horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2011 - Roseč

Email Tisk PDF

ÚVOD

Již čtrnácte jar, léto co léto, děláme všechno proto, abychom měli, až se nás zima zeptá, o čem vypravovat. Naše výprava letos čítá sedm členů, včetně toho, kdo píše tyto řádky. Sestava nedoznala oproti minulým ročníkům větších změn, pouze titul nejmenšího účastníka převzal od loni suverénní Viktorky vždy suverénní Klusi. Viktorka, která nám mezitím všem přerostla přes hlavu, vyčkává u prarodičů na svou šanci a její chvíle i naše horké chvilky jistě ještě přijdou. Výchozí bod pro naše kroužení a případně i kolování byl stanoven do centra moci pánů pětilisté růže, respektive těsně vedle. Do obce Roseč poblíž hradce knížete Jindřicha. Do kraje rybníků a větších louží, do chaty s bazénkem. Co nás tam, kromě všemi průvodci avizovaných komárů, čeká, zjistíme již tuto sobotu 30. 7. 2011.

Kapitola první - Deštná v Roseči

Transport na jih zahájilo sehrané karlovarské kvarteto, když Viktorka neprošla selekcí, v pozdních dopoledních hodinách, takže nebylo divu, že nás záhy navštívil pocit hladu a my vzápětí restauraci U Krystlů. Venku zatím čekal od počátku nás doprovázející vytrvalý déšť, který spolu se zataženou oblohou zajišťoval celkem příjemnou cestovní teplotu, až jsme později litovali, že nemíříme do vzdálenějšího autoviska, protože taková přehnaná koncentrace přeháněk dokáže, abych citoval klasika „... vnésti trud do myslí a upříti tak svlahy duším okoralým", neboli zkurvit celou dovolenou. Ostatně, že srážky nebyly vodou na náš mlýn, ale spíše pískem do soukolí, poznal jako první Klusi, kterému se nepodařilo, přes takřka nulové úsilí, a to jsem možná ještě přehnal, přesvědčit svůj celoped ke startu do původně plánované časovky Tábor - Roseč. Naše VW se proto vydalo po stopách lišky, aby zachránilo Klusiho, který byl tentokrát v pytli, před příchodem ježka, který nebyl v kleci. Od Tábora až dál nás tedy jelo pět, což bylo naše dnešní maximum, neboť náčelník s Malou Bárou se dostali do termínové kolize a jeli tak dnes vstříc černým puntíkům. Zajížďka do Tábora nás trošku zdržela, ale skutečně zabloudit se nám podařilo až v cílové obci, když se ukázalo, že není ani zcela jasné, jak se jmenuje. Ku pomoci nám nebyla ani znalost jména majitele chaty, protože Rešlů je tady plná ves. Nakonec selhal i pan Rešl na telefonu, jelikož byl nedostupný a jak se navíc později ukázalo, volané číslo ani nebylo jeho. Napotřetí se nám přece jen podařilo zamířit tam, kam prý Holanďani trefí jak slepice do kurníku, a proto pan Rešl sundal předem avizovanou navigační ceduli z plotu u cesty. Navzdory všem obtížím mohlo krátce po půl páté dojít k slavnostnímu předání klíčů od chaty č. 69 historicky prvním českým nájemníkům. Po rychlém zabydlení následoval bleskový přesun do jindřichohradeckého Lidlu pro základní potraviny. Návštěvu tohoto města jsme pak ještě zakončili ochutnávkou večerních hotovek v restauraci na náměstí, kde vysoko na body zvítězil Klusiho segedín nad svíčkovou tvrzenou knedlíkem a pojídanou Beranem a mnou. Po návratu do chaty jsme se sesedli nad sladkou tečkou u televizoru a i když se Báře Mezi supy moc nelíbilo, přežila to až do posledního výstřelu a dostalo se jí tak spolu s námi odměny v podobě strhujícího vyprávění srbského národního umělce Mamko Tatiče o tom, jak život choda, kterým nás přivedl nejen do peřin, ale i na konec této kapitoly.

STATISTIKA Z 1. DNE

Počet km: 270

Max. rychlost: 120(VW)

Zajímavosti: 1. Luky ve snaze chytit v Táboře jazyka natrefil na domorodkyni právě se přistěhovavší a tudíž nepoužitelnou, ta nevěděla ani, kde je tam zimák, natož Sezimák.

2. Majitel chty (p. Rešl) nesnáší kyslík (O2)

Nedojeli: náčelník, Malá Bára, sluníčko, Viktorka, mazání na pihu (Beran)

Trasa: KV - Bečov - Plzeň - Spálené Poříčí - Březnice - Lety - Tábor - Sezimovo Ústí - Kardašova Řečice - Mnich - Roseč (Rošec) (Rešlov) (Rosec)

 

Kapitola druhá - V jámě rybí

Od půlnoci, kdy jsme to přestali sledovat, se toho na synoptických mapách mnoho nezměnilo, a tak se nám z oken zimní zahrady, kam jsme se po snídani přesunuli, naskytl pohled na další typicky podzimní dopoledne. I na tuto eventualitu jsme však měli připravenu programovou variantu nejlépe odpovídající aktuálním meteorologickým podmínkám, a sice Beranovými horlivě doporučovaný výlov candátů v Třeboni. Před odjezdem do rybníkářské metropole jsme ještě s Lukym doprovodili poručíka biologie na dobrodružnou výpravu za bílým leknínem mezi nebezpečný lid z maringotek na rosečskou pouť. Poručík Beran nakonec za Lukyho 50 v líté řeži pěti ranami a úderem hlavní přinutil vadnoucí stařešinu kmene ten umělý květ vydat. Tento rekovný čin mu navíc zajistil přízeň vlastní ženy až do příští hádky. V Třeboni nám největší práci dalo najít flek, kde by nám lítali pečení candáti na talíř, protože se ukázalo, že místní restaurace jsou prošpikovány rybchtivími turisty. Štěstí se na nás usmálo až v Rožmberské baště, kde před našima vyhladovělýma očima zaparkovaly čtyři mercedesy, jak jsou dle pana vrchního candáti mezi znalci ryb označováni. Všichni jsme byli s obědem nadmíru spokojeni, dokonce i Luky, který se jediný spokojil s trabantem ala kapr. Výborně naladěni a s pocitem, že nám Svět leží u nohou, jsme se kolem něj vydali na prohlídku Schwarzenberské hrobky. Zatím jenom zvenku, neboť na podrobnější zkoumání hrobek zevnitř se ještě necítíme dostatečně kvalifikovaní. Další cesta kolem Světa nás přivedla až k pivovaru Regent. Veškerou tuto naší pěší turistiku provázely povětrnostní podmínky typické snad jen pro anglické léto, i když naštěstí nepršelo, a tak jsme tomu po návratu přizpůsobili i náš jídelníček, když Bára umíchala puding. Po večeři jsme se konečně dočkali příjezdu náčelníka s Malou Bárou a mohli se tak v plném počtu pustit do plnění plánu spočívajícího ve vyprazdňování sklenek s vínem. Ryzlink rýnský, znovínský byl s každou vypitou lepší a lepší, a tak nás nemohl rozladit ani dabovaný Dexter. S postupem času, když už nás začínala přemáhat únava, dala ještě zábavě nový impuls Bára naladěním stejnojmenné rozhlasové stanice, takže se nám nakonec večerka posunula až k druhé hodině ranní.

STATISTIKA Z 2. DNE

Počet km: 40 + 156 (VW + VOLVO)

Max. rychlost: 9,81 m/s (holubí hovno - později Klusiho)

Zajímavosti: 1. Parkovali a nejedli jsme tam - před řízkovou restaurací v Třeboni.

Nedojeli: téčkový díl příčníku (VOLVO)

Trasa: Roseč - Stráž n/Nežárkou - Třeboň a zpět

 

Kapitola třetí - Slavonice - Dačice - Telč

Mračné počasí přihrálo další rito pro naše taxikáře, protože pouze rychlým pohybem se dají roztrhat mraky a jelikož nejlepší jsou k tomu stíhačky, nešlo na trase po perlách české městské architektury o pánskou jízdu. Tu jsme si alespoň částečně užili ve Slavonicích, kde se obě děvčata pokusila najít izobaru a srovnat si tak tlak s okolím za pomoci šálku kávy. My ostatní bez podpůrných prostředků jsme mezitím podnikli výstup na věž na náměstí a znovu se pokusili ovlivnit počasí, i když poněkud problematickým a nevědeckým způsobem, a sice zvoněním na zvony. Sice to nepomohlo, ale aspoň jsme se zahřáli. Po prohlídce náměstí jsme se znovu vydali na cestu, směr Dačice. Tam jsme si zašli na výborné meníčko včetně moučníku do restaurace U Šuláků a plni energie začali kroužit Dačicemi. Zejména obě Báry předváděly pozoruhodné věci, až jim jeden parkový povaleč začal nabízet klobouk, snad aby své zajímavé choreografie mohly lépe prodat. Ani jedna z nich se však v tuto chvíli pro přestup k profesionálkám nerozhodla a obě dvě hezky rychle zacouvaly mezi nás amatéry. Celý náš soubor se potom přesunul na náměstí do Telče, které ovšem nebylo pro davy návštěvníků tak úplně vidět. Pro lepší možnost průzkumu jsme se tedy rozdělili do menších skupinek, ve kterých jsme asi hodinku nasávali atmosféru centra města. Návrat na chatu byl naplánován tak, aby nic neuteklo z večerního finálového utkání v mistrovství Evropy ve fotbale devatenáctek mezi Českem a Španělskem. My jsme svoji misi splnili, mohutně jsme povzbuzovali, pivo popíjeli, zasvěceně kritizovali, ale přestože tam jako byl Čapoun, tak si ti naši idioti nechali dvakrát těsně před koncem vyrovnat a pukli 2 : 3 v prodloužení. Místo šampaňského přišla na řadu whisky, místo oslavných chorálů žalozpěvy. Ale opět to byl Impuls a později notebook plný českých slovenských hitů, který zachránil večer. Kdo mohl ten zpíval, náčelník obklopený Bárami přidal intenzivní taneční doprovod, aby si i o patro níže e usnout pokoušející poručík Beran mohl zlepšit náladu a utišit bol. A ve dvě hodiny ráno i sundat polštář z hlavy.

STATISTIKA Z 3. DNE

Počet km: 100

Max. rychlost: nepočítaně (whisky/večer)

Zajímavosti: 1. Rozhledna ve Slavonicích - vyběhni a zaplať..

2. Kapři v Telči - jeden rychlejší kachny, druhý pomalejší na pytlačce.

Nedojeli: dvě Helči (čekali jsme je v Telči)

Trasa: viz název kapitoly

 

Kapitola čtvrtá - Tulamore Never More

Na dnešek byl v plánu společný cyklovýlet do Jindřichova Hradce za pěkného počasí. Jakmile jsem však ráno dvakrát proběhl Hatínem, náš plán začal dostávat trhliny. Dostavil se totiž výběrčí daní z Irska, a jelikož si náčelník včera zřejmě nepřečetl příbalový leták všech whisk - Drink at own risk - byl mu doměřen dovečerní pobyt v žaludkonápravném zařízení se zostřeným dozorem a výhledem na Malou Báru - a samozřejmě klystýr. Zbylá pětice se na to nemohla dívat a přidržela se raději původního programu. V Jindřichově Hradci jsme narazili opět na ne zcela dostatečnou připravenost restauračních zařízení na sezónní zvýšení cestovního ruchu a Luky na krámek s rybími specialitami. Obě tyto skutečnosti nás přinutily asi stopadesátkrát přejít hlavní náměstí, než se nám podařilo se najíst v klidné a zastrčené cmunderii pod Bílou věží a než si nerozhodný Luky koupil uzenou kapří a úhoří pochoutku. Potom nás Bára pozvala na neplacenou prohlídku zámku a tzv. akustické dírky, přičemž dala zavzpomínat na své dávné působení na tomto místě v roli průvodkyně. Pak jsme se už vydali na technicky, fyzicky i časově náročnější cestu zpět přes Svijany a Kozel, respektive Plavsko a Hatín. Na chatě už na nás čekali nažhavení náčelník, Malá Bára a gril. Všem se nám pak dostalo opékané klobásy zalévané Kozlem ze džbánku a jako přídavek naladil poručík Beran kytaru a za zpěvu oblíbených písní dospěli a dopěli až do setmění, po kterém nás čekal zlatý hřeb večera. V improvizovaném kinosále v prvním patře chaty došlo k celosvětové premiéře nikým neočekávaného neplánovaného dokumentu o nenatočení dlouho avizovaného filmu. Tento počin a vstup zdarma v kombinaci se zamčeným hlavním vchodem přilákal do hlediště kromě tvůrců i všechny zainteresované protagonisty, jedna židle nezůstala volná. Po třicetiminutové projekci následovaly dvě vteřiny ticha a pak bouřlivé ovace prokládané nadšenými výkřiky - „A kdy bude film!". Oba autoři, producent i scénárista však prokázali charakter, nenechali se unést na vlně euforie a jakoukoliv činnost směřující k dokončení nedokončitelného rozhodně odmítli, dopili a šli spát.

STATISTIKA Z 4. DNE

Počet km: 26 + 4 (kolem + pešo)

Max rychlost: 84 piv za hodinu (výčepní v Hatíně)

Zajímavosti: 1. Poslal jsem v J. Hradci lahev dobré vody do Severního moře, ale pochybuji, že ji líná Nežárka dopraví aspoň do Vltavy.

2. Plavecká kavárna v Plavsku nalákala Báru na šálek kávy příliš vzhledným štítem, čímž zmátla její oko.

3. Vyvalenej pes v plavský hospodě - je s podivem, že přes něj můžou vyvalovat sudy.

Nedojeli: zelený brouček (vzal jsem ho až do J. Hradce, kde zmizel),

Trasa: Roseč - Buk - J. Hradec - Políkno - Plavsko - Hatín - Stajka - Roseč

 

Kapitola pátá - Pohárová středa

Stejně jako týden si i slunce vybralo ke své kulminaci středu a rozhodlo se dnes určovat počasí. V návrat léta začátkem srpna už věřil málokdo, inu doba ledová je doba ledová, ale pohled na oblohu jasně naznačoval, že dneska pojedeme po modrý. O tom kam a jak daleko rozhodovala připravenost sedacího svalstva, ta nás rozdělila do 3 skupin. Skupina A si troufla na stokilometrovou etapu, na které Beran, Luky a Klusi navštívili i sousední Rakousko a prolili hrdlem víc než metr piv. Náčelník vedoucí skupinu B mi slíbil dvaceti a nadělil čtyřicetikilometrový okruh obcemi, lesy a poli v okolí Roseče. Po návratu z něj jsme se spojili se skupinou 2B, která zatím takticky vyčkávala na chatě a spokojila se tak s bronzem získaným od slunečních paprsků. Společně jsme pak vyrazili na oběd do Žironic, kde nás ale v infocentru na zámku poslali nakonec do Počátků, ke Karáskům. Tam jsme si dali vynikající pizzu a mdlé i překořeněné těstoviny a ohrnuli nos nad propagovaným šestináměstím, když nám bohatě stačil zážitek z jednoho rozkopaného. Cestou zpět jsme se ještě zastavili v cukrárně v Jindřichově Hradci pro trochu cukru, kávy a zmrzliny a takto nasyceni na chatě pak vyčkávali návratu účastníků královské etapy. Náčelník s Malou Bárou stihli ještě vpodvečer absolvovat malé kritérium v okolí Roseče, ale ještě než jejich kola stačila vychladnout, dorazili i ostatní. Než jsme se znovu všichni sešli, rozdělila nás další významná událost, a tak musel náčelník vyvézt skupinu 2B na třetí předkolo Ligy mistrů mezi plzeňskou Viktorkou a Rosenborgem Trondheim do Jindřichova Hradce. My ostatní jsme tolik štěstí neměli a museli odpracovat celých 90 minut, abychom dotlačili českého zástupce do pohárové Evropy výsledkem 3 : 2. S naším výkonem jsme tedy mohli být spokojeni a náčelník byl natolik v dobrém rozmaru, že obě Báry přivezl z Hradce zpátky. Po všech dnešních akcích nám pak zbyly síly už jen na poslední tři - vyčůrat, umejt a spát.

STATISTIKA Z 5. DNE

Počet km: 111 + 40 + 20 + 2 x 7

Max. rychlost: 69 km/h (Beran do Lásenic)

Zajímavosti: 1. 7 ze 6 - skupina A dokázala na své cestě vyslopat v šesti hospodách sedm druhů piv v tomto pořadí: Stříbřec - Kozel, Chlum u Třeboně - Gambrinus, Nová Bystřice - Platan a Schwarzenberg, Landštejn - Černohorský řezák, Lásenice - Lokowicz, Plavsko - Svijany.

2. Rolo - přehazovací systém nové generace najdete u Klimeše z Říčan.

Nedojeli: málem Sparta do Sarajeva (pasy)

Trasa: sk. A: viz hospody v zajímavostech

sk. B: Roseč - Hatín - Stráž n/N, Stříbřec - Stráž n/N - Jemčina - Ratiboř - Roseč
sk. 2B: chata a okolí

 

Kapitola šestá - Silvestr u Jitky

Za příjemně podmračeného počasí jsme se po ránu s náčelníkem stihli pěkně rozcvičit - on na kole, já na běžkách - ale pak už došlo k meteorology předpovídané průtrži mračen, což značně ovlivnilo naše plány. Mračna byla ovšem protržena slunečními paprsky, zřejmě šlo o nějakou lokální inverzi, které jsme zpočátku tak úplně nevěřili a místo na kolo se vypravili na výlet autem na zámek Červená Lhota. V této klasické české pohádkové kulise jsme částečně poobědvali a společně obešli přilehlé jezírko. Z něj jsme vylovili chuť na báčko u parkoviště a tenisák ve vzduchu nás natolik zaujal, že jsme se ho nevzdali ani po zbytek odpoledne. Méně zaujaté Báry nás do tenisového areálu v Jindřichově Hrad ci nedoprovodily, více než naše topspiny a čopy se těšily na hradecké shopy. Cestu ke kurtům zavěštily poručíku Beranovi dvě cikánky a ukázalo se, že toto řemeslo ovládají, a tak jsme se mohli přes dvě hodinky protáčet v pěti u čtyřhry, kterou dnes vyhrál Klusi. Večer jsme uskutečnili dlouho plánovanou návštěvu rosečské restaurace U Jitky proslulé, což ovšem Bára nevěděla, superrychlou obsluhou tzv. zvonu na šáňo, jinak by na něj nesahala a nedonutila nás tak tím pít pivo s bublinkama. Z této situace však profitoval Luky, který si alespoň mohl dodatečně oslavit Silvestra, když to v zimě nestihl. Jitka nás jinak všechny celkem překvapila a Klusiho ignorovala, ještě že mu náčelník nosil kofolu, jinak tam chudák seděl na sucho. Kromě pití jsme okusili rovněž rozmanité speciality pivní kuchyně, to vše bratru za litr, jak se při placení přesvědčila Malá Bára. Cestou zpátky na chatu jsme nasávali vlahý noční vzduch, který nás přivábil až k restauraci na návsi, kde jsme dostali chuť na jednoho lemondovýho panáčka. Bleskem jsme ho žahli a i Blesk prolistovali, a pak zamířili rovnou mezi bandity ve westernové karetní hře, kterou pro nás připravil Klusi. V ní pak šerif Beran všechny odpravil a poslal nejdříve do věčných lovišť a pak do peří.

STATISTIKA Z 6. DNE

Počet km: 55 + čtyřhra

Max. rychlost: reakce na zvonek (Jitka)

Zajímavosti: 1. Vynikající třebechovický (Beran) salát zvaný též bozděchovský (Jitka) v restauraci U Jitky.

2. Místní část nějaké obce (Pluhův Žďár) se jmenuje Čuranda a fotbalista Larnaky Mrdakovič.

Nedojeli: struna E (Beran)

Trasa: Roseč - Kardašova Řečice - Dirná (omylem) - Červená Lhota - Pluhařův Mlýn - J. Hradec - Roseč

 

Kapitola sedmá - Šárka chybí

Poslední úplný den našeho jihočeského pobytu jsme se už cítili natolik vytrénovaní, že jsme mohli v kompletní sestavě, jakmile se nám podařilo vzbudit posledního blanického rytíře Lukyho, vyrazit kolmo křižovat okolím Roseče. Trasa, kterou vybral a osobně ráno zkontroloval poručík Beran, vedla po kvalitních zpevněných asfaltových cestách a nabízela nám živé obrazy z jihočeských luhů a hájů. Na cestě jsme učinili několik občerstvovacích zastávek, například v Jemnici, Jaroměři, Němčinách, Jemništi, Jilemnici či Jemčině. Tam všude jsme si v zámecké restauraci dali kofolu a pivo, ostatně snad kromě vývaru s noky tam ani nic jiného nenabízeli. K obědu jsme dojeli do bistra v Kardašově Řečici, z jejíž nenápadné až skryté krásy, protože podle prodavačky na ní kromě názvu podle rybníka není nic zajímavého, se Báře zatočila hlava a začaly dělat mžitky před očima. Nebýt poručíka Berana, který pro ni sehnal minerály a klidně i vypustil duši, nemohla by asi s námi vůbec pokračovat, tak byla okouzlena. Při návratu na chatu jsme se ještě zastavili u obce Mnich v Holanově dvoře na něco malého a bez větších obtíží dorazili do cíle dnešní etapy. Den však ještě nebyl u konce, bylo třeba také ukojit hlad po kultuře a hlad an sich. Večeři se jali připravovat Klusi s Lukym ve spolupráci se zdejším sedlákem a jeho dodávkami brambor, cibule, vajec a mléka. Ostatní pak jeli do kina v Jindřichově Hradci na Zlatou palmou oceněný snímek Strom života, kterému dominovaly dva momenty - Smetanova Vltava a předfilm o vzestupu Planety opic. Jinak si mohl z tohoto banálního příběhu plného skvělých obrazů odnést každý to svoje. Šťouchané brambory s míchaným vajíčkem, které se zatím v kuchyni na plotně urodily, znamenaly kvalitní overturu před mnohými obávaným hriatem. Tento tradiční nápoj letos náčelník s Lukym připravili z bílého rumu a setkali se s poměrně vřelým přijetím. Večer se k nám ještě dostalo z výše hradu varování před nebezpečím homosexualismu. Tento štěpný názor našeho Vševědy nás rozdělil na dva tábory - holky šly spolu spát a kluci s klukama ještě hodinku vášnivě diskutovali, než ponocný svým „Cukrú, cukrú" ohlásil jednu hodinu a poslal nás na kutě.

STATISTIKA Z 7. DNE

Počet km: 35

Max. rychlost: vypuštění duše v Polákově ulici - to bylo hned (Beran)

Zajímavosti: 1. Večeře za 100 - výhodný Lukyho nákup u sedláka, zato 10 vajec za 50 v rámci dýška už tak výhodně nezní.

2. Lukyho říkanka z dětství (upravená verze):

Praha, Brno, Košice,
okolo jsou hranice.
Uprostřed se střídá
jak dělnická třída (tak inteligence)

Nedojeli: duše v zadním kole (Beran), část plomby v šestce vlevo nahoře (učitel)

Trasa: Roseč - Hatín - obce (viz kapitola) - Kardašova Řečice - Ratiboř - Roseč

 

Kapitola osmá - Újezd

Rutinní ústupovou operaci jsme zahájili v osm hodin - někdo snídaní, někdo úklidem. Naše zkušenosti s těmito činnostmi jsou bohaté, takže v půl desáté nebylo co řešit. Srdečně jsme se tedy rozloučili s panem Rešlem a Klusi mu dokonce na důkaz přátelství přenechal klíče od svého bytu. Než však stačil na zadním sedadle náčelníkova volva usnout, pan Rešl tuto velkorysou nabídku odmítl a přivolal nás zpět. Náš újezd do Újezda proběhl pak celkem hladce, akorát na benzince jsme museli platit. Protože jsme se nedokázali pořádně domluvit, nezanechali jsme žádnou stopu v Písku, ale až na dvoře v posledním týdnu deštěm těžce zkoušené Beranovy chalupy. Tam jsme jen vyložili kufry, naložili Viktorku a pokračovali v tradici. Dát už to asi všichni znáte, takže jenom velmi stručně. Pizzerie v Přešticích, nákupní středisko, cukrárna. Zatímco se odpoledne děvčata věnovala chalupaření, my ostatní jsme si na kole osahávali známá místa v okolí - kopec do Kbelnice, lázně v Letinech, pivo ve Skašově, léto v Horšicích. Cestou jsme také navštívili pomník Filoměnin a bez dalších vylomenin večer na grilu dopekli letošní ročník. Očekávám, že znalci již od zítřka začnou tvrdit, že byl opravdu vynikající.

STATISTIKA Z 8. DNE

Počet km: 150 +19

Max. rychlost: blesková (Klusiho stíhačka)

Zajímavosti: 1. Historická (tradiční) porážka Keltů na pouti ve Skašově v přetahování lanem.

2. Bez peněz do hospody nelez, nebo tam budeš muset nechat náčelníka jako zástavu, to už teď Luky ví.

3. Pan Fous - počítač se mu kous.

Nedojeli: Filoména Pánková (ještě že ji nemáme)

Trasa: Roseč - Kardašova Řečice - Týn - Písek - Blatná - Nepomuk - Újezd (a Oujezd - Kbelnice - Letiny - Skašov - Horšice - Oujezd)

 

Galerie