horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2009 - Rohanov

Email Tisk PDF

ÚVOD

Jednou to přijít muselo. Nevím sice, co přesně způsobilo, že se skupina ostřílených a drsných polárníků a jeden požárník, která zvykne v čase vrcholícího léta driftovat co možná nejdále od rovníku, rozhodla umístit své dvanácté soustředění do tak nebezpečné oblasti. Stála z tím náčelníkova touha vyplňovat bílá místa ve svých turistických mapách? Nebo snad Beranova chorobná posedlost po rtuti mířící ke čtyřicítce? Či je za vším třeba hledat ženskou část výpravy a její nechuť koupat se v ledové tříšti? Nakonec není podstatné, odkud severní vítr - ale kam fouká. A proto je nutné bít na poplach! Polárníci jihnou. Zatím jen k Rohanovu v kraji Husově, ale obraz Mistr Jan před koncilem Kostnickým, jenž mám před očima, budiž nám varováním. Možná nám letos bude opravdu horko, rovník se blíží a kdo ví, stihne-li nás osud Husův anebo dopadneme jako Guinea nebo Ekvádor. Předpověď počasí zatím hovoří polojasně. V předvečer svaté Anny můžeme snad aspoň počítat s chladnými rány.

 

Kapitola první - O Lazarovi, zázraku na Berounce a jiné příběhy

V tradičním čase, v loňské sestavě, jen s novými GPS souřadnicemi mohli jsme dnes podvanácté uvést do pohybu dobře promazané soukolí zdolávajícího hory doly. O totéž se ovšem pokusila v předvečer odjezdu tašovická odnož mexické, tzv. beraní chřipka. Přes Col de la Viktorka a Col de la Grande Barča vystoupila v sobotu na vrchol a na Cola neje de Beran. Bára s Viktorkou se ujaly role domestiků a na hlavu rodiny a lídra stáje se rozhodly počkat. Luky se proto musel chopit volného volantu u VW a s Malou Bárou a se mnou zamířit k Třemošné, kam se současně z Prahy blížili náčelník s Klusim. Naše cesty se měly spojit před tamním obecním úřadem, což se ovšem nepodařilo realizovat, protože jak se k němu dostat, to snad ví jen starosta. Daleko lepším kouskem překvapil Luky, když mezi Nynicemi a Darovou dokázal spojit břehy Berounky bez použití mostu, brodu či vznášedla. Tak nějak pravděpodobně Mojžíš kdysi se svými židy překonal Rudé moře a my můžeme potvrdit, že na to není potřeba ani grant. Po tomto malém zázraku jsme se po okresních silnicích vydali do Jihočeského kraje. Oběd v Rokycanech byl na trase dost nepovedenou epizodou, kterou stojí za to zaznamenat jen proto, abychom se té restauraci na náměstí napříště vyhnuli.Do Rohanova jsme pak přijeli s hodinovým zpožděním, ale přesto jsme od paní domácí dostali na týden do užívání zahradu, kolnu a po chvilce zaváhání i část jejich domu, či spíše chalupy. Jakmile jsme se ubytovali, bylo zapotřebí vyřešit problém se zásobováním. Než nás mohl přepadnout hlad, přepadli jsme Lidl ve Vimperku. Nebyli jsme ale jediní, třeba chleba už byl vykradenej, ale v sekci uzenin jsme byli úspěšní a v sedm večer se už na plotně mohly hřát párky po tuctech. Po večeři jsme si při Intimním osvětlení otevřeli lahve vína a pili tak dlouho, dokud jsme neuslyšeli krásnou ženskou chrápat. Brzy nato se o totéž odešli pokusit Malá Bára s náčelníkem, ale tříčlenné porotě se ani do půl druhé nepodařilo za dveřmi jejich ložnice ty správné zvuky identifikovat, takže titul krásné ženské naší výpravy zůstává zatím neudělen.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km:  220
Max. rychlost:  15m/min (Charón)
Zajímavosti:  1. Striptýz při vaření párků každého nepotěšil, v otázce načasování nepanuje shoda
2. Výstavka téměř vraků vojenské pozemní i letecké techniky iměni J. V. Stalina v Třemošné.
Nedojeli:  Bára, Beran, bidon (Klusi), mikina (náčelník), Viktorka, vína (Klusi)
Trasa:  KV (PHA) - Třemošná (OÜ/pumpa) - Berounka - Rokycany - Lnáře - Horažďovice - Vacov - Rohanov - Vimperk - Rohanov


Kapitola druhá - Cestou necestou

Protože do kostela nechodíme, nedělní ráno pro nás mohlo začít až o půl desáté. Po snídani jsme hodlali vyrazit na kolech na výlet po trase, kterou stavěli náčelník s Lukym podle mapy jako takový nepříliš náročný prolog po okolí Rohanova. Po startu jsme však brzy měli možnost poznat rozdíl mezi cestováním kolem v terénu a prstem po mapě. Zatímco náčelníkův ukazováček obkroužil navrženou trasu hravě za pár vteřin, my jsme se dvě hodiny brodili bahnem, prodírali větvemi a přeskakovali kořeny a padlé stromy. Modrožlutá stezka nakonec přece jen vyústila ve zpevněnou vozovku a my si z ní odnesli ponaučení, že čerchovaná čára na mapě značí - tudy ne, přátelé kolojízdy. Té jsme si ale potom užili vrchovatě, profil trati nás k tomu prostě donutil. A to jsme si ještě v Česticích v hospodě přidali nějakou zátěž do žaludku a k tomu si dali asi pětadvacet okruhů za Hamiltonem na Hungaroringu, abychom měli jó těžký nohy. Odtud jsme tedy dál stoupali i se smaženým sýrem, který měl podobné tendence, ale na horizont se naštěstí na rozdíl od nás ani jednou nepodíval. Regenerační účinky měl až závěrečný, tuším že dvaadvacátý, sjezd k rohanovskému koupališti a lehké občerstvení tamtéž. K večeři nám Malá Bára s náčelníkem trochu zacvičili s pánvemi a na z toho vzniklých palačinkách jsme si už pochutnávali společně s Bárou a Viktorkou, které přijely posílit naši výpravu zanechavši oslabeného Berana jeho osudu. Ostatně inzerát v obci Nahořany, kterou jsme odpoledne projížděli, na němž byl nabízen ke koupi beran v dobré formě, jsme si vyfotili a dojde-li na nejhorší, povýšíme ho na poručíka. Na večer hodil náčelník do placu několik lahví ze své GE Vino Bank, abychom se zase netvářili tak kysele jako při včerejším vlašáku z Lidlu. S takovýmto napájením jsme samozřejmě vydrželi vzhůru mnohem déle než třeba Viktorka, která dojela v půl devátý na mlíko. Při tom jsme stihli vyřídit veškerou agendu tak, aby i zítra mohl vyjít náš deník se zbrusunovým černým puntíkem pro poručíka biologie, budiž mu léčba lehká.

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: 32
Max. rychlost:  61,5 (náčelník)
Zajímavosti:  1. V Himálájích je prý k vidění YETTI, v jižních Čechách JETE (já ho neviděl)
2.  Krávy v lese a nebyli to jeleni.
Nedojeli:  Beran, nočník (Viktorka)
Trasa:  Rohanov - Vacov - Mířetice - Horosedly - Nahořany - Čestice - Dřešínek - Dražov - Zálesí - Vrbice - Rohanov


Kapitola třetí - Třetí kapitola

Protože ode dneška nám už Viktorka řídí kokrhání a vůbec za ní tak nějak vlajem, získáváme tím více prostoru v dopoledních hodinách, když si kromě vezdejšího chleba k snídani, dnes z vacovské pekárny, odkrojíme i trochu ze společného spánku. Uspořené cenné minuty a značnou část našeho rozpočtu ovšem rozfrcala trojice náčelník, Malá Bára a Luky v nejsvětštější trojici - Coop, Lidl, Penny. Celou tu kalvárii podstoupili pro večerní přijímání masa. My ostatní jsme si mezi tím jeden každý drželi své posty - před Viktorkou, za Viktorkou, okolo Viktorky atd, atd. Společným postem se pak dal označit i náš oběd, neboť brambory na loupačku rozvařené Malou Bárou a dokončené mnou a Lukym, prý jako rozvařené, nemohou být podle závěrů 2. Vatikánského koncilu považovány za porušení postu, stejně jako například biskupský chlebíček. Odpoledne začala rosnička s barometrem soutěžit o to, kdo vystoupá výše, což vyprovokovalo mužskou část výpravy k pokoření kopce do Javorníku, jehož parametry byly vskutku alpské mezi pošumavskými. Cestou zpátky do Rohanova jsme poklesli až k úbislavskému koupališti, které ovšem na rozdíl od toho rohanovského užívá tento titul neoprávněně. Po rychlém občerstvení v hospodě u této, řekněme, vodní plochy jsme se už vrátili k hlavnímu večernímu programu - grilování na zahradě. Zakrátko se už na grilu obracelo kuřecí, když u něj absentující skopový nahradil náčelník. To, co jsme si upekli, to jsme si i snědli a přiznávám, že jsme si potom i trochu vypili. Jak kdo cítil, že už překročil svoji míru, odcházeli jsme postupně smýt svoje viny a spát, k čemuž nám dopomáhal právě se spouštějící déšť, vem ho nešť.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km:  13
Max. rychlost:  1km / 1/2hod (s Viktorrkou na koupák)
Zajímavosti:  1.Náčelník s Lukym zkomponovali a okamžitě předvedli dvojhlas Javornické větry, který si mohli diváci poslechnout a ucítit na silnici pod Javorníkem (tzv. souprdí)
Nedojeli:  Beran, chlapi na koupák
Trasa: Rohanov - Vimperk - Rohanov - Lhota n. Rohanovem - Bošice - Javorník - Úbislav - Benešova Hora - Rohanov


Kapitola čtvrtá - Vůbec nic

Stejně jako nám pomáhal usínat, tak nás déšť ráno i probouzel, přesně jak nám meteorologický ústav předpovídal. Přesto jsme po snídani nezůstali pod střechou a s vírou v odborníky avizované rozjasnění vyrazili na prohlídku hradu Rabí, který střechami příliš neoplývá, neboť jde o největší českou nemoravskou zříceninu. Na hradě samotném při čekání na zahájení zvoleného okruhu s věží se na nás s nebes sice lehký deštík snesl, ale vědouce že naše další kroky budou mířit do Sušice, kde si už asi neškrtne, nedělali jsme si s tím příliš mokrou hlavu. V jednu hodinu jsme si tak suše mohli začít prohlížet místa, která snad ani Žižka neviděl, a když, tak jen jedním očíčkem a ještě jenom na chvíli. Výkon průvodkyně bylo možné označit za nadstandardní, výklad byl poutavý, schodů přiměřeně. Takže jsme nakonec z Rabí odtáhli na rozdíl od trocnovského zemana s pořízenou. Mimo jiné jsme si pořídili i hlad a zašli si od něj nechat pomoct do sušické restaurace Gloria, což nebyla zrovna dobrá volba, zato tam byla velmi špatná obsluha. Letos máme vůbec při výběrech restaurací spíše smůlu, snad alespoň výběr z hroznů zakoupený náčelníkem ve vinotéce na náměstí nám příjemně polechtá chuťové pohárky. Před odjezdem jsme to ještě riskli s výběrem cukrárny, který se už celkem vydařil, a po sladké tečce opustili Sušici. Poslední pohled jsme jí věnovali od kostela Anděla Strážce stojícího nad městem, kde jsme jistě všichni v duchu prosili zdejšího patrona o ochranu sparťanské svatyně před nájezdy athénských hord v bitvě o Letnou. Než se do sebe šiky zaklesly, mohl se Klusi rozkrájet, aby nakrájel zelí do salátu k večeři, a tak byl pro něj přenos z prvního poločasu spíše rozhlasový, protože salátu nadělal tolik, že jsme ho během přestávky nedokázali sníst. Druhý poločas jsme už mohli všichni sledovat v klidu, obzvláště od okamžiku, kdy holky zmizly s dívídýčkem ve vedlejším pokoji, protože se předtím často objevovaly v těch nejméně vhodných místech před televizní obrazovkou a dostávali mě tak do postavení mimo hru. Nutno přiznat, že výsledek utkání Sparta - Panathinaikos 3 : 1 nás odborníky trochu šokoval a lehce konsternován byl i trenér domácího celku Jozef Chovanec v rozhovoru bezprostředně po skončení zápasu. Neřekl vlastně vůbec nic, respektive pouze opakoval „vůbec nic" na otázku co znamená výsledek pro odvetu za týden v Řecku. Tak jsme ho radši vypli, ale asi nás stejně nakazil, protože ve zbytku večera se už vůbec nic zvláštního nestalo.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km:  50
Max rychlost: 1 plný kalhoty / vteřina (Viktorka)
Zajímavosti:  1. Parní kostel v Rabí - dle jednoho rozcestníku.
2.  Medoláda na Rabí (med + 10 různých přísad)
3.  Jediný, kdo by měl možnost s úspěchem ztékat hrad Rabí, je Levák Dobyvatel, kvůli důmyslně postavenému pravotočivému parkánu.
4.  Karel Gott a jeho odložená filé - s takovou písní překračovat sedmdesátku, to už je na zásah hudební policie.
Nedojeli:  Beran
Trasa: Rohanov - Javorník - Strašín - Žihobce - Bílenice - Žichovice - Rabí - Sušice - Dražovice - Strašín - Rohanov


Kapitola pátá - Fullhouse

Středeční dopoledne se neslo ve znamení extrémních výkonů. Prvním z nich bylo ranní vstávání, v devět hodin ráno nebývá zvykem spatřit celou naši výpravu snídat. Pak jsme se, Luky s Klusim na kole delší a já běžecky strmější cestou, utkali s Javorníkem a podruhé se nám podařilo zlomit jeho odpor. Současně s tím se náčelníkovi podařilo zlomit ventilek při nafukování svého kola, takže s realizací jeho cyklovýletu s Malou Bárou do Dobrše to nedopadlo nejlíp. V takovýchto případech obvykle následuje mytí hlav a skutečně asi za hodinu, zřejmě po výměně názorů, se na zahradě s mokrými vlasy, cejchem to viníka, objevila Malá Bára. Příště už bude určitě vědět, kdo má obsluhovat hustilku, protože náčelníkovi to přece může být pumpička, ten má na starosti daleko důležitější věci, musí vést, navigovat, ztrácet, nalézat a tak. Čas do odjezdu do Strakonic jsme strávili vesměs na zahradě vystaveni sluneční a Viktorčině aktivitě, což, sejde-li se obojí najednou, může být i nebezpečné, ale asi jsme zatím dostatečně vybaveni ochrannými prostředky a svatou trpělivostí. Ve Strakonicích mělo dojít k dlouho očekávanému setkání se z chřipky se zotavujícím poručíkem biologie, jehož stav se zlepšil natolik, že byl schopen za námi přicestovat po vlastní ose, vozem T. Tentokrát Beran do cíle dorazil, ale dopingoví komisaři by si na něm asi smlsnuli, protože do sebe pořád láduje nějaký svinstvo a po večerech divně kloktá. V restauraci U Papežů jsme se však naládovali a myslím, že i celkem pošmákli, všichni. Mezitím náčelníkovi v cykloservisu Bečvář protekčně opravili kolo, které jsme si mohli cestou zpátky vyzvednout. Protože jsme byli dost přejedeni, neskočili jsme Lukymu na špek, ze kterého nám chtěl připravit dobře utajovanou večeři a odbyli jsme ji likvidací pozůstatků z našich předchozích kuchařských aktivit. Zítra tak budeme muset začít s čistým stolem, čistý list, konečně v plném počtu, o čemž si počteme příště.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km:  70
Max. rychlost:  1 atmosféra / 2 vteřiny a je to fuč (náčelník)
Zajímavosti:  1. Beran při návratu ze Strakonic neudržel pole-position, jeho naděje skončily v zatáčce u dětského hřiště a zavřenou branou mohl vjet do cíle jako vítěz náčelník.
2. Bufet na strakonickém náměstí byl skutečně hodně retro, stejně jako škodovka před ním zaparkovaná.
Nedojeli:  ventilek, duše (náčelník)
Trasa:  Rohanov - Vacov - Volyně - Strakonice - Volyně - Čkyně - Vacov - Rohanov


Kapitola šestá - Návštěva (z) Ermitáže

Ranní vydání deníku SUN, který my pozemšťané pravidelně odbíráme, přinesl dnes pro všechny pošťák Pat, kterého si oblíbila Viktorka a Bára ho pustila v půl deváté pěkně nahlas na zbylé ospalce. Po snídani jsme nastartovali naše vozy a velkým obloukem se vyhnuli přímé cestě na zříceninu hradu Helfenburg, za což nese přímou odpovědnost Luky, jenž se ujal navigace, když náčelník dal těm svým pohov. Příště si snad už na to dá pozor. Na Helfenburgu to bylo hodně o ptákách a o kozách, ale i jinak byl z věže upravené na rozhlednu jihukrásný výhled do našeho, respektive jejich kraje. potom jsme se zajeli podívat trošku do Hoštic a v restauraci na ranči Šimona Pláničky absolvovali další pokus o oběd. Laťka už byla po předchozích zklamáních hodně nízko, přesto nebyli všichni spokojeni a někteří dokonce okradeni - Luky o prachy a Viktorka o kuřecí řízek - velmi schopnou číšnicí. Ve Volyni jsme se cestu zpět stavili částečně pro maso, částečně na kávu a částečně na průzkum četnosti vybraných barev karoserií motorových vozidel při průjezdu volyňským náměstím. Jelikož maso na večerní grilování se nepodařilo zajistit, muselo pro něj vozidlo M zajet do Vimperku, protože bez něj bychom nemohli v žádném případě uctít naše dnešní VIP hosty - Bůču s Darimou. Z výletu se sice poručík Beran, náš hlavní grilovač,vrátil trochu znovuzrosený, ale po krátkém odpočinku na lůžku brzy zvečera zažehl slavnostní oheň. Pro vzácnou návštěvu jsme připravili bohaté menu, které bylo kvůli jejich pozdnímu příjezdu ještě nutné obohatit o mikrovlny. No ale pak už jsme všichni mohli sledovat, jak jim chutná a později v družném rozhovoru jsme se i postupně osmělili, sem tam také něco zobli, tu a tam cosi hrdlem prolili a po půlnoci zase naprosto přežraný a lehce podnapilí začali odcházet nabrat sílu na další pokračování. Když náš přechod do postelí zakončoval jako ostatně každý den Klusi,byl už asi hodně pátek.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km:  87
Max. rychlost:  10m/s (kloboukberoucí vítr)
Zajímavosti:  1. Viktorčinklobouk z helfenburské věže spadlý skončil přesně na cimbuří, což ho zachránilo.
2. Nejvíc jezdí stříbrný, zelená je out, aspoň co se týče aut.
3. Číšnice v Hošticích nosila na stůl neuvěřitelné věci - zmrzlýho Bilera v lahvi, měla čarodějnický smích, vysypala mi na zem hranolky a dokonce pro nás někde našla slánku!
4.  Felda ve škarpě mezi Helfenburgem a Volyní.
5.  Dvě postarší turistky motající se na jim velmi blízké zřícenině okolo nás stihla Lukyho dvojsmyslná poznámka:"Ty kozy (se) naserou všude."
6.  Mravenci pod Helfenburgem brzy zřejmě převezmou kontrolu nad zříceninou -  les pod ní se mraveništi jen hemží.
Nedojeli:  Darima + Bůča (včas)
Trasa:  Rohanov - Vacov - 3 prdele Prdelí a Chocholatá Lhota - Vlachovo Březí - Bavorov - Helfenburg - Bavorov - Helfenburg - Hoštice - Volyně - Vimperk - Vacov - Rohanov


Kapitola sedmá - Klostrman: „Ale je tady krásně! (To jo!)"

Bůča s Darimou chtěli ráno zmizet po anglicku do Vídně, ale jelikož my držíme službu i v noci, tak díky Klusiho bdělosti a koloběhu vody v obou Bárách není prakticky možné nepozorovaně opustit chalupu. Celý tento důmyslný systém je navíc pojištěn tím, že vstávám se slepicema, a tak jsem ten jejich kočár do Vídně mohl vyprovodit z našich vrat. Podobná scéna, jen v jiném obsazení, se opakovala za několik hodin,když tentokrát Bára vyprovázela nás všechny na závěrečnou cyklistickou etapu v Pošumaví. Klusi s Lukym zvolili opět náročnější trasu,asi aby se mohli vysprchovat a my ostatní vedeni náčelníkem, včetně Viktorky vezené Beranem, na třináctikilometrový okruh kolem chalupy. Na něm byla hlavním cílem tvrz v Dobrši, kde jsme byli přepadeni ze zálohy amatérským rádobykastelánem s pohlednicí Dobrše za pět korun a historickým výkladem zdarma. Bohatší o výklad a s uspořenou pětikorunou jsme potom dokončili celý zbytek okruhu a po návratu dvojice zpocených se převlékli k obědu, který byl dnes naplánován do jednoho vacovského penzionu. Pod svícnem bývá tma, a tak se ukázalo, že včasnější návštěva tohoto restauračního zařízení mohla částečně vyřešit naše potíže s gastronomickým pokrytím letošních kol. Když k tomu přidáme, že tu na nás dnes poprvé dýchl Klostrman, prostřednictvím Lukyho, který si tu objednal stejnojmenné třináctistupňové pivo, museli jsme být s obědem spokojeni. Po něm jsme se znovu rozdělili. Čtveřice Beran, Klusi, Viktorka a já odjela na chalupu na partičku pauzírovanýho mariáše,hra byla velice zdařilá, protože Viktorka dokázala pauzírovat přes dvě hodiny. Ostatní mezitím absolvovali zevrubnou návštěvu Vimperka. Potom už ale následovalo zase společné vystoupení a všichni jsme vyrazili na Javorník, kde jsme kilometrovou vrchařskou pěší túu korunovali vystoupením na na něm stojící rozhlednu. Na ní nás zase zadýchal Klostrman mající zdejší okolí v oblibě anebo nás možná zadýchalo těch 197 schodů, každopádně vyhlídka byla prvotřídní. Další zážitek nejméně stejné kvality nás čekal večer u televizní obrazovky, odkud dnes z Novy zazářil klenot české kinematografie z dílny Smoljaka a Svěráka, film Na samotě u lesa. S radostí jsme si ho nadabovali, to víte „Tady je krásně, jako kdyby na vás dejchnul ten - Klostrman", a když jsme se dosmáli, šli jsme se dospat.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km:  16-56 (jak kdo)
Max. rychlost: 201 schodů / 120 sekund (Malá Bára směrem dolů)
Zajímavosti:  1. 90.000 Kčs za nějakejch 130 schodů v roce 1938, to bych chtěl bejt pomocným zedníkem spíš než pomocným učitelem (12 Kč / den)
2. Vimperk je fakt zajímavej, ale příště se tam radši zajedu podívat sám, informace z druhý ruky jsou irelevantní.
Nedojeli:  tato kategorie je dnes hustě popsaná neviditelným inkoustem, Trasa:  Rohanov - Vacov - Dobrš - Zálesí - Rohanov - Benešova Hora - Úbislav - Javorník - Strašín


Kapitola osmá - Z chalupy do chalupy

Čas vyměřený na Expedici Rohanov dnešním dnem vypršel a jejím členům nezbývalo než po sobě začít zametat stopy. Při tom jsme postupovali od lednice až ke vchodovým dveřím a s plnými žaludky a čistým svědomím mohli už před desátou předat chalupu paní domácí. Tím ovšem naše chalupaření nekončilo, protože v našich řadách máme taky pana domácího s klíčema od námi často využívané oujezdské chalupy. Přejezd do Újezdy proběhl celkem hladce a bezproblémový byl i oběd, na který jsme si poodjeli do přeštické pizzerie. Pohodové odpoledne na zahradě narušovala poručíku Beranovi pouze bílá kočka neustále mu přebíhající přes cestu, což nebyla halucinace způsobená kombinací antibiotik s alkoholem, ale skutečně pěkná a přítulná kočička. Dilema co s ní vyřešil zlý výrostek Luky, který zaplašil nejen ji, ale i Beranovy obavy. Jestli ta kočka někde vypustí duši, doufám, že to bude ta na Lukyho kole. Zdá se, že je však zatím v pořádku, protože na pánskou jízdu po okolí jsme mohli vyrazit v plném počtu a bez problémů s podhuštěním. Cestou jsme se občerstvili na koupališti v Zálesí a při návratu se ještě zastavili v Radkovicích, kde hrává Sparta. To se nám potvrdilo, protože stejně jako ta pražská góly prakticky nedává, takže jsme vydrželi jen do přestávky a bez branek a pouze s jedním břevnem dojeli zpátky na chalupu. Tam na nás čekala další grilovačka, ovšem tentokrát zpestřená výbornými špízy připravenými Malou Bárou. Od nich jsme se odpíchli k dalším lukulským hodům, nikoliv vrhům, protože na lávovém kameni jsme opékali samé dobroty. Když poručík navíc ještě přiložil sladký dřevo, rozhořela se ta správná zábava. Tu jsme uhasili až kolem jedný hodiny v noci, když nás začala přemáhat únava, z níž jsme se plynule přesunuli do bezvědomí.

STATISTIKA Z 8. DNE
Počet km:  17,8
Max. rychlost:  jako blesk
Zajímavosti:  1. Na lávovém kameni ugrilujete úplně všechno, banán nebo okurku a někdy i maso.
Nedojeli:  Filoména Pánková (asi zmrzla)
Trasa:  Rohanov - Újezd


Kapitola devátá - Neúplná

Sotva jsme se všichni dali tak nějak dohromady - početně i zdravotně, začal na nás působit zub času, což se projevilo tím, že mi úplně sežral dovolenou. Dnešní snídani ale neohrozil, zřejmě mu postačila ta odložená filé, dar od karlaboha, a doufejme, že mu zachutnala. Po snídani a zmíněné oslavě textařského amatérismu jsem se rozhodl, že po obědě, protože Klusiho těstoviny jsem ještě ochoten sníst, opustím výpravu i s deníkem, aby se ho nechopil nějaký pisálek XY. Než se tak stalo a kola tím byla fakticky ukončena, stihli jsme ještě s náčelníkem a Malou Bárou jedno malý kolečko s nanukem v jehož závěru se k nám připojili Luky s Beranem a Viktorkou jedoucí nám původně naproti, ale stačili reagovat i na změnu naší trasy. Bára se zatím věnovala sledování pořadu Klusi v akci, což bylo chvályhodné, jinak jsme třeba mohli i vyhořet, protože když Klusi přidá plyn, musíte mu nosit vodu. Vše ale nakonec dobře dopadlo a autobus v Přešticích jsem taky stihnul.

STATISTIKA Z 9. DNE
Počet km:  32
Max. rychlost:  volej (vodáci nevěří,ale Klusi dokáže nemožné)
Zajímavosti:  1. Jelikož pršelo, nemohli jsme pozorovat zatmění slunce, což by Klusi nikdy nenapsal, aby nemátl budoucí generace.
Nedojeli:  učitel, náčelník, Malá Bára, Beran, Viktorka, Luky - včas k obědu
Trasa:  Újezd - Horšice - Měčín - Zálesí - Radkovice - Přeštice

 

Galerie