horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kryštofkemp 2016

Tisk

Dva roky po premiéře originálního a fajneho festivalku jsme se do Lokte vrátili. Tentokráte bez dětí, Špáči i Polákovic family, pěkně jenom ve dvou s Baruškou. O dovoz i odvoz se nám postaral Luky se svým zeleným veteránem. Počasí vyšlo náramně (těch pár večerních kapek při koncertu Kryštofů nepočítám), jídla bylo dost a bez front, všude mraky dětiček a atrakcí, jen dvanáctku z loňska nahradil pro letošek jedenáctistupňovej Ostravar Mustang (bez problémů). Kapely slušný - paradoxně nejvíc mě zaujalo hned první kytarové duo Light and Love (takovej Simon and Garfunkel), které dělalo doprovod Voxelovi a když nahodilo melodický kytary a vícehlas, tak se to pěkně poslouchalo. Jelen měl hodně nástrojů, trochu nevyužitou harmoniku, šikovnýho banjistu, ale když ten jejich frontman Jindra Polák mi nějak nesedí. Hrůza je velikej hitmaker, až jsem zíral, jaký všechny ohraný písničky z rádií jsou jeho. Sympaťák, co si prožil svoje, hudebně pro mě nepříliš zajímavé. Ivan Mládek se svym bandem nepřekonal očekávání, ale byl dobrej. Jsou to teda dědoušci, pěkně všichni seděli, sem tam zazněl dobrej fór... no myslím, že Krajčo je chtěl mít před sebou, aby pak vynikl ten kontrast. Závěrečný koncert Kryštofů byl samozřejmě zlatým hřebem, Riša to prostě umí. Stále platí, že vidět kapelku na živo stojí za to. Zahráli hity, měli tam originální zhudebněnou pasáž s Jarunou (Dva roky prázdnin ve ska verzi neměly chybu), Richard si zajezdil v člunu na rukou fanoušků, ... ale jo. Bohužel se ukázalo, že čas a prd nezastavíš, a já si na festíku připadal jak starej dědek. Bez Špáči jsem se neměl s kym vožrat, takže jsem střízlivěl a ani si nezaskákal. Večer jsme ani nepočkali na Karla a jeho U mě dobrý a před devátou už jsem zasejc seděl před olympiádou doma u bedny. Chyba je ovšem na mém příjimači, Kryštofkemp se objektivně opět vyvedl.

 

Krašov

Tisk

A po úterní stodváce další výlet za hranice všedních dnů. Cílem byl tentokrát vysílač Krašov a cesta k němu vedla po krásných, prázdných silnicích (za celý den jsme potkali snad tři auta (když teda nepočítám silnice do a z Lokte)) a stezkách. Konečně jsme vyzkoušeli novou propojku mezi Číhanou a Toužimí - solidní zkracovačka mimo silnice. V Toužimi U Čápa jsme zblajzli dietní oběd (kuře s rejží + výborný nepasterizovaný G12) a čekal nás nejrozbitější úsek cesty (přes pole do Políkna). Pak jsme objeli a ze všech stran si prohlédli krašovský vysílač a z Bezvěrova (drobný zakufrování) sjeli lesem dlouhým sjezdem podél Úterského potoka až k potoku Bezděkovskému. Pak už to bylo nahoru dolu, z Bečova ještě jeden pořádnej vejšlap přes Milešov do Háje a odtud přes louku do Slavkova. Tradiční závěrečný pivko proběhlo U Gardnera, kde se Luky nad desinou rozpovídal o svých úrazech v dětství. To musel bejt taky dáreček...

TRASA (117 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Veronica Rothová - Aliance

Tisk

Hurá, mám tuhle prapodivnou trilogii z krku. Bylo v tom trochu sebemrskačství, ale nedalo mi to a i třetí díl jsem poctivě přelouskal. Dějově to není úplně špatný, za hranicemi Chicaga se toho děje docela dost a sem tam se objeví i náznak překvapivého zvratu. Nicméně forma zůstává - ústřední a bohužel zbytečně dominantní veliká láska Tobiase a Tris ve stylu bravíčka (ach, och, ech...) mi nepřestala lézt na nervy. Vychytralý závěrečný plán na "záchranu světa" je směšně nepromyšlený a nikdy by ve skutečnosti nemohl vést k cíli. Velké plusové body přičítám autorce za odvahu v závěru a přiznávám, že posledních pár kapitol jsem četl v kuse a hltavě.

 

Pod Dylení

Tisk

Počasí teplotně pod ideálem (hlavně ta srpnová rána jsou už chladná), ovšem slunečno dost na další celodeňák (letos se zatím docela daří). Jelikož je Luky stále bez mobilu zvostává plánování trasy na mně (ovšem zadání bylo jasné - přes Prameny, páč se tam konal nějaký studentský krajinný workshop). Nejprve jsme si vyjeli do Habartova očíhnout Medard, následoval Kynšperk (polívka + zajíc) a z něj malebné asfaltové vedlejšky směr Jesenice. Od ní jsme to stočili na čáru směr Dyleň a docela jsme si zastoupali (Luky skuhral). Oběd v Kynžvartu a poté poslední výrazný kopec na Kladskou. Výstava v Pramenech slabá, žádný očekávaný historický fotky. Vyzbyl nám tedy čas na zastavení u Křížků a Upolínový louce a ze Slavkova jsme se ještě hecli přes Kozí hřbety.

TRASA (120 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Dvě vyhlídky nad Tejnem

Tisk

Tradiční celodeňák v chalupářském týdnu po Kolech se povedl už mnohem lépe než předchozí zmoklý výšlap ze Šlapanova. Počasí se na jediný den umoudřilo a nastavilo Lukymu, Klusimu a mně svou slunečnou tvář. Jako cíl výletu byl zvolen Horšovský Týn. Většina trasy naplánované mapou.cz vedla po silnicích (což bylo nakonec dobře, protože polňačky - třeba ta z Dlouhé Louky do Roupova byly po deštích řádně rozbahněny) a do první zastávky ve Staňkově bylo na můj vkus docela dost aut. Ve Staňkově jsme dali pívo a polívku první pomoci a Klusi se měl obrátit ku domovu (vracel se ještě ve čtrvtek do Šumpru). Nakonec s námi pokračoval až na rozhlednu Šibeniční vrch nad Horšovským Týnem. Na náměstí v Týně už jsme dojeli jen ve dvou a plánovaně poobědvali v minipivovaru hotelu Gurmán (pšeničný i dvanáctka byly teplý a nijak zvlášť dobrý). Incident s hulvátským správcem zámku, který nám chtěl kopat do kol (abychom mu nezničili omítku na zídce) trochu narušil všeobecnou pohodu, kterou jsme znovu nalezli už na vyhlídkové věži nad Týnem. Cesta pokračovala asi nejhezčí pasáží, směrem na Semněvice nám konečně foukal vítr do zad a až do Holýšova to pak byl více méně pozvolný sjezd. V holýšovském Penny jsem doplnil tekutiny do sebe i bidonu, šmákli jsme si na točený pistáciový a bez větších zádrhelů (lesní a polní značená! cyklostezka do Líšiny byla za trest) dorazili přes Přeštice před šestou zpátky na chalupu.

TRASA (103 km)

Fotografie v plné velikosti

 


Strana 9 z 46

Galerie

Právě připojeni - hostů: 4