horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2007 - Morava a Oujezd

Email Tisk PDF

ÚVOD

Desátého pokračování se obvykle dostává jen divácky úspěšným seriálům. A telenovelám. Aby bylo jasné, že nám o podbízivou komerci nejde, rozhodli jsme se vysílací práva na Kola 2007 neposkytnout žádné z námi oslovených televizí. Kdo nás tedy bude chtít vidět, má možnost od 5. 8. sedmého roku nového věku za pěkného počasí před Horovskou chalupou pod vrchem Nevěrná v obci Újezd s poštou v Horšicích, nad ní není a v jejím stínu dobře nám. Obsazení vám ovšem prozrazovat nebudu, ostatně sestava se často mění a jak se zdá, tak díky Husákovým dětem, které tvoří jádro kolektivu, se bude tento, zejména tedy jeho členky, i nadále rozšiřovat. Zda půjde o děti Václava Klause, které nám tu reprezentuje Beranovic Viktorka, se dozvíme až v březnu příštího roku. Rozhodně to ale nebudou děti Antonína Novotného, které nám tu reprezentuje Kučerovic Lukáš. A protože, jak si pozorný čtenář už jistě všiml, nám došel deník z krokodýlí kůže a sehnat nový bylo i nad síly náčelníkovy a abych tedy oddálil chvíli, kdy ho budu muset psát na recyklovaný hajzlpapír, zakončím úvod zpravodajsky, tak jak to umí jen Jolana s Bohumilem. Start desátého ročníku svátku všech nedopujících cyklistů připadl letos na 4. 8. 2007.


Kapitola první - Svatební

Rok od roku se naše vybavení a technické zabezpečení vylepšuje. Pamětníci si možná ještě vzpomenou, jak s sebou na prvních kolech vozil Tonda sekeru. A dneska? Náčelník se vytasil s GPS navigací. Výhody to má nesporné, nemusíme se nikde prosekávat a do Újezda si jedeme pěkně pohodlně přes Opavu. Ale to jsem špatně odbočil, cíl prvního dne na nás čekal v Hradci nad Moravicí, což je snad zase pod Opavou. A nezpůsobila to chyba v navigaci, ale kariérní diplomat Bůča, který k nám ze svého moskevského působiště propašoval ruskou svatbu českým vozem, rovněž diplomaticky neprocleným. No to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a zbytečně tak riskovat ochlazení vztahů s tím ruským medvědem a jeho zákonitou medvědicí. A tak brzo ráno Beran osedlal osvědčené lidové vozítko a pustili jsme se do plnění nejen jeho kapacity, ale také přísného časového limitu Hradec 13:30. Náčelníka a jeho GPS-ky jsme naložili v Michli - jedna nám ukazovala, kudy jet, ta druhá zas hlídala, u kterýho křovíčka zastavit, takže jsme mohli po D1 vyrazit bez obav. No a když byla navigace zaskočena nehodou kamionu, zasáhl zkušeně náčelník s pomocí jakéhosi papíru, jemuž naši předkové říkali mapa. Nebylo tedy divu, že jsme na místo dorazili s rezervou, kterou jsme věnovali lehkému báčku následovanému kvapíkovou převlíkačkou u auta věnovanou celému přihlížejícímu okolí. Svatebčané přijeli už převlečení, takže samotný obřad jsme i díky dech beroucímu větru zfoukli raz dva. A kolem třetí jsme se začali přesunovat na slavnostní hostinu se zpěvy a tanci a se spoustou cedulek se jmény, ke kterým jsme si mohli přiřazovat tváře dle libosti, protože zasedací pořádek nikdo nedodržoval, námi počínaje. Takže nakonec nám svou identitu odhalil jenom americký slavjanofil a asi také Innofil Chris, jenže toho už většina z nás stejně znala, pouze si na to ze začátku asi nechtěla vzpomenout. Než padla tma, prošli jsme si cestu, na níž bychom později jen tak neviděli, která nás měla dovést k místu nočního odpočinku. A i když penzion Relaxa nebyl tak blízko, jak nám to růžově maloval Klusi, jeho jméno bylo dostatečnou garancí na dobrou noc. Možná jsem měl spíš použít slova název, aby si to někdo mylně nevyložil. Po kontrole ubytování jsme se znovu vrátili do svatebního mumraje a když už jsme měli pocit, že jsme všechno ochutnali, včetně kaviárových toastů, tak jsme se notně rozptýleni postupně zase shlukli do jednoho pokoje.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km: 500 možná 600
Max. rychlost: to jen vítr ví
Zajímavosti:
1. Spousta Rusů a obzvláště ten s malým r, kterého jsme objevili ráno na pokoji - jasnej schqaab.
2. Pelmeně = buzy
3.Mořská panna - styl ležér -> šaty nevěstiny
4. Polský maluch přivádějící Klusiho v oktávce na svatební obřad.
5. Spravny ostravsky chachar na parkovišti měl skvěly přehled o situaci a rezervaci.
Nedojeli: lékárník family, míč (málem), Luky
Trasa: KV - PHA - BRNO - OLOMOUC - OPAVA (skoro)


Kapitola druhá - Dneska na západě (jako tenkrát)

Snídaně podávaná do desíti určila náš budíček a po ní už jsme se měli vydat zpátky na západ, kam jsme chtěli dorazi pokud možno před slunce západem. Jenže poručík Beran si sehnal nějaký končofty na ty svý šoférský kšefty, takže náčelník musel pro naši zpáteční cestu navigaci nadefinovat jinou trasu a i kvůli tomu jsme se ještě ve tři odpoledne motali okolo Hradce, naštěstí Králové. Tam už do navigace volkswagenu, díky přítomnosti Klusiho teď dvojnásobně osvědčeného, mluvilo tolik hlasů, že to na jednoho řidiče bylo až moc, což nakonec v Praze náčelník utnul tím, že s Markétou a tou paní, která umí říct „se otočte" v deseti jazycích, vystoupili, aby mohli pro kapitalisti z GE překlopit nějaký databáze. My ostatní, již v neděli neděláme, jsme si to v pohodě valili pod Valíkem na Přeštice a odtud už horem Dolcem do Újezda. Tam jsme se vyautovali a otevřeli vrata chalupy dokořán, - jediných to dveří, u kterých to poručík Beran toleruje, jinak samozřejmě zavírat, zavírat, zavírat - a čekali, kdo se chytí. Nepřekvapilo nás, že první byl Lukáš, protože ten kroužil po okolí celé odpoledne. No a pak už to šlo rychle v pořadí Pepča, Jarka, Viktorka a guláš. V této sestavě jsme zasedli i k nedělní večeři a dorazili jsme se družnou debatou a kouskem rolády a uzavřeli tím naši dvoudenní okružní jízdu Českou republikou, při které jsme vyplnili další bílá místa na její mapě. A kde jsme ještě nebyli, tam jsou lvi anebo sloni Fejkovi.

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: 500 i 400 autem, 60 na kole (Luky)
Max. rychlost: 170 (VW)
Zajímavosti:
1. Jeli jsme na benzín, který jsme neměli, ještě že to je nafťák, ale naftu jsme taky neměli, ještě že přišel Beroun 28,90 Kč.
2. V Sobotíně v neděli, co jsme to neviděli, aviváženou bruslařku - zezadu na 18, zepředu na 1880.
Nedojeli: lékárník family, náčelník, Markéta
Trasa: Suchá Rudná - Rýmařov - Šumperk - Mohelnice - Svitavy - Litomyšl - Hradec Králové - Praha - Beroun - Přeštice - Kucíny - Dolce - Újezd


Kapitola třetí - Není Újezd jako Újezd aneb GPS is dead

Pondělí mělo být ve znamení konsolidace našich řad, aklimatizace v novém prostředí a slunce. Co se našeho počtu týká, byly tam během dne nějaké příjezdy a odjezdy, ale na ciferníku nás bylo pořád osm, jen s tou změnou, že Viktorka se musela rychle přeškolit z vnučky na dceru a my se zase ocitli pod náčelníkovým vedením. Ten ještě před obědem podnikl výbojnou jízdu do Stodu, ale nakonec se rozhodl ušetřit Stod i benzín a triumfálně se vrátil s hodinovým zpožděním a podporou evropského satelitního navigačního projektu Galileo. Paní od GPS si zřejmě bude muset najít práci někde jinde, pokud se ovšem neztratí. Když jsme už byli kompletní, vyrazili jsme si do Přeštic na oběd. V doporučované pizzerii jsme se setkali se začínající a, jak se po vyřízení naší objednávky ukázalo, pravděpodobně také na hodinu končící číšnicí. Jinak byla ovšem pizza velmi dobrá, příště si ji s námi dá jistě i Markéta, když jí tam zprasili lazáně s kuřecím masem. Zbytek návštěvy Přeštic už žádné úspěchy nepřinesl. Náčelník se rozhodl ukončit martyrium se sháněním deníku z krokodýlí kůže a fiaskem skončil i pokus najít cukrárnu, když ta vyhlášená měla v pondělí, podobně jako jiné pamětihodnosti, zavřeno. Takže jsme zamířili zpátky na chalupu, kde jsme zbytek odpoledne věnovali hrám s míčem nejrůznějšího materiálu a velikosti, na zahradě i u televize. Po skončení všech zápasů jsme si sedli ke kuchyňskému stolu a komu to nestačilo, ten se ještě mohl naprat vším, co zbylo. Nepřežil to pouze guláš, roláda a svatební koláče ještě nějaký ten den zůstanou na jídelním lístku. Daleko zajímavější je však náš lístek nápojový, jehož exkluzivní skladbu by nám záviděl nejeden restauratér. Máme prostě všechno, od krabicovýho mlíka přes skotskou whisky a sérii přívlastkových vín až po mateřský mlíko, ale to už asi budeme muset stáhnout z nabídky. Musíme ukojit širší poptávku a ne jedinýho půlročního a půlnočního notorika. Dnes večer jsme každopádně stáhli dva ryzlinky a pár piv, což nám coby uspávací prostředek dokonale posloužilo až do rána bílého.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km: 130 i se Stodem, který na trase být neměl, ale nepodařilo se ho odehnat
Max. rychlost: 130 (žena v levém pruhu)
Zajímavosti:
1. Penny + Plus = Hnus
Nedojeli: lékárník family, ledové víno, klobouček (náčelník)
Trasa: Praha - jeden Újezd - druhej Újezd - Přeštice - a eště jednou druhej Újezd


Kapitola čtvrtá - Dvojí koupání

Pošťák už měl určitě po šichtě, když se nám podařilo úspěšně dosnídat. Slunce už bylo dokonce tak vysoko, že rozum velel jít se vykoupat. U nás ovšem velí náčelník, který má také své hvězdné chvilky. Ale zároveň je to velkorysý člověk, který umí ocenit dobrý nápad, a tak jsme se zakrátko skutečně koupali - ve vlastním potu při jeho oblíbené hře na přeštických dvorcích, jejichž správcová pamatuje Rolanda Garrosse ještě jako hříbě. Slunce se jenom smálo a společně s antukou nás barvilo dočervena. Po odehrání všech zaplacených fiftýnů jsme se proto radši stáhli do chaloupky stínu, kde se také podávalo a přijímalo, ovšem z hrnce plného polívky, kterou spytlíkovali Beran s Lukym tak, že se pod pokličkou utkaly v horké vodě dva vývary s gulášovkou. V té době už se pro nás hřála také voda na koupališti ve Skašově, a tak se tam Beran s Klusim vydali na skok, ti, kterým se třímetrové prkno zdálo býti riskantním, na leh a Viktorka na sed. Každý se prostě předváděl po svém. Pozornost jsme ale nejvíc začali přitahovat, když jsme se rozhodli petat ty stříbrný koule, co přivezl náčelník. Pro účastníky přilehlého pionýrského tábora to byl velký zážitek, a tak z toho bylo nakonec spíš než exhibice představení pro děti. U vody rychle vytráví a z toho se dá snadno odvodit, že naše další kroky mířily k přípravě večeře. Tak daleko ovšem došel jediný poručík Beran, jehož sólovýstup na novém krbu s grilem přinesl všem, kteří ho zajišťovali z tábora konzumentů, výbornou večeři z masa a kostí. A protože se zhoršilo počasí a hora už k sobě nikoho nepustila, sestoupili jsme pod pergolu, kde jsme pili a vyčkávali, zda se situace nezlepší. Nejdřív jsme počítali hromy a blesky, ale když došlo na dešťové kapky, zanechali jsme počítání a zalezli do chalupy, kam na nás fronta nemohla. V suchu, kde jsme si mohli přísun tekutin regulovat sami bez ohledu na náladu dešťovládce, proběhlo hlasování do soutěže o puntíkový dres, které mnohé naznačilo, přičemž vůbec nic zatím nelze předjímat, soutěž, jak se zdá, letos nemá favorita, jisté je jen to, že vítěznou trofej si ten nejlepší bude moci obléct pouze symbolicky anebo ať si to tričko sežene, když vyhrál. Po tom všem a půlnoci jsme si šli lehnout a ti unavenější i spát a Klusi číst.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km: 50
Max rychlost: 120 (Klusiho servis)
Zajímavosti:
1. Prsatý muž na koupališti ve Skašově (dvojky).
Nedojeli: lékárník family
Trasa: Oujezd - Přeštice - Oujezd - Skašov - Přeštice - Oujezd


Kapitola pátá - Výběrová rekreace

Zprávy o postupujícím přílivu chladnějšího vzduchu nad jihozápadem republiky jsme přijali sportovně. Turnaj ve stolním tenise nám měl nahradit výpadek solární energie, jenže než byly odstaveny všechny bloky těch slunečních Temelínů, to by se jeden málem pěkně spálil a ten samej ten turnaj vyhrál. Zelený stůl a červené čelo patřilo náčelníkovi. Ten pak, takto zřetelně označen, vedl celou výpravu do města, které mu bylo svým názvem nejblíže, do Spáleného Poříčí. Tam jsem se usadili na zahrádce penzionu a restaurace Joachim Schmidt a nechali si prostřít k pozdnímu obědu, u kterého se k nám připojil i ten slibovaný chladnější vzduch doprovázený svým častým společníkem, prudkým deštěm. Takže jsme nově příchozím přenechali zahrádku a sobě prostřeli znovu, a teď už sami, uvnitř restaurace. Než jsme dojedli, tak i dopršelo a vedle obchodníků s deštěm zavřela krám nejen tamní Jednota, ale jak se cestou zpět ukázalo, tak i blovický Špáreček, který byl skutečně maloměstských parametrů. Posloužit nám tedy musel opět Penny v Přešticích, jehož parametry nejsou nijak zvlášť omračující, ale aspoň mají otevřeno a naštěstí i rajčata. Ale ty jsme dali zatím do kovarny, před výběrem z rajčat měl dnes večer dostat přednost výběr z hroznů. Předtím jsme si ho ovšem museli zasloužit. A tak jsme si zažonglovali rukama i nohama a naše výkony nás rozhodně opravňovali k večerní ochutnávce. Po všech těch trefách do černého, z nichž bych vyzdvihl tu Beranovu do naštěstí prázdného kočárku, což bylo zatím největší Viktorčino vítězství, přišla už na řadu trefa do bílého, tramínu červeného. Za cinkotu, bůh nás netrestej, plastových kelímků byl zbytek výpravy poučen, co všechno se skrývá za humny, za kterými a železným plotem jsme s náčelníkem, Markétou a Lukášem v podvečer nenalezli očekávanou GPS zříceninu, ale kapli s velmi zachovalými freskami a velmi ochotnou paní, která klidně nechala dědice ve vaně, aby nám mohla tuto památku v soukromém vlastnictví ukázat. Jak se začalo připozdívat, přešli jsme na pozdní sběr, ale dál už jsme s kvalitou neklesli a po pravdě řečeno ani jsme nemohli, takový máme letos kvalitní výběr. A když už nemáme na vybranou anebo abychom nepřebrali, tak je lepší se sebrat a jít si lehnout.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km: 20, 30 tam a zpět
Max. rychlost: 25 + 5 (šavle z BMW)
Zajímavosti:
1. Zelenožlutá šavle z černého BMW alias bramborák from bavorák ve Spáleném Poříčí, to vše v podání pětiletého blij boye.
2. Zajímavý biotop v restauraci v Poříčí - rybí nádrž krytá pavučinami.
3. Restaurace Joachim Schmidt má dva jídelní lístky, jeden s a jeden bez babiččina jablkového koláče, zato nemaj špenát a višňovej džus.
Nedojeli: lékárník family
Trasa: Spálený Újezd - Spálené Poříčí - Spálené Blovice - Spálené Přeštice - Spálený Újezd


Kapitola šestá - Der Sturm auf den Turm

Ke snídani jsme si pustili rádio, po ní i televizi, no a zbytek dopoledního audiovizuálního programu obstaral náčelník se svou už třetí den obehrávanou lidovkou, která pojednávala zhruba o tom, že ještě dnes existují celé rozsáhlé skupiny obyvatelstva, jež nemají ponětí o tom, co je to Taus. To jsme samozřejmě nemohli nechat jen tak a výlet do Domžlic byl tudíž naší povinností. A jak jsme byli v ráži, přidali jsme si k nim i návštěvu Horšovského Týna jako předkrm. V tomto bodě ovšem v naší výpravě nepanovala jednota a Klusi, Beran, Bára a Viktorka místo toho absolvovala příkrm. V týně jsme strávili polední přestávku, takže z prohlídky zámku jsme viděli čerta starýho, který v podobě černýho kozla jen tak podřimoval ve společnosti medvědí plastiky a kočičího hřbetu v zahradě pod vstupní branou. Tak jsme si dali punčák a zmrzku a líně obkroužili náměstí, a pak už svižně vyrazili do Domažlic. Tam už se vše chystalo na chodské slavnosti, takže všude bylo spoustu lidí, mezi nimiž už se sem tam mihl nějaký ten kroj. Ovšem abychom pod ním našli místní krasavici, to bychom si museli přivstat o pěkných pár desítek let. Po prohlídce všech krámků v podloubí na náměstí jsme však přece jednu kandidátku pro potěchu očí našli. Míry 56-194-59 hovořily za vše. Byla prostě neodolatelná, byla přístupná - jen za 30 Kč a hlavně byla poruce. Přes její křivky vedla cesta k vrcholu. A nejrajcovnější byla ta její úchylka - 59 cm od osy. Po 194 schodech jsme se pak z výšky 56 metrů mohli kochat pohledem po okolí ztepilé domažlické věže. Z těchto výšin jsme se potom snesli do přízemí a pustili se do teoretického tenisu v sázkové kanceláři Tip-sport. Snad nám bude přát Fortuna. Pak jsme už usoudili, že co jsou Domažlice, ví snad každý. Věděla to i naše navigace, ale jakmile se ocitla za jejich hranicemi, nevěděla, která bije. Když odbila pátá, byli jsme i přes tento handicap zpátky doma. Na večer si pro nás hladové Klusi připravil vrtule roztáčené na zelí s uzeným a cibulí, abychom potom mohli odstartovat do hospody na pivo. Večeře byla výborná, jenže místo odpočítávání jsme zahájili odpočívání. Tento tiskařský šotek způsobil, že na točený jsme mohli zapomenout a na druhém programu vzpomenout na to, co už bylo dávno natočený. Z minulosti jsme se v závěrečné části dne vrhli do budoucnosti a začali věštit z karet. Kdo má sedmu, kdo kolik trumfů a jaký bude zejtra počasí. Obávám se, že to náčelník, Markéta a Luky tím svým vytrvalým ferblem trochu přivolali, protože když jsme dlouho po půlnoci usínali, pršet nepřestávalo.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km: 100,2A + 120B = WC
Max. rychlost: přepočítávám (GPS)
Zajímavosti:
1. Mojito zmrzlina už dorazila do Týna i do Domažlic, zato točenou pistáciovou aby jeden pohledal a nenašel.
Nedojeli: lékárník family
Trasa: Újezd - jak kdo chtěl - Domažlice et vice versa


Kapitola sedmá - Receptář pro špatné počasí

Je sice pravda, že je čas dovolených a že na odpočinek má nárok každý, ale mělo by to mít nějakou úroveň. Mělo by se umět přijít a říct zpříma do očí, i když to bych asi neviděl jako nejšťastnější řešení, slunce není měsíc, ale právě proto by ho snad neubylo, kdyby jasně řeklo, kdy se hodlá vrátit do práce. Zvlášť teď, když pro něj máme tolik úkolů, že by zapadalo únavou. Bez pomoci zdroje nejčistší energie jsme byli nuceni improvizovat a nakonec jsme se v zoufalství všichni rozhodli jít do plynu. Pro naše konečné řešení musel ovšem stačit cyklon PB. A tak jsme se celej den motali okolo sporáku. Nejdřív ale musel na plyn šlápnout náčelník a zajet do Přeštic, kde jsme nakoupili všechny potřebné ingredience, což nebylo snadné, protože například takovej malinovej puding v supermarketu nekoupíš, takže situaci zachraňovala stará dobrá sámoška. Nakonec jsme tedy sehnali všechno a v dostatečném množství, byť ne tak docela, protože večer musel náčelník podniknout ještě jednu cestu do Přeštic pro ještě jednu Báru. To už jsme ale měli v sobě a za sebou bramboráky a kulinářsky velmi plodné odpoledne vrcholilo bečovským dýňovým koláčem, která se na jídelníčku naší výpravy jistě lehce chytne, podobně jako to dokázal v troubě. Pak se ještě Luky s náčelníkem pustili do reprízy toho lomcováku, který připravili premiérově loni na Slovensku pod názvem Hriato a jehož český název zatím marně hledají a definitivně se zřejmě rozhodnou až podle toho, jakou cestu si tento nápoj sám zvolí. Jestli to bude cesta na reklamní trh nebo zda to bude spíš na vrh, se teprve ukáže, ale myslím, že každopádně jde o velice, velice, no ani ne tak zajímavý, jako spíš jímavý pití. Musím však přiznat, že než se podařilo Beranovi zatopit v krbu, mělo svoji platnost. Zbytek večera, kdybych ho měl popsat postmoderní češtinou, byl už jenom o békání a opékání. Přitom jsme průběžně sklízeli vše, co nám vinaři z celého světa zaseli. A když už začal našemu frontmanovi odcházet postupně sbor, prsty a hlas, by čas na Dobrú noc, má milá, dobrú noc. Než jsem taky odešel na kutě, ještě jsem se stavil v koupelně a tam jsem byl svědkem toho, jak se staví anekdoty o programátorovi, biologovi a ekonomovi a o rozbitém bojleru. To co dokázali Beran, Klusi a Luky rozebrat a složit, bylo toho učebnicovou ukázkou. Jestli nám ovšem zítra poteče teplá voda, tak to se dozvíme až v ranních zprávách.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km: 4 x 7 do Přeštic a zpět
Max. rychlost: náčelník poháněný hriatem při úprku do kadibudky
Zajímavosti:
1. Do Masa-uzenin Zeman dodává pečivo pan Kučera z Plzně - „to děláte, pánové, dobře!"
2. Chilský muškát - výběr z bobulí byl opravdovým vinařským vyvrcholením letošních kol.
3. Dýňový koláč alias Bečovský: 1 kg cukety, 500 g polohrubé mouky, 270 g cukru, 5 vajec, 5 lžic oleje, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr, Ľ litru mléka. Cuketu nastrouhat a se vším smíchat -> na plech vysypaný kokosovou moučkou. Poleva: malinovej puding, Ľ litru vody, 3 lžíce šťávy a maliny
Nedojeli: lékárník family, flash disk Corsair Voyager GT - naštěstí jen málem
Trasa: (Újezd - Přeštice - Újezd) x 2


Kapitola osmá - Hry, výhry, prohry (a jedna remíza)

Ráno se ukázalo, že se naše tříčlená skupina dobrovolných montérů rejpala v bojleru tak neodborným způsobem, až ho to dohřálo. No to ale byla teplá voda na náš mlejn, a tak jsme si o ni nemuseli dělat starosti. Zato o Lukyho trochu ano - bol tiež dohriatý, ale zo včerajšej pijatiky. I bez lékárníka jsme však správně odhadli, co ordinovat na ranní kocovinu. Plzeň, to každej ví, to jsem ani nemusel psát, ale musel jsem tam jet, protože přes západočeskou metropoli mě vedly klubové povinnosti, a já vůl šel, na porážku. Nebyla to moje Útvina, bylo to horší, byla to chyba. Opustit předčasně výpravu - však oni mi to puntičkáři spočítají, vidím to černě. Ještě za mé přítomnosti jsme ale stihli s Klusim v plzeňském Tip-sportu vyzvednout a v restauraci Amfora se všemi oslavit historickou výhru, která z nás svou výší asi neudělá postrach sázkových kanceláří, ale na skromný oběd, když si dal Luky jenom polívku, to stačilo. Torzo výpravy se po mém odjezdu rozdělilo na dvě části podle toho, kdo byl zvědavej na kterou Viktorku, z nichž jedna mířila zpátky do Újezda a na druhou mířila pražská Sparta. Snad proto se ve Štruncových sadech hrálo bez branek, zatímco na chalupě karty. Tu nejvyšší nakonec z ruky rozhodčího uviděl i jeden z plzeňských hráčů a ta část diváků, která se ke své smůle musela tohoto dne obejít bez fotbalového koření. Nad hrstkou nejaktivnějších fanoušků se totiž slitovali těžkooděnci počastovali je troškou pepře, takže nakonec všem spravedlivě zůstaly oči pro pláč. Český fotbal se tak dostal na úroveň argentinského - televizního mýdlového umění. Příště proto tribuny budou zřejmě patřit ženám a chlapi si daj radši ty karty. Cestou zpátky ke zlepšení nálady na náměstí pod věží Pod černým vrchem nabízeli kousky dobré hudby, kterou najdete naulici.cz. Na chalupě horovi.info pak večer vrcholil poslední den letošních kol hrou Na mafiána, kterou Klusi dirigoval tak dobře, že se její rozhádaní účastníci mohli klidně loučit s pocitem, že by si od sebe po týdenní společné dovolené potřebovali alespoň dva měsíce odpočinout. Ale hra je hra, v životě se to kolikrát zvrtne úplně jinak.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km: 100
Max. rychlost: 100
Zajímavosti:
1. 100 chybějících lístků v pokladně coby jeden ze 100 důvodů, proč nechodit na Spartu, pře100 bylo plno.
2. Náčelník si u stánku koupil prdelník ráže 100 mm, přičemž p je parametr a platí p=t.
Nedojeli: lékárník family, učitel
Trasa: Újezd - Plzeň 100x jinak

 


 

Galerie