horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2000 - Šumperk, Trnávka

Email Tisk PDF

ÚVOD

Co říci úvodem? Do třetího ročníku letních cyklistických etap, kterých se doposud účastnila tzv. zakládající šestka (original six), jsme tentokrát vstoupili početně oslabeni. Jistě by se našla celá řada šťouralů, který by se snažila vypátrat příčinu tohoto jevu, a následně by se vyrojila spousta falešných proroků předpovídajících pozvolný rozpad našich řad a brzký konec našich akcí. Abych učinil přítrž těmto spekulacím a razantně tak zatnul tipec všem nactiutrhačům, musím na tomto místě, přesněji řečeno o řádek dva níž, prohlásit, že důvod, a tím vlastně i celý tento úvod, je čistě prozaický (na verše jsem se dnes nezmohl, vyjma předchozí vsuvky, jelikož jak jste si jistě všimli: důvod - úvod, to zní přece skoro jako rým). Protože předchozí věta se může zdát některým čtenářům poněkud členitá, dovolím si zde pro jistotu a také proto, abych nalezl ztracenou nit, malou rekapitulaci (tady by se nabízelo zmínit ono přísloví o mistru tesaři, ale tím bych dnes ze stylistických problémů jen tak nevybředl a potvrdil bych tak platnost závěrů mého kolegy Edwarda Forda z Oxforda, který ve své studii zabývající se obtížemi při tvorbě úvodníků s názvem "Hard Start" na straně 2541 dole konstatuje: "Stručnost především!" Takže teď už snad opravdu vězte, že jediným důvodem, proč nás jede letos o jednoho muže míň, je skutečnost, že se nám profesora McDonalda prostě nepodařilo rozmrazit.
A ta k nás zbylo pět. Nás, co spolu chodíme. Tedy jmenovitě v tomto pořadí: náčelník Aleš Polák, pomocný učitel Pavel Špak, lékárník Gábina Seidlová, poručík biologie Martin Beran Hora a potah a spřežení Tonda Hanzlík. 25. 7. 2000 jsme odjížděli z karlovarského horního nádraží vlakem směrem k základně letošních etap, na Šumpersko.

Kapitola první - Řízková

Na vlak jsme si museli ráno notně přivstat. Tvůrce jízdního řádu přisoudil našemu vlaku odjezd na 7.34 a tím potrápil nejen nás, ale také strojvůdce a průvodčí si jistě příliš nepospali. Jak se však později ukázalo, průvodčí to dělají fikaně a v průběhu cesty se několikrát vystřídali, zatímco my jsme si celou cestu mohli střídat akorát místa. V našem kupé panovala příjemná atmosféra, která byla prodchnuta libými vůněmi, případně pachy, což záleželo na tom, jestli si Tonda dával řízek nebo zouval boty. Nakonec se ale přece jen prosadila vůně a chuť řízků, byť jen na nějaký čas, neboť jsme si jich na cestu nevzali mnoho a hrozilo nebezpečí, že se po snídani, svačině, obědě a večeři již druhý den budeme muset poohlédnout po něčem jiném k snědku. Z rozhodnutí lékárníka byla vytvořena železná zásoba, kterou se podařilo zabezpečit zítřejší snídani a dalším psychologickým působením nás lékárník přesvědčila ke změně jídelníčku a zároveň se zavázala k tomu, že z vlastní iniciativy připraví nejrůznější lahůdky, což bylo kvitováno s povděkem. Iniciativě se v tomto směru jistě meze nekladou, ale je povinností i v tomto deníku poskytnout prostor anonymním zdrojům blízkým úzkému vedení a nenechat tak na lékárníkových čistých úmyslech nit suchou. Náš lékárník se totiž nedávnou obhajobou diplomové práce zřejmě namlsal natolik, že pomýšlí dokonce na obhajobu vítězství v soutěži o puntíkový dres, což se dosud v celé dlouhé historii nikomu nepodařilo. V tomto světle se pak jeví lékárníkova starost o pestrost našeho jídelníčku jako pouhá honba za červenými puntíky. Na můj přímý dotaz však náčelník všechny tyto spekulace důrazně dementoval a ujistil mě, že o regulérnosti letošní soutěže o puntíkový dres nemá ani ty nejmenší pochyby, neboť o vítězi je již dávno rozhodnuto. Takže dobrá zpráva pro všechny se soutěživým duchem a smyslem pro fair play.
Na kola jsme usedli poprvé v Ústí nad Orlicí a aby nebyla porušena tradice prvních etap, spěchali jsme zhotovit vrcholové foto. K tomuto účelu nám posloužila zřícenina hradu Lanšperk a kopec k ní vedoucí. Plni zdravého sebevědomí jsme se pustili do odvážného sjezdu, který ovšem málem podlomil zdraví a možná i sebevědomí našich psů. Ti si totiž pro letošek vypůjčili kolo profesora McDonalda, tohoto známého sebevraha na všech kopcích. A tak se stalo, že zatímco nezkušení psi zamířili s kopce rovnou dolů, velice zkušené kolo profesora McDonalda, mnoha pády potřelé, zamířilo s Tondou přímo do houští. Tam jsme ho samozřejmě nenechali zemřít a okamžitě jsme se začali smát na celé kolo, neboť jak náš lékárník správně říká, smích léčí a celé kolo bylo předpokladem pro to, aby profesor McDonald Tondu nezabil jako prašivýho psa. Nutno ještě dodat, že tomuto všemu se dalo zabránit, kdybychom uposlechli rady kouzelného dědy, který nás upozorňoval na to, že cesta je škaredá, což jsme, jak je naším špatným zvykem, ignorovali.
Večer jsme dojeli do Mistrovic, kde se poručíku Beranovi se psy podařilo objevit v salaši, kde jsme měli nocovat, krávy, a tak jsme místo v salaši s krávama spali na seníku s kočkama.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km: 24
Max rychlost: 49,5 (psi)
Zajímavosti:
1. Náčelník nic nezapomněl, takže ani nemohl nic hledat a posléze hledaný předmět najít. Stalo se tak ale také díky dozoru poručíka Berana, který pozorně sbíral všechny
předměty, na kterých by náčelník mohl vybudovat své představení. 2. Lékárník disponuje technickým vybavením, které jí neříká pane, až na tachometr, který jí říká kolik kilometrů ujela a jakou rychlostí jede.
3. Kometa Linear, kterou jsme marně vyhlíželi na noční obloze.
Nedojeli: profesor McDonald, málem můj přední blatník - opět díky sběratelské činnosti poručíka biologie
Trasa: Ústí nad Orlicí - Lanšperk - Hnátnice - Letohrad - Mistrovice


Kapitola druhá - Šumperk - 11

Pro tento den nám etapový rozvrh velel dojet do Šumperka, který se nám měl stát na pár dní základnou. Potud bylo vše jasné. Kolik kilometrů z Mistrovic do Šumperka budeme muset urazit, to už tak jasné nebylo. Malá anketa, kterou na důkaz své otevřenější politiky uspořádal náčelník, byla bohužel bojkotována, sešly se pouhé dva příspěvky, takže nezbylo než se obrátit na veřejnost. Jenže takto získané informace, jak se záhy ukázalo, se silně rozcházeli s náčelníkovými předpoklady a posloužily jen jako důkaz neodbornosti široké veřejnosti. Cedule při kraji silnice, naše poslední šance, si také zahrávaly s naší trpělivostí, neboť s každým ujetým kilometrem se údaje na nich měnily. Nakonec jsme se přece jen dočkali. Tři cedule po sobě nám zvěstovaly, že z Mistrovic je to do Šumperka 11 dlouhých kilometrů. To nám naznačilo, že zdejší základní míry se od tradičních odlišují, což se později potvrdilo zjištěním, že se tu běžně čepuje do půllitru Holba.
V Šumperku jsme se stali hosty jednoho z místních rodáků. Klusi se jako hostitel ukázal v nejlepším světle. Poskytl nám dokonce všechny tři ovladače, spotřebiče a teplou vodu, takže zakrátko jsme se umytí váleli u televize a satelitu kromě lékárníka, která se válela v kuchyni při přípravě oběda, každý holt máme jinou formu relaxace. Klusiho pohostinnost zašla dokonce až tak daleko, že s námi neváhal prohrávat v kartách, což nemohl docenit poručík Beran, jelikož byl jeho spoluhráčem. po kartách jsme zhlédli fotbalové utkání a nemohli jsme být spokojeni ani s výsledkem ani s předvedenou hrou, terčem kritiky se stal i pomezní rozhodčí a televizní komentátor. V našich kritických očích obstál jen sportovně vyhlížející a pravděpodobně 250 kg vážící majitel ázerbájdžánského celku a to je málo (nemyslím těch 250 kg).
Večer jsme si nešli sednout do knajpy na nadraží, ale do taverny U Řeka, odkud lékárník, posilněna dvěma grogy, poslala dalšímu šumperskému rodákovi Jirkovi Dopitovi osobní pohled, ve kterém ho vyzývavě vyzývala, aby někoho pustil k vodě, tuším, že to byla Florida. Tak nevím, jaký dres si Jirka Dopita letos oblékne, protože to nám lékárník odmítla sdělit. Otázkou zůstává, zda ještě vůbec bude hrát hokej, nebo si zařídí lékárnu. Na odchodu domů jsme si užili troch deště, kterému se navzdory zákeřným předpovědím úspěšně vyhýbáme, doufejme, že se déšť omezí na tyto demo-verze i v příštích dnech.

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: 44,5
Max. rychlost: 62,0 (náčelník)
Zajímavosti:
1. Snack-bar v Klášterci nabízel gulášovku, ale nakonec jsme se museli spokojit se slepičí.
2. Ve Štítech prodali náčelníkovi podloudně povidlový šáteček převlečený za makovku.
3. V Bystřci jsme měli jedinečnou příležitost nakoupit šusťáky, tepláky, elasťáky, trička, montérky, bermudy, bavlněná trička a jiné textilní zboží, které jsme nevyužili. Dětská lékařka neordinuje, simulanti mohou využít služeb dr. Červenky z Jablonného. Konec hlášení místního národního rozhlasu.
Nedojeli: profesor McDonald, přední blatník (učitel) - ta sviňa se nechává vozit, špunt od řídítek (náčelník)
Trasa: Mistrovice - Jablonné n. Orlicí - Bystřec - Štíty - Bludov - Šumperk


Kapitola třetí - Pochopitelně

Snídaně pod patronátem náčelníka, který se osobně podílel na nákupu potravin a dokonce si na to přivstal, nás vybavila potřebnými vitamíny, jež jsme hodlali ze sebe vydat návštěvou nedalekého zámku Velké Losiny. Klusimu se podařilo zvolit ideální trasu s minimálním převýšením, takže jsme měli možnost stihnout prohlídku ještě před polední přestávkou. Průvodkyně Maruška, která k nám byla přidělena, byla zpočátku značně nervózní, ale měla štěstí, že narazila na tak zkušené návštěvníky, kteří dokáží příhodnými poznámkami ve vhodnou chvíli dodat výkladu patřičný náboj. Z těchto důvodů výkon průvodkyně gradoval a na závěr byl odměněn potleskem, který ovšem patřil z velké části i nám. Z poznatků, které jsme si z prohlídky odnesli, bych uvedl tento. Ke každému obrazu, jichž jsou na stěnách desítky, patří seznam jmen osob, které by se mohly na plátně vyskytovat, což jistě zjednodušuje průvodcům práci, protože takhle jim stačí říct, že na tomto obrazu je ten nebo ten anebo někdo úplně jinej, jenže to si pak člověk vůbec nemůže udělat obraz o tom, co to je za obraz a maximálně dojde k názoru, že je průvodce, jak se obrazně říká, pod obraz. Další naše zjištění bylo také zajímavé. Podrobným studiem architektury jednotlivých zámeckých sálů jsme došli k závěru, že losinské panství je zřejmě kolébkou futsálu, který tak evidentně předcházel počátkům fotbalu o nějakých 300 let. Bohužel z důvodu rekonstrukce hrací plochy jsme si nemohli naši teorii experimentálně ověřit. Pravdivost této teorie by si nepochybně vyžádala korekci historických událostí. Známé čarodějnické procesy se tak pravděpodobně dosud chybně zaměňují za úplatkářskou aféru, která koncem 17. století sužovala zdejší nejvyšší soutěž a vyústila v sestup celku FK Zbrojnoš Velké Losiny do 2. ligy. V nedaleké vesničce jsme se ještě byli podívat na kostelík, jenž byl postaven bez jediného hřebíku. Ukázalo se však, že zvenku byl kostelík hřebíky poset, zřejmě však šlo o dílo nepřejících zlosynů z Losin a okolí.
Po obědě jsme se vypravili na procházku Šumperkem. Zastavili jsme se v cukrárně a ochutnali vzorky v prodejně vín. Při sklence vína jsme pocítili potřebu se pocvičit v muzických uměních. Náčelník pro tuto příležitost bleskurychle zkomponoval jednoduchou skladbu pro 6 sklenek a dubový stůl. Potom jsme si užili pětiminutového rozhovoru ve verších a dařilo se nám to výborně díky vynálezu absolutní konstanty. Dyjadyjadá!
Večer jsme vyrazili do hospody, už bez unaveného lékárníka, a přišli chvilky poručíka Berana. Ten se v poslední době rozhodl rozšiřovat si slovní zásobu a zdejší servírka mu nečekaně vyšla vstříc, když na jeho objednávku odvětila s patřičnou intonací a výrazem v tváři - "Pochopitelně!". Poručíkovi nezbylo nic jiného než si zjistit u zdatnějšího kolegy, o jaký slovní druh jde a co to vlastně znamená. Na to jsem mu odvětil, že jde o příslovce a znamená to, že může zaplatit a odejít. To jsme kolegiálně udělali všichni, jen Tonda chtěl zatajit jedno pivo a málem platil pokutu, ale jeho psí oči nakonec ušetřily jeho peněženku. Následovala cesta nočním městem, při které jsme nechali místní obyvatele zaposlouchat se do libých zvuků lidové písně o vínečku, jistě se jim dobře usínalo.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km: 30
Max. rychlost: 52,0 (poručík Beran)
Zajímavosti:
1. Půlnoční chleba s rajčátkem opět potěšil všechny, na které se dostalo.
2. Noční soutěž s tenisákem v jednodotkách, dohráno bylo včas, rozdílení cen ale narušil průjezd Městské policie.
3. Skalp motorového vozidla N-AM 113 (bagřík)
4. Zdravý jídelníček: 1. slivovice - na nočním stolku, na tlak, na hlavu 2. červené víno - krvetvorba, srdce 3. becherovka - před obědem, aby chutnalo 4. pivo - po obědě, aby trávilo 5. mlíko - vápník a bílkoviny k svačině 6. bílé víno - po večeři pro štíhlou linii
Nedojeli: profesor McDonald, tenisák (učitel), pumpička (učitel), odrazka na šlapce (psi)
Přejeli: psi až bůhvíkam
Trasa: Šumperk - Velké Losiny - Šumperk


Kapitola čtvrtá - Záchodové drama

Tento den byl prodchnut zajímavými událostmi, pročež se budu snažit o stručnost, ale některé části je třeba popsat doslova. Půjde zejména o autentické citáty a v textu se dají snadno rozpoznat, protože jsou psány foneticky, aby věrně zobrazovaly krásu zdejšího nářečí. Po pozdní snídani jsme si vyrazili zaskotačit pod bezedné koše. Kvalitu předvedené hry bych charakterizoval přívlastkem za všechny drobný. Přesněji za všechny moje drobný, o které se podělili diváci nakrátko se objevivší na lavičkách, kde jsem si mince před hrou odložil. Štěstěna mě neopustila ani v dalších chvílích a připravil jsem tak naší expedici další dramatický zážitek. Víte, to bylo tak. Ve snaze uchýlit se po dobrém obědě stranou odebral jsem se na stranu. Otočil jsem klíčem, a tím jsem nechtě a netuše spustil soukolí nečekaných akcí a reakcí. Úvodní akce proběhla ještě bez problémů a s pocitem dobře vykonané práce jsem se chtěl připojit k ostatním. Ale ať jsem otáčel klíčem a bral za kliku jak chtěl, stále jsem se nehýbal z místa. Po zjištění, že mít kliku nestačí, jal jsem se útočit na zámek hrubou silou, ale dveře odolaly. Záhy mi sice přispěchali na pomoc ostatní, jenže taktika, kterou zvolili a která byla postavená na útoku z druhé strany, ztroskotala. Poručík Beran totiž zlomil klíč. Ale naštěstí nade mnou nezlomil hůl a vyprošťovací práce pokračovaly. V té chvíli jsem už měl dokonale prostudovánu architekturu toalety rodiny Klusákových, které jsem nejvíce zazlíval absenci okna a také strohost vybavení, jež dovolovala jedinou smysluplnou činnost, kterou však nelze prakticky v krátkém časovém rozmezí opakovat, a tak mi nezbylo než se omezit na prázdné proklamace, ty mi přinášely alespoň duchovní úlevu, i když jsem je s prázdnými střevy nemohl naplnit. Mezitím se situace na druhé straně vyvinula přes nápad použít vrtačku k nápadu použít telefon a přivolat pomoc. Na tomto místě bych tedy chtěl poděkovat dvoučlenné posádce šumperských hasičů za jejich bleskový a profesionální zásah, díky kterému se vše v dobré obrátilo.
Potom jsme se už rozloučili s Klusim a vydali se na jih s deštěm o závod. Ten skončil záhy naší porážkou a do Zábřehu jsme už tvořili s deštěm nerozlučné souputníky. S ohledem na tento doprovod jsme byli nuceni přenocovat v obci Leština. Nejprve jsme poseděli v hospodě s hospodským, který vypadal, že by měl nejradši hospodu někde na mýtince, aby mu tam nechodili lidi. Ale v podstatě to byl dobrák, neboť nám poradil, kde sehnat nocleh. Nejdřív jsme sice měli spát v holobytech, ale pak nám osud zavál do cesty navátého správce Sokola Leština a dnešního oslavence Viktora. Po večeři jsme si ho měli vyzvednout v restauraci Na Růžku, ale našli jsme ho až doma, kde jsme poznali také oslavencovu drahou polovičku, která na adresu ubytovny, přesněji řečeno fotbalových kabin, kde jsme měli spát, prohlásila: "Když se vám tam nebode líbit, tak přindite k nám, do obyváku." Tuto nabídku jsme zdvořile odmítli a stopečkou "šlivky" jsme v klubovně Sokola Leština oslavili Viktorovy jmeniny, i když na stole zbyl poslední prázdná flaša, což Viktor komentoval slovy: "Kurva, oni si tady chlastajó a beze mě!" Se slivovicí však byl už zase smířlivější a svolil dokonce ke společné fotografii, i když neustále opakoval: "Já su škaredé." Potom nás už opustil, ale my jsme se ještě neodebrali na kutě, nýbrž jsme Na Růžku zakončili příjemný večer s vychlazeným pivem i červeným vínem a teplým grogem.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km: 24,5
Max. rychlost: 35,0 (lékárník)
Zajímavosti:
1. pivo Samoser alias Litovel
2. Náčelník pokořil 3000 hranici v počtu ujetých kilometrů, zatímco lékárník se s novým tachometrem plácá někde okolo první 100.
3. Děda Dachau, který nás odradil od noci v holobytu.
4. V Leštině jsou všichni ožralí, dařilo se nám dobře maskovat.
5. Výherní automat v Zábřehu.
6. Podle Viktora je největší machr Jirka Balcárek
Nedojeli: profesor McDonald, tričko (Beran), drobný (učitel)
Trasa: Šumperk - Zábřeh - Rájec - Leština


Kapitola pátá - Slimáci

Ráno nás z kabin vystrnadili funkcionáři připravující tradiční memoriál a ještě před odchodem nám nastavil Viktor svoji střízlivou tvář, když každého z nás obral o tři pětky. To nás na něm zamrzelo, zvláště když jsme mu chvíli před tím pod vlivem jeho včerejší sváteční nálady věnovali flašku. Rychle jsme proto dali Leštině sbohem a přes nepřízeň počasí pokračovali do Mohelnice, kde jsme hodlali navštívit krytý bazén. Měli zavříno, takže jsme to tradičně vykompenzovali návštěvou hospody. Tam, přestože očekávali pohřeb, bylo nečekaně živo, zejména na Tondově talíři. Slimák ale ušel smrti sežráním a kdo ví, jak to bylo s tím nebožtíkem, možná že taky utekl hrobníkovi z lopaty, protože hosté se na pohřební hostinu opozdili. To umožnilo poručíku Beranovi při kulečníku předvést šťouch, jehož provedení nečiní potíže ani mně. Když jsme posbírali koule ze země, odebrali jsme se o cukrárnu dál a nabrali cukry a tuky, aby bylo večer co štěpit.
Potom jsme zamířili na hrad Bouzov. Zase však měli zavříno, a tak jsme tempem, které bylo inspirováno obědem, konkrétně jeho plazící se částí, vyrazili do Městečka Trnávka, kde nás již čekaly lékárníkovy babičky, u kterých máme zajištěno ubytování po zbytek výpravy. K večeři jsme si opekli špekáčky na vlastnoručně zhotoveném ohništi a prutech vyrobených též svépomocí.
Zbytek dne jsme strávili v restauraci Marta, která právě dnes slavila svátek. Proto zde vyhrávala hudba a to tak, že velmi dobře. Zapojili jsme se rovněž do zpěvu, kromě náčelníka, jemuž do zpěvu nebylo. Po celou dobu jsme hráli prší a podařilo se nám dokonce ovlivnit počasí. Pak jsme ale dali hloupě přednost sedmě před zelenou loukou, čehož budeme zítra jistě litovat. Když jsme se vraceli domů, měli jsme naštěstí otevříno, a tak jsme bez dalších komplikací upadli do hlubokého spánku.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km: 51,5
Max. rychlost: 44,5 (psi - pěkné 3. místo)
Zajímavosti:
1. Beran - slimáčí vrah.
2. Tonda má rád giganti.
3. Úspěšně vybudovaná a neustále přiživovaná grogová závislost nabývá obrovských rozměrů, lékárník je doslova grog před propastí.
4. Tonda se nám opět ztřískal, tentokrát však se sekyrou v ruce a výsledkem se staly kvalitní třísky pro táborák.
5. Poloha foťáku zavěšeného na šňůře byla labilní a debilní, takže se foto na samospoušť nepodařilo vytvořit.
Nedojeli: profesor McDonald, slimák
Trasa: Leština - Mohelnice - Loštiny - Bouzov - Vranová Lhota - Městečko Trnávka


Kapitola šestá - Bouzov podruhé

Abychom stihli autobus, který dostal vinou počasí přednost před tradičním dopravním prostředkem naší výpravy, bylo třeba si přivstat, ale nám to nečinilo pražádné potíže a už o půl dvanácté jsme zasedli ke společné snídani. Autobusem jsme se ovšem dostali jen do obce Bouzov - Doly, takže, jak je z názvu patrno, závěrečné 2 km, které nás od hradu dělily, měly stoupající tendenci. V kopci jsem měl příležitost předvést několik kousků přízemní akrobacie na čerstvém bahně. Na hradě jsme měli opět štěstí na průvodkyni, tentokrát Haničku. Bylo vidět, že je skutečnou profesionálkou, neboť ve mně zkušeným okem rozpoznala pedagoga a jako svého kolegu mě přizvala k sobě na výsluní, víte Hanička, ona je takové naše sluníčko. Jedinou slabinou celé prohlídky, zato však pořádnou, bylo představení historických šermířů. Jejich humor nenalezl u nikoho z přihlížejících příznivou odezvu a oni toho nedbajíce, nestyděli se dokonce žádat odměnu, byť dobrovolnou. Spíše e soucitu jsme je nebožáky obdarovali a po skončení prohlídky jsme vyrazili na pěší cestu zpět. Vydrželi jsme tak třetinu cesty, do Vranové Lhoty. Odtud už pokračoval pouze náčelník, my ostatní jsme po odpočinku v hospodě dali přednost opět autobusové dopravě. V cíli jsme tak náčelníka předstihli a začali připravovat materiál na večerní rožnění.
Úkoly byly rovnoměrně rozloženy na menší část výpravy, a sice lékárníka s poručíkem Beranem. Většina si mezitím družně povídala o právech menšin, přičemž se však debata vždy stáčela k povinnostem menšin. Výsledek ale stál za to, od grilu byly přinášeny kvalitní produkty masného průmyslu, z hospody zase litry piva. Pivo však pil pouze Tonda, takže nakonec zbyla v lednici konvice s kozou, což je, jak jsme byli poučeni, zvětralé pivo. Snaha zjistit odjezd vlaku do Olomouce, kam jsme chtěli zítra jet v případě špatného počasí, přišla vniveč, přestože jsme měli v záloze plán B, tedy použít vymoženosti mobilního telefonu. Ten však ztroskotal stejně jako pán A spočívající ve vyhledání nádraží a rozluštění jízdního řádu. Cestou z nádraží se nám ještě podařilo vyfotografovat psa, jak hladí ježka, obešlo se to bez zranění, ježek se stáhl do defenzívy a Tondovi se podařilo získat jako vítěznou trofej pouze pár blech.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km: 0
Max. rychlost: všichni jsme byli maximálně rychlí
Zajímavosti:
1. Dnešní datum je 30. 7. a ne 30. 8., což lékárníka nepřekvapilo, jelikož neustále předbíhá dobu.
2. náčelník učil psa (nikoliv Tondu) zpívat.
Nedojeli: profesor McDonald, ponožky na spaní (lékárník)
Trasa: stodola - stodola


Kapitola sedmá - Hovno

Dnešní den jsme zasvětili kultuře a oddechu v Moravské Třebové. Na zdejší náměstí jsme přijeli již dopoledne a hned vybalili tenisáček. Lékárníkovi se dařilo držet míč pěkně při zemi a její hra hlavou přilákala dokonce jediného diváka. Další divák se objevil, až když jsme hráli nohejbal, ale byl to velice dotěrný divák, prostě takový milý malý frocek a nechtěl nám vrátit míč. Když jsme mu ho nenásilně odebrali, začal řvát a vyprovokoval tak jednu důchodkyni k tomu, aby začala organizovat trestnou výpravu na naši výpravu. Kolmo jsme jim však unikli a ukryli se do hospody. Po jídle jsme se vrátili na náměstí a pokračovali v nohejbale, ale po chvíli jsme se odebrali do parku vyzkoušet si zcela nový sport - baseball. Naše hra, přes malou zkušenost, nebyla vůbec špatná, strike out střídal strike out. Poručík Beran ovšem projevil mimořádné nadání, jeho odpaly - to byla pocta Joe di Maggiovi.
Dobře odpočatí jsme šli do kina na oscarový snímek Americká krása, žádný snímek jsme si však neodnesli, jelikož v sále se nesmělo fotografovat. Při filmu samotném si přišla na své zejména lékárník, a tím pádem i valná většina publika. Zatímco u lékárníka je někdy těžké rozeznat, čemu se vlastně směje, v případě obecenstva bylo naprosto jasné komu.
Po skončení promítání jsme při zapadajícím slunci, narůstající zimě, slušným tempem, ač pod vedením lékárníka, dojeli zpět do Trnávky. Spát se nám ještě nechtělo, a tak jsme ještě zašli do hospody, kde jsme si opravdu dobře zahráli karty. Zvlášť závěrečné hovno stálo za to, i když nezasvěcenci by se mohlo zdát, že hrajeme zábradlí. Dařilo se zejména poručíku Beranovi a mně, čímž jsme snad doufám všem jasně ukázali, že hovno umíme.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km: 20
Max. rychlost: 68,0 (poručík Beran)
Zajímavosti:
1. Papírové prkýnko v hospodě v M.Třebové okouzlilo lékárníka.
2. Ráno jsme navštívili zříceninu Cimburk, kde psi lezli po stěnách a nevěděli pak, jak dolů a poblíž pobíhala jakási oddílová vedoucí zajímavých parametrů Monika.
3. Přišel - viděl - Litovel
Nedojeli: profesor McDonald
Přejeli: psi
Trasa: Městečko Trnávka - Moravská Třebová - Městečko Trnávka


Kapitola osmá - Trpík a Skuhrov, mé obce nejmilejší

Na ráno si pro nás náčelník připravil vrcholný kousek svých iluzionistických vystoupení, při nichž vždy nechá nějaký předmět zmizet, aby ho posléze objevil, a nechal zmizet sám sebe. Kdy se objeví není jisté, ale jistě se brzy ozve. Jelikož náčelník zmizel beze stopy, museli jsme se do České Třebové vydat vlastní cestou, která nám ale ubíhala docela dobře. Za zaznamenání stojí pouze odpočinek v obci Trpík, nejmenší v okrese Ústí nad Orlicí, jak nám velice ochotně sdělil, mezi tisícem dalších ohromě zajímavých informací, jeden ortodoxní monologista z České Třebové, který si nás zřejmě oblíbil. Když mu došel dech, pokračovali jsme do Třebové podle jeho rad a také při výběru hospody jsme dali na jeho slova. Když jsme odtud odcházeli, namířili jsme si to rovnou, nebo spíš strmou, do další hospody. Do Skuhrova jsme opravdu potkávali jednu vrstevnici za druhou. Snad také proto,že jsme chtěli být blíže ke hvězdám, pod kterými jsme měli v úmyslu usínat. Večer, trávený převážně s kartami v ruce a různými nápoji na stole, případně na zemi, utekl rychle a v parčíku na návsi jsme nalezli místo k dnes už poslednímu odpočinku.

STATISTIKA Z 8. DNE
Počet km: 51
Max. rychlost: 47,0 (lékárník)
Zajímavosti:
1. Tein dělá divy - další z lékárníkových odvážných experimentů na vlastním těle.
2. Vzpomínky na Trpík:
1. Ženský neuměj vařit 2. Douda, to je pane šéfkuchař 3. Kachna, bramborovej knedlík a červený zelí - to když zvládneš, tak jseš kuchař. 4. Honza Trpík z Klášterce nad Ohří - to je jméno
Nedojeli: profesor McDonald, náčelník
Trasa: Městečko Trnávka - Staré Město - Trpík - Česká Třebová - Skuhrov


Kapitola devátá - Philiš u Phila

Poslední den nás přivítal již o půl osmé ráno a ve stejném počtu jako včera a to i přes to, že lékárník s poručíkem Beranem měli ve svých snech katastrofické vidiny. Mně se sice nezdálo nic, ale stejně se po nákupu tisku prokázalo, že jsem jediným pravým vizionářem, protože jsem v noci viděl padat meteorit. V novinách to sice trochu zkomolili, napsali, že to nebylo v noci, ale odpoledne a že to nebyl meteorit, ale letadlo, jenže na mě si nepřijdou. Na nádraží v České Třebové jsme byli cobydup. Než jsme vyjeli do Karlových Varů, stihli jsme ještě nabrat kalorie a vlak 15 minut zpoždění. V kupé jsme bohužel nebyli sami, a tak nám nezbývalo nic jiného než použít sílu našich přírodních deodorantů a od Prahy už bylo kupé naše. Rychlík Vsacan pádil na České dráhy nevídaným způsobem, takže jsme si do K.Varů ani nestihli zahrát karty, ale některým z nás to stejně nevadilo, protože jsem ve dvojici s lékárníkem v sedmě takřka k neporažení. V pozdních odpoledních hodinách jsme se vyvlačili na horním nádraží a mohli vzápětí s údivem,který nebyl na místě, seznat, že náčelník jako vždy našel, co ztratil, tentokrát tedy sám sebe. Závěr, jak se již stalo tradicí, probíhal U Radnice za oficiálního dohledu Phila. 2. 8. 2000 tedy končí nejen tato devátá kapitola, ale též třetí kapitola našich pravidelných letních výprav.

STATISTIKA Z 9. DNE
Počet km: 7,5
Max. rychlost: 64,0 (poručík Beran)
Zajímavosti:
1. Lékárník ze Skuhrova neskuhrala a výjimečně ani nešlapala.
2. Obavy z toho, že Phila už nikdy neuvidíme, rozptýlil výše zmíněný borec již při překročení prahu vinárny U Radnice.
3. Cikánka s dítětem si u nás v kupé chtěla zapálit, tak jsme ji odpálili.
4. Beran si k svačině koupil výborný lovecký plesnivý salám.
Nedojeli: profesor McDonald
Trasa: Skuhrov - Česká Třebová - Karlovy Vary (vinárna U Radnice + Phil)

 


 

Galerie