horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

John O´Farrell - Muž, který zapomněl, že má ženu

Tisk

Knížku s provokativním názvem jsem našel letos pod stromečkem (Ježíšek je vtipálek) a celkem rychle jsem jí ztrestal. O´Farrell je britský spisovatel a scénárista (Slepičí úlet například) s širokým záběrem a specializací na humoristické romány. Hlavní hrdina Vaughan se jednoho dne "probere" v metru a zjistí, že o sobě nic neví. Po pár dnech v nemocnici od nejlepšího kamaráda Garyho zjistí, že má dvě děti a manželku Maddy, se kterou se ovšem právě rozvádí. No a ve zbytku knihy se Vaughan snaží rozvod zvrátit a vrátit se k Madeleine, přičemž se mu postupně vrací osobní vzpomínky, včetně těch nepříjemných. V kostce velmi jednoduchá zápletka, ale protože autor nešetří suchým anglickým humorem, tak jsem se velmi dobře bavil a knížka se mi četla znamenitě. Od půlky románu jsem se obával závěru (to je na knížkách nejkritičtější místo), ale nakonec z toho O´Farrell vybruslil se ctí, s náznakem originálního zauzlení a rozuzlení. Přičítám nešťastnému překladu jediné věty na straně 298 (úplně nahoře), že jsem závěr knihy dlouho považoval za představy hlavního hrdiny a pořád čekal, jak to nakonec "bude doopravdy". To je snad jediná výtka, jinak za mě velmi dobré, oddechové počtení.

 

Håkan Nesser - Hlavolam

Tisk

Taková pseudoseverská detektivka, která mě zaujala mnohem méně, než knížky osvědčených autorů tohoto žánru (Nesbo, Kepler). Problémem bylo, že se mi nepodařilo poměrně útlou knihu přečíst v rozumném časovém záběru (viděl bych to optimálně tak na tři večery), alébrž jsem se se čtením dosti crcal a nebyl jsem dokonale pozorný. Tudíž jsem se dost často ztrácel v čase, prostoru a zejména pak postavách. Těch kriminalistů tam prostě bylo zbytečně moc, byť hlavní roli hraje docela sympatický starý "koumák" inspektor Van Veeteren. Děj se točí okolo jedné nové a dvou starých vražd, které kdysi (ne)spáchal svérázný Leopold Verhaven. Oceňuji poměrně originální závěr, ale i přesto hodnotím tuhle krimi pouze jako průměr.

 

Khaled Hosseini - A hory odpověděly

Tisk

Řeknu to rovnou. Už dlouho jsem nečetl knihu, která by se mi takhle vryla pod kůži, aniž by šlo o sci-fi nebo severskou detektivku. Oprašuji pozapomenutou sekci Stojí za přečtení v pravém pruhu a tenhle bestseller tam střelhbitě směruji. Když pominu pozitivní externality typu přiblížení života v Afghánistánu, tak mě naprosto uchvátil styl a poutavost psaní bez použití nějakých prvoplánových pomůcek (sex, násilí, překotný děj, ...). Děj knihy kmitá napříč desetiletími i kontinenty a propojuje osudy hlavních postav s takovou lehkostí, až mě to zastavovalo ve čtení. Specialitkou autora je přecházení v ději bez oddělování kapitolami či alespoň odstavci... prostě čtete, čtete a najednou jste úplně jinde, případně jindy. Opravdu mistrný vypravěčský dar má tenhle Afghánec, budu si muset od něj přečíst i něco dalšího. A ještě trochu k postavám, páč zase všechno zapomenu. Abdulláh nade vše miluje svou mladší sestřičku Parí, kterou ovšem jejich otec prodá bohaté Níle Wahdatíové. Významně do děje zasahuje nevlastní strýc dětí Nábí, který pracuje jako sluha Wahdatíových v Kábulu. Dále jsou umně vloženy příběhy Parwany (nevlastní matky dětí), bratranců Idríse a Timúra, doktora Markose a jeho znetvořené kamarádky Thálie, a další. Abych jenom nechválil, tak mi trochu chybí gradace - spíš bych řekl, že kniha s postupem času slábne a závěr je trochu jalový (byť oceňuji uvěřitelnost). Dle recenzentů na webu je mnohem lepší autorova prvotina Lovec draků, což jsem tedy žádostiv.

 

Emil Hakl - Hovězí kostky

Tisk

Vysoce hodnocenou knihu povídek jsem si nechal do lázní jako takové lehké čtivo, které nemůže zklamat. Nebudu se vykrucovat, příliš nadšený jsem nebyl. Jedenáct povídek je uspořádáno chronologicky od roku 1986 do 2014, má společného hrdinu Honzu (vlastní jméno autora je Jan Beneš) a pokud jde o autobiografii, tak tě prsk. Společným rysem povídek je bizarní pseudointelektuálně houmlesovko lůsrovské prostředí, kterým je vypravěč unášen až vláčen bez sebemenší šance na vysvobození (fuj, to je věta ;-). Po týdnu od dočtení (ve skutečnosti jsem se dokopal k dočtení poslední povídky Čajovna před chvílí) už vlastně nevím, o čem knížka byla, co se v ní dělo a jak to dopadlo (vlastně nic nijak nedopadlo, povídky jsou podivuhodně nevypointovány). Někde přirovnávali Haklovo vyprávění k hrabalovskému pábitelství, tak možná proto mě to nechytlo. Musím souhlasit s jednou recenzentkou z diskuse na databazeknih.cz, že jediný, co si odnesla, je dobrá hláška: "ZDROJ MÝCH NESNÁZÍ: NIC MI NESCHÁZÍ".

 

Lars Kepler - Stalker

Tisk

Manželé Ahndorilovi odvedli zase slušnou práci v další temné severské detektivce s Joonou Linou v hlavní roli. Po dočtení knížky docházím ke střízlivému závěru, že zřejmě začínám být tímto typem četby poněkud přesycen. Je to pořád dokola, jako podle šablony. Co nejmorbidnější mordy, dávka sexu, co nejméně očekávaný pachatel (a výskyt jednoho ubožáka, který na vraha nenápadně vypadá) a geniální supermuž Joona Lina, který nakonec všechno vyřeší. Čte se to samozřejmě jedním dechem (to si nestěžuju) a často je vše k neuvěření (což mi vadí - třeba jak se dá téměř zmrzačený Joona Lina do kupy po pár injekcích antibiotik, nebo jak hlaví vyšetřovatelka případu Margot Silvermanová (mimochodem čeká dítě s přítelkyní - to je teď taky oblíbený motiv - viz. novej Star Trek a poručík Sulu.. ufff) maká na place až do porodu). Jednou z hlavních postav je i hypnotizér Erik Maria Bark (hlavní postava z první  knihy série), jeho dávný pacient Rocky Kyrklund a jeho nová přítelkyně - slepá pianistka Jackie. Bohužel má oblíbenkyně Saga Bauerová (a taky Jurek Walter) se jen mihne.
A na závěr kvízová otázka - myslíte, že by mohl Joona vyfásnout pár let kriminálu natvrdo?

 


Strana 11 z 50

Galerie

Právě připojeni - hostů: 2