horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2012 - Měřín

Email Tisk PDF

ÚVOD

Zatímco většina sportovců zamířila přes Lamanšský průliv na hry XXVII. Letní olympiády, aby tam sloužili plutokracii, která se zmocnila původně ušlechtilé myšlenky, my, praví Coubertinovi pokračovatelé, se účastníme XV. Ročníku kol na Laslapské přehradě. V boji, kde jsou drahé kovy symbolizovány černými a červenými puntíky, se utkává tradiční sedmička soutěžících, kteří se celý rok pečlivě připravovali, aby se na závěr ten nejlepší z nich mohl obléknout do pomyslného puntíkového dresu, této neexistující insignie kol. Přestože se kola konají v tradičním termínu, váhavý poručík Beran způsobil, že Bára bude letos soutěžit v jiné váhové kategorii a chcete-li znát výsledek tohoto snažení, tak si hoďte korunou, jestli to bude panna nebo váha. Každopádně 27. 7. 2012 byly hry i kola slavnostně zahájeny.

 

Kapitola první - Pět kol pod pěti kruhy

Hned v úvodu letošních kol došlo k výměně partnerů. Zatímco náčelníkovi zůstává věrné jeho volvo, vleklá krize donutila česko-německou automobilku ustoupit od ambiciózního plánu zaštiťovat dvě největší cyklistické akce sezóny. Němečtí akcionáři si vybrali Starou dámu, a tak naštvaní frantíci nám za to přistavili před Beranovic dům peugeota. Ten si bohužel na startu úplně neporozuměl s držáky na kola, který byly asi nějaký čínský, takže už před první rychlostní zkouškou nabral Beran víc než dvouhodinové manko při jejich montáži. U té mu asistoval Luky a Bára se zatím mohla věnovat odchytu klíšťat, které se ojediněle vyskytlo na mé pravé holeni. A protože byla úspěšná, vyrazili jsme na cestu bez černého pasažéra. K rekreační oblasti Měřín, kam jsme měli namířeno, jsme se velice záhy přiblížili na dostřel a na Slapské přehradě nejdřív těsně minuli Klusiho, jemuž ujel doprovodný vůz, a krátce nato bezpečně trefili do cíle, k chatě, kterou jako první navštívili, kartou nezaplatili, bankomat hledali, peníze natiskli a nakonec šťastně zaplatili a klíče převzali náčelník s Malou Bárou. Jen co jsme se dopočítali Klusiho, který přijel poslední, vyrazili jsme na první průzkumnou vycházku k vodě. Zvídavému poručíkovi biologie pohled ze břehu nestačil, a tak to zkusil z rybí perspektivy. Jeho plynulý návrat mezi nás suchozemce jsme zabezpečili návštěvou restaurace U mořské panny a spolu s tamním personálem posléze zamířili na jedno do Country saloonu, kde zavírají později a kde jsme sledovali část zahajovacího olympijského ceremoniálu. Jeho závěru po návratu na chatu vyčkali už jen Luky s Klusim, ale když to později srovnávali s výletem na Kokořín, ještě že je Alžběta II. Neslyšela, padl by na ni splín – God, save the Queen.

STATISTIKA Z 1. DNE

Počet km: 150

Max. rychlost: 2 kroky / ¼ hodiny (vrchní zpod lípy)

Zajímavosti:  1. Hotovky v 7 večer v restauraci Pod lipou a bezhouskový hamburger tamtéž byly příčinou zklamání.

2. Navigační schopnosti kachen jsou vynikající, plovoucímu Beranovi se opakovaně bezpečně vyhnuly.
3. Dobře naložený bagr nás před příjezdem do Měřína bombardoval jablky z přilehlých alejí.
4. Dva motorkáři na nás po předjetí zvedali nožičku, což má být dle poručíka Berana poděkování.

Nedojeli:  kraťasy na kolo, nabíječka na mobil, Cube LTD4 (Beran)

Trasa:  KV – Pražský okruh – Zbraslav – Davle – Štěchovice – Slapy – Jablonná n/V. – Měřín

 

Kapitola druhá – Slapové zjevy

Přes deklarované odhodlání využít sobotního slunečného dne a maximálně se věnovat outdoorovým aktivitám, trvalo sluníčku téměř celé dopoledne, než nás z chaty vytáhlo. Rozdělili jsme se rozpočítáním – prvá – druhý na, jak se později ukázalo, přibližně stejně početné skupiny a rozebrali si náčiní. Zatímco děvčata si vystačila s lehátky nadél, my jsme se vyhoupli do sedel a vyrazili na studijní cestu okolím přehrady, od které jsme si slibovali sběr poznatků o koloběhu vody v organismu. Náročný terén způsobil, že pot, pivo i malinovka tekly proudem, místy neprostupné lesní stezky neúprosně ubíraly energii, kterou jsme na trase doplňovali v Nahorubech gulášovkou a v Radíči utopenci. Mezitím jsme přišli o významnou událost. Na přehradě byla zpozorována a vyfotografována velryba, na jejímž jméně se Beranovi dosud nebyli schopni dohodnout. Tak to někdy vypadá, když se snoubí wellness a Lochness. Když jsme se vrátili z cyklovýletu, bylo už na hladině opět bezpečno, takže se mohli Beran s Klusim úspěšně pokusit o překonání slapské nádrže v obou směrech. Od dob Františka Venclovského nezaznamenalo české amatérské plavání většího úspěchu a opečené buřty podávané na počest hrdinů jenom podtrhly význam celé události. Další významnou událost ohlásili po večeři náčelník s Malou Bárou, a pokud jsem tomu porozuměl úplně přesně, čekají nás za nějakých dvacet let starosti s nástupnictvím v čele výpravy. Ale mnohem pravděpodobnější je, že jsme svědky založení dynastie, která bude jednou vládnout Česku i Polsku, městu i světu, Arvalu i Becherovce. Zbytek večera ale ovládla whisky s ledem, která léčí, zahání chmury a čistí prostor před televizí, kde nakonec zůstávají pouze praví ožralí vlastenci vedoucí inteligentní debaty na jakékoliv téma. Až se nás zítřek zeptá, po čem nám to je špatně, pro odpověď si můžeme zalistovat deníkem anebo projít pamětí.

STATISTIKA Z 2. DNE

Počet km: 44

Max. rychlost:  55 km/h (náčelník)

Zajímavosti:  1. Pětaosmdesátiletý naháč s hůlkou na přehradě neoslnil, byl totiž dokonale opálen na obou půlkách.
2. Hovno jak cep, zřejmě z jachty jednoho z pražských boháčů, znamenalo největší překážku pro naše chlapce-plavce.
3. Specialista na bedly blízko vyhlídky opata Zavorala nás lákal na jejich snadný sběr, ale neměli jsme košík ani důvěru v toho trikohoniče.

Nedojeli:  odrazka na šlapce (učitel)

Trasa:  Měřín – Jablonná n/V. – žlutý les – Nahoruby – Radíč – vyhlídka opata Zavorala – modrá strž – Radíč – Stranný – Bělice – Jablonná n/V. - Měřín

 

Kapitola třetí – Lu(c)ky day

Ráno nás vzbudilo bubnování deště, který vytrvale a úspěšně svolával všechny spáče ke snídani, kterou jsme s náčelníkem obětavě přinesli za ještě celkem slušného poprchávání. Společně s družicovými záběry našeho dvorního meteorologa Berana jsme se při ní shodli na tom, že nemusí pršet, stačí, když kape, a s tímto sloganem na rtech jsme se naházeli do strojů a po stopách Františka Koudelky vyrazili na výlet na Konopiště. A protože jsme taky celkem slušnej oddíl, byli jsme tam coby dup. Jelikož v neděli Nývlt nejezdí, musel na nádvoří konopišťského zámku kráčeje po stopách Františka Ferdinanda d’Este přijímat pocty za zvuku fanfár tamních trubačů Luky a nutno přiznat, že se této role zhostil více než důstojně. Potom s námi vlídně pohovořil a doprovodil nás i do zahrad, kde se s námi ochotně fotografoval a dokonce se nabídl, že přivábí páva, zřejmě hluchého, protože na Bářin pozdrav vůbec nereagoval, a pro naši bezpečnost neváhal zahnat medvědy, takže jsme je neviděli. V hlavní roli vystoupil Luky i v další části dne, jeho benešovský původ ho pro návštěvu tohoto města předurčil jako průvodce. V Benešově jsme si dali oběd a měli možnost se přesvědčit, že jde o malé městečko se dvěma malými náměstími a jednou klášterní zdí. Během přestávky pro příznivce kávy ještě Beran s Klusim solidním hodem změřili výšku kostelní vížky. Cestou zpátky na chatu jsme v Penny utratili pár korun a než jsme se stihli ohřát v křeslech před televizí, byla z toho studená večeře. Zprávy z olympiády dnes opět nezavdávaly příčinu k nějakým oslavám, a tak jsme si jen tak lehce poškádlili chuťové pohárky vínem a sýrem a tiše záviděli první bronz Slovákům, který když potkáš a pozdraví tě, tak máš vzít trubku a s ní je jebnout, jak praví odborník na opravy lakatošů, kterého nám na dobrou noc pustil poručík Beran.

STATISTIKA Z 3. DNE

Počet km:  55

Max. rychlost:  celý kurva den (výměna součástky u lakatoše)

Zajímavosti:  Nesýčkující sýček na Konopišti nenaplnil Lukyho očekávání a ani neštěkl.

2.  Partička vyplenila den před námi na Konopišti zásoby baget na panini, tak jsme si museli dát párek v rohlíku.

Nedojeli:  tenisák (učitel)
Nedojedli:  oběd – nudle s čímsi (Malá Bára)

Trasa: Měřín – Jablonná n/V. – Netluky – Neveklov – Konopiště – Benešov a zpět

 

Kapitola čtvrtá – Dobříš - spoříš

Při ranní diskuzi nad snídaní a po ní postupně vykrystalizoval plán na návštěvu Dobříše a lepší volbu jsme nemohli provést. A velice brzy se nám také začala vyplácet. Prohlídka tamní zámecké francouzské zahrady oplývající četnými sochami a hlávkovým zelím, jejíž zalití přímým sluncem zajistilo dominantní sousoší jemu nadřízeného boha Hélia a jeho spřežení, rozhodně nestála za zlámanou grešli, ale ani o tu jsme naši držgrešli nemuseli lámat, protože bába v budce vybírající vstupné se v tom vedru asi někam vypařila. Krátce před polednem přibyli do Dobříše také Pepča s Bájou, kteří přivezli Beranovým ukázat Poturčence Viktorku. Společně jsme si zašli na oběd z české kuchyně a vedle něj jsme museli strávit i porážku národního basketbalového týmu žen právě s tureckou reprezentací, což vyvolává otázku, za čí peníze že se to ta Beranovic Viktorka vlastně rekreovala. Každopádně ani v tomto případě neutrpěla naše výprava finanční újmu. A mělo být ještě veseleji. Ne snad, že by výstup na Veselý vrch, kam jsme odpoledne zamířili, vyloudil na našich tvářích úsměvy, nebudeme-li za ně považovat vyceněné zuby a vyplazené jazyky způsobené náročným stoupáním. Ale vstup na rozhlednu vrchu vévodící ani zde nedosáhl avizované výše, jelikož jej opět neměl kdo vybírat. Tato úspora šla bohužel ruku v ruce s nemožností zakoupit si nějaký prostředek proti žízni. A protože se nám paralelně s námi vrchol dobývající výpravu nepodařilo okrást – o minerálku, ani zkorumpovat – Klusiho zapomenutou peněženkou, museli jsme si na osvěžení počkat až do Jablonné nad Vltavou, kde jsme si nechali načepovat či natočit od piva po zmrzlinu. V podvečer jsme se dle preferencí rozdělili na sběrače zážitků a lovce kanálů. Náčelník prováděl cykloprůzkum okolí, Báry řádily na divoké vodě a na kanálech přepínali plavci Beran s Klusim svoje síly a Luky se mnou olympiádu a ligový fotbal. Zbytek večera jsme pak strávili s očima upřenýma na Londýn a ti nejvytrvalejší měli možnost zjistit, jak Korejky pláčou, když jim vezmete finále u zeleného stolu a jak vypadá fair-play v praxi v podání německé šermířky.

STATISTIKA Z 4. DNE

Počet km:  55 auto + 26 kolo + 2 pešo + 1 plavmo

Max rychlost: měřila policie, data neposkytla – problémy s registrem

Zajímavosti:  1. Hodná pet-shop-girl v Dobříši nás po vyvolání dvojím jemným ťuknutím tenisákem do výlohy upozornila na to, kde je v Dobříši hřiště a že jsme drzý.

2.  Odpočítávací semafor v Novém Kníně dává odpočinout motoru – zelená úsporám.

Nedojeli:  Klusiho peněženka (málem), dalekohled (náčelník)

Trasa: Měřín – Jablonná n/V. – Nebřich – Nový Knín – Dobříš – Nový Knín – Mokrsko – Nebřich – Jablonná n/V. - Měřín

 

Kapitola pátá – Poděbradkou po Vltavě

Protože nejsme tak zkušení námořníci, abychom si v úterý ráno mohli dovolit převalit se na druhý bok a ještě si na chvilku zhluboka zahloubat, museli jsme pěkně vyskákat z postelí a to tak šikovně, aby nám neodplula z přístavu loď plující nikoliv do Triany ani na vše strany, nýbrž do Nové Živohoště. Tam hned po příjezdu poručík biologie, který jakoby chtěl plavbou navázat na tu slavnou Darwinovu korunovanou stěžejní vědeckou prací O vzniku druhů, objevil na koleni své družky z vkusu nové klíště. Zde jako učitel a místy i pedagog nemohu neupozornit na značnou etymologickou hodnotu tohoto nálezu, neboť je vysoce pravděpodobné, že jsme se dnes dozvěděli původ názvu této osady, časem trochu zkomoleného. Ale zpět na pole biologie, poručík Beran vzal vidle a klíště se stejně miniaturními rozměry na ně nabodl. Stane se tak zřejmě dovršitelem Darwinova díla vydáním titulu O zániku druhů. Po obědě u Bohouše, který jsme si bohužel museli zaplatit, jelikož majitel restaurace a nepřítomného bernardýna se nenechal vyhecovat. Na zpáteční cestu do Měřína jsme se s náčelníkem, poručíkem Beranem a Lukym vydali náročnou turistickou trasou. Ostatní naproti tomu zvolili alternativní metodu turistiky, nejdříve se naplážili, a když se toho nabažili, tak se zase nalodili. Nás pěšáky čekal náčelníkem naplánovaný obchvat přehrady se třemi vyhlídkami na ni, ze kterých jsme se mohli na dálku zdravit s druhou částí výpravy. V náročných pasážích nám byl motorem jednak náčelník, ale zejména vyhlídka čtvrtá – na pivo v břichu z Nebřichu. Tam jsme se ale dočkali velkého zklamání, protože je tam jenom nehospoda. Občerstvit jsme se tak mohli až v Měříně Pod Lipou. Na večeři jsme si na přání poručíka Berana vyrazili za panenkama do Jablonné nad Vltavou. Posledních pár dní myslel v podstatě jen na ni, no a po dnešní večeři se zřejmě role obrátily a než se vrátí z dovolené, bude na něj asi ve schránce čekat pohled. Nakonec nás čekal ještě jeden kopec a po krátkém televizním dýchánku jsme se postupně rozptýlili do svých pokojů, kde si můžeme až do rána lebedit.

STATISTIKA Z 5. DNE

Počet km:  12 lodí + 13,5 pěšky

Max. rychlost:  0 (želva, kterou Achilles nikdy nedohoní)

Zajímavosti:  1. Přejetá želva na krajnici u hospody Pod lipou, polívku jsme si tam neobjednali.

2. Vražedné lanové centrum pod Nebřichem alias Jdi a zab se.
3. Čtyři koně zklamané z toho, že s nimi nikdo neobdělává pole, opustili dvůr a vyrazili do lesa, kde jsme jim přišli na stopu.
4. Luky si vytahoval triko a pes nosící obvykle domovníkovi psaní mu ho chtěl u lanového centra odnést.
5. Blitka na lodi v podání malého děvčátka skončila vhozením ručníku.

Nedojeli:  dalekohled (náčelník), klíště (Bára)

Trasa: Měřín – Nová Živohošť – červená – zelená – modrá – zelená - Měřín

 

Kapitola šestá – Stříbrná

Jedním z hlavních, ale dlouho odkládaných, cílů letošních kol byla návštěva střediskové obce Křečovice. Na Otíka si ráno zahrál Luky a zaspal, ani na to nepotřeboval klapky na uši. Poručík Beran měl sto chutí ho po žních poslat k Turkovi, ale platit mu další dovolenou ve Středomoří se mu už nechtělo, a tak se spokojil s menším trestem v soutěži o puntíkový dres. Na výlet jsme vyjeli bez bab, protože na první zastávce nás čekala promenáda v restauraci v Neveklově, která by je stejně nebavila. Příjemně občerstveni jsme s náčelníkem pokračovali přímo do Křečovic, zatímco výjezdová skupina poručíka Berana si tento vrchol zařadila až na závěr naplánované stokilometrové etapy. Na návsi jsme si připomněli některá slavná filmová místa, a pak se obloukem vrátili zpátky do Měřína, kde už na nás před hotelem pro rekreanty čekaly vyhladovělé Báry. Po obědě a kávě odjeli náčelník s Malou Bárou a Prenatálií do Prahy obhlídnout si místo jejich prvního oficiálního setkání a my s Bárou jsme se orazili ve vodě a na chatě pak vyčkávali, až dorazí ostatní. Nejdříve se objevili cyklisti, které v Křečovicích trošku zklamalo, že tam chlapi nelili pivo z oken, protože hospoda byla zavřená, takže v této oblasti je daleko více nadchlo sedm kulí v Neveklově a návštěva Popovic. Proto asi trvali na zakončení dne nějakou baštou a nejblíže byla ta jablonská. N ni jsme vyrazili kompletní a zážitek to byl také plný. První stříbro z olympiády a jeho oslava několika lahvinkami vína v naší improvizované olympijské světnici pak přispěla k pocitu plného uspokojení z dnes předvedených výkonů. Takto vybuzeni jsme v obvyklých rozestupech zamířili přímo do postele a usínajíce slyšeli šeptat Michala Dusíka – deset celých devět.

STATISTIKA Z 6. DNE

Počet km:  33,6 (skupina A) + 105 (skupina B)

Max. rychlost:  2 nepřijaté objednávky / 3 příchody (servírka v Jablonné)

Zajímavosti:  1. Servírka v Popovicích – reklama na návykové látky.

2. Před Týncem nad Sázavou si na celou cyklovýpravu počíhal útočný pangejtový zajíc, naštěstí dostali pouze výstrahu a nic vážného se jim při sjezdu nestalo.
3. Sběr štěrku do štěrkovny u Stranného je i v jednadvacátém století prováděn primitivními prostředky – kýblem s lopatou

Nedojeli:  odrazka na šlapce (učitel)

Trasa:  Měřín – Neveklov – Týnec n/Sázavou – Kamenice – Štiřín – Velké Popovice – krajem Josefa Lady – Konopiště – Marušovice – Křečovice – Stranný – Bělice – Jablonná n/V. - Měřín

 

Kapitola sedmá – The Beach

Hřeben tlakové výše vyhnal dnes teplotu stejným směrem, takže si při snídani nikdo nemohl stěžovat, že by mu vystydnul čaj. Když už se naskytla taková příležitost, rozhodli jsme se využít této zelené energie a nechali si ohřát vodu na kafe ve Slapské přehradě. A když naše rosnička Beran odložil moiru, bylo jasné, že je ten pravý den a pravé poledne na míčový souboj v písku. Pod sakem a výjimečně i nad ním jsme se dvě hodiny pokoušeli dosáhnout na balón a také částečné dehydratace organismu. Naše hra dnes nebyla tak hvězdná, aby zastínila sluníčko, takže když nás po obědě holky pustily k vodě, vzbudila pětice osmahlých atletických postav na pláži značný rozruch. Otáčela se za námi nejedna panenka a mezi nimi dokonce Panenka nejslavnější – Antonín. Skupina plavci se potom oddávala překonávání přehrady, ostatní té vodě zas tolik nedali a já ji ze břehu přehlížel. Cestou zpátky na chatu nebyl problém uschnout a nechat vyschnout v hrdle a vyhladovět, takže v nás okamžitě po návratu zmizela kofola a brzy na to puding. Pak ještě zmizel poručík Beran, po jehož nalezení jsme narazili na pivní žílu a vepřovou stezku, na níž jsme trávili zbytek večera a vyvrátili tak pořekadlo o tom, že bez práce nejsou koláče a že pečení holubi nelítají zadarmo do huby. Jen poručík Beran se při tom trochu zapotil, ale rozehřálo ho to do té míry, že sáhl po kytaře a předvedl jeden z nejhodnotnějších hudebních výkonů sezóny. Který mohli ocenit kromě nás i rekreanti z širokého dalekého okolí. O přestávce dodali punc této mimořádné události náčelník s Lukym přípitkem novou odrůdou hriata. Během Beranova vystoupení začalo pršet a postupně se zvedal vichr z hor, který nás po finále s Chelsea odnesl nejprve do chaty a záchraně utopenců servírovaných na půlnoc Malou Bárou také do postele.

STATISTIKA Z 7. DNE

Počet km:  11 setů v písku

Max. rychlost: 1 prst v prdeli za vteřinu (náčelník po zásahu míčem)

Zajímavosti:  1. Turecké záchody jsou diskrétnější našich – na té paní, kterou jsme v Mořské panně zahlédli, bylo snadno identifikovatelné, kde a jak dlouho seděla.

2. Klusi všude byl, až na Křečovice, to je pak těžký pro animátora připravit mu čerstvý zážitek.

Nedojeli:  tekutiny na volejbal

Trasa:  po pláži

 

Kapitola osmá – Kola končí, olympijský oheň hoří dál

Po týdnu v Měříně bychom rádi vrátili čas zpět a pobyt s počasím exklusive si klidně zopakovali, ale majitelka chaty trvala na tom, že máme vrátit jenom klíče a čas předávky stanovila na desátou hodinu. Jelikož nás všech sedm bylo už od osmi na nohou, proběhlo vše bez komplikací. Pak už jsme všichni nasedli do vozů a spěchali co nejrychleji za Beranovic dcerkou a naším Synkem do Oujezda. Zatímco Viktorka na chalupě zatím jen trénuje a ještě nás pár dní bude, Ondřej si v olympijském finále doveslil pro stříbro. Odpoledne jsme v přeštické cukrárně mohli závistivě sledovat, jak ve Wimbledonu neprší a při tom jsme hromadně dezertovali. Pak jsme opustili cukrárnu i Klusiho, kterému kolo během dovolené přirostlo k zadku, takže s námi nechtěl jet autem, nakoupili v Bille, co kdo do košíku dal, a vrátili se na chalupu. Tam poté, co se zaprášilo po bramborách na loupačku, došlo na oficiality, a protože kvůli špatnému počasí nevzplál oheň u ořechu, musel ořech přijít celej umáčenej za námi do kuchyně, abychom si s ním mohli připít na závěr kol.

STATISTIKA Z 8. DNE

Počet km:  150

Max. rychlost:  v mžiku (Klusi usíná v autě)

Zajímavosti:  1. Válka okresů Beroun a Příbram vytvořila tak členitou hranici, že jsme na 100 metrech nevěděli pomalu, kde jsme, tak rychle se cedule střídaly.

2. Luky se zhostil úkolu vytřídit odpad zodpovědně, prošel celý Měřín a nakonec si na to najal traktoristu.

3. Kolo se dá v měřínské chatě na týden zapůjčit za avizovaných 500, ovšem konečných 300 Kč.

Nedojeli:  jabulani (náčelník málem)

Trasa:  Měřín – Dobříš – D5 - Přeštice – Újezd

 

Galerie