horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Opar

Tisk
Na opary jsem nikdy netrpěl a dost mi to vyhovovalo. Jenže na starý kolena se to nějak zvrtlo - druhej opar v krátký době (tzn. tak půl roku, dny starší jsou mimo mou paměťovou rozlišovací schopnost). Zkusil jsem vygůglit "opar" a asi nejzásadnější informace je ta, že pokud chytneš opar jednou, už se ho nezbavíš. Sakra práce! Zkrátka vir, kterej ho způsobuje (sviňák Herpes simplex 1, na dvojku se radši ani neptejte) si pěkně podřimuje v hostitelském těle, a jak cítí svojí šanci, vyraší. Spouštěče jsou obligátní - snížená imunita, nachlazení, stres... S tím stresem to je zajímavý. Jsem čím dál silněji přesvědčenej (byť ryzí pragmatik a militantní odpůrce všech šarlatánskejch praktik i teorií) o tom, že za širokou škálou lidských neduhů (v čele s klasickým nachcípáním) stojí nalomená psychika. Živoucím důkazem je mi, vždy jako tuřín zdravý, Špáča. A proto buďte nedeprimovatelní, budete i zdraví!

PS. Závěrečnou výzvu si nenechte zvošklivit faktem, že vám ji předhazuje starý trudomyslňák - náhodou usilovně pracuju na změně a celkem se mi to daří (zatím nezvládám jen období listopad - březen)


 

Prodám-li zápas, hledím hrát tak, aby to nebylo moc vokatý

Tisk

Nadpis berte s nadsázkou, ale první třetinu to včera opravdu vypadalo, jako by celý plzeňský tým navštívil před zápasem sázkovou kancelář a nedokázal to zahrát trochu nenápadně. Od prvního buly se ploužilo po hřišti pět borců v modrém bez nasazení, připomínalo mi to veřejný bruslení. Slávistum stačilo třikrát zrychlit (z toho dvakrát v oslabení!) a ve 14. minutě bylo po zápase. Očekávám, že po skončení série Stračena oznámí, že dohrával zraněnej - včera to nebyl vůbec on. Jeho výkonu se přizpůsobil zbytek lajny (Vostřák neviditelnej, Vlasák namazal Slávii na gól) a každýmu je jasný, že bez první lajny nemá Škodovka šanci na úspěch. Ale nechtějme nemožné, on je tak trochu zázrak, že se tenhle tým dostal do semi. A třeba se ještě zítra aspoň pokusí v Praze sérii zdramatizovat.

Za stavu 1:5 jsme na začátku třetí třetiny opustili ČEZ arénu, coby dalecí přespolní jsme měli nárok na klidné vyjetí z Plzně. Ale muselo to být hezký, když na konci i za stavu 1:6 obíhala stadionem mexická vlna  a děkovalo se Lasselsbergeru za celou sezónu...

 

Metalovej koncík

Tisk
Onehdá jsem v Medůze viděl rozdávat lístky na koncert kapely Lordi, a protože ten koncert byl v Plzni, a protože můj hlavní dárek (Tropical Islands) se potácí na hraně proveditelnosti (resp. už se z ní nejspíš odporoučel), tak jsem dva lupeny na ten hardrockovej běs věnoval Barušce k narozkám. Dalo se předpokládat, že bude chtít za kulturou vyrazit s manželem, a tak jsem se včera v rachotě chca nechca naladil na metalovou strunu a ve čtyři jsme společně vyrazili nach Pilsen.
Celý článek...
 

Radek John - Memento

Tisk

Knížku jsem si vzal na kurs do Frýdku a asi na dvoustý straně ve mně převládl neodbytný pocit, že už jsem jí jednou četl. Což ovšem neznamená, že bych si z ní pamatoval víc než pár nevýznamných scén - to je ta moje paměť. Možná nejznámější Johnovo dílo pojednává o drogové závislosti hlavního hrdiny Michala Otavy, od které ho nedokáže odradit hyper ochranářská matka, ani feťačka Eva, natož kriminál a ústavní léčebny. Knížka je psaná zkratkovitou formou, což jí svědčí - umocňuje to hrůzostrašnost životní situace lidí propadlých droze. Nedávno jsem se někde dočetl, že autor před jejím napsáním opravdu pronikl do feťácké party, účastnil se jízd po pražských bytech a osobně drogu vyzkoušel.

Až přijde čas, tak dám Memento přečíst Viktorce. Pokud k tomu ještě zkoukne film Requiem za sen, tak si bude moct udělat dokonalou představu o tom, kam může vést experimentování s drogama.

 

Konec jedné série

Tisk
Ve světě sportu platí bez výjimek, že každá série jednou končí. I naše vítězná cesta basketbalovým přeborem dospěla včera ke svému cíli. Trvalo to celkem 21 zápasů tu bezstarostných, onde dramatických vítězstvích, až jsme v tom 22. našli přemožitele. Je fakt, že Sokolov proti nám postavil v podstatě druholigovej mančaft, rozhodčí (byť ligoví) dost často pískali naprostý nesmysly, ale nic z toho neomlouvá naší odevzdanou hru. Netvrdím, že jsme měli vyhrát, ale určitě jsme to mohli zkusit. Jenže my už jsme tam prohrát přijeli. Skoři se ani nenamáhal nastoupit, obrana tradičně tragická, v útoku bezradnost a rychlý zahazování míče. Jedinej hráč, kterej snese přísnější měřítko je příkladný bojovník Randýs, kterej nastoupil s bolestivým moribundusem, a na jehož hru v obraně je vždycky radost pohledět. Prohra po pěti letech (z toho jsme tři roky soutěž nehráli :-) není žádná tragédie. Ještě pořád máme velkou šanci i letos celou soutěž vyhrát. Ale začínám se ptát, jestli má příští sezóna nějaký smysl.
 


Strana 44 z 48

Galerie

Právě připojeni - hostů: 31