horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2008 - Kabikula

Email Tisk PDF

ÚVOD

Najít otvírák, toť vpravdě prubířský kámen pro všechny sloupkaře. Chtějí-li obstát se ctí, nesmí se opakovat. Pro načnutí druhé desítky našich cest po republikách ovšem neplatí také hromske zakony, takže jsme mohli použít ten osvědčený jizerskohorský. Jedenáctý ročník se tedy odehraje pod Ještědem a v hlavních rolích se představí náčelník, poručík Beran, Bára, Malá Bára, Klusi, Luky, Viktorka a pan učitel, kterého ovšem nenapsala Božena Němcová, scénář si totiž napsali náčelník s učitelem sami. Štáb se ubytoval v chatě Kabikula stojící blízko Světlé pod Ještědem, která byla kdysi celá popsána jakousi Karolínou sedící dnes sošně na návsi. Rozhodnutí dostat naše příhody na filmové plátno bylo motivováno snahou zpřístupnit hluboké, trvalé a kvalitní kulturní zážitky také armádě negramotných, pro které jsou v tomto deníku určeny pouze ty prázdné stránky. A zároveň, proč to nepřiznat, též touha s jakou všechny movie star hledí zanechat svou stopu v Hollywoodu. 26.7.08 se kola začala točit.

Kapitola první - Celer ví (Deja vu)

Z dopravních prostředků, které byly k disozici v našem vozovém parku, se po určitých změnách těsně před uzávěrkou nominoval Beranův VW a náčelníkův Ford, nejméně rok si bude muset na svou šanci počkat miláček publika, Lukášova škodověnka. Na trase z Karlových Var do Jizerských hor vybudoval náčelník za ta léta v Praze standardní checkpoint, kde jsme absolvovali pizza-stop, a po stopách novodobých nomádů pokračovali transportérem vstříc zácpě na dálnici na Boleslav. Náčelník s Klusim se vedeni navigací těmto zažívacím potížím překvapivě vyhnuli a zaznamenali tak snad vůbec první úspěch pro GPS v rámci našich kol. Zato my ostatní jsme zažívali pocit uvolnění až poté, co jsme vypili pověstný kalich hořkosti až do dna a sledovali, jak vzápětí po našem výjezdu z toho martyria vyhlásila Policie ČR pro všechny ostatní vozy amnestii a odstranila překážku v provozu. V cíli jsme však byli stejně pozdě odpoledne v časovém limitu. Tam jsme si předplatili týden v dobře situované chatě pod Ještědem. Na ještě lépe situovaný hotel na něm bychom museli být také lépe situovaní. Ale chata Kabikula byla skvěle vybavená, takže jsme vůbec nelitovali, jen bylo třeba vyretušovat ten drobný problém s prázdnou lednicí. Této kvalifikované činnosti se chopila čtveřice odvážných ve složení náčelník, učitel, Malá Bára a Luky a v uličkách Kauflandu začala plnit nejdříve vozík, pak igelitové tašky a v závěrečné fázi na chatě i samotnou lednici. Vinou tohoto několikerého překládání se k dopolednímu kalichu hořkosti přidaly i dva kelímky hořčice. Ta ovšem v kelímku dlouho nevydržela a zakrátko byla prostě všude. Po její likvidaci došlo konečně i na večeři, která byla prozíravě studená vzhledem k tomu, jak mělo být později horko. Nejdříve to vřelo při hlasování o puntíky před filmovou kamerou, při kterém se jako obvykle pralo špinavé prádlo. Po něm už na Báru s Beranem zbylo pouze pyžamo, no a my ostatní jsme postupně propili whisky, boty, kalhoty, takže jsme to asi do čtyř do rána museli vydržet ve spodním prádle. Diskuze přitom nebyla nikterak povrchní, dostali jsme se problémům až na kůži a místy i podstatně hlouběji. A když už to níž snad ani nešlo, vydali se všichni o patro výš, až na mě, který jsem k těmto krokům nenašel dostatek odvahy. Noc právě končila a s ní i náš první den.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km: 250
Max. rychlost: 160 (VW)
Zajímavosti:
1. Po několika hubených letech máme na kolech kola, dokonce 5
2. Rulandské modré rosé už nééé.
3.Objev pánevního dna – neúspěšný pokus, bude zřejmě třeba opakovat.
Nedojeli: lékárník, neposkvrněnost Klusiho duše, hořčice
Trasa: KV – PG – Něco n/L – MB – LB – závora pod Ještědem (Ford)
Trasa: KV – PG – Brandýs zácpa – Hodkovice – Č. Dub – Světlá za světla (VW)

Kapitola druhá - Láska za peníze

Již druhý natáčecí den se potvrdilo, že náš film bude skutečně experimentální. Točení bez scénáře jsme si vyzkoušeli včera, dnes ráno jsme zase zahájili bez režie, kterou ovlivnil noční experiment s balantýnkou. Budeme-li v tomto hledačském úsilí pokračovat tímto směrem, vznikne možná vůbec první snímek v historii kinematografie natočený převážně bez použití kamery. Jelikož jsme tedy nevěděli, kdy nás bude na place třeba, točili jsme se převážně kolem chaty, přičemž my s poručíkem Beranem, vybaveni kolem, jsme si mohli dovolit větší okruh po nádherných exteriérech, kavkazských chrtech a prodejně potravin. Po našem návratu byla naše režie stále ještě v troskách, ale s pomocí tradiční léčby coxtralem se začala pomalu rekonstruovat a někdy kolem poledne slavně povstala jak bájný náčelník z postele. Ani se nenasnídal a vyrazil s námi na oběd. A ani ten si v podstatě nedal, zřejmě šetří, aby se dala natočit ta nákladná scéna s labutí. My ostatní tedy posilněni a náčelník stále ještě oslaben jsme se vrátili do chaty pro koňské síly, bez kterých by byl výlet na Sychrov obtížně realizovatelný. I tak se to neobešlo bez už neodmyslitelného kufrování mezi hradem a obcí téhož jména, avšak nestejné polohy. Na hradě samotném se na jeho prohlídku zevnitř se mnou vydali jen náčelník s Malou Bárou, ostatní údajně nechtěli poslouchat ty ptákoviny a vyrauili radši na ornitologickou přednášku. Přišli tak o zážitek, jak nás průvodkyně Hanička doprovázela cestou značenou hranostajími ocásky a makulemi, což byla symbolika skutečně mnohoslibná, ocásek snad vysvětlovat nemusím, no a pod pojmem makule si zkuste představit průřez diamantem a musí vám být jasné, že jsme skončili v ložnici knížete Rohana. Jenže pak se odkudsi vynořila Černá Berta věstící průšvihy, takže jsme prohlídku ukončili a spojili se radši se zbytkem výpravy. Po krátkém občerstvení přišel s další nabídkou lásky za peníze tentokrát Klusi a doporučil otázkou značně konsternované nebo možná insolventní Báře koupi psa. Pak jsme se už po klikatých a místy šavlovitých cestách vraceli zpátky do chaty, kde nám náčelník k večeři servíroval preventivně krupičnou kaši, po které jsme měli spát jako mimina a načerpat tak sílu na pondělí, kdy to zase roztočíme.

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: jak kdo – hodně záleží na navigaci
Max. rychlost: 400 km/h (bájný český pták za hodinku a půl ve Slovinsku – prý)
Zajímavosti:
1. Malá zmije – Viktorka si na ní málem sáhla kousek od chaty.
Nedojeli: tato kategorie
Trasa: Světlá – Trávníček – Třtí – Radimovice (Sychrov) a zpět VW přes Hlubokou a Ford bůhví kudy

Kapitola třetí - Vopruz na Stříbrném jezeře

Ráno hned po snídani, na kterou byli tentokrát připraveni všichni, vzal poručík Beran ty včera nemohoucí na jeden cyklookruh a chlapci to vzali opravdu prestižně. Klusi hned v úvodním sjezdu od chaty dokonce vypustil duši. Bohužel už nemá rezervy, takže jestli neseženeme celer, tak Klusi dojezdil. Zažehnutá výheň pak vedla naše kroky do Hamru na Jezeře, kdo chtěl dál, mohl klidně plavat. Našli se i takoví, já osobně jsem ale ochoten pít jen kojeneckou vodu. Místo oběda jsme si všichni zašli na langoše a my s náčelníkem jsme si jako zákusek dali Klusiho s Beranem v partii clay-tennisu, když zvláště některé údery náčelníkovy byly, jak by řekl sám veliký Rafa, prostě vamosní. Další setrvání na pláži už byl podle Viktorky trochu vopruz a každou chvíli na hovno, tak jsme se přebalili, sbalili a dopravili částečně na chatu a částečně do Globusu. Veškeré toto naše počínání toliko pro grilování dobré bylo jest, abychom měli co jest. V této oblasti se zatím nezanedbáváme, pro naše filmování je to ovšem trochu handicap, scénář by se zatím klidně mohl zařadit do kategorie nerealizovaných. Z historie přitom víme, že herci harcovali od štace k štaci, měli hlad, ale hráli. No a my jsme se u Beranem obsluhovaném grilu zase tak nacpali, že jsme se před kameru zase nevešli, zato před televizní obrazovku, konkrétně do pohovky před ní, jsme se společně s Bárama vměstnali, u epizody ze seriálu Zoufalé manželky. Poslední desetiminutovku už sledovali všichni ostatní s napětím, kdy ž to konečně skončí. Pak začalo hlasování, při kterém se živě diskutovalo, ale s přibývajícím časem se ten život z diskuze pomalu vytrácel, i když jsme se snažili ho zalívat živou vodou z lahve s etiketou Tramín červený. Naše řeč přesto pomalu vázla a začaly se v ní vyskytovat archaické jevy, až se okolo půl druhé úplně vytratila, jen Klusi si na notebooku procvičoval anglická a francouzská slovíčka.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km: kolem 12, autem 35 ± Globus
Max. rychlost: 53 (Viktorčin průjem), 2. místo – 52 (náčelník)
Zajímavosti:
1. Mykologický zážitek na pláži u jezera – podařilo se nám objevit pískomilku podšiškovou, podle vědců už dávno vyhynulou.
2. Langoše distribuované malou rodinnou firmou systémem zaplatíš a bůhví kdy dostaneš, zato žihadlo dostaneš daleko spíš od všudypřítomných vos.
3. Klusi je ode dneška šťastným majitelem dvou občanských průkazů, kdyby hrál častěji tenis, duplikát by nezískal.
4. Luky vylovil z jezera železnou kramli, není divu, když je tam na něm Hamr.
Nedojeli: duše č.2 a 3 (Klusi)
Trasa: Kabikula – Hoření Paseky – Hamr na Jezeře a zpět

Kapitola čtvrtá – Bez J(j)ednoty

První ranní klapka byla stanovena na osmou hodinu. Jestli si ale někdo myslel, že by to klaplo, tak mu sklaplo. Kolem půl devátý jsme s režisérem a náčelníkem v jedné osobě vážně probírali variantu přeobsazení některých rolí naturščiky, kteříjsou zvyklí chodit spát se slepicema a vstávat ke kravám. Pak ale přišel Luky s tak sklopenýma ušima a sotva půldruhahodinovým zpožděním, že nám přišlo líto nevyužít jeho potenciál a zejména celou škálu jeho převleků, které činí jeho garderobiéru doslova sokolovskou-uhelnou, to bychom si s náčelníkem nemohli vzít na triko. Takže jsme scénu z ranního nákupu přesunuli na některý z dalších dnů, popravdě řečeno si myslím, že se to může podařit až v den odjezdu, kdy nás z postelí vystrnadí majitelé chaty, a vyrazili na Ještěd. Při jeho zdolávání na nás čekala celá řada plánovaných i neplánovaných scén, náš film tak získával výraznější kontury, a na vrcholu nás čekala horská prémie, když nám náčelník oznámil, že ztratil brašnu s veškerým dosud natočeným materiálem. My jsme si oddychly, že ji neztratil někdo jinej, celkem bez problémů ji našli a zašli na oběd do restaurace na Ještědu, který ještě šel, ale my už jsme potom jeli. Další občerstvení po rychlém sjezdu jsme si za trvajícího horka dali v restauraci horka v Hořeních Pasekách. Pak jsme se rozdělili a doprovodné vozidlo kleslo do Jednoty, zatímco cyklisti vystoupali na Pláně. V chatě jsme se zase sjeli na palačinkách, na kterých ujíždí především Bára a nejedou Klusimu. Náčelník s Malou Bárou za jejich přípravu sklidili uznání ode všech. Večer jsmesi pohodlně usazeni do křesel a pohovek při vínku povídali o tom, jak podnikneme dobrodružnou noční etapu na Ještěd, což píšu do deníku hlavně proto, že by už nemusela být jindy příležitost, protože při určování taktiky vždycky všichni kejvou, jako že rozumí, ale jak je pustíme na plac, tak nevědí která bije, pokud vůbec přijdou a to nemluvím o těch jejich účesech. Po tom co si ostatní obětavě vzali službu a šli spát, jsme se s Klusim a Lukym ještě podívali na to, jak se zavádí demokracie do třetí třídy čínské základní školy. Novopečený předseda třídy, který si získal podporu výhrůžkami a uplácením, byl skutečně inspirativní postavou. Musím o tom zítra povědět náčelníkovi.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km: 50
Max rychlost: kolem 20, autem víc, Klusi nic
Zajímavosti:
1. Luky při scéně na parkovišti uspěl v roli vymítače do záběru nám vjíždějících aut, aby následně v roli Lukyho celý tento záběr zkazil.
2. Restaurace na Ještědu nevětrá, pivo nezchladí, jídlo neohřeje a ještě to všechno draze zaplatíte.
Nedojeli: do Jednoty
Trasa: Kabikula – Pláně p. Ještědem – Ještěd – Hoření Paseky – Pláně - Kabikula

Kapitola pátá - Reichenberg und Nachtetappe

Po dalším slavnostním zrušení ranního natáčení pro nedostatek herců ve slyšitelném frekvenčním pásmu a viditelném spektru se Luky konečně přišel nasnídat a vyplnil tak audiovizuální díru v našem štábu. Na cestu do Liberce jsme tedy měli kompletní obraz i zvuk a tím i šanci, že zase něco natočíme. Hned po příjezdu jsme proto hýřili aktivitou a na libereckém náměstí střídali obraz za obrazem, přičemž Luky opět projevil cit pro práci s komparsem, když se nebál seřvat asi šestiletou kandrdasku, která pak mohla v slzách přemítat o tom, kde je maminka a že do záběru se neleze. Po obědě přišla na řadu původně finančně nejnáročnější část natáčení, protože režie tvrdošíjně trvala na scénách s labutěmi, žirafami, slony, opicemi a herečkami. A navíc s bílými tygry. Tady je ovšem třeba vyslovit uznání naší ministryni financí, Malé Báře, která toto vše dokázala pořídit za neuvěřitelných 630 Kč, i když bílí tygři byli poněkud chcíplí, ale za tu cenu! Navíc lachtani hřivnatí tento tygří výpadek kompenzovali skvělým podvodním představením. Jakmile jsme už měli všechno v kufru, nastoupili jsme do aut a hladoví jak vlci zavezli dnešního šéfkuchaře Klusiho k jeho ingrediencím, ze kterých umí vyčarovat výborný těstoviny se zelím kyselým a masem uzeným. Když jsme se najedli tak, že jsme se nemohli ani hnout, vydal náčelník povel „Na Ještěd!“ a poslal Báru s Viktorkou hlídat chatu a ostatní na včera avizovanou noční etapu. Ještěd a hvězdy nám svítily na cestu, která nás zahřívala svým profilem a zchladila svým vrcholem, kde jsme se mohli porozhlédnout po kraji a příčině, ale tolik světla zase nebylo, abychom zjistili, odkud vítr fouká. Zpátky jsme to sfoukli v polovičním čase a kolem půl jedné zjistili, že Bára s Viktorkou chatu, kterou jsme z Ještědu neuhlídali, uhlídali.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km: pěšky 6, autem 30
Max. rychlost: 16 uzlů (lachtan)
Zajímavosti:
1. Luky v říši ptáků se svou neopeřenou hlavou neuspěl, tak mu na ni nasrali, teda chtěli, ale bylo to těsně vedle.
2. Mezi zvířaty v liberecké ZOO se pohybovali též zástupci druhu homo sapiens, z nichž jeden německý samičí exemplář zaútočil na poručíka Berana. Příčinou byla typická lidská vlastnost – závist, že má o chromozóm víc.
3. Klusiho lekce ve vypinknutí tenisáku paží. Klusi hovno umí, tak to učí a Luky to dodnes neumí.
4. Navigace se za pět dníuž naučila Liberec a náčelníkův vůz byl na chatě tentokrát dřív.
Nedojeli: stativ na noční etapu
Trasa: Kabikula – Liberec – Kabikula – Ještěd - Kabikula

Kapitola šestá - Trosky

Napotřetí vstal Luky na osmou, ale místo natáčení se s Beranem a náčelníkem vydali na cyklovýlet. Já si šel zaběhat a ostatní chatařili. Po asi hodinovém testu těchto činností bylo na další čtyři šedesátiminutovky zvoleno chataření, za které nejvíce lobboval jeden z cyklistů. Když se náčelník trochu vzpamatoval, dali jsme si zapečený buřty s cibulí podle Berana, čímž jsme postavili dobré základy pro výlet na Trosky. Trosčí siluetu jsme ovšem spatřili až po dlouhém putování za náčelníkovou navigací, která se zřejmě chtěla hlavně projet po kraji a bezpečně dovést poručíka Berana řídícího druhé vozidlo k šílenství. K Troskám jsme skutečně dorazili ve chvíli, když se v nich poručíkova nálada pěkně zrcadlila. Ale s výstupem na Babu se rychle zvedala, takže tento vzácný úkaz brzy pominul. Na závěr se ještě Luky vrhnul na Pannu, ale gentlemansky ji nepokořil, protože tam nevedly schody. Zpátky jsme tentokrát jeli podle zdravého rozumu, takže jsme byli na večeři v Hořeních Pasekách docela brzo. Tamní personál se ale zřejmě držel hesla - čím větší hlas, tím větší zážitek, a tak Bára na smažák čekala asi dvě hodiny a ny se na chatu vrátili, jako kdyby nás vedla navigace. Ráz večerní zábavě udalo už bohužel asi tradiční hriato opět improvizované Lukym a náčelníkem. Ze začátku se zdálo, že letošní ušlo – Klusimu horem a náčelníkovi dolem, ale pak s námi pořádně zacvičilo. Při svíčkách nám ještě Bára vysvětlila, jak si protáhnout páteř, ale pak šel Luky do kolen, Bára do záklonu, Malá do trikotu a Beran se začal stavět na hlavu. Zbytek večera proběhl ve znamení diskuze o znameních, která ukázala, že filmové hvězdy mají o svých nebeských kolegyních rozdílné představy, ale zato se shodli na tom, že časové znamení oznamující dvě hodiny ráno má za ascendenta aspoň pětihodinový spánek a zavřeli pro dnešek astrologický stánek.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km: kolem 8, během 6, autem 110
Max. rychlost: nezměřitelná (náčelník poháněný kopřivami)
Zajímavosti:
1. Bezodtoký vodopád v Ještědském hřbetu může této oblasti pěkně zatopit
2. Obyvatelé Padouchova už nemohli níže klesnout – nad obcí nejhlubší propast v kraji (36 m)
3. Jedna navigace selhala a druhá lhala.
Nedojeli: navigace č. 1 (nejde o hodnocení, ale o pořadí)
Trasa: Kabikula – Č. Dub – Hodkovice – Turnov – Sobotka – Vyskeř – Hrubá Skála – Vyskeř – Troskovice – Trosky – Turnov – Hoření Paseky - Kabikula

Kapitola sedmá – Kamera! Jedem!

Jelikož nám do konce kol zbýval poslední den a do konce natáčení už jen pár scén a polovina filmu k tomu, bylo potřeba této skutečnosti přizpůsobit náš program. Náročné pasáže předepsané ve scénáři, kterým jsme se dosud vyhýbali, jako třeba vstát ráno, dojít nakoupit, relaxovat na chatě, zajít na oběd, vyrazit na výlet, projet se na kolech, posedět při vínech, byly tentokrát dojedné do dvou v noci natočeny a navíc jsme při tom všem mohli klidně ráno vstát, dojít nakoupit, relaxovat na chatě, zajít na oběd, vyrazit na výlet, projet se na kolech a posedět při vínech. Nasazení všech herců je třeba ocenit, ovšem kompars už musíme posuzovat případ od případu. Tak například děvčátko před samoobsluhou, které jsme dnes potkávali cestou na nákup téměř každý den, zaměstnanci samoobsluhy, kteří nám vyšli vstříc a zejména paní, která se nechala strhnout naším hereckým výkonem a uvěřila, že mají v pátek v deset dopoledne zavřeno a nezkazila nám záběr, tak ti všichni zaslouží absolutorium. Zato servírka v pro nás dnes polském Českém Dubu nebo pracovnice info-centra v polské Osečné podaly výkony prachmizerné a v našem filmu si tudíž ani neškrtnou. Při večerní dotočné už jsme po velmi horkém a perném dnu a vůbec po celém týdnu všichni padali únavou. Ale z letargie nás vždycky vyburcovalo režisérovo zakamerové, případně sklepácké vtelevizní hřmění následované vždy profesionálním výkonem, často improvizovaným, se skákáním do řeči a vypadáváním z role. Nakonec se tedy podařilo celý film dokončit prakticky na jeden zátah, na jedno až dvě trika a za celodenní námahu nám byl odměnou nedlouhý spánek, protože zítra brzy ráno balíme a odjíždíme na další štaci.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km: 8 mm
Max. rychlost: o 106 (kamera)
Zajímavosti:
1. Scéna, ve které se sešli Polák, Čech a Führer v jedné osobě, se prostě z ruky točit nedá, to by kameraman nesměl mít beranici. Nebo bránici.
Nedojeli: stativ (viz výše)
Trasa: z placu až na filmové plátno

Kapitola osmá – Střihejte vocaď

Odjezd určený domovním řádem chaty Kabikuly na desátou hodinu nám velel, nutno říci že účinněji než režisér – proti náčelníkovi ani slovo, vstát na osmou, takže se nám nakonec podařilo sejít se společně u snídaně, na kterou ovšem už nepřišlo máslo. Máslo však není nad zlato, a tak jsme jeho neúčast u tabule překonali a nejedli se i tak. Máslo se zřejmě zaleklo, že bychom se i napříště mohli obejít bez něj a velice rychle se vrátilo, takže nám úklid i balení šlo jako po něm. Pak už přišla chvíle na závěrečné skupinové foto a úplně nakonec jsme natočili scénu příjezd a dali si odjezd. Mimo záběr kamer a bez zájmu diváků pak proběhla triumfální cesta hvězdami nabitého filmového štábu zpět do svých původních rolí, v jejímž rámci se všichni herci zúčastnili slavnostního přijetí u pana inženýra Klusáka, po němž následoval banket v restauraci Planet Michle.

STATISTIKA Z 8. DNE
Počet km: asi jako 1. den
Max. rychlost: CXL (VW)
Zajímavosti: 1. Závěrečnou časovku Praha – Karlovy Vary vyhrál Beranův VW o kus před Fordem Focus pilotovaným náčelníkem.
Nedojeli: Klusi a jeho mikina
Trasa: Kabikula – Praha – K. Vary



Puntíkový dres 2008

 

BONUSOVÝ MATERIÁL


Scénář - MOVIE 12th ANNIVERSARY
Ústřední song - text

 

Galerie