horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2005 - Ryžoviště

Email Tisk PDF

ÚVOD

Tón letošnímu létu udala jednoznačně masivní reklamní kampaň jednoho z mobilních operátorů. Po obehraném "Nevaž se, odvaž se" nabralo vrchu dnes už také obehrané "Spojte se, s kým chcete". Ve spojení se současnou změnou jména operátora začal tento slogan dělat z děvčat i divy, respektive s děvčaty divy. Následovala taková vlna více či méně oficiálních svazků, po kterých nedávné spojení raketoplánu Discovery s orbitální stanicí ISS vyznívá přes veškerý mediální humbuk pouze jako vyčpělá imitace našich domácích poměrů. Ale oběti, zajíci i vrazi se počítají až po honu, a tak si s hodnocením počkejme na návrat z oblačných výšin a vesmírných dálav zpět do atmosféry. Co má shořet, ať shoří, jak říká poručík Beran. Co na to říká Houston, se nám do uzávěrky nepodařilo zjistit. Zato se podařilo zajistit strategické spojení se severní Moravou prostřednictvím Buči Velikého z Opavy aj Ryžoviště. Takže 30.7. nás Darima I. přivítala na jeho ryžovišťském panství. Konkrétně náčelníka, Markétu, Berana, Báru a mě. Nás 5 a Nassau II.


Kapitola první - Nightwash, Nightwish

Noc před odjezdem jsme nikdo nemohl pořádně dospat. Byla to taková abnormální letní bouřka. Padaly kroupy, trakaře a podle Berana prej i síťovky, se kterými si nad ránem pohrával při plnění svých služebních povinností. Ráno pak sice do ulic nemusely vyjíždět kropicí vozy, zahrádkáři měli sklizeno, ale náš řidič, řezník a poručík biologie v jedné osobě měl posunutou půlnoc a v 8 hodin, kdy jsme měli odjíždět, si ještě zhluboka hloubal. Hodinové zpoždění se nám pak ovšem podařilo kompenzovat poměrně hladkým průjezdem všemi problematickými a Zelenou vlnou označenými místy. Takže jsme se pořádně zastavili až v Olomouci ponořené do smutku a ozářené sluncem. Černé prapory nám dávaly na vědomí, že logicky i onkologicky ozařování nemusí být zárukou úspěchu, a tak jsme se ukryli pod slunečníky kavárny Opera, z jejíhož jídelníčku byla z pietních důvodů stažena játra pana ministra. Játro číšník ale dosud propuštěn nebyl, a tak si Bára na svůj oběd (2x objednaný) musela trochu počkat.
Pak už to z Olomouce do Ryžoviště bylo jen kousek, takže nám DJ Beran ani nestačil pustit druhé CD Nightwish k radosti i zklamání různých částí osádky. Místo kvílení elektrických kytar nás záhy čekalo štěkání originálního streetteriéra Dejva, takto hlídače chalupy a šopy 216 a nejtvrdšího psa z celého Ryžoviště, oznamující nám ukončení okružní jízdy městysem. Na místě jsme zjistili, že na nás kromě rodiny Bučkovy čeká i segedínský guláš, ale na ten jsme si nejprve museli udělat místo. Procházka okolím končící v hospodě tento úkol spolehlivě splnila, ba dokonce předčila očekávání, protože se nám mimo guláše dařilo zpracovávat i další připravené chody. To dělá asi to řezaný pivo. Večer jsme pak ještě kolaudovali postavený stan a s těžkým srdcem se ho rozhodli před blížícím se deštěm strhnout. Strhnout se potom nechal i náčelník s Markétou, když si šli před limitem lehnout. To dělá asi to řezaný pivo. My ostatní jsme ještě koštovali špekáčky a strážnický ryzlink, než jsme podlehli nočním přáním a s přáním dobré noci se odebrali na kutě. Zakrátko jsme už všichni pravidelně oddechovali, jen domácí strašidlo Čeněk trochu chrápal. To ale dělá asi to řezaný pivo.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km: 457
Max. rychlost: 165 na D1
Zajímavosti:
1. Do pěší zóny se autem nemůže (náčelník). Do pěší zóny se autem může (Beran). Jelikož řídil Beran, tak jsme mohli.
2. Poručík biologie ulovil brouka na louka a posléze ho určil jako kovaříka. I za tu chvilku se z toho vyvinul hezký vztah.
3. Dětský koutek s pískovištěm přilákal do hospody několik dítek předškolního věku, na nichž bylo těžké rozpoznat, jestli ještě neumí chodit nebo už nemůžou chodit.
4. Poručík Beran po příjezdu zklamaně zjistil, že hledat sochu Radegasta v bráně do Jeseníků, je poměrně zcestné.
5. Původně měl dorazit i lékárník, ale poslala za sebe jenom SMS (save my soul?).
Nedojeli: lékárník, Klusi
Trasa: KV - PHA - BRNO - OL - *BERK - RYŽOVIŠTĚ


Kapitola druhá - Prameny a bahno

Než se nám všem dnes podařilo vyhrabat z pelechů, dalo se o snídani mluvit jen s velkou nadsázkou a o dopoledním programu pouze v minulém čase. Zato o dešti se dalo hovořit permanentně, tak se nám rozmístil v časoprostoru. My jsme se tím ovšem nenechali deprimovat, takže nám celý den déšť pouze sekundoval, byť místy i zdatně. Po ospalém startu jsme se hned ocitli v jednom kole ve dvou vozech. Coby vesměs obyvatelé lázeňského trojúhelníku jsme se vydali v neznámém prostředí hledat nějaké paralely a Buča nás proto provedl lázeňským okruhem. Karlova Studánka byla první zastávkou. Kromě léčivých pramenů, které dnes najdete prakticky v každých lázních, nás zaujala obrovská koncentrace vosích mušek nebo snad muších vosek, či jak se ten ksindl vlastně jmenuje. Poručík biologie, který má z nás ke zvířátku nejblíže, se tak během chvilky proměnil v přistávací plochu i letovou věž pro žlutočerné bzučáky. Po hodince pobytu jsme se přesunuli do Vrbna p. Pradědem a po krátké diskusi na parkovišti zamířili na oběd do Rejvízu na Bářino doporučení, neboť tam už jednou obědvala a v paměti jí utkvěl pocit, že se tam ke štamgastům chovají hezky. To se ovšem nepotvrdilo, protože nebýt toho, že si zakroketovala s číšníkem, tak měla Bára oběd bez přílohy. My ostatní jsme také nebyli přístupem personálu nijak nadšeni a své roztrpčení jsme se vydali utopit na naučnou stezku revízským rašeliništěm k Velkému mechovému postglaciálnímu jezírku. Dobu ledovou jsme vzhledem k jejím zbytečně nízkým teplotám, jinak proti ní nic nemáme, brzy opustili a jeli se zahřát do kavárny v Jeseníku. Pravda, nostalgici si ještě objednali ledovou kávu, ale to si naběhli, protože vrchní pro ni asi poslal zpět do Rejvízu. Spokojení prognostici a čekající nostalgici pak na chvíli přenechali první housle dešti, ale brzo se zase vrátili ke svým nástrojům, aby večer mhli včas zasednout ke strojům. Ještě předtím než se začalo hrát U Fojťase na pípu, zlikvidovali jsme na chalupě většinu zásob, abychom mohli začít nový týden s čistým štítem.
V hospodě pak proběhlo úvodní hlasování v soutěži o puntíkový dres. V tomto punktu se dnes dařilo spíše kontrapunktu a s náčelníkem jsme se shodli, že tuto polyfonii bude možná obtížné sladit. Ale nepřestávám věřit v jeho dirigentské schopnosti. Po návratu do chalupy jsme si proto ještě před spaním pustili trochu klasiky. Josef Šebánek mezi ně bezpochyby patří a jeho Homolka s tobolkou uzavřeli měsíc červenec i druhý den výpravy.

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: 100 + 30 + 7 pešo
Max. rychlost: kačer Dejv metelící pro tenisák (neměřitelné)
Zajímavosti:
1. Taxis na neplaceném parkovišti nad Karlovou Studánkou ohrožuje nápravy vozů tak, že všichni radši zaplatí horentní tři pětky na placeném.
2. Já neviděl chcíplého koně, ležel tam v pangejtu. A prej to byl jen pony. A všichni ostatní ho viděli.
Nedojeli: lékárník, Klusi
Trasa: Ryžoviště - Karlova Studánka - Vrbno pod Pradědem - Rejvíz - Jeseník - Břidličná - Ryžoviště


Kapitola třetí - Co se Ddenska stalo

Nos jsme ráno vystrčili do překrásného srpnového dne nabízejícího koupel ve svých slunečních paprscích, která se prakticky nedala odmítnout. Z ochranných důvodů byla na programu cesta do Olomouce, která měla na výpravu vrhnout trochu stínu. Zpočátku jsme šli ve šlépějích Karola Wojtyly, který v tomto kraji 21.5.1995 také navštívil chrám Navštívení Panny Marie na Svatém kopečku, aby po obvyklém fotografování respektive požehnání pokračoval ve svém papamobilu na olomoucké arcibiskupství. Na toto populární vozítko Svatého otce jsem si nemohl nevzpomenout, jsa napassátován do kufru volkswagenu jako nějaký nezdárný syn. Buča nám totiž s druhým doprovodným vozem prostě ujel do Prostějova, takže byl nedostatek míst k sezení. V chrámu samotném pak byla jen místa k stání, modlení či klečení, a tak jsme se od expapeže distancovali a následovali svého Poláka. Chrámem nám byla hospoda, tělem nejrůznější bezmasé pokrmy a krev Páně jsme měli možnost přijímat až večer, kdy nám náčelník ukázal svá stigmata.
V Olomouci jsme ještě absolvovali návštěvu kavárny a individuální hodinovku bez nějakých rekordů a na cestu zpět si rozdělili úlohy. Na vůz vedený náčelníkem čekal ještě poslední hyperchrám a na s Bučou vrátivší se auto už téměř hodinu v Rýmařově na autobusovém nádraží Klusi. Jak jsme nakoupili, tak jsme i přivezli, samé kvalitní zboží a než jsme se pustili do konzumace, uvedli jsme se taky trošku do pohybu. Náčelník si při plážovém tenisu hlasitě řekl o červený puntík a indiánskou přezdívku Krvavý palec. Kromě krve se pak spustila série víceméně nešťastných zranění a zákroků. Bára si při hodu talířem pohmoždila snad 20% prstů na jedné ruce, já při pokusu o zachycení téhož létajícího předmětu sobě loket odřel a talíři vaz zlomil. Beran se při stejné hře rovněž ocejchoval a než bys řekl ABCD, měl na botě skoro to celé hnědé. Aby byli usmířeni zjevně rozhněvaní bohové, obětoval Buča zmraženou čtvrcenou slepici, na které jsme si pochutnali. Jako další úlitba teklo proudem pivo, víno, cinzano, fernet, tonik, teplá voda, studená voda, že bylo až s podivem, že se z toho všeho bohům neudělalo špatně. Ale asi na to maj žaludek, protože i když jsme s Beranem a Klusim při nočním mariášku měli uši na stopkách, nikoho jsme neslyšeli telefonovat.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km: 100
Max. rychlost: 120 (Buča)
Zajímavosti:
1. Na Olomoucku mají problém s hodinama. Na Svatém Kopečku jim šly šejdrem a ty parkovací v Olomouci tam vůbec nebyly.
2. Dysgrafik Beran se pustil do psaní pohledů. To co ddenska napsal si ale jeho babička těžko zítra či jindy přečte, protože Bára tu pohlednici vhodila do schránky bez adresy, na kterou si Beran zhlavy netroufl.
Nedojeli: lékárník, zelí do kotlíku
Trasa: Ryžoviště - *berk - Svatý Kopeček - Olomouc - (Rýmařov) - Ryžoviště


Kapitola čtvrtá - Černá stavba, černý kotlík, černiki

Noe by si mohl vzít zkraje srpna klidně dovolenou a ne furt shánět zvířata po párech. Kdyby nebyl hňup, mohl jet s náma. Další slunečný den byl jako stvořený pro pěší túru. Bučova škodovka šlapala jak hodinky a nadvakrát nás hodila na start pochodu, na hrad Sovinec. Nohy jsme si rozehřáli jeho prohlídkou s výstupem na věž a byl to solidní trénink. Sovinec je totiž poměrně rozlehlá stavba a velikost tohoto komplexu, jak nám řekla průvodkyně, stále narůstá, neboť je velice těžké uhlídat nenechavé ruce amatérských zedníků. Poslední takový milovník fanky si tam před 15 lety přistavil cimbuří se dvěma věžičkami anebo, podle památkářů, nefunkční architektonický a bolševický nok. Po prohlídce jsme se rozdělili na dvě skupiny. Na takzvané kotlíkáře (Buča s Klusim), kteří měli za úkol udělat večeři a ostatní, kteří měli za úkol dostat hlad a dojít k Rešovským vodopádům. Všichni jsme podali solidní sportovní výkon a večer jsme toho měli plný nohy i plnej kotlík. Od vodopádů nás k němu opět ve dvou várkách dopravili Buča s náčelníkem.
Pak už měl sólo kotlík a jeho půldruhahodinový tanec v plamenech způsobil, že se Dejv stal vůdcem celé smečky mlsných jazyků a hladových žaludků. Buča kotlík ubránil, na nože nedošlo, jen na lžíce a vidličky. A s těmi dovedeme zacházet mistrně. Až na Dejva, takže si nejsem jistej, jestli se na něj vůbec dostalo. Na ohledy však nebyl čas, protože se servíroval ještě dort a čerstvé borůvky. Ale všechno jsme to snědli, pravda, dojídalo se za tmy a při svíčkách. Potom se ti, kteří měli dost, uložili ke spánku a karbaníci si rozdali licitovanej mariášek.
Po půlnoci jsme si vzpomněli na Jardu a šli radši zkontrolovat Perseidy. Za obcí bez civilizačních světelných šumů jsme měli možnost vidět s Beranem ukázkový průlet šutru atmosférou a Klusi smůlu, kam dal voči? Namlsáni upoutávkou jsme se s poručíkem biologie rozhodli bivakovat na zahradě, ale představení samotné bylo podprůměrné a navíc někdo po deseti minutách zatáhl oponu. Inspicient ji sice později ještě jednou zvednul, ale to už diváci usínali. Uvaděčka je pak musela pokropit, aby si šli v pět ráno lehnout domů.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km: 11
Max rychlost: Wasserfall
Zajímavosti:
1. Na Sovinci nebylo po sovách ani vidu ani slechu. Asi je všechny odnesli do Atén.
2. Hlavolam na zábradlí na schodišti na ochoz. Sundat z něj ten plecháček se nám pro krátký časový limit nepodařilo.
3. V Jiříkově byly k vidění exteriéry z filmu Divoké včely.
4. Švéďáci jsou Žiďáci, za prohlídku ňákýho blbýho opevnění chtěli ne tre kronor, ale tři pětky.
5. Koryto Rešovského potoka bylo vyspraveno systémem důmyslně umístěných van.
Nedojeli: lékárník
Trasa: Sovinec - Rešovské vodopády


Kapitola pátá - Do Míru s Mírou

Když nás ráno přestalo bavit házet furt psovi na dvorku tenisák, chopili jsme se raket a přesunuli na pořádný dvorec - antukový do Břidličné. Dvě hodinky jsme to mydlili, a pak se jeli do chalupy spláchnout. Na řadu pak přišel oběd, tentokrát dělená strava. Buča s Darimou a já jsme si zajeli do rybí restaurace v Tylově na pstroužka se stroužkem a ostatní se jeli obžírat a obzírat do Bruntálu. Zatímco dopolední tenis probíhal za polojasného počasí, postupem času bylo čím dál jasněji, že bude pršet. V cukrárně v Bruntálu, kde jsme se odpoledne sešli, nám to ale vůbec nevadilo, stejně jako na tamním zámku, kam jsme zašli na jakousi výstavku hasičských rekvizit a kuriozit, s nimiž nás spojuje osoba poručíka Berana. Se stejným zápalem, s jakým dovede vyprávět o požáru národního divadla jen on, se s námi pustil do báčka na bruntálském náměstí a sandály na něm jen hořely. Proto se vydal s ukopnutým palcem a Bárou na obhlídku po nové obuvi. Náčelník s Markétou a já, abychom také pomohli, navštívili jsme bohoslužbu v kostele Nanebevzetí Panny Marie, ale když jsme tam spatřili v lavicích za farářem sbor nejstarších odrostenek jedoucí už svůj pátej zdrávas, usoudili jsme, že Maruška nebude mít na Beranovo sandály Nanohyvzetí pro všechny ty hříšnice čas. A taky jo, vůbec se za něj u synáčka nepřimluvila a vypomoci museli vietnamští drobní živnostníci, kteří pomůžou vždycky rádi a bez přimlouvání. Botky nové si Beran prošlápl na pedálech cestou do Krnova, kde na nás čekala pizzérka a my na Buču s posádkou, kterou kromě Darimy tvořili i Míra s Lenkou a s oficiálně se zdravím kotníkem vracející se Klusi.
A tak nás bylo deset a měli jsme jistotu, že kino Mír bude promítat, i kdyby šlo o vynikající rumunskej film. Najít mírovou cestu s rázovitými krnovskými obyvateli byl ovšem úkol pro diplomaty, domácí nás posílali od čerta k ďáblu, ale zvládli jsme to se ctí a uznání bychom jistě sklidili i v OSN, kde se odehrával děj filmu Tlumočnice. Ten celkem poutavým způsobem směřoval ke konci, který byl stejně jako uvedený film americký. Po představení měla ještě akční nádech bonusová scéna jako vystřižená z právě zhlédnutého snímku. Z úcty k režisérovi jsme ji taky zakončili happyendem a Darimě se podařilo opustit toalety těsně před výbuchem uklízečky, která už na ni mířila klíčem a už už se zřejmě viděla v posteli. Tu jsme my spatřili až po půlnoci, notně uplakané a zamračené. Rozjasnit ji bylo už nad naše síly, a tak jsme ty zbylé rozhodli ušetřit a rozmnožit vydatným spánkem.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km: 156
Max. rychlost: zase Dejv
Zajímavosti:
1. Teplá zmrzlina v cukrárně v Bruntálu. Kde to skončí? A to ještě chtěj uzákonit to registrovaný partnerství.
2. Ženská, co má na starosti rezervace kurtů na tenis, v tom má hokej, což nešlo pod fousy dvěma holobrádkům, když museli sledovat, jak si na kurtu pinkáme s pálkama na línej tenis.
3. Tajemný kostel v mlze cestou z Bruntálu do Krnova a ještě jeden cestou zpět.
Nedojeli: sandále (por.Beran), lékárník
Trasa: Ryžoviště - Břidličná - Ryžoviště - Břidličná - Bruntál - Krnov - Břidličná - Vajglov - Ryžoviště.


Kapitola šestá - Plná sestava

Ve dvě ráno skončil licitovaný mariáš a v šest ráno jsme už s Beranem vyráželi na houby, abychom si spravili chuť houbovou smaženicí po Klusiho karetním nářezu. Šel s námi Buča, aby nám ukázal les a naoplátku se mu dostalo lekce, na jejímž závěru už celkem spolehlivě rozpoznával ty nejzákladnější druhy hub, prašivku a hořčáka. Toho bylo v lese habaděj. Po boji jsme z něj ale vydolovali dost na to, aby to na smaženici stačilo. Navíc po čtyřhodinovém chození lesem i polem jsme s Beranem měli boty jako konve a Buča igelitku plastovejch lahví. Naše akce Brontosaurus tak zbavila les přebytečné vlhkosti a odpadků. Během polední přestávky, kdy se všichni tradičně věnují trávení snídaně, jsme ze sebe s Klusim a Darimou udělali navzájem duraki v nám dosud neznámé ruské karetní hře. Odpoledne jsme věnovali hře tenisové, ale nic jsme si nedarovali, až na ty dvojchyby. U chalupy jsme si potom ještě hodili partičku s létajícím talířem na dvě branky a pak už následovalo večerní pečení. Smaženice splnila svůj úkol jako předkrm a dál už to šlo jak na běžícím pásu: nakládané kuřecí maso, vepřová krkovička, hovězí maso, dlouhé klobásy, kratke klobasy a jako dezert byl k mání borůvkový mánik. Kdybychom to všechno úspěšně nesnědli, nebyl by snad této hostině konec. To, co se obvykle konzumuje tři dni a tři noci, jak víme z pohádek, jsme dokázali slupnout během jednoho večera, ale pohádkový nimbus přetrval a to až do chvíle, kdy nám Míra nalil hruškovici, která nás vrátila zpět do reality, jež nám vehnala slzy do očí. Jenom poručík Beran zůstal na půl cesty od hloupého Honzy k poručíku biologie k pobavení okolostolujících. Teprve když začala působit druhá dávka hruškovice, dostal se Beran do stavu, ve kterém byl schopen udržet tužku, černou i červenou, a umožnit ostatním, aby se navzájem opuntíkovali. Pak už jsme uzavřeli deník i den a šlo se spát, až na licitátory, kteří ani dnes neupustili od svých hrátek s čertovými obrázky. K tomu bych dodal, že renonců už ubývá, ale trenér Klusi stále ještě není s naším forhontem spokojen.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km: 10 houbových + 8 autových
Max. rychlost: Klusiho servis - 120 km/h*est
Zajímavosti:
1. Stopařův průvodce po Росии:
masák - волнушка
sameťák - маслëнок
2. Rešovská hospoda draží guláš na 94 Kč a ještě je bídnej.
Nedojeli: lékárník
Trasa: Ryžoviště - les - les - les les - pole - mez - Břidličná - Ryžoviště


Kapitola sedmá - 1492 Conquest of Pradědise

Abychom vytrhli trn z paty v posledních dvou dnech trochu se hledajícímu počasí, rozhodli jsme se vyrazit k výšinám a doufali, že se na vrcholu Pradědu setkáme s tlakovou výší. S dopoledními mraky se nejprve usilovně pral vítr, ale rozhodla až čočková polívka v restauraci na vršku, která teprve dala všem větrům tu správnou sílu a která na odpoledne zajistila ne snad čistý vzduch, ale poměrně jasnou oblohu. A pod tou jsme mohli spatřit ta nádherná panoramata a těšit se na sestupová dramata. Překvapivě možná větší divadlo zažila skupina B vedená Polákem A. čítající též poručíka Berana, Báru a Markétu. Nazpátky sjeli busem a autem popojeli do restaurace Koliba sloužící zřejmě jako školící středisko některé hotelové školy. A jelikož zrovna měli službu repetenti, při účtování nastaly potíže. Nakonec se podařilo vyjednat paušál 313 Kč na jednu účtenku bez ohledu na to, co kdo snědl nebo vypil. No prostě Vrchní, prchni 2. Skupina A ve složení Buča, Darima, Klusi, Míra, Lenka a já se spustila z Pradědu po modré přes Petrovy kameny do obce Karlov. Na cestě jsme prošli naučnou stezkou, na které jsme pochopili, proč Klub českých turistů patlal po stromech okolo modrou barvou a na konci sestupu, jenž byl zároveň začátkem námi v protisměru absolvované stezky, se nám dostalo informace, že se tam nesmí trhat borůvky pod pokutou 500 Kč. My jsme ale místo pětistovky na zákaz vyplázli modré jazyky a v pohodě a pod už modrou oblohou zamířili k místu, kde se měli obě krevní skupiny setkat.
Na chalupě jsme se pak společně pustili do přípravy bramboráků k večeři dirigováni zkušeným panem Bučkem při výrobě těsta a při smažení v kuchyni paní Bučkovou, která je ze stejného těsta. Než se to všechno upeklo, upekl ještě Buča přáteláček ve fotbalu a nohejbalu ve zdejší tělocvičně s místními borci. Zatímco fotbal vyzněl jasně pro nás, v nohejbalu uspěli staří rutinéři. po večeři se ještě trochu popíjelo, ale ne moc, nechtěli jsme si totiž rozostřit zrak, protože nametení by na vymetené noční obloze viděli kulový a možná já s Beranem a Klusim i červený, žaludy i zelený. V půl dvanáctý jsme sebrali se a Buča lavičku a vyrazili nad Ryžoviště sledovat úrodu meteorů. Pro ty, kteří se nevešli na lavičku, to bylo o zlomkrky, ale nakonec si každý chytil nějaký ten prchavý zážitek. postupně jsme potom všichni odjížděli Velkým vozem směrem na Mars, před kterým jsme odbočili doleva a ti, již to dneska zase nemíchali pak rovnou dolů do hlubin spánku, no a poslední trio to ještě vzalo oklikou přes malýho a velkýho ke dvěma sedmám.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km: 7ab + 11a + 1ab = 0-
Max. rychlost: mameluk na lehacím kole valící to z Pradědu
Zajímavosti:
1. Všeobecně a notoricky známý hotel Praděd v Karlově bylo obtížné najít a skupina B musela projet třemi zákazy, než zjistila, že se teprve staví resp. přestavuje.
Nedojeli: lékárník
Trasa: Ryžoviště - Hvězda - Ovčárna - Praděd - Petrovy kameny/Vrbno p. Pradědem - Karlov - Ryžoviště


Kapitola osmá - Turning back

Po snídani v závěrečný den výpravy jsme začali likvidovat všude možně po chalupě rozházené známky našeho pobytu. Nejhorlivěji si počínala Bára a nikdo už se nikdy nedoví, z jakých skleniček jsme pili a jakou měla pokličku porculánová konvice na čaj. Po napěchování auta k odjezdu přišli ještě na řadu žaludky. V penzionu U Jelena měli sice výbornou zvěřinu, ale chování řeznickýho psa, alespoň zpočátku, kdy nás pod trapnou záminkou, že maj plno, nechtěli vpustit dovnitř. Později se ukázalo, že tento deficit dobrých mravů nebyl ojedinělým, protože neměli ani kančí a jelení a nakonec jim došly i krokety. Aspoň že kvalita pokrmů byla na výši, a tak jsme se před penzionem loučili s Bučkovými v dobrém rozmaru. Potom už odjela naše startovní pětka finišovat do Prahy a dále na Madagaskar. Bylo to animovaný, a tak jsme dostali chuť na Radniční sklípek. Tam jsme si tradičně pošmákli, až na poručíka Berana, který začal desítkou a v jedenáct už byl po výplachu žaludku předepsaném dr. Vodou v posteli. Náčelník s Markétou si ve den zahájení MS v atletice ještě zkusili svou zamilovanou disciplínu. 10 km v chůzi. Do cíle dorazili v jednu hodinu po půlnoci, čímž považuji letošní ročník za ukončený.

STATISTIKA Z 8. DNE
Počet km: (457 - 130) + 10
Max. rychlost: Gordon Bleu (por. Beran)
Zajímavosti:
1. Bez rozloučení s částí výpravy odjeli dva z účastníků. Míra s Lenkou. Ale ty vy nemůžete znát. Ty odjížděli v devět.
Nedojeli: lékárník, černý ponožky (učitel)
Trasa: Ryžoviště - Praha

 


 

Galerie