horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Zřícenina loveckého zámečku Mořičov

Tisk

Výjimečně zařazuju do blogu i včerejší odpolední sólo vyjížďku. Jednak jsem najel pade, což je pro letošek slušné číslo, ale hlavně jsem objevil docela zajímavou zříceninku v blízkém okolí. Rovinu podél Ohře jsem si zpestřil výjezdem na Linhart a výjezdem na střelnici. Nudnou cestu podél řeky mi znepříjemňovala hejna mušek a do kopce z Velichova směr Ostrov mi ujel obtloustlej páprda na elektrole. Pak už přišly zastávky na focení - nejprve vyhlídka z opraveného vodojemu (jedna strana Krušky, druhá Doupov), a pak vrchol dne - zřícenina loveckého zámečku ve tvaru nepravidelného jedenáctiúhelníku.
Od těch ruin jsem si trošku zanadával, neb cesta byla po deštích značně rozbahněná až nesjízdná. Z Ostrova pak už po starý přes Hájek rychle domů. Ještě jsem se trochu proplejtal po Varech, abych tu padesátku dal a po půl sedmý jsem byl doma.

TRASA (52 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Oparenským údolím na Oltářík

Tisk

Náš čtvrteční celodeňák skončil po pár kilometrech. Na Košťálově začalo vydatně pršet, tak jsme cyklistiku zabalili. Chuť jsme si spravili hned o den později, kdy jsme si po pěším výšlapu na Ostrý prosadili půldeňák v sedlech bicyklů. Vyráželi jsme v jednu, znovu bez kolenáře Klusiho (aspoň měl Špáča na čem jet). V Oparenském údolí jsme poobědvali a ochutnali místní lehounkou černodolskou desítku (limonádka). Až na třicátý kilometr to byl zkopec nebo rovina, takže nás psychicky brzdila pouze Lukyho ošoupaná destička na předních brzdách (lajdák, už rok mu říkám, vyměň si ty desky!). Po cestě jsme obhlídli zříceninu mlýnu Windsor těsně u dálnice D8, dali Svijany v Dlažkovicích a hlavně se vydrápali do ostrého kopce do Děkovky a odtud ještě výše na zříceninu Oltáříku. Nádherné výhledy do kraje už nás ani nepřekvapily, v Českém středohoří je to normálka. Při velkolepém návratu na základnu nás radostně vítala celá banda, která nám vyšla v ústrety s čerstvě natočenými Kocoury. Mlask.

TRASA (51 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Anna Ekberg - Ztracená

Tisk

Kniha je označována jako milostný thriller nebo dokonce erotické krimi. Naštěstí je to velmi zavádějící zaškatulkování a já můžu za sebe říct, že jsem po velmi dlouhé době přečetl něco takříkajíc jedním dechem. Začátek má velmi rychlý spád, hlavní hrdinku Louise vytrhne z kavárenské idylky chlápek jménem Edmund, který tvrdí, že Louisa se ve skutečnosti jmenuje Helena Söderbergová, je jeho manželkou a majitelkou velkého obchodního impéria. Záhy se ukazuje, že Helena utrpěla ztrátu paměti a postupně, tak jak Helena (a v druhé dějové linii její přítel Joachim) pátrá po své minulosti, vyplývají na povrch dost překvapivé skutečnosti. Samozřejmě jde přitom o život, knížka je čtivě napsaná (přeložená) a celkem slušně vypointovaná. Ideální prázdninové čtení. Doporučuju.

 

Hazmburk

Tisk

Letos je to opravdu jen takové cyklo šolichání, takže se mi do blogu dostávají výlety, které by dříve neměly šanci. Po návratu z pěší tůry na Milešovku jsme v pět sedli na kola a vyrazili dobýt Hazmburk. Luky se nechal vystresovat Aldovo prohlášením, že musí být v půl sedmý zpátky a až k úpatí Hazmburku držel letecké tempo (páč to bylo celou cestu z kopce). Náčelník se přesto v Sedleci odpojil a zamířil zpět na základnu. Naše zbylá trojice (Luky, Špáča) se po červené vydrápala k zavřené bráně zříceniny (pondělí=zavírací den) a dle doporučení pěšího turisty přelezla zeď. Vyslechli jsme si Lukášovu historku z vojny, pokochali se výhledy a po žlutý sešupajdili do hospody v Klapém. Tam jsme přečkali čekání na déšť (naštěstí se nám vyhnul), dali guláš a Kozla za 19 Kč! Cestou zpět jsme si ještě vychutnali vlastislavského Bakaláře (Luky tam měl zábavný incident s nedoplatkem u bodré výčepní) a těsně před devátou jsme dorazili zpět do Kocourova.

TRASA (35 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Stanislaw Lem - Nepřemožitelný

Tisk

Po delší době jsem sáhnul po sci-fi klasice a přiznám se, že jsem z obecně velmi vysoko hodnocené knihy nebyl úplně u vytržení. Vydána byla v roce 1964 a ten zub času je tam znát. Je zajímavý sledovat, jak je vykreslení technických vymožeností ovlivněné autorovou dobou. Ve zkratce: velkolepý hvězdolet Nepřemožitelný doletí na nehostinnou planetu Regis III, kde pod velením astrogátora Horpacha a jeho zástupce Rohana pátrá po zmizelém hvězdoletu Kondor. Chvilkama je to napínavý, chvilkama úsměvný, vyvrcholení románu spíš slabší.

 


Strana 8 z 50

Galerie

Právě připojeni - hostů: 10