horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Vinobraní ve Znojmě 1999

Email Tisk PDF
Vinobraní ve Znojmě se uskutečnilo ve dnech 17.-19.9.1999 a jelikož to byla událost velkolepá (nebojím se říci dokonce celonárodní), alkoholu (samozřejmě především vína ve všech barvách, chutích a vůních) zde bylo dostatečné množství a veselá nálada (ta má souvislost právě s tím alkoholem) opanovala většinu účastníků, nemohli jsme zde chybět ani my. My, to znamená Náčelník Aleš a s ním jeho nejvěrnější (pro neznalce jmenovitě: lékárník Gabča, učitel Špáča, psi Tony a poručík Martin). Je nutné zdůraznit, že naše návštěva Znojma se uskutečnila na pozvání Kamila (pro nezasvěcené: Kamča Mrňa udržuje jisté prapodivné, mlhou obestřené vztahy s naším lékárníkem ;-)), který se nám také po celý náš pobyt staral o kulturně-sportovně-společenský program a co je důležitější, také o nocleh.
vstupen
Teď krátce k průběhu celé akce. Z Prahy jsme v pátek odjížděli pouze čtyři, neboť lékárník již touto dobou ve Znojmě poctivě nasávala, aby nás pak přivítala prázdným, nevěřícím pohledem, protože nás skutečně nečekala (bylo to pro ní takové malé, jistě příjemné překvapení zinscenované Kamčou a Alešem). Když se Gábina po delší době konečně vyrovnala s naší neočekávanou přítomností a uvědomila si, že s tím nic nenadělá, rozproudila se konečně ta pravá nálada. Přitahováni magickou silou archivních vín "Znovín" jsme se urychleně přesunuli do budovy archivu, kde jsme se za větší finanční obnos celkem slušně najedli tamního chleba s tamním sýrem, ale především jsme si vychutnali několik doušků (někteří z nás i skleniček) skutečně skvělých vín (jako příklad uveďme třeba "Irsay Oliver" nebo "Veltlínské zelené"). Pravda, byla zde i vína méně chutná (jako například otřepaný "Muller", který byl prodáván zcela nepochopitelně i za čtyři kupony!), což nesl s nelibostí hlavně náčelník (známý svým vytříbeným vinařským vkusem a chováním), který je na protest, zcela v rozporu se všemi zásadami pití vína, do sebe házel na ex. To se ovšem posléze ukázalo jako nerozumné, neboť náčelník byl první, který se ocitl ve stavu opojení vyššího řádu. V archivu jsme si také svou přirozeností a decentním vystupováním nadělali spoustu nových přátel (bylo jich opravdu bezpočet, snad ani nemá cenu všechny je tu vyjmenovávat), což se záhy odrazilo v nalévání vína gratis, takže jsme postupně ovíněného náčelníka všichni dohnali. Naše nová přátelství nám však přinesla ještě jeden nezapomenutelný zážitek. Slečna Káťa u soutěžní ochutnávky byla natolik dobrosrdečná, že nám všem, samozřejmě po prokázání fantasticky vyvinutých čichových a chuťových buněk, s úsměvem předala nálepku s označením "Znalec vína", čímž jsme se rázem octli na vyšší společenské úrovni. Mělo to bohužel i stinné stránky, neboť jsme od tohoto okamžiku museli čelit závistivým pohledům méně znalých vinařů, kteří nemohli přenést přes srdce náš poctivě vybojovaný úspěch.znalec
Poté, co nás razantě, zcela v rozporu s údajnou moravskou pohostinností, vykopli z archivu (pravda, bylo již půl hodiny po zavírací hodině, ale nám se tam stále velmi líbilo), nabraly události celkem rychlý spád. Za přítomnosti Gábininých milých přátel Martina "Fekise" Chába a jeho girlfriend Marty, jsme obsadili kašnu na náměstí a začali konzumovat jakési víno (tuším, že to byl bílý Muškát). Náčelníkovi zjevně příliš nechutnalo (zmlsán archivním veltlínským pohrdal nápojem chudých), neboť ho neustále rozléval ze svého pohárku ostatním (a nemohl to svést na svoji příslovečnou štědrost, protože vína byl dostatek). To pomocný učitel byl s kvalitou vína zcela spokojen a záhy se dostal do stavu, kdy rozdivočelému Kamčovi s Tonym přikývnul na pouťovou atrakci zvanou MAXIfuga. Takže jsme se přesunuli do víru pouťové zábavy a uvedení tři ožralové se šli dodělat na tu hrůzu, co se točila všemi směry a všemi rychlostmi, což mělo za následek, že se mi udělalo špatně, ač jsem stál oběma nohama na pevné zemi a jenom koutkem oka pozoroval ten vířivý pohyb. Zmohlo mě to natolik, že jsem si šel raději zajezdit na autíčka a musím říct, že jsme se s přidavším se zbytkem bandy skvěle pobavili. Pak už jsme šli raději spát, neboť Maxifuga vykonala své a někteří z nás už odpočinek potřebovali jako sůl.
Druhý den jsme vydatně posnídali (teda kromě Špačka, který se až do odpoledne nemohl dostat do své včerejší nálady a formy) a celé dopoledne zasvětily činnosti nám z nejmilejších - SPORTU. Zahráli jsme si s chutí beachvolejbal, a to díky Kamilovi a jeho klíčům od hřiště. Byly utvořeny dvě smíšené dvojice (Fekis+Marta a Kamil+Gebin), které proti sobě svedli několik skutečně hodnotných zápasů. Aby se při hře příliš neunavili, byla ustavena ještě jedna dvojice ze zbylých borců (Tony a já), která měla za úkol udržovat náladu, a která, to je nutno si přiznat, nehrála zrovna v oslnivé formě. Aleš se Špáčou se volejbalu nezúčastnili, neboť prvně jmenovaný neměl sportovní oděv a ten druhý dal přednost příjemné procházce znojemskými lesy. O oběd se nám postarala restaurace Bílá Labuť, kde nám bylo nabídnuto za padesát korun českých menu, čítající polévku, řízek a palačinku. Oběda se pro změnu nezúčastnili Kamil s Gabčou (ti šli za lepší, domácí stravou) a ani pomocný učitel, kterého zmohlo dopolední pobíhání po lese, takže si šel raději na chvilku schrupnout.
Všichni jsme se shledali, jak jinak, opět u budovy archivu a musím říct, že naše sobotní vystoupení v archivu "Znovín" bylo vrcholem celého Vinobraní. Když jsme se tam totiž sešli ve čtyři hodiny odpoledne, bylo tam tak narváno, že jsme se rozhodli vrátit se později, což zcela změnilo některým z nás průběh dne (například Fekis se už do archivu nevrátil). Čekání na archiv jsme si vyplnili standardně, konzumací vína a tentokrát jsme nakoupili vskutku dobře. Šest lahví výborného rýnského ryzlinku záhy zmizelo v našich útrobách, na což doplatil chudák Fekis, který se docela solidně opil a způsobil nám nejednu horkou chvilku. Nejvíce v nás asi hrklo na rytířském turnaji, kdy jsme na malý okamžik spustili Fekise z očí, aby jsme ho vzápětí spatřili spokojeně ležícího v zelené trávě. Nad ním se skláněl méně spokojený pořadatel, kterého jsme rychle uklidnili a šli radši Fekise uložit do postýlky typu spacák. Po cestě do bytu jsme ještě narychlo vytvořili magický Stonehange, nechali Fekise vykonat v jeho středu obvyklý opilecký rituál zvaný šavlový tanec a po zhotovení interierových dokumentaristických fotografií jsme rychle zamířili do archivu.
Tam jsme již byli netrpělivě očekáváni. Sice již nebyl sýr, ale o to více bylo skleniček na účet podniku. Jelikož už jsme byli všichni vydatně naplněni, šlo to v archivu dost rychle. Vrcholem byl výstup našeho narychlo sestaveného pěveckého souboru, který si na kašně s chutí zazpíval "Vínečko bílé". Po ukončení našeho kulturně-společenského vystoupení, jsme se přesunuli do jakési hospody, kde se pokračovalo v pití, ale také v komunikaci s místními domorodci (z archivu). Tonda se například natolik soustředil na konverzaci s Káťou a Dášou, že zcela zapomněl na okolní svět, takže musel spát bůhví kde (ale u Kamči teda ne). Mě osobně se již v této společnosti příliš nelíbilo, a po té, co se mi zde nepodařilo usnout, nebyl důvod zde nadále setrvávat. Na odchodu jsem ještě sebral náčelníka, kterému se tam zřejmě také příliš nelíbilo, neboť můj odchod uvítal.
A to je vlastně konec naší výpravy do Znojma. Zpátky domů jsme se vraceli v neděli velmi chaoticky a hlavně mimo formaci, tak například Špaček šel z hospody rovnou na vlak, Tonda s Gabčou šli na stopa (to se to někomu stopuje z Jihlavy), no a já s Alešem jsme nakonec do té Prahy také dorazili. Vinobraní se povedlo, těšíme se na příští rok.
14.10. 1999 - Poručík biologie Martin Hora

P.S. Stejně je největší borec Phill z vinárny U Radnice!!!

Kritika pomocného učitele
 

Galerie