horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2015 - Radava (Orlík)

Email Tisk PDF

ÚVOD

Za devatero horami a dvěma Chrásty ležela kdysi vesnice Radava. Byla prý tuze krásná a láskou k ní zahořel i sám Napoleon, když u ní jednou při podmaňování Evropy odpočíval. Dopadlo to však pro oba tragicky, neboť Radavu zaklel ve vodní hladinu Napoleonův zlý syn Orlík a císař pak musel vzít za vděk Svatou Helenou. Uplynulo několik minut a pár století a ve stejném království žila, byla jedna výprava a ta měla tři dcery. A protože si je nikdo nechtěl vzít, musela s nimi odjet na dovolenou právě do míst, kde Radava ležela a dnes stojí chata stejného jména. Dojde-li zde v týdnu od 1. 8. 2015 k nějaké další kouzelné proměně, bude tato na stránkách tohoto deníku pečlivě zaznamenána.

Kapitola první – Mezi ploty

Uzavírka Žďákovského mostu učinila z naší cesty na orlickou část vltavské kaskády úkol hodný kaskadérů. Odvaha jednotlivých posádek byla přímo úměrná technické připravenosti vozu, a tak nebylo divu, že nejdobrodružnější trasu při překonání Vltavy absolvoval Lukyho obojživelník, schopný jet cestou necestou. Ten také jako první našel cestu mezi ploty vedoucí k chatě, ve které bude náš soubor v následujícím týdnu hostovat. Že to bude blázinec, naznačilo již první Marjánčino herecké vystoupení, které si pak během odpoledne v krátkých etudách pokoušela fixovat. Nám bez talentu nezbývalo než předstírat pláč či smích krčením ramen a náčelník s Malou Bárou si začali nacvičovat zcizovací efekt. Po převzetí klíčů od chaty se zahradou a bazénem s funkčním nevyhřívacím mechanismem jsme žíznivě očekávali příjezdu posledního opožděnce. Klusi nás nezklamal a přivezl meloun, přesto jsme raději vyrazili spláchnout prach z cest do hospody v příhodně blízkém kempu s nešťastně daleko umístěnou přístupovou branou. Tam jsme mezi všemi možnými hřišti strávili nejen podvečer, ale i celou večeři a zvolna se seznamovali s prostředím, ve kterém už ale byla jako doma Valda, neboť ta se chtěla seznamovat se staršími chlapci lákajíc je přitom k sobě do domečku. Ti ji však brzy poslali k vodě a my ostatní jsme ji doprovodili. Přitom jsme objevili další dvě hospody, ve kterých vyhrávala živá hudba a v tu chvíli ještě na velkých obrazovkách remizovala plzeňská Viktorka. Tato zjištění byla pro náš kulturní program velkým obohacením vzhledem k tomu, že nám do pohárové středy náš malý sencor, jímž je vybavena chata, asi nevyroste. Vyrostly na něm ale topoly, které chtěl zřejmě trefit z penalty plzeňský Kovařík, takže nakonec Viktorka překvapivě na Dukle pukla. Potom už následoval oficiální zahajovací přípitek, který jsme s náčelníkem doplnili přednáškou na téma detoxikační účinky reverzní peristaltiky. K tomu nám poručík Beran nalil ouzo, se kterým nám chtěl ukázat také něco zajímavého, ale kouzlo se mu nepovedlo, a tak ho pouze vypil, což jsme zvládli i my ostatní, načež jsme se odebrali do svých pokojů.

 

STATISTIKA Z 1. DNE

Počet km: 165 a víc

Max. rychlost: co kolo kolo mine (žabička na jedničku z Hořejan do Těcharovic)

Zajímavosti:  1. Sportovní areál v Radavě by si po vzoru pekingského olympijského stadionu zasloužil odpovídající název – Vosí hnízdo.

2. Naše ubytování má jeden háček – má jen dva háčky.
3. Na radavské polštáře naše povlečení nestačí.
Nedojeli:  půlka nákupu (Báry + Klusi)

Trasa:    Vary – 3 varianty - Radava

 

Kapitola druhá – O tom, kterak poručík Beran v hovno vjel

Protože předpověď na neděli původně slibovala tropy, rozprostírala se nad námi mírná oblačnost již od časného rána, ale ničím horším než mírným odpoledním deštíkem nás neohrozila. Start průzkumné projížďky našich cyklistů po okolí Radavy tak nebylo nutné odkládat. Do jejich čela se postavil poručík Beran se svým krásně nablýskaným, vycíděným a, jak se on sám domníval, všemi mastmi mazaným velocipedem. Jako smolař z přesvědčení v tu chvíli netušil, kolik štěstí se mu v první zatáčce na plášť přilepí. Toto nečekané dekorování řádem psího lejna přijal poručík biologie s lehkými rozpaky, které si po zbytek cesty vybíjel na nevinné Viktorce, jež z toho byla přepadlá až odřená, jak nám s Bárou referovali ostatní účastníci výjezdu, neboť Beranova verze příběhu byla mírně odlišná a v podstatě jen o hovně. Přesto jsme si s Valdou a Bárou sedli s ním do jednoho vozu, aby nás zavezl do Chrástu za ostatními a mohli jsme si všichni společně dát v hospodě U námořníka oběd. Na přilehlém hřišti, které tam pro nás měli, jsme pak strávili část odpoledne a protože jak bylo na cedulce avizováno, tam děti nehlídali, Bára toho patřičně využila a přivolala si tam svoje rodiče vracející se náhodou kolem od moře. Ti už ji totiž vůbec nehlídají a ona tak mohla z pískoviště snadno ukrást párek dinosaurů. Na to se nemohl dívat náčelník, jelikož ten již dávno s rodinou odpočíval na chatě, což činil opravdu po námořnicku, takže prošvihl i nohejbálek, který jsme si s Lukym, Klusim a poručíkem Beranem rozdali. U večeře jsme už byli zase kompletní a dali jsme si ji v hospodě u přehrady. Večerní nedělní program na chatě nám zpříjemnili tradiční Chalupáři a posledním Hřebejkem byly Pelíšky. Po nich už bylo celkem jasně dáno, kde dnešní den zakončíme.

 

STATISTIKA Z 2. DNE

Počet km: 9,8

Max. rychlost: nekonečno (srbské žebírko – zmizelo, než jsme si ho mohli dát)

Zajímavosti:  1. Ve čtveřici s Lukym, Klusim a poručíkem Beranem jsme na hřišti U námořníka udrželi ve vzduchu kika ball po neuvěřitelných 18 doteků
2. Majitelka chaty nehodlala počkat na náčelníka a krtka od ní musela převzít Bára, nechť jsou nám odpady čisté.
Nedojeli:

Trasa:  Radava – vyhlídka na Orlík – Holešická tvrz – konín – kravín – ovčín – Chrást a zpět

 

Kapitola třetí – Marjánka de Sadre

Primárním cílem pondělního dopoledne bylo odstranění sádry z Marjánčiny uzdravené ruky. Protože její rodiče nejsou příznivci přírodních homeopatických drastických metod a odmítli i námi flexibilně navrhované použití rozbrušovačky, museli jsme s tím cirkusem na chirurgii do Sedlčan. Neuralgickým bodem celé operace byla totiž Marjánčina reakce na odejmutí sádry, nikdo z nás netušil, nakolik jí za těch pár týdnů přirostla k srdci, a to bychom se pak všichni s jejím usedavým pláčem potázali. Nakonec však všechno dopadlo nad očekávání dobře a i když cestou při průjezdu Krchovem nás mohly přepadnout černé myšlenky a na chirurgii to taky divně smrdělo, tak ji Marjánka opouštěla s úsměvem. Napětí povolilo a my jsme si mohli pocuchané nervy uklidnit v cukrárně na náměstí, kam za námi po chvíli dorazil poručík Beran s rodinou. Na sedlčanské náměstí připomínající spíše Nürnburgring přijeli nakonec i naši závodníci na bicyklech Klusi a Luky. Před automobilovým ruchem jsme prchli z centra na dětské hřiště, jenže nechybělo mnoho a zamířili jsme znovu na chirurgii, když si v jeho dveřích podal Klusi Valdu netuše, že je bude brano zavírat samo. Jakmile se však otřesená Valda trochu oklepala, okamžitě pokračovala směrem k houpačkám, čímž dala najevo, že ji jen tak něco nezlomí. Po krátkých hrátkách jsme se vydali na oběd do zdejší pizzerie se sprostým názvem. Přesto jsme se tam celkem slušně najedli a při zpáteční cestě jsme se hodlali zastavit pro vajíčka a trochu toho mléka na biofarmě Čapí letka. Naše průzkumná letka, která na místo dorazila jako první, konstatovala, že jsme se stali obětí masivní klamavé reklamy, takže jsme slibovaná kůzlátka neviděli a vajíčka nekoupili, což nás mrzelo ještě víc, když večer Luky na chatě zázračně objevil pánev. To už se ale na grilu pod dohledem poručíka Berana smažily špekáčky. Ty byly zaslouženou odměnou pro také částečně opečené beach volejbalisty, kteří se předtím hodinu potili v písku, a také pro odvážné plavkyně, které potom mrzly v bazénu. Když k téhle uzené apoteóze přinesl Klusi pivo a poručík Beran přidal pár akordů, nemohl mít večer už lepší tečku. Stihli jsme pak jen ještě rozdat pár puntíků a složit hlavy na polštář.

 

STATISTIKA Z 3. DNE

Počet km:  65

Max. rychlost: 0,0 hned (dveře na dětském hřišti)

Zajímavosti:  1. Čerstvé potraviny z domácího chovu na venkově nehledejte, z Čapí letky nás poslali do Prahy.

2. Nakloněná fotbalová rovina se asi pravidelně píská na hřišti v Mokřicích.

Nedojeli:  sádra (Marjánka), kartáček (učitel)
Trasa: Radava – Petrovice – Krchov – Počepice – Sedlčany a zpět

 

Kapitola čtvrtá – Upálení Mistra Petra z Klusi

Dnešní den byl jako stvořený pro královskou etapu. Slunko pálilo ostošest a náčelník proto velmi rozumně připravil trasu se stejným počtem kilometrů, o které se se mnou spravedlivě rozdělil. Proto jsme se společně s Lukym, Klusim a poručíkem Beranem svezli jen do Kučeře, kde jsme chvilku před hospodou vyčkávali, zda nám tam nepoloží nový asfaltový koberec, ale když z cisterny nic neteklo, zůstali jsme na plánované trase na Milevsko s náčelníkem sami. Ostatní se totiž v honbě za rekordy vydali směrem k Protivínu a přestože se snažili šlapat do pedálů co to dá, již krátce po jejich večerním návratu na chatu se ukázalo, že slunce upalovalo rychleji. Mezitím jsme my s náčelníkem mohli cestou na oběd obdivovat zámek v Tyrolském dvoře, přesněji řečeno na vratech příjezdové cesty k němu, opravdu nádherná fabka. Náplastí na toto zklamání nám byla návštěva kláštera v Milevsku a občerstvení v restauraci tamtéž. Zatímco poručík Beran v Protivíně stále čekal na topinku a na všechny ostatní čekala ještě pořádná porce kilometrů, dokroužili jsme s náčelníkem přes Kovářov zpátky na chatu. Tam jsme pro nás a pro očekávané maratonce připravili s oběma Barborama bramborové medaile na loupačku. Zlaté slunce, jehož sílu jsme dnes pocítili všichni na vlastní kůži, si však vybralo krutou daň, což musel nejlépe ohodnotit náš zástupce z ministerstva financí. Pro její zaplacení Klusimu nestačilo obracet jenom svoje kapsy. My ostatní jsme se tak večer soucitně věnovali pojídání pro Klusiho teď nevhodných pochutin a dokonce jsme ohleduplně ztlumili zvuk na televizi a film The Car jsme s Lukym a náčelníkem nadabovali sami, alespoň do druhé reklamy. Pak už jsme si šli postupně všichni užít odvrácené strany slunce, i když námi přes den absorbovaný hic nás jen tak usnout nenechal.

 

STATISTIKA Z 4. DNE

Počet km: 176 (56 + 120)

Max rychlost: 1 topinka / 1,5 hod (příprava šumavské topinky)

Zajímavosti:  1. Klusi mohl v Písku zavzpomínat na svůj velký a jedinečný úspěch své krátké tenisové kariéry – vítězství nad Tajdusem na mistrovství republiky.

2.  K Protivínu má zase silné vazby Luky, jeho pověstné sandály už tam dnes bohužel koupit nelze.

Nedojeli: topinku (Beran)

Trasa: Radava – Kučeř – Záhoří – Tálín – Myšenec – Protivín – Maletice – Putim – Písek – Vráž – Kostelec n/V - Radava

 

Kapitola pátá – Prokletí

V den důležitého televizního fotbalového dvojzápasu, na který jsme se připravovali celý rok, se nám bohužel úplně rozsypala sestava. Náčelník musel ráno odjet do práce, Klusiho nepustily z postele dozvuky včerejší královské etapy a Lukyho žaludek byl po snídani poněkud neklidný. Na povinné dopolední rozcvičení do sportovního areálu jsme tak s děvčaty vyrazili pouze ve dvojici s poručíkem Beranem a u piva přemítali nad optimální taktikou na večer, zatímco děti si bezstarostně hrály a matky nám vosy odháněly. Před jejich útoky a neochotnými ksichty personálu jsme se vydali na pochod a jízdu na oběd doChrástu k námořníkovi, jen Malá Bára s Marjánkou zůstaly, aby mohly bdít nad lazary a snít po obědě. Naše pouť poledním žárem za občerstvením probíhala hladce až do chvíle, kdy nám naše předsunutá jízdní hlídka, poručík Beran s Valdou, signalizovala, že námořníka zavřeli, čímž nám ušetřila opravdu poctivých 50 metrů. Pro oběd jsme si pak museli zajít až do Holešické tvrze po cestě, kterou střežili bejci, koně a ovce. Ve tvrzi samotné zase hlídkovala drzá koťata, aby se hodujícím nekazilo jídlo na talíři. Teprve poté, co dostal mourek požadovaný desátek z mého guláše, mohli jsme zaplatit a zamířit zpět na chatu. Tam jsme se už jen krátce soustředili před výkopem duelu mezi pražskou Spartou a CSKA Moskva. Utkání jsme zahájili před televizorem v hospodě u přehrady ve dvoučlenné sestavě společně s Lukym a hned od začátku jsme hnali domácí tým vpřed na ruské území. Bylo z toho rychlé dvoubrankové vedení, jenže pak se Sparťané připojili k unijnímu embargu a do ruské branky už žádné exportní zboží nevyvezli. Krátce před poločasem přišly navíc v rychlém sledu dvě rány, když Luky opakovaně upadl do mdlob. V tomto excitovaném vytržení už pravděpodobně spatřil, jak dnes dopadnou české pohárové naděje. S podporou zrádných italských arbitrů totiž Moskali vyloupili Letnou a večer jsme se s poručíkem Beranem a náčelníkem stali svědky důsledků dalšího z chybných kroků naší zahraniční politiky. Podpora palestinských požadavků zbytečně vydráždila bojovné izraelity z Tel Avivu a makabejští si za poslední čtvrthodinku podali plzeňskou Viktorku takovým způsobem, že byl neščasný i Koubek a Liga mistrů se z toho pro náš fotbal ani letos nevyvrbila.

 

STATISTIKA Z 5. DNE

Počet km:  6,7

Max. rychlost:  2 postupy v hajzlu / 1 večer (Sparta, Plzeň)

Zajímavosti:  1. Klusiho stav se dle jeho vlastních slov během dne neustále zlepšoval, aby byl na jeho konci nečekaně blízko tomu rannímu.

Nedojeli:  Sparta, Plzeň (do LM)

Trasa: Radava – Chrást – Holešická tvrz - Radava

 

Kapitola šestá – Epidemie

Dnešek byl další zatěžkávací zkouškou pro zdravotní stav naší výpravy. Soustavný pařák a neidentifikovatelné cosi ve vzduchu nebo ve vodě začalo postupně působit i na další její členy. Zatímco Luky a Klusi se ráno cítili už o něco lépe a dokonce se na kolech vydali k Holešické tvrzi, kam jsme opět zamířili na oběd, tak Viktorka si ho tam dát nechtěla. Tvrdila nám, že jí není dobře, proto ji náčelník raději i s Bárou zavezl na dvě hodiny do chaty do dvarantény. Ale nešlo o dokonalou izolaci, protože měkota Luky jim dovezl klíče. My jsme pak lehce chaoticky poobědvali, naše příchody a odchody se střídaly se servírovanými chody, jenže v takovém počasí stejně nic nevystydne, takže jsme odtud odjížděli spokojeni. Odpoledne jsme strávili částečně kolem bazénu a zbytkově kolem po okolí. Vířivé pohyby u bazénu i v něm se však ukázaly výt podstatně viróznější a do řad nakažených přibyly v průběhu večera ještě Valda a Malá Bára. Ta i přesto, že si nasadila preventivně 40% anti balzám a nohy nešetřila, bohužel však neúspěšně, takže budeme dál pátrat směrem ke dnu lahve po jeho účincích. Jako balzám na naše posmutnělá fotbalová srdce pak zapůsobila liberecko – jablonecká vítězství v předkole Evropské ligy. Ani tato euforie však nepomohla udržet naši zdecimovanou výpravu dlouho na nohou a všichni jsme se postupně vydali tropické noci napospas, abychom se s obtížemi pokoušeli v tý prádelně usnout.

 

STATISTIKA Z 6. DNE

Počet km:  57

Max. rychlost:  3 odpadlíci / 1 den

Zajímavosti:  1. Na vyjížďkách po okolí dnes naši cyklisté navštívili rozhlednu a hřbitov a dotýkali se tak nebeských výšek i duchovních hloubek.

Nedojeli: polívku (Klusi)

Trasa:    Radava – Onen svět a naštěstí zpět

 

Kapitola sedmá – Oheň a voda

Místo plánované projížďky lodí po přehradě jsme museli pro dnešní den hledat jiný program, konečně mořskou nemocí už řada z nás trpěla a o mnoho víc než žaludek na vodě taková plavba neslibovala. Vodu jsme ale v parném počasí nutně potřebovali, a tak náčelník vytáhl s částí naší výpravy na nákup do Klučenic. A protože náčelník vezl Marjánku a Luky hlídal Klusiho, role nosiče vody tak připadla mně. U námořníka jsme se cestou zpět občerstvili a milou a vstřícnou obsluhu počastovali prostřednictvím náčelníka tučným virtuálním spropitným, když pětisetkorunovou útratu platil bankovkou stejné hodnoty se slovy pět set padesát. Naštěstí celou situaci zachránil Klusi s dvacetikorunou a naše vztahy s tamním personálem tak zůstaly srdečné. Po návratu z výpravy za vodou jsme však za ní ještě nebyli, protože ostatním se zachtělo ještě pečiva. S dalšími přáními se pak roztrhl pytel a na to už jedna rybka nestačí, takže mě do koloniálu do Chrástu musel doprovodit Luky. To bylo také pro výpravu velké štěstí, neboť ve dvojici jsme nejen dokázali uhlídat společnou kasu před ziskuchtivou prodavačkou účtující nám neodebrané zboží, ale především jsme naši chatu a potažmo celou Radavu zachránili před ničivým požárem lesa, jehož zárodek Luky objevil, já označil a zbytek jsme přenechali profesionálům, které doporučil přijíždějící hlídce obecní policie Luky. Protože jsme díky tomuto včasnému zásahu neutrpěli žádnou újmu, mohli jsme si ještě večer rozdat závěrečnou partičku v beachi. Po ní jsme ještě uspořádali diskotéku pro mladší a nezletilé se vším všudy, včetně zpětné projekce, a když jsme naše zarputilé tanečnice konečně dostali z parketu do peřin, mohli jsme při víně vychutnávat poslední večer na Orlíku.

 

STATISTIKA Z 7. DNE

Počet km:  16,8 + 5,2

Max. rychlost: v cuku letu (hlídka obecní policie Kovářov)

Zajímavosti:  1. Valda vylovila z písku již dávno pohřbeného kladivouna, kterého jsme my i další volejbalisté předtím zadupali hluboko do něj.

2. Naše beach představení nakonec odradilo potenciální zájemce o mač, nakonec si na nás netroufli.

Nedojeli: šťouchané brambory (Klusi)

Trasa:  Radava – Voltýřov – Klučenice – Zahořany – Chrást - Radava

 

Kapitola osmá – Horká noc

Také dnu našeho odjezdu předcházela úmorná noc, která mohla sotva někoho osvěžit. Ranní hygienou jsme se snažili maskovat únavu a zároveň se pokusili podobným způsobem dát do pořádku chatu před předáním majiteli. Narafičili jsme všechno tak, jak bylo na začátku našeho pobytu, a pak už jen číhali na příjezd paní Čihákové. Ta však měla zpoždění, které odmítl tolerovat Klusi toužící se v Praze dát zase co nejrychleji do pořádku. Nakonec jsme se dočkali a kolem půl jedenácté naše vozy zamířili na oficiální zakončení letošních kol, jak velí tradice, do Oujezda.

 

STATISTIKA Z 8. DNE

Počet km:  90

Max. rychlost: 120 (Roomster)

Zajímavosti:  1. Stoletý stařec na kole v padesátistupňovém vedru na silnici nedaleko Blatné
2. Biolit na vosy nefungoval úplně nejlépe a pan Čihák se málem ocitl v jejich ohrožení

Nedojeli:  Klusi

Trasa:  Orlík – Oujezd

 

Galerie