horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

C.D. Payne - Mládí v hajzlu 1 (Mladík v odboji)

Tisk

Tahle knížka musela bejt kultovní, už dyž sem nasával moudra na vejšce (matně si vzpomínám na vychechtané komentáře k OLE). Pravdou je, že číst tuhle srandu v pubertě, tak by to byl asi daleko intenzivnější zážitek. Ale i ve svym požehnanym věku sem se královsky bavil. Čtrnáctiletý Nick Twisp (a hlavně Francois Dillinger) je týpek k pohledání, s velkým literárním talentem (knížka je Nickův deník) a obdivuhodným rozhledem (sem se přiučil spoustě nových slov - třeba takovej limerik -  a-a-b-b-a, víme?). Co je třeba vyzdvihnout více než kdy jindy, je překlad Tamary Váňové. To je radost číst takovou hru se slovy, ani nemusí bejt ten děj dvakrát vtipnej (jako že ale je). Má to další 4 díly, takže se těšim.

 

Klínovec z Klášterce

Tisk

Léto to má spočítaný, takže byl nejvyšší čas splnit každoroční povinnost a vydrápat se na nejvyšší bod Krušných hor. Ač jsem lákal (pravda, spíše formálně) Aldu se Špáčou, znovu jsem musel vyrazit sólo. A začínám tomu přicházet na chuť, celý den jsem si nadmíru užil. Klínovec jsem netradičně zdolal prvovýstupem z Klášterce přes Kláštereckou Jeseň. Startoval jsem v 10:00, prvních 50 km rovina na rozjetí, k pívu a polívce v Peřeji jsem usedal v 11:55. Pak už bylo na programu jediný, zato vydatný stoupání až na vrchol. Zvolenou trasu musím pochválit - prázdná silnice, dobrej asfalt, příjemnej sklon (né ten šílenej krpál z Úbočí do Slavkáče v minulé etapě), po cestě sfingy... parádička - teda jen do Měděnce, po tý hlavní je to pak už vopruz. Na Klínovci jsem byl před třetí, sjel jsem do Radničního sklípku na oběd (šílená nálož jater na grilu), a pak už si užíval zkopec (až na ten hnusnej výjezd z Blatný směr Hamry) až domů. Trasu jsem ještě uměle prodlužoval přes Chodov a Loket, aby z toho kápla pořádná cifra. Povedlo se, 130 už letos těžko překonám.

TRASA (130 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Stovečka Slavkáčem

Tisk

Už jsem se bál, že letos se ta stovka nepodaří. Musel jsem zlomit hůl nad věčně nerozhodným a na počasí čekajícím Lukášem (svým alibistickým přístupem mě sice nepřekvapil, ale naštval) a chca nechca vyrazil sám. Je to vopruz a značně smutný ježdění s jedinou zásadní výhodou. Člověk si jede svoje tempo a nemusí čekat pod kopcem na opatrnější sjezdaře. Trasu jsem chtěl volit po rovině kvůli teplu, ale nakonec mi z toho vyšlo převýšení 2222 metrů! Docela masakr, zejména krpál z Úbočí byl výživnej (viz. graf). Do Slavkovského lesa jsem se zanořil stoupáním Březová-Kamenice, vyjel jsem z něj v Tuřanech a znovu do něj vnikl v Milíkově. Vzhledem k vertikální členitosti jsem byl s výsledným časem více než spokojenen - vyrážel jsem 10:15 a zpět doma byl 16:15 (takovej půldeňáček ;-). A to jsem stihl rychlý oběd v Kostelce a kofolu v Krásně. Po jízdě jsem pak ještě musel napnout síly, páč od šesti nás (Baruška a Matějkáči) čekala úniková hra z protiatomového krytu.

TRASA (105 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Kola 2017 - Kocourov

Tisk

ÚVOD

Dvacátá zastávka pro naše letní cyklotoulky si žádala pečlivou volbu, která by důstojným způsobem zdůraznila stopu české horské cyklistiky, jíž již dvě desetiletí úspěšně reprezentujeme. Otisk našich duší proto bude letos brázdit krajem plným ducha národních tradic, jejichž nejznámějším představitelem je pověstný praotec všech bájkerů Přemysl Horáč ze Stadic. Naše stáj, jejíž stádo se od loňska rozrostlo o další povedený kousek z náčelníkovy krve, tak bude v příštím týdnu křižovat Českým středohořím a z tábora v Kocourově pod Milešovkou podnikat odvážné výpravy na jeho četné vrcholy.

Celý článek...
 

Jiří Kulhánek - Vládci strachu

Tisk

Tak jsem si pro závěr prázdnin naordinoval ryzí oddechovku. O Kulhánkovi téměř všichni recenzenti tvrdí, že píše brak, ale jedním dechem dodávají, že je to skvělé čtivo. Je to tak. Noční klub i Vzpomínku na věčnost sice hodnotím lépe (dneska jsem zjistil, že Vládci strachu jsou autorovou prvotinou, což je pochopitelně znát), ale bavil jsem se opět velmi dobře. Knize dominují tradiční krvavé masakry, drsný humor, má přímočarý a velmi odhadnutelný děj. Oceňuji, že když už to autor s tou pohádkovostí přehání (najednou, jaká náhodička - Richarda zachrání ze spárů Lovců Klára s lesníkem Votočkem), má posléze alepsoň snahu vysvětlit, jak je to možný a jak k tomu došlo (Votoček je starý legionář a má doma vysílačku). Hlavní postavou je švédský šlechtic Richard Adolf Ericksson coby lovený upír, dále stojí zas zmínku bezdomovkyně Klára, malý Pumlíč, můj velký oblíbenec - polský doktor Leszek Wlodowski a samozřejmě hlavní záporák Azzopard. Děj se z velké části odehrává v Česku a většina postav konce knihy přirozeně nedožije. A myšlenka dne je úplně na konci, cituji:

AUTORSKÁ POZNÁMKA:

Ptali se mne lidé, proč se tato kniha jmenuje Vládci strachu, a kdo že to ti Vládci vlastně jsou. Upíři? Alchymisté? Lovci? A protože ten název není z mé hlavy, poprosil jsem o vysvětlení toho nejpovolanějšího:

Někteří v ostatních rádi budí strach – to jsou hlupáci. Jiní se přes svůj strach nikdy nedokáží přenést – to jsou zbabělci. Všichni ostatní, kteří v sobě (alespoň občas) dokáží hlupáka i zbabělce potlačit, jsou Vládci strachu. Tato vláda se ale vždy týká jenom nás samotných.

R. A. Ericksson

 

 


Strana 7 z 50

Galerie

Právě připojeni - hostů: 10