horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2017 - Kocourov

Email Tisk PDF

ÚVOD

Dvacátá zastávka pro naše letní cyklotoulky si žádala pečlivou volbu, která by důstojným způsobem zdůraznila stopu české horské cyklistiky, jíž již dvě desetiletí úspěšně reprezentujeme. Otisk našich duší proto bude letos brázdit krajem plným ducha národních tradic, jejichž nejznámějším představitelem je pověstný praotec všech bájkerů Přemysl Horáč ze Stadic. Naše stáj, jejíž stádo se od loňska rozrostlo o další povedený kousek z náčelníkovy krve, tak bude v příštím týdnu křižovat Českým středohořím a z tábora v Kocourově pod Milešovkou podnikat odvážné výpravy na jeho četné vrcholy.

 

Kapitola první – Kocourov

Přesun do kocourovského penzionu probíhal přesně podle nám všem známých not, takže se na parkovišti před ním v nádherném kánonu co dvacet minut objevilo jedno auto z našeho ustáleného vozového parku. K této harmonii, kromě zkušeností řidičů, přispělo také výborné značení v nám neznámých částech trati. Tak například v Lukově nás včas zpomalil a na blízkost Kocourova upozornil velmi zvolna, až exhibičně, silnici přecházející mourek. V penzionu jsme po příjezdu chvilku licitovali o ubytování na pokoji č. 4, bohužel Klusi tento dvoulůžák dlouho neudržel, což se stává jeho výrazným povahovým rysem, spokojil se pouze s výmluvou personálu, že šlo o omyl, a putoval na samotku. Po zběžné prohlídce přilehlého dětského hřiště, jídelního lístku a ochutnávce desetistupňového světlého zrzavého kocoura se v chlapech probudila touha po nespoutané projížďce v sedlech, kromě mě. Já, poznamenán večer předcházející ochutnávkou vín na bečovském hradě, jsem na pokoji usnul a o výletu do Vlastislavi a okolí si mohl nechat jen zdát. Nezbytnou součástí večerního programu bývá zahnat na kutě naši mládež, což se často neobejde bez následků, ale ke cti všem přítomným a unaveným rodičům je třeba přiznat, že oficiálního slavnostního zahajovacího grilování tramínem smíchaným s rulandou se zúčastnili všichni bez výjimky. Po tomto úvodním večírku už každému zbývalo zdolat jen závěrečné stoupání po schodech do svého pokoje.

 

STATISTIKA Z 1. DNE

Počet km:  11,7 (cca)

Max. rychlost:  celou cestu stovkou (Luky)

Zajímavosti:  1. Nad Vlastislaví neční komín, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž starobylá věž s vchodem 9m nad zemí.
2.  V kocourovském penzionu nás překvapil, uprostřed očekávaných kočičích upomínkových předmětů, živej pes paní domácí.

Nedojeli:  pasta na zuby (učitel), nůžtičky (Beran)

Trasa:  KV (PHA) – Kocourov

 

Kapitola druhá – Desítky

Krátce po osmé hodině jsme zasedli v restauraci ke snídani, kterou máme letos inklusivní, ovšem v sestavě, jež byla naproti tomu bezklusivní. Klusi, limitovaný bolavým kolenem a nenařízeným budíkem, dorazil ke stolu až chvíli před devátou. Naštěstí pro něj tam kromě nás čekal také jeden odložený obložený talíř, a tak mohl lačnit po dalších dnešních zážitcích bez kručení v břiše. A nebylo třeba dlouho čekat. Záhy totiž na vedlejším tenisovém kurtu změřili své síly a zkřížili rakety antukový specialista z BNP a trávníkář z HZS. Aby nebyl ani jeden z borců zvýhodněn, hrálo se na nově vyvinutém hybridním povrchu, který nese název clay-grass. Vysoké kvality tohoto podkladu lze dosáhnout pouze intenzivním několikatýdenním nezájmem správce dvorce, který odvedl opravdu vynikající práci a hra byla proto velmi vyrovnaná. V dramatické koncovce získal soupeřův skalp, tedy Beranovo rouno, útočněji naladěný náčelník. V tu dobu nám už ručičky na hodinách i sloupec rtuti v teploměru, coby pomyslné virgule, ukazovaly cestu k vodě. Na pláži u Žernoseckého jezera v Píšťanech se nám dostalo potřebného občerstvení a působení slunce se podařilo vodou ve všech skupenstvích náležitě oslabit. Poručík biologie společně s Klusim měli dokonce dost sil na plaveckou výpravu na obydlený ostrov. Odpoledne jsme pak zvládli i drn-nohejbal, kterému se zavřenými víčky přihlížel i předtím k spánku udrncaný Adámek. Ten se potom se svými nejbližšími odjel dorazit do penzionu a my ostatní se vzdálili za dalším osvěžením do Třebenic. Nezávisle na nás všech se, odkázán pouze na svůj bidon, pohyboval na kole po kraji Luky a polykal kilometry po desítkách, o což jsme se však v restauracích a půllitrech po cestě snažili i my. Večer jsme si kromě vína otevřeli i Bohemku, v televizi na Spartě, a sledovali nejprve dvoustý ligový gól (P) Davida Lafaty a poté, co na hřiště vpadla Rosa, tak i dvě minuty před koncem vyrovnávající branku klokanů, kteří z Letné nakonec odskákali s bodem v kapse. Po slavnostním ceremoniálu, při kterém byl pokřtěn třetí díl našeho deníku, jsme si i my ještě rozdali černé a červené body a pak postupně odskákali do peřin.

 

STATISTIKA Z 2. DNE

Počet km:  3 x 10

Max. rychlost:  5x10+2 (Luky)

Zajímavost:  1. Přívoz zdarma stál Lukyho dobrovolných 50 Kč v Církvicích – Dolních Zálezlech.
2. Vzteklá ryba na jezeře plašila plaché plavce.

Nedojeli: Lukyho dobrá nálada po výšlapu od Labe

Trasa:  Kocourov – Lovosice – Píšťany – Velké Žernoseky – Libochovany – Moravany – Velemín – Milešov – Kocourov

 

Kapitola třetí – Slabší Klusi na vrcholu

Ještě před snídaní jsem podnikl bleskový prvovýstup na Milešovku, abych ověřil, zda je na jejím vrcholu v provozu restaurace pro náš plánovaný oběd. Vzhůru jsem se vydal po stopách Sváti Pulce, ono se ostatně na Milešovku ani jinak vylézt nedá, protože tento legendární horolezec její svahy při svých sedmi úspěšných výstupech zdolal ze všech směrů. Poosmé mu to sice nevyšlo, zato já mohl po osmé v základním táboře hlásit úspěch své mise a o hlavním cíli dnešní etapy bylo rozhodnuto. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, náčelník s poručíkem vedli slabší kusy k vrcholu snadnější cestou od Černčic. No a slabší Klusi bojující s nataženým vazem v koleni za mnou a Lukym statečně vlál na delší, zato horší, cestě přes Velemín. Všichni jsme nakonec od poledního zvonění postupně dobyli Milešovku a z výšky 837 m n. m. plus pár schodů na rozhlednu se mohli těšit pohledem na celé České středohoří. Po svižném sestupu do Milešova jsme se však marně dobývali do hospody na návsi a pro osvěžení jsme se museli ještě trmácet k rybníku, resp. hospůdce u něj, pár set metrů za obcí. Odpoledne na nás však čekal ještě jeden vrchol. Luky nás totiž navnadil příslibem zajímavé vojenské historky k výletu na Házmburk. V dobrém tempu nás dovedl až do Sedlece, kde však náčelník už nechtěl ztrácet rychlost náročným stoupáním a zamířil po vlastní ose zpět do penzionu. My ostatní jsme pokračovali dál až k zavřené vstupní bráně do státního hradu – inu pondělí. Přestože byl objekt monitorován holubí letkou, využili jsme střídání stráží a vlezli dovnitř po skále. Zhotovili jsme vrcholové foto a vyslechli první část Lukyho napínavého příběhu. Na jeho závěr jsme si museli dojet do obce Klapý, kde vyprávění gradovalo podmanivě dokresleno blížící se bouřkou. Před tou jsme se ukryli do restaurace na gulášek a od tamního kozla jsme se po absolvování bakaláře ve Vlastislavi vrátili zpátky k našemu kocourovi. Unavení jako koťata jsme pak po hlasování usnuli, jako když je do vody hodí.

 

STATISTIKA Z 3. DNE

Počet km:  36 + 15

Max. rychlost: XXV (z Milešovky valící se Valda)

Zajímavosti:  1. Na výstup na Milešovku jsme zvolili den s neobvykle bezvětrným počasím, jakých je pouze osm do roka.
2. Pokladní na rozhledně nevěnoval Beranovi ani pohled.
3. Pionýr od Kolína nás cestou na Házmburk upozornil na vchod bokem, a pak jsme s ním povečeřeli i v Klapým.
4. Kozel za 19 Kč se jen tak nepije. Jinak je tomu ovšem v obci Klapý, kde na něj žíznivé chlapy snadno lapí.

Nedojeli:  náčelník (na Házmburk)

Trasa:  Kocourov – Černčice/Velemín – Milešovka – Kocourov – Vlastislav – Teplá – Třebenice – Sedlec – Házmburk – Klapý – Lkáň – Podsedice – Vlastislav – Mrsklesy – Lipá – Medvědice – Kocourov

 

Kapitola čtvrtá – Křest

Avizovaná úterní vedra jsme byli připraveni trávit, samozřejmě po snídani, všude tam, kde byly k dispozici příslušné ochranné prostředky. Zpočátku nás příjemě ovívala včera výjimečně nefungující klimatizace z Větrné hory, ale dnes jsme se Milešovce vyhnuli a zamířili do Ústí nad Labem. Tam nám měl zajistit adekvátní mikroklima zámeček Větruše, který nám sice nabídl pěkný výhled na město, ale osvěžující větrné proudy v jeho názvu naznačené se zřejmě ztratily někde v labyrintu či v zrcadlovém bludišti. V něm však následně zmizely i všechny holky, což nám ostatním přeci jen poskytlo prostor k lehkému zotavení a báčku k tomu. K výletu na Větruši i cestě zpět jsme využili lanovku, ve které se nedalo dýchat už vůbec, a tak jsme celkem vděčně přivítali až překlimatizované prostory obchodního centra Forum, jež vyrostlo v těsném sousedství kostela Nanebevzetí Panny marie. Po do dětského koutku zavření našich tří panenek jsme však i zde našli místo k usebrání a přemítání o vykoupení, resp. nakoupení. Nakonec jsme ale vyrazili na koupání. Né do Brné, před jejímž termálním koupalištěm se nedalo zaparkovat, nýbrž až k Lovosicům. Tam jsme místo pro naše auta našli, zato zaparkovat do vody, ve které byla hlava na hlavě, bylo velmi problematické a nám s Lukym se to za celé odpoledne nepodařilo. Tak jsme aspoň poctivě hlídali deky a byli jsme mnohem úspěšnější než obě Báry, které u bazénu přišly jedna o míč a druhá málem o víc, to když náčelník s Adámkem odvážně, jak Mojžíš do Rudého moře, vkročil do vody, jenže hladina se za nimi, protože v tomto deníku platí fyzikální zákony, na chvíli zavřela. Nic dramatičtějšího než tento vpravdě novozákonní křest se nám už během odpoledne a večera nepřihodilo, a tak jsme další zážitky museli odložit na zítřek.

 

STATISTIKA Z 4. DNE

Počet km:  0

Max. rychlost: 1 mžik (Klusi při rozhodnutí za kým jet do Ústí n/L)

Zajímavosti: 1. O 2 m nakloněný kostel v Ústí nad Labem po americkém bombardování je čtvrtá nejšikmější věž v Evropě.
2. Trapná pokladní v zrcadlovém bludišti chtěla vykázat Adámka s kornoutem bez zmrzliny.

Nedojeli:  míč (Valda), sandál (Beran)

Trasa:  Kocourov – Ústí n/L – Brná – Lovosice – Kocourov

 

Kapitola pátá – Noční můry

Ve středu dopoledne jsme si zahráli zajímavou logistickou hru, jejímž cílem bylo dostat se co nejrozmanitějšími způsoby a dopravními prostředky do Litoměřic na náměstí. Takže jsme běhali i chodili pěšky, jeli na kole, autem a dokonce lodí, když nás u přívozu v Lovosicích přes Labe kormidloval s pravou námořnickou rozvahou sám děda Lebeda. Přestože hry se účastnili i ti nejmenší, tak černý Petr připadl symbolicky Klusimu, který se při navigaci naivně spolehl na telefonáty s Beranovic rodinou, která se tímto způsobem nedokáže domluvit ani mezi sebou. V rámci občerstvění jsme v Litoměřicích absolvovali cestu z cukrárny do cukrárny s krátkou zastávkou na dětském hřišti. Od druhé cukrárny si pak poručík Beran nevěda, do čeho by píchnul, vyrazil pro náhradní tachometr do svého oblíbeného obchodního řetězce. Cestou však narazil na pána řešícího obdobný problém – přetočený tachometr v kombinaci s jedním kouskem na sluníčku mu znemožňoval opustit litoměřický chodník. Poručík biologie, známý lidlumil, tak obětavě změnil cíl své cesty a dopomohl hendikepovanému do domácí péče. Zpátky do kocourova jsme se zase všemi možnými prostředky dostali dostatečně včas na to, abychom s náčelníkem a poručíkem Beranem stihli vyjížďku přes Kostomlaty pod Milešovkou. Chyceni do navigační pasti jsme však z celých Kostomlat viděli akorát tu Milešovku, což není v Českém středohoří zrovna nějaký unikát, poněvadž ta je vidět skoro odevšad. Večer jsme pak byli před televizory svědky dalšího, dokonce dvojnásobného, zklamání, když jak pražská Slavia, tak plzeňská Viktorka prohráli své zápasy v kvalifikaci do ligy mistrů. Zvlášť Rumuni se pro naše fotbalisty stávají noční můrou. Tu z Elm street jsme si v cover verzi z roku 2010 dopřáli na dobrou noc, i s brilantním komentářem pamětníka originálu, poručíka Berana.

 

STATISTIKA Z 5. DNE

Počet km:  35 + 17 i s pastí

Max. rychlost:  ½ G s čerstvou vodou v chladiči (děda Lebeda)

Zajímavosti:  1. Mezi Litoměřicemi a Lovosicemi není až do Ústí žádnej most.
2. Fešná kavárnice francouzského střihu pod párou.
3. Na radu převozníka vystoupal Luky zadarmo na Lovoš a potěšil se výhledem hlavně na Lovosice.

Nedojeli:  tachometr (Beran)

Trasa:  Kocourov – Lovosice – Litoměřice – Lovoš – Kocourov

 

Kapitola šestá – Czechxit

Včera večer náčelník pečlivě modeloval trasu pro naši královskou etapu tak, abychom se při výstupech hezky zahřáli a při sjezdech a v restauracích příjemně osvěžili. Jenže už na první kótě, zřícenině hradu Košťál, se naše nadmořská výška dostala do tak těsného kontaktu s tlakovou níží, až došlo k průtrži mračen. Nebyla sice fatální, jelikož jsme ji v podstatě nasucho přečkali v altánku pod hradem, ale na naši psychiku silně zapůsobila. Zvláště poručík Beran, zcela bez moirálky, jen zimomřivě sledoval aktuální vývoj počasí a chmurné vyhlídky nabízel i pouhý pohled na horizont. Proto náčelník v dešťovém okénku zavelel k ústupu do Kocourova. Odtud jsme se pak vydali za zbytkem výpravy do Lovosic a zašli na společný oběd s ženskou fotbalovou reprezentací do hotelu Lev. Další otužování v labské ledové tříšti už nás nelákalo, a tak jsme záhy přejeli, se zastávkou v Terezíně, do penzionu, kde sice měla službu ta studená servírka, ale my už jsme si každý našli způsob, jak se zahřát. A i když se na tenisovou bitvu mezi náčelníkem a poručíkem Beranem nepřišlo přímo podívat sluníčko, tak na konci tie-breaku dokonce zazpíval malý kanárek. Večer jsme nejprve sledovali, jak nad letenskou plání vyšla Cervena Zvezda a později s napětím čekali na zprávy z Albánie, kde mladoboleslavští fotbalisté rozhodovali o svém setrvání v evropských pohárech. Proslulé albánské kleště však znemožnily jakoukoliv další reprodukci bodů do našeho národního koeficientu a dnes tedy došlo na nepříjemný dvojnásobný Czechxit. Naše zklamání bylo velké, ale zásoby vína na hledání viníků máme naštěstí dostatečné. Když vzájemné ovíňování skončilo, šli jsme si všichni svorně nechat zdát sen o Spartě bez toho italskýho zmrzlináře a o uzdraveném Tomášovi.

 

STATISTIKA Z 6. DNE

Počet km:  12

Max. rychlost:  12 km / 2h (královská)

Zajímavosti:  1. V roce 1372 udeřil do hradu Košťál blesk a Alešovi mladšímu a jeho choti upálil špičky tehdy módních střevíců.
2.  Luky se v Terezíně jen hemžil vzpomínkami na město, kde byl na vojně posádkou.

Nedojeli:  jsme královskou

Trasa:  Kocourov – Košťál – Kocourov – Lovosice – Terezín – Kocourov

 

Kapitola sedmá – 7 summits

Včerejší rozmary počasí nás přinutily zhustit náš páteční program, který tak měl hned několik vrcholů. Hned ten první byl Ostrý, který byl tak na dostřel, že jsme se na něj vypravili pěšky a objevili zříceninu stejně řízného jména. Proto jsme se po návratu do penzionu necítili nikterak otupělí a mohli se prakticky vzápětí, kdo by Lukymu minuty počítal, vydat na zkrácenou královskopu etapu Českým středohořím. Prvních pár kilometrů jsme toho díky příhodnému profilu trati mnoho nenašlapali, takže více energie jsme možná spotřebovali při konzumaci oběda v Černodolském mlýně. Odtud jsme pak pokračovali krátkou cestou údolím Milešovského potoka do dlouhých Lovosic. Tam kolem nás nějaký mistr sportu z roku 1975 prosvištěl na svojí silničce, což nenechalo klidným náčelníka, který okamžitě zahájil marnou stíhací jízdu. Já jsem ho posléze věrně následoval, a přestože jsme nebyli úspěšní a nechali se poručíkem Beranem a Lukym později dojet, tak nás tento raketový impuls zavál až téměř k Windsoru. I když byla anglická královna možná doma, my se s ní nesetkali, jelikož v tomto případě nešlo, jak nikoho z nás ani nenapadlo, o její rezidenci, nýbrž o bývalý větrný mlýn blízko Siřejovic. Závěrečná část etapy už byla jen pro vrchaře. A příznačně po vystoupání na Hrádek, byť ani tentokrát nešlo o ten pro vytrvalce známější od Kunratic, ale o vrch, kterému se tu říká též Oltářík, jsme se mohli klanět tomu nejlepšímu. Luky si totiž během týdne připsal nejen další zříceninu, ale také zkompletoval sbírku sedmi vrcholů a stal se tak členem nově respektovaného klubu Seven summits Českého středohoří. Tento velký úspěch celá výprava oslavila vítězným tataráčkem a celá kola pak byla zakončena banketem s tím správným buketem.

 

STATISTIKA Z 7. DNE

Počet km:  51,4

Max. rychlost:  až moc rychlej (dědek na kole)

Zajímavosti:  1. Houpačka na Ostrým a u ní návštěvní sešit v kastlíku byla asi odpovídajícím volnočasovým vybavením na této zřícenině.
2. Vrtulník hledající houbaře z Milešova neuspěl, houbaře ráno našli, ale jestli našel, už nebylo bohužel relevantní.

Nedojeli: přední brzda (Luky), houbař

 

Kapitola osmá – Zuby - pohroma huby

Na snídani, kde si pravidelně každý dává něco na zub, přišla Valda s bolestí téhož a Beranovi s vyprávěním, co museli v noci zkusit, když se všechny pokusy o tišení bolesti ukázaly jako bezzubé, zvláště s ohledem na okolnost, že není snadné se Valince podívat na zoubek. Míru tohoto problému bylo možné sledovat podle velikosti otoku na její tváři a kolem desáté už nebylo nač déle vyčkávat a všichni jsme dali Kocourovu vale a Valdě valium, či něco podobného. Cestou do Oujezda bylo asi i tak ouvej, můstek v Plzni totiž Valda nedostala, zato mě však Luky na rychlík do Mostu bezpečně dopravil, abych mohl ve vlaku pohodlně a v klidu dopsat poslední řádky deníku.

STATISTIKA Z 8. DNE

Počet km:  189

Max. rychlost: 1 zub2 (bolesti neujedeš)

Zajímavosti:  1. Na sobotní svatbu v kocourovském penzionu měl původně Luky domluvený rito se svojí žabičkou. Jenže Luky, zarytý starý mládenec, dal jako vždy před nevěstou přednost kamarádům, protože jinak by mi asi co? Protože jinak by mi asi ujel vlak, ty vole.

Nedojeli: do Oujezda (učitel)

Trasa: Kocourov - Oujezd

 

Galerie