naše zbylá trojice (Luky, Špáča) se po červené vydrápala k zavřené bráně zříceniny (pondělí=zavírací den) a dle doporučení pěšího turisty přelezla zeď. Vyslechli jsme si Lukášovu historku z vojny, pokochali se výhledy a po žlutý sešupajdili do hospody v Klapém. Tam jsme přečkali čekání na déšť (naštěstí se nám vyhnul), dali guláš a Kozla za 19 Kč! Cestou zpět jsme si ještě vychutnali vlastislavského Bakaláře (Luky tam měl zábavný incident s nedoplatkem u bodré výčepní) a těsně před devátou jsme dorazili zpět do Kocourova.

TRASA (35 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Oparenským údolím na Oltářík

Tisk

Náš čtvrteční celodeňák skončil po pár kilometrech. Na Košťálově začalo vydatně pršet, tak jsme cyklistiku zabalili. Chuť jsme si spravili hned o den později, kdy jsme si po pěším výšlapu na Ostrý prosadili půldeňák v sedlech bicyklů. Vyráželi jsme v jednu, znovu bez kolenáře Klusiho (aspoň měl Špáča na čem jet). V Oparenském údolí jsme poobědvali a ochutnali místní lehounkou černodolskou desítku (limonádka). Až na třicátý kilometr to byl zkopec nebo rovina, takže nás psychicky brzdila pouze Lukyho ošoupaná destička na předních brzdách (lajdák, už rok mu říkám, vyměň si ty desky!). Po cestě jsme obhlídli zříceninu mlýnu Windsor těsně u dálnice D8, dali Svijany v Dlažkovicích a hlavně se vydrápali do ostrého kopce do Děkovky a odtud ještě výše na zříceninu Oltáříku. Nádherné výhledy do kraje už nás ani nepřekvapily, v Českém středohoří je to normálka. Při velkolepém návratu na základnu nás radostně vítala celá banda, která nám vyšla v ústrety s čerstvě natočenými Kocoury. Mlask.

TRASA (51 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Anna Ekberg - Ztracená

Tisk

Kniha je označována jako milostný thriller nebo dokonce erotické krimi. Naštěstí je to velmi zavádějící zaškatulkování a já můžu za sebe říct, že jsem po velmi dlouhé době přečetl něco takříkajíc jedním dechem. Začátek má velmi rychlý spád, hlavní hrdinku Louise vytrhne z kavárenské idylky chlápek jménem Edmund, který tvrdí, že Louisa se ve skutečnosti jmenuje Helena Söderbergová, je jeho manželkou a majitelkou velkého obchodního impéria. Záhy se ukazuje, že Helena utrpěla ztrátu paměti a postupně, tak jak Helena (a v druhé dějové linii její přítel Joachim) pátrá po své minulosti, vyplývají na povrch dost překvapivé skutečnosti. Samozřejmě jde přitom o život, knížka je čtivě napsaná (přeložená) a celkem slušně vypointovaná. Ideální prázdninové čtení. Doporučuju.

 


Strana 4 z 46

Galerie

Právě připojeni - hostů: 2