horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2006 - Slovensko

Email Tisk PDF

ÚVOD

Po osmi letech brázdění českých luhů a hájů a kotvení převážně v domácích vodách, až na občasné přeshraniční výstřelky v podobě spanilých jízd navazujíce tak na nejlepší tradice husitského Tábora, zanechali jsme tohoto roku kromě už uvedených a sedmkrát . reprízovaných symfonických básní i celý zbytek mé, totiž své vlasti v rukách Smetanových následovníků a spolu s Dvořákem se vydali objevovat nové světy, Horní Uhry. V tejto cudzine nás pod Malú aj Velkú Fatrú čakajů velké zmeny, lebo zatial čo v Česku nikto nevládne a v panujúcích horůčavách už ani nevládze, na Slovensku vládne, a možno aj panuje, SLOTA. Politickou ale i frontální situaci našich východních sousedů budeme monitorovat a na stránkách tohoto deníku pravidelně zveřejňovat počínaje dnem 29.7.2006.


Kapitola první - Evangelium podle Martina

Již po deváté jsme startovali do první etapy naší expedice, kterou požádáme letos již podeváté. O tuto úvodní, téměř palindromatickou větu se postaral poručík Beran svým ne zcela exaktním určením doby odjezdu z Karlových Varů. Cílem pro tento den a čtyřčlenou osádku devítimístného transportéru zajištěného a pilotovaného Beranem kibicovaným Bárou, Lukym a mnou, bylo vyzvednout v Praze náčelníka s Markétou a navštívit ve Vyškově lékárníka s Kubou. Naplnit tak velký vůz hvězdami našeho kalibru není žádná legrace a i zkušený astronom by se zapotil. Poručík biologie se však ukázal jako zdatný personalista, pro letošek sehnal Lukyho a při obědě v michelské restauraci nám oznámil, že pro příští sezónu vložil naději v Báru a že tedy můžeme očekávat od Beranových čerstvé jehněčí. Ženatý a s tímto závazkem pak ohlásil tah na D1, což nikterak neovlivnilo dějiny šachu, ale my jsme se začali značnou rychlostí přibližovat zápisu do dějin Vyškova. Z rádia, od paní v McDonaldu a z informačních tabulí na dálnici jsme cestou získali poměrně přesné zprávy o zácpě 10 km před Brnem a na 192 km jsme v ní úspěšně uvízli. Ne však na dlouho a bez dalších stížností stran dopravní situace jsme už před pátou odpolední vystoupili před lékárníkovic domkem. Poté co se ukázalo, že jsou doma a dokonce i ochotni nám otevřít, přestali jsme se bát o to, kde dnes složíme hlavy a začali se starat o to, jak do nich něco dostat. Nakonec jsme zvolili takový mix informací a alkoholu. Dnes, den po té, při snaze věrně popsat den předchozí, nacházím však ve své paměti už jen informace o alkoholu. Začali jsme v restauraci U Piráta několika penaltama (slovenskýma). Po jedenáctkách přišla na řadu 14 a dokonce i 16 - tu pil jen náčelník, cena je jednotná. U ohně na zahradě přišla na řadu vína v pořadí muškát, tokaj, chardonnay, muškát. V průběhu jejich konzumace jsme si vzali na paškál Beranovic benjamínka. Co my jsme mu jen dali jmen! Od Ážmilid po Žiletky. Ty nakonec Beran vyostřil při své noční klavírní produkci, aby ovšem posléze vše opět uklidnil ukolébavkami a když časové znamení začalo signalizovat, že přetékáme do neděle, nechal klesnout víko od piana a nám tak mohla začít klesat hladina alkoholu v krvi, což ovšem neplatilo pro děti a těhotné ženy, které si můžou opici dovolit tak maximálně vozit s sebou. Potom jsme všichni naposledy usnuli. Protože jestli půjde všechno podle předpokladů, tak zítra určitě zaspíme - to je taková slovní hříčka, alebo skor slovná hriečka.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km: 1 rok km
Max. rychlost: 145 (VW)
Zajímavosti:
1. Prolhaný schod v lékárníkovic domku. Prej kdo na něj šlápne, tomu noha upadne. Pchá!
2. Z jednoho místa kuchyně byly k vidění 3 kostely.
3. Ženská u McDonaldu se zácpou jak Brno.
4. Sparta - Kladno 0 : 0
5. Kubův obraz Peera Gynta - víc péra než Gynta
6. Nová moravská slovíčka: bucat - hajat, žgrynd - slint
Nedojeli: Klusi, 2 minerálky na cestu (náčelník)
Trasa: KV - PHA - Vyškov


Kapitola druhá - Česko-slovenská

Na nedělní dopoledne byla pro nás, po ránu opět čerstvě oholené pianistou Beranem a bubeníkem Kubou, připravena trocha té sportovní exotiky. I když ne zas takové, neboť v pískem vysypané aréně se neodehrávaly býčí zápasy, ale jen zápasy v beachi. Odměnou proto nebylo prošpikované hovězí pro vítězného toreadora, ale oběd pro všechny zúčastněné, natolik jsou nám vlastní zásady olympismu. Jako příloha nám k němu navíc do restaurace dorazil Klusi z Čučic, což hned stvrdil čučkovou polívkou. Takto posilněni a vybaveni teď už obrněným transportérem, k čemuž přispěla nejen blízkost jihomoravské metropole, ale zejména noční parkování v ulici V Brňanech, mohli jsme se rozloučit s Kubou a s lékárníkem, s Vyškovem, Moravou i s Českem a zahájit bratrskou návštěvu těch druhdy federálních dezertérů a dnes unijních partnerů. Přes hraniční kontrolu jsme se proto propasovali i bez pasů a snadno propašovali 127.000.000 ve formě jistojistě výherního tiketu sportky. Ty si ale necháme vyplatit až zase v Česku, protože na slovenském území vystřídal Františka Palackého na tisícikoruně Andrej Hlinka a to je přece jenom trošku devalvace, kterou ovšem jinak dokážeme využít v náš prospěch. Ubytování bylo zajištěno v chatě v osadě Štrbovo poblíž Martina. Cíl byl tedy jasný, ovšem cestu k němu, především její závěrečnou část, halila hustá hmla. Podél Váhu přes Žilinu do Martina šlo všechno hladce, ale tam jsme narazili na určité nedostatky. Jednak v naší mapě a jednak ve znalostech domorodců, kteří nám zruvna dvakrát nebo dokonce třikrát neporadili. Řešení přinesla až telefonická konzultace náčelníka s majitelkou pronajímaného objektu, od které jsme pak zakrátko přebírali klíče od teď na pět dní naší chaty. Ta byla opravdu pěkná, v hezkém prostředí uprostřed lesů mezi Fatrami a v bezvadném stavu - asi 10 minut, pak Klusi rozsedl postel. Později ještě Luky urval obložení z krbu a náčelník hlavou rozhodil lustr, ale to jsou všechno jen takové drobnosti, které zatím nijak neohrožují celkem pozitivní dojem z našeho nového bydlení. V něm jsme se ale dlouho nezdrželi a hned se vypravili na úvodní večeři do reštaurácie Koliba na nějaké ty slovenské špeciality, zejména halušky. I zde jsme byli plni spokojenosti, a tak nás první noc stesk po domově vůbec netrápil. A kdyby se snad něco změnilo, natrháme si nějaký lopuchy, ty jsou dobrý jak proti Uhrům, tak proti Rakušákům.

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: 231
Max. rychlost: prohlídka chaty s paní Škandíkovou
Zajímavosti:
1. Malý tygr na benzínce v Horní Bečvě. Kotě to tě potěší.
2. V Žilině jsme viděli balkón, z kterého dr. Josef Tiso v októbri 1918 vyhlásil autonómiu Slovenskej republiky.
3. Lost highway na Slovensku udělala z naší dálniční známky bezcenný cár papíru za 120 Sk.
Nedojeli: lékárník
Trasa: Brňany - Štrbovo


Kapitola třetí - Slovenská kilometrika

Už ranní cesta pro snídani, která se nečekaně protáhla, nám naznačila, že slovenský metrický systém nebude s tím naším úplně kompatibilní a bude mít svoje špecifiká, která však nemá cenu znevažovat, ale radši vyvažovat, a tak snídani jsme si udělali zase jako doma. Obsahem dopoledního programu byla návštěva Martina, ovšem v této kolébce Matice slovenskej jsme se stihli jen tak lehce pohoupat. Naše dopoledne totiž nepatří k nejdelším, vinou pomalých startovacích časů, a tak než jsme se nadáli, byl čas oběda. Na ten jsme se přesunuli do Kláštora pod Znievom, to je taková obec, v níž stojí kláštor pod Znievom, zato nestojí za to se pokoušet naobědvat ve zdejším pohostinství. To byla taková samoobsluha, kde by nás snad radši nechali uvařit než obsloužit. Oběd tak musel být nahrazen návštěvou skutečné samoobsluhy, a pak už jsme se vydali na prohlídku kláštora, ale ne z anfasu nebo z profilu, jak to většině turistů stačí, ale z perspektivy ptačí. Pro ornitofóbní Báru tohle nebyla zrovna radostná zpráva, když však byla ujištěna, že je před námi jen asi kilometrové stoupání, odhodlaně s námi vyrazila vzhůru. Ještě že ženy neumějí číst v mapách. Po téměř dvouhodinovém náročném dobývání Znievu by s námi asi nejraději vyrazila dveře, ty však naštěstí na vyhlídce scházely, jinak jí ovšem nebylo co vytknout, celý kraj i kláštor jsme měli jako na dlani, stejně jako meteorologickou situaci celých Fater, které až snad na námi obsazený Zniev podléhaly bouřkovým dešťům. Frontálnímu útoku jsme ale čelit nechtěli, a tak jsme zahájili ústupový manévr po partyzánsku, rozptýleni do skupin stekli ztečeným Znievem až k cintorínu, kde na nás čekalo zakopaný ótéčko. V Martině jsme se ještě zastavili pro nějaké ty syroviny k večernímu grilování a než jsme dorazili k naší chatě, bylo po dešti jen památky. To se projevilo při pokusech o rozdělání ohně, který si z poručíka Berana zpočátku dělal dobrý večer a teprve když přišel Klusi s Respektem, začal se k němu chovat s náležitým respektem a nakonec navzdory dešti vzplál. Poslední bitva však ne, protože klobás i kuřecího bylo dost, na každého se dostalo a ještě i trochu zbylo. A nám už zbývalo jen se vyčůrat, umejt a spát. Tak dobrou noc.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km: 5 nákupních, 2 couravý a 8 turistických
Max. rychlost: 1. klobása na grilu
Zajímavosti:
1. Na Znievu jsme překonali 500 metrové převýšení, zřejmě slušnej oddíl.
2. Na cintoríně v Kláštoru pod Znievom si zamykaj vodu, sebci.
3. Street artist s kytarou v Martině.
4. Kolečková korčuliarka išla najskvor do vývrtky a pristála na riti.
5. V Martině na náměstí voda kanula po tkaničkách pro osvěžení kolemjdoucích.
Nedojeli: sluneční brýle (náčelník), lékárník
Trasa: chata - martin - Kláštor pod Znievom - Zniev a späť


Kapitola čtvrtá - Sprint po hradě a po hriatu

Ráno se nám ve sklepě schovala rosnička a jelikož se ani po snídani neukázala, bylo nad mraky jasné, že dnes nebude na nějaké vyhlídkové lety nebo výlety ani pomyšlení, ani počasí. V takovýchto chvílích dochází obvykle na kulturu a na míč, aby dobrá nálada nás neminula. Přidržujíce se těchto tradic, vyjeli jsme si naším VW na Oravu, konkrétně na Oravský podzámok. Stejný nápad mělo ovšem hodně lidí, jak se ve frontě na lístky pod hradem, zřejmě jediným navštíveníhodným široko hlboko, nebo co, ukázalo. Dopoledne jsme tak stihli už jen vystát tu frontu, na prohlídku hradu došlo až po zahnání hladu. Na jejím začátku se nám představila naša sprievodkyňa Ivana Palugová, což bylo od ní pěkné, protože se nám záhy začala ztrácet v davu naší skupiny a zhruba od poloviny prohlídky, kdy se na nás dotáhla další skupina, výrazně zrychlila a už jsme o ní a ani od ní prakticky nic neslyšeli. Takže z toho byla další samoobsluha. Za zmínku ještě stojí Humoreska a Sarabanda, které nám v jedné z komnat zahrály dvě študentky a možno učnice. Výkon podaly velmi dobrý a naši rozhodčí vytáhli, ukázali a nakonec i předali dvě pětky. Nás šest + věčný študent Beran jsme pak prohlídku ukončili a sešli do podhradí připraveni na další přesun v časoprostoru. A tak jsme se zakrátko dostali z chodeb středověkého hradu do ulic dnešního Ružomberka. Ten patří, stejně jako u nás Litvínov, Hlinkovi. Prohlídli jsme si sochu na jeho náměstí, na ostatky v jeho mauzoleu jsme po pizze nějak neměli chuť. Ta nás pak rozdělila na kafaře a nohejbalisty a v centru města jsme každý podlehl své vášni. Příjemně osvěženi, pohybem i posezením, jsme se večer vraceli do našeho ležení. Chatou a nocí se tam pak začala linout vůně hriata zásluhou Lukyho a melodie zásluhou kytaristy Berana. Obojí bylo libé, do chvíle než nám hriato ukázalo svou komplementární a ne zrovna vonnou složku, zásluhou náčelníka. Potom už všichni cítili, že je na čase jít spát, protože veškeré další debaty už byly vo hovně.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km: 100 autokm + 600 schodů
Max. rychlost: prohlídka hradu těsně podlehla náčelníkovu hriatu
Zajímavosti:
1. Středověká stolička pro rytíře - jako na koně a zprava zapíchlej meč a normálně chlastáš a nepřepadneš.
Nedojeli: lékárník
Trasa: chata - Králové - Dolný Kubín - Oravský podzámok - Ružomberok - Tesco - chata


Kapitola pátá - Hola oholené hole

Poté, co jsme přestali spoléhat na trucovitou rosničku, bylo třeba se poohlédnout po jiném ukazateli, který by nám pomáhal s předpovědí. Už první ranní pohled z okna dával najevo, že s počasím to dneska bude na vážkách. Jenže vážky totálně zklamaly, tada alespoň dopoledne. Zřejmě tréma, ovšem za tu si vyhlídku z Martinských holí nekoupíte, pohled do dálky úplně vyprodanej, tak jsme museli vzít za vděk pohledem do hloubky. Ten nás přece jen trochu rozehřál, možná i víc než čaj v samoobslužném bistru. Zdá se, že ekonomické zaostávání Slovenska je taženo spotřebou založenou na filozofii, že se všechno udělá samo. Smířeni s tím, že už nic neuvidíme, sjeli jsme si do martinského infocentra, abychom se aspoň tam dověděli, co jsme všechno neviděli. Od informátorky se nám dostalo ujištění, že celé okolí je doslova poseto zajímavostmi ke koukání a že ani neví, co dřív doporučit. Nakonec z ní vypadly dvě zříceniny, Sklabiňa a Blatnice. Zároveň se vyčasilo, takže odpolední program mohl proběhnout pod modrou, nikoliv mokrou, oblohou, v tom se často chybuje. Sklabinský hrad, přesněji jeho zbytky, zřejmě patří dětem, které si ovšem nedokážou zjednat na jeho opravu trpaslíky a myslí si, že jim to zaplatí Čehúni sprostí. To jsme slušně odmítli a podívali se na Sklabiňu z protějšího kopce, ze kterého byla nádherná podívaná nejen na zříceninu, ale i na celý okres a nebál bych se říci i kraj. Další naší zastávkou byl výšlap na Blatnici. aké na ní se v minulosti asi hodně tancovalo a vykrúcalu, protože se jim nezrúcala len piecka, ale celý hrad. Zato okolní fatranské velikány pevně stojí, jak jsme si mohli prohlídnout, vyfotit, natočit a pokračovat dál. Ale protože nikam dál už se nikomu nechtělo, vrátili jsme se zpátky pod Martinské hole, které jsme dnes bohužel neoblomili, ale ani tu hůl nad nimi nezlomili. Po večeři sestávající se převážně z Beranem zapečených buřtů s Klusim oloupanou cibulí prolívaných pivem se ještě utkali znalci vína se zbytkem světa a svým výkonem potvrdili oprávněnost titulu, jehož jsou držiteli, stejně jako Juventus Turín má scudetto. Potom jsme se už všichni postupně vyprovázeli písní Dobrú noc na kutě, jenom netuším, kdo vyprovodil Klusiho, ale to byl dycky chytrej kluk, ten si jistě nějak poradil.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km: horizontálně 6, vertikálně 1,2
Max. rychlost: Fatronošova hmla na holých holích
Zajímavosti:
1. kompletní balení stáda ovcí s bačou, psem a salaší ve Sklabini.
2. Škoricová zmrzlina sa minula
3. Martiner 10° = 19 Sk, Martiner 12° = 20 Sk
Nedojeli: lékárník
Trasa: chata - hole - chata - zrúcaniny - chata a mezitím všade Martin


Kapitola šestá - Thermální zklamání

Čtvrteční počasí se umoudřilo natolik, že nic nebránilo uskutečnění plánované návštěvy lázní. Sice zas takovej hic nebyl, ale námi vybrané Rajecké Teplice, byly lázněmi termálními. Jenže pro nás protřelé lázeňáky tam měli toho termálu pomálu. Výšku teploty navíc hravě přebila cena dvouhodinovky v lázeňském objektu, a tak jsme se šli radši zchladit na otevřené koupaliště. Kdo se namočil, mohl se zahřát jedině při volejbalu, kterému k přívlastku beach chyběl správnej míč, anebo to musel vydržet až do hospody s jelenama na polívku. Poručík Beran byl pod těma parohama asi nesvůj, protože místnost opustil stylem inspektore Trachty, skrčkou oknem, a počkal na nás za rohem, kde je klidnější, to víte, vychovaly ho ovce, inu skopový. Z Rajeckých Teplic jsme odjížděli rozpačití, a tak jsme jim nevěnovali ani poslední pohled a reději jsme ho poslali lékárníkovi. Na zbytek odpoledne jsme se přesunuli do chaty, kde si Bára šla umejt hlavu do koupelny, zatímco fotbalisti dali přednost automatu sv. Petra, tohoto největšího obchodníka z deštěm, na teď už kdysi anglickém trávníku za chatou. Tímto způsobem pokřtěni vydali jsme se do Koliby, kde nás čekal souboj se židama, kterým nestačilo, že nám ukřižovali ježíška, ale navíc nám celej večer okupovali servírku jak pásmo Gazy. Nakonec se ale ti obřezanci museli stáhnout, a šlo to i bez rezoluce RB OSN, no a my jsme pak mohli zatáhnout útratu za večeři a ponořit se do tmy stále ještě prolívané deštěm. V chatě jsme si však rozsvítili a uschli a vůbec si udělali pohodlí a přestože večeře byla poměrně bohatá včetně bonusů v podobě lekvárových pirohů a nugátových palačinek, jali jsme se likvidovat před zítřejším odjezdem v lednici uložené zásoby. Po pozůstatcích z vinařské soutěže přišla na závěr skutečná lahůdka - bábovky, ty už dávno spaly, když jsme si s Klusim, Lukym a náčelníkem pochutnávali na bramborách na loupačku s máslem a solí a jak jsme byli rozjedení, ukousli jsme ještě notný kus pátku, než jsme se dostali do postele.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km: 4 x 25
Max. rychlost: Beranův skluz
Zajímavosti:
1. Vysypaný kamion před Rajeckými Teplicemi jsme díky zelený vlně, či kýho šlaka to Slováci majú za relácie, objeli.
2. Bezbradý pán s knírkem -> typický Slovák
Nedojeli: lékárník
Trasa: tam a zpět


Kapitola sedmá - Spánombohom, idem od vás

Na programu posledního dne toho nebylo mnoho, protože jeho podstatnou část bylo nutné obětovat na přesun do našeho hlavníhjo města, ale že se do něj dostalo čekání na paní Škandíkovou na úkor návštěvy Žiliny, považujeme za škandální. Mračna se nám navíc proháněla nejen ve tvářích, ale i nad hlavami, a tak se bilaterální česko-slovenské vztahy dost ochladily, ale po přejezdu hranic se ukázalo, že deštivé počasí, které nás pod Martinskými holemi našlo, není slovenská špecialita, že jde zřejmě o celoevropský problém, který se tak asi bude řešit v Bruselu, takže jsme úředníky v Černínu zatím nechali spát. Poručíka Berana však nikoliv, aby nás bezpečně dopravil do Prahy, musel být bdělý, a tak jsme mu celou cestu všichni do rytmu klimbali, až na Báru, která to kazila, ale ona to tak nemyslí, prostě jen teď zrovna nemá pro rytmus v těle místo. Na oběd jsme stavěli v Teplicích nad Bečvou, ale pochutnali si až na závěrečné večeři v restauraci Euréka. Tu jsme nakonec uzavřeli stejně jako soutěž o puntíkový dres a celá letošní kola.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km: 555
Max. rychlost: 160 (výjimka - Beran)
Zajímavosti:
1. Účet pro náčelníka s Markétou v restauraci Euréka byl doslova pekelný - 666 Kč.
2. MS v přeměňování by mělo pořádat Slovensko, z domova v dolině vyjížděla paní Škandíková a hore na chatu prišiel pán Škandík.
3. Zácpa před Brnem trvá, nás se to však netýkalo.
4. Na šest průkazů nás projelo přes hranice osm.
5. Pit-stop na hranicích zvládli lépe mechanici kamionu.
6. Zácpy na Slovensku jsou úpornější než u nás, mezi Žilinou a Martinem prakticky furt.
7. Váha u náčelníka neshledala z dvojice Beran - Luky nikoho lehčím.
8. Zevlové michelští mě nachytali na přilepenou pětikačku, desetikoruna v písku v Rajeckých Teplicích šla vyndat líp.
Nedojeli: lékárník, Škandíková, kšiltovka (Klusi)
Trasa: Štrbovo - Martin - Žilina - Nitra né - Bytča - Makov - Malá Brumbálka - Rožnov - Brno - Praha

 


 

Galerie