horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2016 - Šlapanov

Email Tisk PDF

ÚVOD

Přestože hry jedenatřicáté letní olympiády jsou za dveřmi, doba rozhodně není tak klidná, jak by se v tomto období slušelo dle antické tradice. Zejména na evropské půdě totiž probíhají již druhým rokem hry bez hranic, kterých se ovšem téměř výhradně účastní severoafričtí plavci a střelci z řad islámského státu. To už člověk nemusí být zrovna tramp, aby nepřemýšlel o tom, zda nesbalit spacák a nezkusit štěstí za velkou louží, kde by se letos klidně mohl stát i prezidentem. Není proto divu, že přibývá těch, kteří se uchylují k chiliasmu. V neplnění těchto nadějí spočívá cíl letošní výpravy. Přivést na svět mesiáše, vrátit lidem víru v lepší svět, někoho, kdo jim bude rozdávat radost, kdo bude pořád jezdit ve žlutém tričku, kdo bude vozit domů zlatý placky a kdo bude dávat pravidelně 150 bodů za sezónu. Tohoto olbřímího úkolu se tedy letos pomůžeme zhostit Malé Báře nikoliv v ri-zikové Brazílii, ale na klidné Vysočině. Termín, alespoň pro začátek kol, je určen na 23. července 2016.

 

Kapitola první – Polibek s Milenkou

Abychom vytvářením kolon zbytečně nezhoršovali dopravní situaci, rozhodli jsme se letos náš příjezd do základního tábora rozložit do dvou dnů. Do Šlapanova, podle názvu zřejmě „nohou Vysočiny“, jsme tak společně s Lukym vyrukovali už v pátek odpoledne. Již od startu se Luky tak soustředěně věnoval řízení, že si ani nevšiml, že celá polovina jeho automobilu, ta s displejem a většinou elektroniky, zůstala pravděpodobně v garáži. Museli jsme proto přepnout na manuální navigaci už ve Verušičkách a se speciálním pohonem odtud pokračovali dále. Ke zvláštnímu setkání dvou speciálů, na kterém si mohli pomyslně podat ruku, jen díky semaforům, Emil s Nikolou, došlo v Havlíčkově Brodě, kde se, k naší škodě, chopil elektronického vesla Tesla a zmizel v průzračně čistém oblaku bezvýfukových zplodin. My jsme ale bez obav mířili ke Šlapanovu vědouce, že klíče od chaty nám rozhodně vyfouknout nemůže. Po jejich převzetí jsme si zašli na chleba a uzenku, jediné to reprezentanty skromného menu ve zdejších hospodách, a notně unaveni a taženi párem kozlů jsme se pak odebrali k odpočinku na chatu. Od časného rána jsme očekávali příjezd ostatních a rána jako první ohlásila a způsobila škodu - Beranovic vozidlu se totiž nepodařil závěrečný manévr a skončilo s koly na střeše před sníženým vjezdem k naší chatě. Tento symbolický polibek s Milenkou, jak se chata případně nazývá, po tříhodinové cestě v autě plném vlastních žen poručíka Berana zdecimoval více než držák na kola střechu jeho škodovky. Aby si spravil alespoň chuť, nechali jsme ho odvést nás na oběd a zmrzlinu do Přibyslavi. Jenom Luky se tohoto výletu nezúčastnil, rozhodl se totiž, že spolu s Peterem Saganem dotáhne do první desítky letošní Tour de France Romana Kreuzigera. Do posledního kopce jsme mu už ale pomáhali všichni, neboť mezitím dorazil i náčelník s rodinou a nakonec dosedl do pohovky před televizí i Klusi bez kalhot. A protože se dobrá věc podařila, mohli jsme večer přípitkem slavit také úspěch české cyklistiky, ale především zahájení devatenáctého ročníku kol.

 

STATISTIKA Z 1. DNE

Počet km: 300 z místa

Max. rychlost: v oka mžiku (Klusiho kratke gatě dole)

Zajímavosti:  1. Valda jako pokračovatelka Varla se už od desátého kilometru dožadovala informace, kdy už tam budem.

2. Vybavenost chaty zejména v sortimentu bílého zboží je vzhledem k inzerovaným parametrům značně problematická. Funguje prakticky jen pračka, ve které si pere prádlo sám majitel. Zato lednička bez přihrádek, sporák bez škrtátka a kuchyně bez rychlovarné konvice plus nefunkční vysavač nedávají lepší známku než mangelhaft.

3. Tah na D1 se ukázal být vzhledem k dopravním komplikacím problematický, Beran naštěstí projel, ale náčelník už musel přes Hradec.

Nedojeli:  Mobil (Luky), střecha + příčníky (Beran), pouzdro na mobil (učitel)

Trasa:    KV – PHA - Šlapanov


Kapitola druhá – Černý B(r)od

Na dnešek jsme si naplánovali výlet lokálkou pendlující mezi Jihlavou a Havlíčkovým Brodem a podle toho, který spoj se lépe potká s naším ranním tempem, se teprve mělo rozhodnout, kde zasedneme ke svátečnímu obědu. Cesta k němu ale nebyla snadná. Pěšky na nádraží a posléze vlakem nakonec do Havlíčkova Brodu jsme se ještě dostali podle očekávání, k prostřenému stolu ve vybrané restauraci U zlatého lva jsme se však při našem počtu prostě nemohli vejít a obdobně se nám vedlo i v dalších havlíčkobrodských restauracích. To vedlo k tradičnímu rozdělení výpravy na ty nejhladovější, kteří vzali za vděk pizzou ze samoobsluhy a dezertéry, kterým je káva a zákusek náboženstvím, a na mazáky, kteří si spočítali, že ve čtyřech už stůl v restauraci získají. Tento rozkol vyvrcholil předčasným, zatím jen odjezdem, Malé Báry a náčelníka a jejich už téměř dvou dětí zpátky na chatu, za což byli oba po zásluze pokutováni průvodčím, jelikož se to musí hlásit předem na nádraží, případně si lze potom stěžovat leda na lampárně. My ostatní jsme ještě na náměstí zhlédli vystoupení sester Horových a za všeobecného potlesku jsme se kvůli nim přesunuli na dětské hřiště v chráněné městské památkové zóně, jak napovídaly paneláky vkusně postavené hned vedle reliktů původní historické zástavby. Sociální politika havlíčkobrodské radnice ale jistě velmi brzy povede ke sjednocení místní architektury, neboť na revitalizaci paneláků v trosky zřejmě pilně pracují jejich současní obyvatelé, jejichž mládež zatím řádí na hřišti pod okny jako černá tlupa. Raději jsme se proto přesunuli na bezpečnější šlapanovské hřiště, kde už na nás čekali náčelník s Marjánkou. Ten ještě v podvečer vedl průzkumnou cyklovýpravu do Polné, abychom předešli logistickým trampotám, které nás sužovaly v Havlíčkově Brodě, až se tam zítra možná budeme chtít naobědvat. Potom jsme si, stejně jako včera, dali partičku v nohejbalu, který jsme dohrávali pod hvězdami, jež zajistila a metala míče podávající Viktorka. Večer jsme zakončili standardní prázdninovou televizní reprízou a po Pupendu šli spát.

 

STATISTIKA Z 2. DNE

Počet km: 23 kolmo

Max. rychlost: 2000 Kč / 10 min (krytí ztráty ČD – málem)

Zajímavosti:  1. Havlíčkův dům v Brodě, ze kterého byl K. H. vyhnán, rád se tam vracel, tvořil, ale nenarodil se, byť šlo o otcovský dům.

Nedojeli:  společný oběd

Nedojedli: pizzu (náčelník)

Trasa:  Šlapanov – HB a zpět

 

Kapitola třetí – Staré vraždy

Během pondělního dopoledne jsme se s náčelníkem a Klusim zahřívali během po sluncem zalívané Vysočině. Při něm jsme uběhli pár kilometrů, zatímco ostatní se omezili na pasivní zalívání a svými kroky šetřili. Před polednem jsme vyjeli dvěma vozy, následováni zakrátko Klusim a Lukym na kolech, do Polné, města známého především už více než sto let neobjasněnou vraždou Anežky Hrůzové. Přestože náš vztah ke starým vraždám je celkem pozitivní, rozhodli jsme se tento starý případ dále nevyšetřovat a radši vzít ty naše spolu s dětmi na oběd. Odpoledne jsme se soustředili a odpočívali na náměstí u kafárny a v okolních obchodech jsme hodlali zakoupit vše potřebné na plánovanou večerní grilovačku. Příkladnou komunikací mezi Beranem a Bárou, v níž ovšem převážila forma nad obsahem, jsme nakoupili všechno dvakrát a grilování si tak můžeme kdykoliv zopakovat. Vynadat Báře pak dokázal Beran naprosto srozumitelně a stačilo to jednou, příště snad Bára projeví více empatie anebo se alespoň se štěstím trefí a přestane uvažovat logicky, od toho jsou tu jiní. Večer u krbu, jehož oheň tradičně založil a strážil poručík Beran, už ale zase vládla příjemná atmosféra, zvláště když nám pečené uzeniny lítaly téměř do úst. Luky s Klusim se zase osvědčili jako nosiči piv, náčelník zajišťoval hudební produkci, děti zrovna nezlobily, a když se poručík Beran chopil kytary, nechybělo k naší spokojenosti už vůbec nic. Náš procítěný zpěv jistě lahodil uším i všech v sousedství, protože i když jsme o více než hodinu přetáhli večerku, nikdo si stěžovat nepřišel. Protože v Beranově repertoáru jsou i velice účinné ukolébavky, je docela dobře možné, že na obyvatele Šlapanova zapůsobily stejně jako na náčelníka a Malou Báru, kteří po skončení koncertu spali jako všechna ostatní mimina.

 

STATISTIKA Z 3. DNE

Počet km:  24

Max. rychlost: 2 hovna za minutu (náčelník přebíhal mezi Valdou, Marjánkou a dvěma záchody)

Zajímavosti: 1.  Z nakoupených uzenin nás nejvíce oslovila farmářská klobása.

2. Kombinace kytary, Plíhala a diskokoule při večerním koncertu byla opravdu bizarní.

3. Dřevěné brikety shánějte v železářství, dostane se vám kvalifikované odpovědi a upozornění, že je ke grilování nepotřebujete.

Nedojeli:  všichni tentokrát dojeli

Trasa: Šlapanov – Věžnice – Polná – Přibyslav – Šachotín - Šlapanov

 

Kapitola čtvrtá – Yucatán – Polnička - Karabach

Po Polné jsme na dnešní program, zaměřený hlavně na ty nejmenší, zařadili návštěvu Polničky. Na trase, na které dnes šlapal osamělý závodník ze stáje BMC Klusi, jsme se nejdříve zastavili na oběd v mexické restauraci ve Žďáru nad Sázavou. Tentokrát šlo o šťastnou volbu, vešli jsme se pohodlně a k jídlu nám na piano tlumeně preludoval náš virtuos Beran. Po obědě jsme ještě dokoupili nafukovací balóny do bazénu a pak už zamířili do Polničky. Tam už na děti čekala celá řada atrakcí a na rodiče povinná kalvárie s mnoha zastaveními. My s Lukym a Klusim jsme čekali na lavičce náhradníků jako záloha, kdyby bylo nejhůř, ale jelikož nás nebylo třeba, tak nám bylo nejlíp. Trpělivě jsme pili pivo a malinovku a nezávazně filozofovali, než se k nám ostatní i se svými závazky připojili. Další naše zastávka byla věnovaná architektuře. Poutní kostel na Zelené hoře se Santinimu povedl, ale jsou tam jen samý starý hroby, zato v Lidlu měli spoustu nových, dobrých a zajímavých věcí, tak jsme to s kulturou nepřeháněli a uháněli raději uložit děti do hajan, abychom byli včas připraveni před televizní obrazovkou podpořit plzeňskou Viktorku v boji s ázerbajdžánským Karabachem. V hospodě na návsi nám však poskytli pouze informaci o aktuálním stavu a vyjádřili ochotu nám televizi během reklamy na ten fotbal na chvilku přepnout. Naštěstí v jediné další šlapanovské hospodě seděli praví vlastenci, a tak jsme tam rebela popíjejíce mohli sledovat ty naše levý a marný Plzeňáky. Víc než šul nul z toho proto nebylo a jestli fotbalisty bolely nohy, nevím, nás oči ale každopádně. Náladu nám nespravil ani výsledek z Letné, a tak jsme se radši vrátili na chatu a všichni vespolek poseděli nad lehkým občerstvením a přečetli si pár kapitol z deníku.

 

STATISTIKA Z 4. DNE

Počet km: 50

Max rychlost: 1x za hodinu (Saloon – Wagon – Express)

Zajímavosti:  Při obědě jsme si pochutnávali na chimichanze a vepřových líčkách, zatímco Klusi Vepřovou pouze projížděl.

2. Klusiho jsme na Zelené hoře nechali uvnitř čekat a aniž ho o tom informovali, vyrazili zpátky na chatu.

3. Paní čekající ve Žďáru na první sníh majíc na sobě kombinézu, hůlky i kulicha.

Nedojeli: míč na nohejbal

Trasa: Šlapanov – Přibyslav – Malá Losenice – Vepřová – Račín – Polnička – Žďár n/S a zpět

 

Kapitola pátá – Pochcaná královská

Již v předvečer dnešního dne jsme Českému hydrometeorologickému ústavu nahlásili náš záměr vydat se ve středu na královskou etapu a ráno to skutečně vypadalo, že na počasí přes noc zapracovali. Bohužel stejně předvídavě jsem neinformoval České dráhy, aby mi v přibyslavské půjčovně přichystali bicykl, takže jsem byl nucen vyrazit na trať v předstihu a po svých. V Přibyslavi jsem se však svým pronásledovatelům ztratil a než jsem po pětadvacetikilometrovém běhu provedl totéž sám sobě, stihli ostatní závodníci projet cyklostezkou vedoucí po trati bývalé úzkokolejky, vyšlápnout si na rozhlednu a dokonce i na mamuta, kterého se poručíku Beranovi podařilo zdolat. Já se zatím v polích u Polné zase našel, a zatímco jsem si po silnici přes Věžnici vyšlapoval do Šlapanova, cyklisty začala stíhat nepřízeň počasí. Když se po třech absolvovaných přeháňkách přihnali z předčasně ukončené etapy zpátky na chatu, bylo na nich vidět, že mají dešťové vody víc než plné bidony. Nakonec jsme proti počasí protest nepodali, přestože jím byla dnešní královská etapa hrubě ovlivněna, a někteří a stále ti stejní účastníci to mohli pociťovat jako křivdu. K uklidnění velmi přispěla sladká večeře, kterou se svými palačinkami uspořádala všem vítězům Bára, a pomyslnou šlehačku k nim přidal svým máslem náčelník. Druhá večeře, vhodně doplněná ochutnávkou zahraničních vín, ještě více přispěla k tomu, že jsme den zakončili v příjemné náladě, ve které jsme setrvali v plném počtu až skoro do půlnoci.

 

STATISTIKA Z 5. DNE

Počet km:  52

Max. rychlost:  240 km/h (přes fekálie v bouři – Beran)

Zajímavosti:  1. Rozštípanou skálu, zajímavý to přírodní úkaz, najdete u Najdeku.
2. Rvačka v Polné o právo přednosti v jízdě na náměstí.
3. Hospoda v Najdeku vaří, ale jídlo podává až od 12:00.

Nedojeli: rukavice – málem (Klusi)

Nedojedli: tortillu (náčelník)

Trasa: Šlapanov – Kněžská – Přibyslav – Sázava – Najdek – Rosička – Něžná – Polná - Šlapanov

 

Kapitola šestá – ZOO Jihlava

Po snídani jsme nejprve zamávali náčelníkovi s Malou Bárou a Marjánkou, kteří odjeli s Jarouškem na jakési prenatální vyšetření do hlavního města. Naším cílem však dnes byla metropole kraje Vysočina. Ta leží jenom kousek od Šlapanova, takže zatímco se náčelníkův vůz teprve blížil k Bohnicím, my už jsme vystupovali u jihlavské psychiatrické nemocnice. V jejím sousedství se totiž nachází zoologická zahrada, ve které jsme strávili nejen oběd, ale i podstatnou část dne. Za u vstupu hlídkující surikatou na nás na příjemně nevelké ploše čekala celá řada zajímavých zvířat. Problematické ovšem bylo kvantitativně předimenzované zastoupení řádu primátů prakticky ve všech částech zahrady. Tamaríni či kočkodani ještě vzbudili náš zájem, ale na ty lidi všude jsme zase tak zvědaví nebyli. Navíc personál zoo se sice velice pečlivě, pravidelně a s doprovodným komentářem věnoval krmení zvěře, ale na nebohé hominidy se v této záležitosti příliš nemyslelo a jedinej slušnej stánek s haluškama, kde nebylo natřískáno, měli blbě zastrčenej, takže jsme si ho nevšimli. Ze zahrady jsme po tobogánu zamířili na náměstí a tam si počkali na Berana s Klusim, než pro nás přijedou autama, a na Jardu Šimka a jeho dechovku, než zahrajou Valdě k tanci. Asi po pěti polkách jsme Jihlavu opustili, a když jsme se vrátili na chatu, spustil se déšť, což nám zkomplikovalo plánovanou partičku v nohejbalu. S návratem náčelníka z Prahy se zase vyčasilo, a tak jsme se přece jen pustili do hry. Na mokrém a těžkém terénu se hned v úvodu lehce zranil Luky, a přestože jsme se jeho zádům nesmáli, nejednalo se naštěstí o nic vážného. Nakonec jsme pěkně potrénovali a s gustem potom zasedli ke stolu, na kterém se podával ve vajíčku chleba. Jako speciální desert, či spíše digestiv, pak náčelník s poručíkem Beranem připravili hrušky v koňaku v čokoládě a na závěr přišel na řadu pan Valihrach a jeho voňavý iršaj. Po něm, sauvignonu a půlnoci jsme se teprve všichni odhodlali ke spánku.

 

STATISTIKA Z 6. DNE

Počet km:  50

Max. rychlost:  0,5 kobylky na tamarína s mládětem na zádech

Zajímavosti:  1. „Ti šibe Lea, lachtanov (tuleně) necháme len tak?“ – Mama dohovárajúcá svojej dcérke.
2. Dvakrát měř a jednou řež pro náčelníka neplatí, raději dvakrát předjel stejnou kolonu a řešil pak hodinové zpoždění.
3. Včela lítá i šedesátkou, žirafa je březí 450 dní a samec váží až 1500 kg.

Nedojeli: klíště (nechali jsme ho v zoo)

Trasa:    Šlapanov – Jihlava a zpět

 

Kapitola sedmá – Našim pohled nepřišel

Po včerejším večerním popíjení bylo ráno náčelníkovi do běhu, a protože tělo běžce žízní i po kilometrech, tak jsme ho společně s Klusim doprovodili na okruh kolem Šlapanova a spláchli tu žízeň desítkou. Po našem návratu následovala další disciplína, určená zejména dětem, které ji, vedle Lukyho, nejvíce potřebují. Na šest kilometrů jim proto bylo uloženo v klidu sedět na zadku a Viktorka měla trest ještě zostřený o usilovné šlapání, na což dohlíželi v roli rozhodčích poručík Beran, Luky a náčelník. Když nám odbila a také odehrála, což je šlapanovská specialita, jedenáctá, vyjížděli jsme pro změnu auty na další výlet, tentokrát do Humpolce. Přestože jsme náš příjezd dopředu neavizovali, v hotelu Kotyza museli něco aspoň tušit. Kulatý stůl pro deset osob byl prostřen k obědu, a jakmile jsme se objevili a než jsme v naprosté spokojenosti odcházeli, neustále se nám věnovalo až pět členů hotelového personálu. Na cestu do cukrárny přes ulici jsme se šli zeptat do půl kilometru vzdáleného infocentra, kde jsme v jeho zdech zjistili vysokou koncentraci Hliníka a možná i z tohoto důvodu nás poslali na kávu a dezert zase zpátky na Horní náměstí. My, co na kafe nevěříme, jsme při průzkumu města mezitím objevili Hujerovu švestku, pamětní desku nejznámějšímu humpoleckému přistěhovalci a točenou zmrzlinu. Po návratu na chatu se cyklistům podařilo ještě zvládnout závěrečnou vyjížďku a po lehké večeři jsme si to naposled rozdali v nohejbalu. Pak došlo ještě na desítky, a když Luky zazvonil na břevno, šlo se domů. Aby večer mohlo dojít taky na jedenáctky a dvanáctky, museli jsme s náčelníkem zajít s petkama pro rebela, protože Bernarda nám do plastu v Humpolci odmítli načepovat. V dobré náladě jsme se poslední večer propili až do Okresního přeboru.

 

STATISTIKA Z 7. DNE

Počet km:  10 + 6 + 50 + 23

Max. rychlost: vždy připravena (obsluha v hotelu Kotyza)

Zajímavosti:  1. Ve výčepně v Dlouhé Vsi dostanete pivo do skla i na cestu kolmo.

2. Beran při penaltách zázračně vymetl levou šibenici.

Nedojeli: bernard z Humpolce

Trasa:  Šlapanov – Vysoká – Mírovka – Dlouhá Ves – Utín – Uhry – Dvorky – Šachotín - Šlapanov

 

Kapitola osmá – Na beton

Protože si v sousedství bydlící majitel naší chaty objednal na sedmou beton, měli jsme o budíček postaráno, jelikož se věnuje stavbě a nikoliv míchání nápojů. Poměrně brzy jsme tudíž uvedli chatu do stavu před naším příjezdem, což ovšem letos nebyla žádná výzva, protože laťka byla nastavena hodně nízko a byla celá ulepená. Na závěrečném fotografování před chatou jsme ještě byli všichni, ale po něm už náčelník s rodinou zamířili ku Praze, zatímco my ostatní jako obvykle do Oujezda. Jenom Klusi si chtěl ještě cestou něco prohlídnout v Pelhřimově. Ale za rok se zase určitě sejdem, podvacáté. Na beton!

 

STATISTIKA Z 8. DNE

Počet km:  200

Max. rychlost: 130 (Beran, Klusi)

Zajímavosti:  1. 4 x 100. S Lukym jsme v jednu chvíli na trase měli před sebou i za sebou stovku, a tak na to Luky šlápnul a valili jsme stovkou ve stovce.

2. Sumec lapený na Knížecím rybníku byl pěkný macek.
Nedojeli:  náčelník family, ložisko řemenice (traktor)

Trasa:  Šlapanov – Jihlava – Pelhřimov – Tábor – Nepomuk – Újezd

 

Galerie