horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2010 - Nantiškov

Email Tisk PDF

ÚVOD

Na počátku bylo slovo, píše evangelista Jan v té nové a tenké části onoho žánrově těžko zařaditelného, avyváženého, křesťany oblíbeného židovského spisu. Na základě zevrubného studia jeho starší a tlustší poloviny směle odvozuji a přidávám celou větu. Za šest dní byl stvořen Český ráj. Uznávám, že v odborných kruzích může tato teze působit jako zjevení, ale to je holt úděl apoštolů. Třinácté zastavení naší výpravy je tak věnováno naší, tedy české kolébce civilizace, jíž budeme křižovat až do zmrtvýchvstání. Poté co naše předloňské bádání v této oblasti vyneslo doslova z Trosek na světlo boží teorii o narození Páně pod pracovním názvem Baba Josef a Panna Marie, pokusíme se letos překvapit veřejnost odhalením osudů svatého Nantiška. Takže následujme všichni společně náčelníkův sandál - 31. 7. 2010 do Nantiškova.

 

Kapitola první – Klusiho kufry

Na start zahajovací a tradičně tranzitní etapy se do v Tašovicích přistaveného VW posadila pouze karlovarská pětice, zatímco trojice přespolních se rozhodla během dne dojíždět. Na cestu jsme měli spoustu času, a tak jsme k cíli vyrazili velmi zvolna, o čemž vypovídá i naše startovní reakce – 30 minut, rozhodně jsme se tedy neulili, což ostatně nehrozí ani do budoucna, už proto, že ulejváci jsme v našem kolektivu s Viktorkou v menšině. Ale i z takové opozice lze ovlivnit běh dějin. Tak například o naší projížďce Prahou rozhodl Luky úplně sám uživ k tomu pravomoci navigátora a bláhovosti Beranovy, se kterou ho poručík biologie do této funkce znovu jmenoval. Z této situace profitovalo dejvické KFC, kam si zašli Beranovi na kuřecí speciality, a také Klusi, který si k nám do auta hodil spacák, aby se s ním nemusel vláčet na kole, na němž se hodlal dopravit do Nantiškova. Proč si k nám nedal i kufr, kterého se pak v okolí Mukařova natřikrát složitě zbavoval, tak to jsme úplně nepochopili, zřejmě se domníval, že nové kolo dobře mete a nevěnoval dostatečnou pozornost studiu mapy. My jsme podle ní zatím pohodlně dorazili do cílové chaty poblíž Nantiškova, kterou jsme si – hovada inklusive, se zamčenou garáží a mansardou – pronajali na příští týden. Poté co jsme označili příjezdovou cestu pro opozdilce, vydali jsme se povečeřet do známé vosí restaurace do Českého Dubu. Tam nám neustále vnucovali německý jídelní lístek, ale nakonec jsme se nějak domluvili a i najedli. Po návratu na chatu projevila Viktorka přání projet se chvilku na kole, plnění se ujali Beran s Lukym. My s Bárou jsme zaujali místa na terase a nad šálky Jacobse a Pigi, kořistí to ze zbytků po předchozích rekreantech, vyčkávali příjezdu zásobovacího oddílu. S Klusim jsme po dílčích informacích z trati dnes už příliš nepočítali, přesto právě on v těchto chvílích prožíval malé drama, když vzdálen necelý kilometr od nás nevěděl kudy kam a navíc je to tady jako ve Slaným, vůbec tady nemaj signál, Vrtky, Nantiškov jakbysmet. Nakonec se však dovolal a vzápětí dovalil a po něm i náš pátrací cyklistický oddíl t-mobilizovaný Bárou. Večer potom zkompletovali naši výpravu a vozový park náčelník s Malou Bárou a BMW. Z něj náčelník vylovil lahev pětihvězdičkové Metaxy, a tak si mohla celá výprava připít, kdyby byla chtěla na slunce v krvi, ale ono bude bohatě stačit, když nám bude svítit nad hlavou a ta nebude bolet.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km:  65 z 30 (Klusi)
Max. rychlost:  pravá 90 – málem přejetý sjezd na Mnichovo Hradiště (Beran)
Zajímavosti:  1. Luky přijel s náladou rozbíječe – poté co se mu nepodařilo rozbít stan ani tábor, uspěl se skleničkou.
2. Ložnicová antikoncepce v chatě je určena spíše divákům, než samotným aktérům.
3. Majitelka chaty a dvou pozorovaných bobrů je identifikovatelná na sto honů.
Nedojeli:  chůvička (Viktorka)
Trasa:  K. Vary – Praha     – Nantiškov (1)
– Bakov n/J. – M.Hradiště – Jivina – Mukařov – Vicmanov – Mukařov – Vicmanov – Mukařov – Vicmanov – Jivina – Mohelnice n/J. – Rostkov – Ouč – Vrtky – Nantiškov (2)
– Mladá Boleslav – Nantiškov (3)


Kapitola druhá – Le Monde

Při snídani by z nás měla Marie Antoinetta radost. Konečně došla uplatnění rada, za kterou ji francouzská revoluční chátra dala popravit. Její vizionářské – když nemají chleba, tak ať jedí koláče – nás dnes zachránilo před smrtí hladem. Na sladko naladěni a sluncem provázeni, vydali jsme se především za vyvážením našeho jídelníčku, do Mnichova Hradiště. Nejdříve jsme si tam ale prošli zámecký park a poručík Beran s Lukym a Klusim při té příležitosti přispěli Libereckému kraji cennými poznatky vyplněním dotazníku k rozvoji cestovního ruchu. K rozvoji dialogu s brigádnicemi zajišťujícími sběr dat však už nedošlo, jelikož tlak v atmosféře záhy stoupl o dvě milý Báry. Potom jsme zašli na pouť Viktorce pro slona, abychom ho posléze po větru vypustili do volné přírody v zahrádce restaurace na náměstí. Tam jsme se střídavou spokojeností poobědvali a po další procházce spěchali jednak pro proviant než nám v Lidlu a Penny zavřou, jednak na terasu než zavře svůj krám slunce. Bára s Viktorkou dokonce později okusily i vodu v bazénu, ale jeho teplota kulminovala až při návratu cyklistické divize z poznávacího kolečka. Poručík Beran s Klusim si tak mohli užívat při teplotě v žaludku 11 a ve vodě 24 stupňů, což je ideální kombinace a dokud se Viktorka nenaučí pít Svijany, tak si to ve vodě neužije. Vodou osvěžený Beran se pak vrhl na svou námi oblíbenou černou práci u grilu. Výsledky jeho úsilí pak putovaly na terasu, která poskytla optimální podmínky pro konzumaci bez přítomnosti znepříjemňujícího kouře. Po večeři jsme se přesunuli do chaty udělat tečku za druhým dnem a dlužno dodat, že nebyla jediná, vytečkovali jsme například celou lahev Lemondu, aby byl zítra krásnější svět a nenaplnily se předpovědi zvěstující konec slunečných dnů.

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: 17 (kolečko)
Max. rychlost:  5 m/s (slon)
Zajímavosti:  1. Pajzl u Karlových Varů v Mnichově Hradišti je znevážením krajského města a měl by přijít o licenci.
2.  Nad chatou máme Blueberry hill, ale borůvky nám snědla Viktorka.
3. „Kdo se v Lísce zlíská, tak ten hodně získá“ – místní lidová poezie
4. Otevírací doba hospody ve Všelibicích 7 – 17 – zřejmě samoobsluha
Nedojeli:  růžový slon (Viktorka)
Trasa:  Nantiškov – Mnichovo Hradiště – Nantiškov
Cyklotrasa:  chata – Všelibice – Březová – Český Dub (skoro) – Podhora – Líska – Nantiškov - chata


Kapitola třetí – Skála, tentokrát Hrubá

Po dnes již vydatné snídani jsme si mohli dovolit podstatně náročnější program, než je plácání od hospody k hospodě. Na řadu tedy přišlo courání od zámku k zámku. Při stavění této trati se náčelníkův prst zabodl přímo do srdce Českého ráje, ale vzhledem k příznivé biometeorologické předpovědi jsme se nemuseli infarktových situací obávat. Přesun do Hruboskalska proběhl celkem hladce a zakrátko jsme se už nořili do hlubin a vystupovali do výšin při prohlídkách a na vyhlídkách v okolí zámku Hrubá Skála. Brousili jsme si také zuby na návštěvu skalního města, nejdřív jsme je ale použili k rychlému občerstvení. S jídlem roste chuť, a tak jsme se cestou podle skal vydali na zámek Valdštejn a ze všech sil. Nebýt nesmírně aktivní Viktorky, jejíž dynamiku nenarušil ani úder stativem a nekompromisní prodavačky vstupenek, které nás do cíle doslova dotlačily, tak jsme snad Valdštejn ani nedobyli. Tam jsme stihli prošvihnout vystoupení historických šermířů a absolvovat krátký odpočinek a kdo chtěl, tak i prohlídku výstavky modelů českorajských památek. Cestou zpátky došlo k vyrovnání dluhu, jelikož Viktorce došly baterky a bylo ji třeba do auta odnést a pokud možno nedrncat. Tam se bleskově dobila a v Turnově, kam jsme se mezitím přesunuli, už s náma mohla zase cvičit. A v restauraci na náměstí s alternativní obsluhou i večeřet. Tam bylo všechno super a cool, hlavně vídeň, kterou si objednala Bára. Z Turnova do Nantiškova to bylo zas cobydup a při západu slunce jsme se už mohli na terase chaty pomazlit s Tatianou, až na poručíka Berana, který předvedl spíše znásilnění. Po zhasnutí přírodního jsme se společně s Lukyho můrama přesunuli pod umělé světlo a k umělým hroznům, kterými jsme spláchli prach z dnešních cest a kolem půlnoci se odebrali na další, směrem k úterý, klasickým spánkovým driftem.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km:  10 (pešo)
Max. rychlost:  nezměřitelná (Viktorka)
Zajímavosti:  1. Překvapila nás vysoká koncentrace Karlovaráků na Hruboskalsku – jak je ten svět malej.
2.  Lanová překážková dráha na Hrubé Skále přilákala dva odvážlivce z Němec a ti pak spoustu čumilů ze všech světových stran.
Nedojeli:  doklady – málem (náčelník)
Trasa: podle skal


Kapitola čtvrtá – Bez Bezdězu

Už od božího rána bičoval hřbety v okolí Nantiškova předpovězený lijavec. Naše hřbety proto byly ukryty pod střechou chaty, aby nám ten déšť mohl lépe vlézt na záda. Jeho šumění nás ale postupně probouzelo, až na vodě nejodolnějšího náčelníka, na kterého by neúčinkoval ani water-boarding, takže než k polednímu zasedl k snídani, déšť pomalu vyšuměl. Nám to však náladu nezkazilo, jelikož jak praví klasik, nemusí pršet, jen když kape. Odpoledne jsme pak kryti kapotami našich vozů vyrazili na oběd a Bezděz do Bělé pod ním. Zatímco oběd se podařilo uskutečnit a sníst v restauraci U Sluníčka, Bezděz zůstal zahalen v mlze. Z ní se však neočekávaně vynořil bělovodský zámek a z něj neuvěřitelně zapálená průvodkyně nadšená nebývalým přívalem návštěvníků, kterému čelila přívalem informací, takže jsme během půl hodinky sice neviděli nic než zdi a krovy, protože zámek se opravuje a veškerý mobiliář si asi rozebrali partaje, které se zřejmě nepodařilo vystěhovat, ale za to jsme se dozvěděli úplně všechno o Bělé a jejích vlastnících včetně kulturně-historických souvislostí. Není divu, že po takovém informačním přetlaku jsme ze zámku odcházeli s hlavou čistou a prázdnou, když se nám podařilo zafixovat pouze následující čtveřici pojmů – Mácha, Tajemství, sebevraždy a pan šéf. No ale myslím, že při troše fantazie by se z toho dal celý projev zpětně rekonstruovat. Po nezdařeném výstupu na Bezděz jsme si to pak namířili na trochu menší kopečky. Ve Stráži pod Ralskem jsme navštívili zmrzlinový ráj, který skutečně nabízel zmrzliny těch nejbizarnějších příchutí ve velice věrném provedení, takže Klusi se dočkal své skořicové, Luky ochutnal svíčkovou a štrúdlovou a Beran pivní. Zklamáním však bylo prostředí, v němž jsme si mohli zalízat, protože okýnko u silnice celý zážitek dost degradovalo. Večer se na chatě poručík Beran chopil cibule a místo nenávisti ji přidal k buřtům a pivu, to celé se pak naláduje do remosky a za hodinku je z toho výborná večeře, snědená na posezení, takže ani nezbylo nic, co by se dalo narvat do popelnic. Po povinném víně jsme se na závěr večera věnovali šachu. Nejprve předvedl poručík Beran dvojitý dámský gambit, když obětoval obě svoje křídla, čímž inspiroval náčelníka, který vzápětí vyšachoval Malou Báru. Když se k nim pak přidali i Luky a Klusi, měl to spočítaný i počítač a my mohli vítězně padnout za vlast.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km:  70
Max rychlost: 6 buřtů/hodina (Beran/remoska)
Zajímavosti:  1. Cikánka ze zámku říká: „Ty vole, to je počasí, ty pičo, furt bude chcát, já se na to vyseru.“
2.  Ludvík v zámeckém sklepení, kterého nám pan šéf zprostředkoval a paní průvodkyně osvětlila, nám přednášel o romantickém archeologismu.
Nedojeli:  jsme na Bezděz
Trasa: chata – Bělá – Mimoň – Stráž - chata


Kapitola pátá – Levák Bob

Po včerejší zkušenosti jsme si začali více vážit pěkného počasí a povzbuzeni příznivou předpovědí vstali tak časně, jak to jen bylo možné, abychom mohli déle užívat dne. Už v deset hodin jsme proto byli připraveni k odjezdu do Janova nad Nisou, kde jsme se hodlali věnovat sjezdu na tamní bobové dráze. Vítězem této disciplíny se stal poručík Beran, který si nejprve šikovným manévrem se ztraceným mobilem vynutil dodatkovou jízdu zdarma a vzápětí prosvištěl kilometrovou tratí, aniž ho zachytila naše kamera. Výpadek v příjmech si však majitel dráhy chtěl vynahradit, a tak se rozhodl z dalších platících závodníků sedřít kůži, což při následující jízdě pocítila Bára. Po lehkém obědě a návratu na chatu jsme se převlíkli, abychom se mohli pouštět do větších akcí. Cyklisti šlápli do pedálů, já vzal nohy na ramena a Bára nám měřila čas. Ten jsme nakonec měli stejný, ale jelikož se nikomu z nás nepodařilo dodržet stanovenou trasu, nezasloužili jsme si čestné kolečko do hospody v Lísce a dali přednost koupelně, což byla studená sprcha zejména pro Viktorku, na kterou jsme tak trochu zapomněli. K večeři nám náčelník servíroval palačinky po francouzsku, které jsme chutě snědli a ruče se přesunuli nejdříve před televizní obrazovky a vzápětí s kamerami České televize do polské Poznaně, kde došlo k bitvě mezi Čechy a Lechy. Lepší, žlutější i červenější byli Chovancovi svěřenci a český fotbal se tak díky Spartě podívá do Evropy. Tento a předchozí dnešní úspěchy jsme nakonec oslavili italským stolním pětilitrovým, které se oproti předpokladům podařilo vypít až do dna, na němž jsme byli s náčelníkem jako první a Malá Bára nám proto připravila kalich hořkosti, aby nám ta sláva nestoupla do hlavy. Ty jsme ještě na chvíli dali dohromady v souboji s černým králem, jenž v půl druhé konečně padl mrtev a my ho pak mohli následovat.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km:  11 x 1,17 á 50 - 50
Max. rychlost:  jako blázen (Beran)
Zajímavosti:  1. Stará moudrá obsluha trampolíny v Janově se na vás podívá a hned ví, jak dlouho si budete vyskakovat. Dospělým s dětmi dává maximálně 20 minut.
2.  Rybízové pláně u Všelibic alias červánky na zemi.
Nedojeli:  kus Báry, rovnátko na nehet (náčelník)
Trasa:  chata – Český Dub – Jablonec – Janov nad Nisou – a VW zpět  X  BMW přes Liberec (GPS error)


Kapitola šestá – Zapomenem na to

Frontální zpoždění nám dalo k dispozici další slunečný den a my nebyli tak zpozdilí, abychom této nabídky nevyužili a nevytáhli paty z chaty. Vytáhli jsme proto na další zdejší skalní dominantu – Drábské světničky, do kameno vytesané středověkými skalními příznivci. Na vrcholových fotografiích, které jsme na místě zhotovili, není vidět, jak nám hlad leží v žaludku, ale ze zvukového záznamu, který pořízen nebyl, bylo jasně slyšet, jak nám kručí v břiše. Jeho zpěv přehlušil až moravský vrabec se svíčkovou a knedlíkem, co jsme si je objednali v hospodě v podskalí, kromě Lukyho, který svůj hlad potlačil s octem a cibulí. Na tenisových kurtech v Mnichově Hradišti, kam jsme odpoledne zamířili, si náčelník s Beranem a Klusim zahráli na třetího, když se mezi pěticí ostatních nenašel ani jeden čtvrtý. Večer jsme se přesunuli z antuky na trávu, a přestože jsme nebyli tak nároční diváci jako Jarek Nohavica a nechtěli vidět Baník, jak poráží Barcelonu, museli jsme přihlížet, jak Baku poráží Baník. A v tomto duchu se to s námi táhlo i po zbytek dne, stejně jako Baník, Jablonec nebo plzeňská Viktorka jsme nebyli schopný trefit ani kasu, respektive krabici. Ale když svěříte výklad pravidel takovým rozhodčím, již znají fotbal či víno z rychlíku, může se stát cokoliv a vyhrát klidně i Klusi, který v pětce pochytal úplně všechno. Znalci pláčou, jenom Báry se radujou. Naše deklusované chuťové pohárky se dokázaly vzchopit jen díky dalšímu remoskovému experimentu pod názvem pejsek – Beran – kočička. To nám zvedlo náladu, jenom náčelník už měl žaludek v pátém výškovém táboře, ale jako zkušený vrcholový manažer umí zatáhnout za záchrannou brzdu a celou situaci zvrátit. Do postele jsme dnes v noci šli na uplynulých několik hodin zapomenout, takže tato kapitola zamíří s největší pravděpodobností do trezoru a já se s tím tady píšu úplně zbytečně.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km:  ?
Max. rychlost:  co si budete přát/hodina (drábský číšník)
Zajímavosti:  1. Overball na hřišti u hospody – nebýt toho, tak jsme si letos ani nekopli (ostuda).
2. Svíčková s drátěnkou měla zřejmě Malou Báru přizvat k mytí nádobí, ta však z vrozené lenosti radši zaplatila.
Nedojeli:  raketa (Beran)
Trasa:  Nantiškov – Drábské světničky a po stopách puchýřů učitelových zpět


Kapitola sedmá – Česnečka

Abychom zítra mohli opustit Český ráj opravdu stylově, bylo třeba okusit ovoce ze stromu poznání. Za tímto účelem jsme se rozdělili do dvou skupin, které měly přispět k jeho pravděpodobnější lokalizaci. Záhy se však ukázalo, že Bára už asi do něčeho kousla a tím byla z dalšího hledání automaticky vyloučena a internována na chatě. Její místo na cestě do centra Babylon s Beranem a po bazénu prahnoucí Viktorkou jsem zaujal já. Babylon se nám sice podařilo objevit celkem rychle, ale v průběhu naší cesty jsme byli pronásledováni dost apokalyptickými výjevy – stahovala se mračna, zápasili srnci, centrem Liberce se nešířil nebezpečný plyn, takže nebylo překvapením, že nám byl přístup k prameni zábavy z technických důvodů dnes odepřen. Náhradní řešení, a sice městský bazén, se ukázalo být důstojnou alternativou pro ty, kteří chtějí trávit letní den u vody, i když sice svítí slunce, ale nad mraky. Zatímco jsme lítali po schodech nahoru jako blázni a stejně tak po prdeli dolů, náčelníkova ekipa prováděla hloubkovou kontrolu ve svijanském pivovaru. Tam zjistili, že jejich vysoká marže pochází z nelegálního obchodu s reklamními předměty, které na místě zabavili výměnou za nějaké peníze. Opakovanou namátkovou kontrolou pak překvapili personál v turnovské restauraci na náměstí Českého ráje a kuchaře v nedbalkách tentokrát už nedokázal zakrýt ani super vrchní. V předvečer odjezdu pak už nebyl žádný důvod šetřit a hrálo se vabank. Ten se nakonec po sérii pokerových grimas dostal do Klusiho rukou, které sice neumí skloňovat, ale jinak jimi ovládá lecjaké triky, jako například flash z čistého nebe nebo špinavou postupku. O čem sní milionáři, netuším, mně osobně se ale v noci zdálo o výletu na Točník.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km:  0,107 (červenej tobogán)
Max. rychlost: strašidelná  (šedivej tobogán)
Zajímavosti:  1. Sokáč = Sokolov
Nedojeli:  nikdo nikam nedojel všude
Trasa:  z Nantiškova až do něj


Kapitola osmá – Kola caput regni

Noty pro osmou symfonii Vis Major s názvem Vyhnání z ráje byly již dávno napsány, já jen přidávám současný text odpovídající této tónině, se kterou s námi Tvůrce s oblibou komunikuje, přičemž při instrumentaci zjevně zvýhodňuje zejména dešťovou sekci. No a když se k jejímu šumění přidá i víření v Bářině organismu, nezbývá než konstatovat, že letošní kola byla zničena deštěm, jak ostatně napovídá sám název kapitoly. Hned při snídani došlo na lámání chleba – a pití čaje, jak to tak chodí. Pak jsme se pustili do úklidu a majitelka chaty jistě ocenila, že po našem, protož jak se později ukázalo, dnešního dne se v kraji uklízelo, jak za krále Augiáše. No a než jsme mohli mít pocit, že nám teče do bot, pustili jsme se do boje s frontou hrdinně jí nastavujíce přední skla našich vozů a s krátkou zastávkou v Praze se probili až na tu západní, kde je, jak říká Erich Maria, klid. A pravdu má.

STATISTIKA Z 8. DNE
Počet km:  jako v sobotu
Max. rychlost:  8 m /h (vodní toky – ČTK)
Zajímavosti:  1. Povodně – zase jsme se jim vyhli.
Nedojeli:  uhlí (Beran), my – do Oujezda
Přijeli:  raketa (Beran)
Trasa:  domů

 

Galerie