horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2014 - Bílý Kostel

Email Tisk PDF

ÚVOD

Dnešní svět nezná hranic a lidská hloupost mezí. Jen tak si lze vysvětlit urputnost, s jakou svádí líté boje o svůj oblíbený proužek půdy synové Jákobovi s potomky Filištínských. O mnoho více pásem gázy padne však za oběť při konfliktu na Ukrajině, kde se zase rube na Donbase. Proto bylo více než kdy jindy důležité, že náčelník zavelel a již posedmnácté sešikoval řady svých věrných, připravených bránit naši zem. Přestože by teď měl být ruský medvěd dostatečně nakrymený, neponecháváme nic náhodě a od soboty 2. srpna budeme hlídat na kolech v Bílém Kostele, aby se koně Vladimíra Vladimíroviče nemohli napojit z Nisy.

 

Kapitola první – Rekonstrukce

Protože na kola jezdíme každý rok, není nic divného na tom, že se občas točíme v kruhu. A tím, že jsme hned napoprvé zakopli o Ještěd, dochází zákonitě k tomu, že k němu čas od času zabloudíme. V Bílém Kostele nad Nisou jsme se tedy neobjevili náhodou, ale bylo to dáno už ve chvíli, kdy náčelník před šestnácti lety určil sever. K němu jsme se letos vydali ze všech ostatních světových stran, ze západu v Beranovic a Lukyho škodovkách, od jihu se vracel volver náčelník a konečně, ve svém zbrusumodrém fordu, ex orient Klusi. Já sám jsem se na cestě do Bílého Kostela ocitl řízením osudu v Lukym řízené zelené žabičce. Když jsme byli dostatečně daleko od domova a cíl byl také v nedohlednu, osvěžil Luky naši jinak celkem nezáživnou jízdu informací, že nám možná nefungujou brzdy. Vzhledem k tomu, že jsme krátce před tím projeli Hrobem a proto, že, byť neznaboh, ovládám otčenáš, nepřestal jsem věřit ve šťastné shledání s ostatními. K optimismu přispěl také velmi dobrý oběd v restauraci U Václava v Krupce. A když nás kousek před cílem dohnali Beranovi, bylo jasné, že nás už žádné větší neštěstí nemůže potkat. Ubytování v chalupě č. p. 158 proběhlo hladce, s uspokojením jsme si prohlídli terasy, zahradu a ČT4, a pak šli na pivo. Excelentní volba v hospodě u hřiště, které se kropí hned za naším plotem, byla bohužel pro dnešek posledním světlým bodem na gastronomické mapě obce. Sen o večeři v restauraci Tatran zhatila její probíhající rekonstrukce a záhy se ze stejného důvodu rozplynul i ten o pizze. Zavřená Jednota se zdála být symbolickou poslední kapkou pro naše hladové žaludky, a tak jsme se vydali dopíjet do dna kalichy hořkosti do open-air hospůdky pod třešní. Naštěstí tam k nim ale podávali uzený sýr a klobásy, kterými jsme se také vzápětí posilnili. Pak už musely jít děti spát, jen Viktorce byla udělena výjimka, aby nás mohla doprovodit na terasu hlídat, až pojede pan Lorenc. Marné čekání jsme si díky dobré spolupráci s obsluhou v hospodě u hřiště zpříjemnili dvěma rundami točeného a od nich byl už jen malý krůček a zároveň velký skok do postelí.

STATISTIKA Z 1. DNE

Počet km: průměrně 200

Max. rychlost: moje mlsná (Viktorčin koláč ve mně zmizel v cuku-letu)

Zajímavosti:  1. Klusiho Mondeo má skvělý odpich, bohužel to odnesla duše v něm převáženého kola.

2. Věž bílého kostela není dostatečnou dominantou stejnojmenné obce, neboť Klusi ji dokázal přehlédnout jak družstevní lány ze vzdálenosti 50 m.
3. Ne všichni fotbalisti zdejšího perspektivního mančaftu se věnují přípravě na premiérovou sezónu v „A“ třídě. Jeden takovej účes se soustředil pod třešní spíše na kategorii matky s dětmi, o čemž nám ovšem Bára odmítla sdělit bližší informace.
Nedojeli:  pikniková deka (náčelník), boty na kolo – málem (Beran), boty na tenis – úplně (Klusi), tepláky (náčelník)

Trasa:    A + B + C (mimo jiné Libuš, Vamberk, Žamberk, Chomutov, Ústí n/L, Hrob, Teplice, Krupka, Hradec Králové, N. Jíčín, Mladá Boleslav) -> Bílý Kostel (D)

 

Kapitola druhá – Hrdinové

Díky převaze kapitálu nad českým odborovým hnutím, nemuseli jsme v neděli vstávat za kuropění, abychom zadělali chlebný kvásek. Takhle časně bylo třeba obstarat pouze Valdu, která zatím jeví v tomto ohledu celkem slušné vlohy pro pekařské povolání, což u jejích rodičů, zdá se mi, nebudí příliš velké nadšení, ač je jejich dcera nepřestává budit. Buď jak buď, pečivo k snídani jsme si zajistili výjezdem do nedalekého Penny marketu. S náčelníkem a poručíkem Beranem jsme do svých batohů napěchovali několik kilo kalorií potřebných k tomu, aby celá výprava přežila aspoň do oběda. Tomu předcházela reminiscenční cesta na hrad Grabštejn, který jsme již jednou v minulém století navštívili, ale možnost porovnat si mlhavé vzpomínky z tehdejší prohlídky se současností nám bohužel sežrala inflace. Pořídili jsme si tak raději zadarmo vzpomínky nové. Luky si nechal pod hradem při parkování přejet od Klusiho nohu, domnívaje se asi, že ji ochrání jeho nesmrtelný sandál, jehož odolnost ovšem Baťa před válkou testoval na pneumatikách vozů značky Laurin a Klement. My ostatní jsme se potom v altánku před vstupem do hradu pustili bez bázně a ženy do vzájemného okopávání v improvizované hře, kterou poručík Beran nejprve chytře vymyslel, aby nás v ní posléze zákeřně nenechal vyhrát. Světlo na tuto jeho drobnou charakterovou vadu vrhl později odpoledne náčelník, který tak opět potvrdil své nezpochybnitelné vedoucí postavení v našem kolektivu a zároveň projevil obrovskou lidskost a nesobeckost. Zatímco většina z nás už po obědě, který jsme absolvovali v restauraci v Chrastavě na náměstí, přemýšlela jen o tom, jak se částečně vozem, pěšky či kočárem doplácat do chalupy a věnovat se odpočinku, náčelník zlákal Klusiho na krátký cyklovýlet, který předtím pečlivě naplánoval tak, aby skončil na vrcholu kopce a na konci sil. Když na něm pak Klusi vypustil duši, náčelník ani na okamžik nezaváhal, našel mu úkryt pod vysokými stromy a v bouřce, která mezitím propukla, zmizel v provazech deště. Když se vrátil zpět do bezpečí chalupy, postaral se o své kolo, trochu se osušil a občerstvil, déšť pořád neustával. Náčelník proto sám zorganizoval poručíka Berana a Malou Báru, aby mu pomohli vyndat z auta dětskou sedačku a rozprostřít v něm nějakej hadr, až bude muset ten hnůj naložit. Nakonec byl Klusi zachráněn a jistě si příště dobře rozmyslí, než začne hazardovat se svými schopnostmi. A náčelník? Ten celou věc chlapsky a velkoryse přešel úsměvem. Jistě pochopíte, že na pohádku ten večer už nebyl prostor. Po takovém dramatu nám den uzavřel thriller Zóna žraloků, jehož hrdina, ne nepodobný tomu našemu, také neváhal obětovat všechny své nejbližší přátele, jen aby se bílý žralok nažral a jeho svědomí zůstalo čisté. Jen nechápu, proč se s námi na něj Klusi odmítl dívat.

STATISTIKA Z 2. DNE

Počet km: 30 (z toho 5 pěšky)

Max. rychlost:  1 chybná odbočka v osudnou vteřinu (náčelník + Klusi)

Zajímavosti:  1. Bunkry, které náčelník s Klusim na své křížové cestě potkali, byly naštěstí neobsazené a neohrozily je tak na životě.
2. Ve výběhu nedaleko Bílého Kostela jsme měli možnost spatřit mičurinskou kombinaci slepice s králíkem, Mr. Google ji označil jako slepici hedvábničku.
Nedojeli:  krabička od ovoce (Beranovi), Klusiho duše (je ucházející)

Trasa:  BK – Chrastava – BK – Grabštejn – kraj Chotyně – Grabštejn – BK – Chrastava – BK

 

Kapitola třetí – V Liberci

Středobodem našeho pondělního programu se stala návštěva metropole Libereckého kraje. Vyrazili jsme tam hned po snídani a zakrátko už jsme parkovali u zábavního centra Babylon. Před vstupem do něj se s námi sice chvilku přetahoval yeti, ale pro odpočatou a dobře najedenou výpravu, s více než dostatečnými znalostmi o rovnováze na páce, to nepředstavovalo větší problém, stačilo, když jsme za nás nechali bojovat děti. Uvnitř jsme jim proto za odměnu umožnili vyzkoušet si jízdu na několika pětikorunových atrakcích. Dalších pár pětek jsme potom investovali do oběda a po něm se rtuťovitě, po kapkách, vydali na centrální liberecké náměstí, kde jsme se zase spojili v jednolitý celek. Tam jsme si dali s tenisákem báčko, ze kterého nás vyrušil televizní štáb regionálního vysílání žádající náčelníka o interview. Obsah rozhovoru se stal rázem předmětem spekulací o náčelníkově údajném angažmá v kampani do komunálních voleb. Z náčelníkova pozdějšího oficiálního prohlášení, které učinil exkluzivně pro náš deník, šlo o zprávu hodnou rádia Jerevan, protože nešlo o komunální volby, nýbrž o komunální odpad. Před cestou zpátky k Babylonu jsme v různé intenzitě a složení stihli ještě pivo, zmrzku, kafe, mohli jsme sledovat zásah IZS proti opilci a krátce také triky brazilských míčových kouzelníků. Pak jsme se nechali na dvě hodiny dobrovolně zavřít do IQ parku, kde jsme si mohli na stovkách exponovaných exemplářích užít trochu toho hlavylámání. Náležitě intelektuálně unaveni jsme se vrátili na chalupu, ale v zábavě jsme pokračovali i tam, když jsme se po večeři shlukli u jednoho stolu a hezky se začali mezi sebou vybarvovat a někdy i očerňovat při hlasování v soutěži o puntíkový dres. Díky dostatečnému přísunu bílého však těch černých puntíků zas tak moc nepadlo a teprve až padla černá tma, padli jsme i my.

STATISTIKA Z 3. DNE

Počet km:  30

Max. rychlost: 0,77 s (ztráta rovnováhy na trenažéru v IQ parku)

Zajímavosti:  1. IQ Park <> IQ Landia, na to si dejte pozor

2. Klusiho předjížděcí manévr dokáže zvednout adrenalin, ale máte-li brzdy v pořádku, nemusíte se ničeho obávat.

Nedojeli:  ale dojeli
Trasa: BK – Liberec – BK

 

Kapitola čtvrtá – Vlaková

Byť bývají jízdní řády tištěny malinkatými písmeny a číslicemi, přesto mají velkou moc. Donutily nás totiž dnes všechny do jednoho vstát, nasnídat se a umýt tak časně, abychom mohli v 9.17 na zastávce v Bílém Kostele čekat na lehce zpožděný osobní motorový vlak do Hrádku nad Nisou. Tam jsme byli v Zugu letu, průvodčí nám sotva stačila prodat jízdenku a pořídit momentku a už jsme všichni zase stáli na peróně hrádeckého nádraží. Z něj jsme se, přes krátkou zastávku na dětském hřišti a prohlídku modelu slunečního systému na chodníku u něj, vydali skutečnému slunci vstříc a to nám opravdu za chvíli na náměstí ukázalo nejen svoji tvář, ale i kolik je hodin. Protože do oběda bylo ještě daleko, vypravili jsme se s náčelníkem a poručíkem Beranem, doprovázeni Lukym a Klusim, hlídajíce Valdu s Marjánkou, na nostalgickou procházku po našich již zašlých stopách k Trojzemí. Nakonec jsme však došli až k vratislavi a když jsme dopili malé pivo této značky, vydali jsme se zpět. V restauraci Camelot jsme chutně poobědvali a spokojeni nastoupili cestu na chalupu a znovu také do vlaku tím směrem jedoucího. Po krátké přestávce jsme se rozdělili na tři skupiny, z nichž každá se zaměřila na jinou činnost. Většina se rozhodla, že se v okolí Bílého Kostela bude věnovat cyclingu, Bára a já valdysittingu a solitér Klusi tuningu svého stále ještě nedostatečně oduševnělého kola. Večer jsme nechali naše nejmenší doma, což odnesla i Malá Bára, a vyzbrojeni pouze analogovou chůvičkou jsme se přesunuli do hospody u hřiště. Tam jsme dorazili poslední půlku utopence, pojedli svýběr z bramborových placek a urazili pár piv. Nejvíce urazil Klusi plzeňský Prazdroj, který s nadšením zaměnil za jedenáctku od Gambrinusu. Po návratu do chalupy si však Klusi napravil reputaci, když postavil na stůl sklepmistra. Hanák s Vávrou, Macháčkem aspol. Nás svými skeči příjemně naladili a na závěr i ukolébali.

STATISTIKA Z 4. DNE

Počet km: 10 x 2 vlakem, 15 kolem

Max rychlost: 1 m/s (Valda na mamutí skluzavce v hospodě na Krystýně)

Zajímavosti:  1. Neinformované infocentrum v Hrádku vás opravdu nikam nedovede.

2.  Hospoda ve Václavicích byla celá jako z Divokých včel.

3. Tunoví bejci zjevně nebyli tu noví, ale dlouho dobře krmení, jak se naši cyklisti mohli přesvědčit nad Václavicemi.

4. Na dětském hřišti v Hrádku se sešly tři správně oloupané banány. Nechť tento triumvirát dál šíří pravdu světem.

Nedojeli:  1 triko hlasovací – málem (Beran)

Trasa: BK – Chotyně – Hrádek – Chotyně – BK – Chotyně – Grabštejn – Václavice – BK

 

Kapitola pátá – Antiprogram

Časně zrána jsme společně s Klusim připravili místním obyvatelům sportovní podívanou, když jsme se na okruhu kolem Bílého Kostela pustili do stíhacího závodu jednotlivců v běhu na dvě až tři kola. Pro prosté občany byl ovšem pohled na dva proti sobě běžící závodníky poněkud nesrozumitelný a místo povzbuzování se nás spíše ptali, co to tady blbneme. Když jsme se tedy dostatečně vyblbli a připojili u snídaně k ostatním, začalo pro změnu zase blbnout počasí. Na jeho nepředvídatelnost jsme si už zvykli a měli tak připraven antiprogram. Báry jsme na celé odpoledne uzavřeli do termálních lázní v Chrastavě a my chlapi v chalupě jsme se vzorně starali o naši drobotinu. Pouze rychlá spojka poručík Beran pendloval mezi oběma lokalitami vláčeje s sebou Valdu sem a tam, čímž se dostával do rozporu s pravidly, ale po diskuzi v radě starších, protože Marjánka skoro celé odpoledne prospala, jsme se rozhodli upustit od případné penalizace a dokonce se shodli na tom, že takové domácí hlídání bychom si klidně ještě někdy mohli zopakovat. V podvečer jsme na chvilku vytáhli děcka na hřiště, aby se neřeklo, až budeme chtít jít na hřiště my. Pro dnešní večer jsme ale měli na plánu, místo kopání desítek, rozbor u videa, k čemuž nám měl posloužit přímý přenos z Malmö, kde si pražská Sparta potupně a ostudně dokráčela pro postup do kvalifikace Evropské ligy. Náčelníkem připravené bublinky k oslavě téměř jisté účasti v lize mistrů tak asi dnes chutnaly daleko lépe u švédského stolu. Na tom našem s pár brambůrky a zbytky sýra byl přesně vidět diametrální rozdíl ve financování obou evropských fotbalových soutěží. Smutný večer navíc ještě dokresloval fakt, že vinou nemohoucnosti sparťanských zoufalců nám nevyšel vsazený tiket, čímž Klusi, který k sázce nezištně nabídl svůj kredit u Tipsportu, přišel o stovku.Nakonec ale sám uznal, že to zase taková tragédie není, že daleko horší by bylo, kdyby o stovku přišel Luky.

STATISTIKA Z 5. DNE

Počet km:  x x 2 km

Max. rychlost:  bleskový tah Báry naH?Z5! (společné šatny v lázních)

Zajímavosti:  1. Náčelník si v Kiku pořídil originální tepláky speciálního střihu pro lidi, co mají tři prdele prdelí.

2. Paní, která se okolo mě ráno točí v koloniálu, po večerech točí u hřiště.
Nedojeli:  Sparta (do LM)

Trasa: BK – lázně – BK – lázně – BK; lázně – BK

 

Kapitola šestá – Praha – Berlín - Varšava

Na dnešek jsme měli v plánu celodenní cyklovýlet a naše plány si nejspíš přečetlo i sluníčko, protože už od samého rána svítilo na obloze a volalo nás do sedel. Bohužel zejména otcové od rodin byli hnáni v protisměru k povinnosti zabezpečit pro naše ženstvo, které na nás mělo čekat v cíli nejdelší a vlastně jediné etapy, zahradní koupání. Teprve když jsme za sebou měli vypouštění a částečné napuštění bazénu a nechali chalupu za sebou, postarala se o jeho boží dopuštění Valda, která v praxi předvedla, že hovno nejen hoří, ale i plave. V té době vyl už ale náš peloton na cestě k Trojzemí a po bleskovém přepadení Polska u Bogatyně jsme vtrhli do Němec, konkrétně do Žitavy, která nám ještě za časů Jindřicha z Lipé říkala pane. V jedné z jeho bývalých držav jsme se však dlouho nezdrželi a pokračovali dále do vnitroněmí. Dojeli jsme až do městečka Oybin a začali tam hledat zahrádku, kde bychom si dali pivo, a Klusiho, který se mezitím ztratil, nebo chcete-li, zmizel po německu. Nad lahvovým Freibergerem a Radlerem jsme si ale všechno vyříkali a pak se vydali na přejezd hraničního vrcholu zpět do Česka. Místo ohňostroje na uvítanou ve vlasti nám na stole v restauraci v Jablonném v Podještědí přistál granát, který poručík Beran po odjištění a likvidaci označil za slabý čaj. Přesto jsme odsud odjížděli posilněni, což bylo před nejtěžším stoupáním na naší trati cestou do Kryštofova údolí velmi důležité. Na vrchol dnešní horské prémie jsme pak dorazili za doprovodu historických motocyklů značky Jawa. Potom na nás už čekaly jen dvě rundy v údolní hospůdce a cukrárně a na chalupě dvě zoufalé manželky, které se zcela evidentně nedokázaly našemu hlídacímu výkonu z předchozího dne ani přiblížit. Nám, znaveným po náročné cestě, tedy nezbývalo nic jiného, než utišit plačící děti a uložit je včas ke spánku, aby nám nepřekážely u piva. V hospodě u hřiště jsme si k přímému přenosu z Plzně dali kozla a utopence, bohužel však všechno přebila černá rumunská desítka – Mutu nohu měli radši přerazit, shodli jsme se při závěrečném hodnocení porážky 1 : 4 s Ploještí. Hodnocení samotných aktérů tohoto utkání bylo také vcelku přijatelné, takže se dá říct, že souhlasíme nejen s Horváthem, ale i s Uhrin – ven.

STATISTIKA Z 6. DNE

Počet km:  68

Max. rychlost:  z ničeho nic (Valdy bobek ve vodě)

Zajímavosti:  1. Objednávka polévky je v tomto kraji oříšek. Číšnice v Jablonném nás nalákala na zelňačku, kterou nám se slovy: „Tak tady je ta gulášovka“ skutečně přinesla. O bramboračce prodávané jako kulajda brigádnicí u hřiště ani nemluvě.

2. Super-maminka s kočárem a sedačkou, ve kterých na kole převážela své dvě ratolesti po Trojzemí.
Nedojeli:  Klusi (málem), vycpávka z helmy (Klusi)

Trasa:    BK – Chotyně – Hrádek – Trojzemí – polsko – Žitava – Oybin – Petrovice – Jablonné v Podještědí – Valdov – Janovice – Žibřidice – Křižany – Kryštofovo údolí – Andělská Hora – Chrastava – BK

 

Kapitola sedmá – Smrt inženýra Poláka

Trasu na dnešní dopolední výlet přichystal Luky a to bylo pro všechny z nás znamením, že tady končí veškerá legrace, protože při takových dobrodružstvích nebývá návrat samozřejmostí. Ráno tak určitě každý z nás nad vezdejším chlebem přemítal o tom, zda nejde o snídani poslední a proč je tak málo másla. Nad Bílým Kostelem se sice klenula modrá obloha, ale na náčelníkově rodině byla přesto při přípravě ke společnému odjezdu patrná nervozita, zejména její otec byl od rána poněkud neklidný. Později se to sice snažil vysvětlit tím, že prý nemohl najít klíče od auta, ale my víme své. Cesta nám zpočátku sice pěkně ubíhala, pak nám ale začal ubíhat čím dál víc, až nám nakonec úplně zmizela a my se ocitli na nějaké pochybné lesní stezce u cedule zákaz vjezdu. To už však posádka volva nevydržela a práskla do koní, aby nalezla azyl pod sochou vévody Albrechta na frýdlantském náměstí, kde jsme se později všichni zase znovu sešli. Ke Smrti ing. Poláka tedy nedošlo celé naše družstvo a od pomníčku, který Luky našel na mapě pod tímto zavádějícím, protože neúplným, názvem, jsme se vydali obdivovat heřmanickou rozhlednu. Rozhlížet se z ní totiž pro okolo vysoko čnící stromy příliš nedalo, zato dvojí schodiště omezující srážky těch, co stoupají nahoru, s těmi, co už padají dolu, jsme shledali velice zajímavým. Pak už jsme zamířili do Frýdlantu na společný oběd v pizzerii u náměstí a po skupinách, rozdělených podle příslušnosti k vozidlu, se postupně vraceli do chalupy. Odpoledne se ještě utrhlo pár cyklistů na závěrečné kritérium po bělokostelí, ale v podvečer už jsme, tak jako první den, seděli všichni pod třešní u trampolíny, piva, klobás a uzených sýrů. Nakonec jsme se přesunuli pod střechu, abychom zlikvidovali zásoby vín. Po nich, a tedy povinně, jsme se uložili ke spánku.

STATISTIKA Z 7. DNE

Počet km:  40 auto + 16 kolo

Max. rychlost: Ford Mondeo (couvání po lesní stezce)

Zajímavosti:  1. Veselý řidič modrého Peugeotu 207 měl nejméně 2,07 promile, když míjel Beraovic káru a blahosklonně jim kynul z okýnka krátce po Smrti ing. Poláka

2. Svatební smršť na frýdlantském náměstí vysvětluje dnešní datum 8.8.

3. U Andělské Hory narazil Luky na transbordér – klec, kterou se pasažér vlastní silou přepraví přes řeku do hospody.

Nedojeli:  ing. Polák s rodinou (k pomníčku Zdeňka)

Trasa:  BK – objížďky – Frýdlant – Stráž n. N. – BK

 

Kapitola osmá – Měsíc v přízemí

Ranní vstávání, balení a smýčení proběhlo bez větších komplikací a malé komplikace ani moc nezlobily, takže se nám podařilo shromáždit se před chalupou a samospouští již krátce po půl desáté. Fotobuňka na chalupě v Oujezdě nás už však všechny zachytit nedokázala a v časech 12:03 a 12:27 jí projela pouze škoda poručíka Berana and his girls a Klusim řízený a mnou navigovaný ford. Odměnou za vytrvalost nám byly pod pergolou podávané šunkafleky a po nich jsme se mohli na zahradě oddávat zaslouženému odpočinku. Beran s Klusim při něm navíc stihli dojet do Přeštic pro zásoby a Bára upéct ovocný alias švestkový koláč s bílým jogurtem. Závěrečný oheň letošních kol vzplál brzy po osmé hodině a my jsme si u něj rozdali a opekli mistrovské klobásy. Pak jsme ještě upekli a rozdali pár puntíků a protože téměř úplný měsíc nad námi nezadržitelně stoupal do přízemí, nechtěli jsme zůstat pozadu a za doprovodu Beranovy kytary začaly šplhat do vyšších pater také naše hlasy, které utichly kolem půlnoci.

STATISTIKA Z 8. DNE

Počet km:  239

Max. rychlost:  motor Lukyho škodovky (naskočil okamžitě)

Zajímavosti:  1. U Beranů na chalupě už neplatí zákaz dotahování kohoutků, prahy zatím zůstávají.

Nedojeli:  náčelník family, Luky, sluneční cyklobrýle (Beran), cinzano (zůstalo v lednici v BK)

Trasa:  BK – Oujezd

 

Galerie