horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2001 - Brněnsko, vinařské oblasti

Email Tisk PDF

ÚVOD

Každým rokem nabývají naše letní cyklistické výpravy na prestiži a věhlasu. Není proto divu, že, před již čtvrtým ročníkem, se celá řada oblastí i měst pokoušela získat pro sebe pořadatelství tohoto významného kulturně-sportovního podniku. Po pečlivém výběru, tvrdém boji, dvojím hlasování a hlavně na poslední chvíli připadla čest a odlesk naší slávy jižní Moravě - právem označované jako oblast oblastí (namátkou vyberme a ochutnejme Velkopavlovickou, Hodonínskou, Znojemskou, Valtickou a pokud nás nebude bolet hlava tak i další). Mezinárodní rozměr našemu putování by měla dodat plánovaná návštěva Rakouska, pokud ji ovšem neohrozí plánované spuštění Temelína. Tak jako tak, 7. 8. 2001 byl označen jako den D, byť ne ve všech kalendářích, což je ovšem dostatečně zdokumentováno v soutěži o puntíkový dres, takže se na tomto místě nebudu o lajdáckosti a nezodpovědnosti poručíka Berana šířeji rozepisovat.


Kapitola první - Morava podruhé, Vsacan potřetí, v Brně po čtvrté

Naše počínání v prvních dnech výprav zavání možná lehkým stereotypem, jelikož naše první kroky vedou většinou na nádraží a konkrétně rychlík Vsacan by měl být v nejbližší době přejmenován, aby lépe symbolizoval účel, za kterým je námi tak hojně využíván. Trochu oživení se do těchto zaběhaných kolejí podařilo vnést pouze cyklistické lahvi zapomenuté vedle nich na peróně. S vydatnou podporou všímavé a inteligentní paní průvodčí, která viděla vše, ale nenapadlo ji nic, jsem se tedy se svou lahví viděl zřejmě naposledy. Můj chvilkový splín byl však zakrátko rozptýlen jinou lahví, která se vzápětí objevila na scéně zásluhou Tondy, jenž spolu s náčelníkem a se mnou tvořil osazenstvo kupé až do Prahy. Červené víno, které bylo obsahem lahve, s námi ovšem nevydrželo ani do Chomutova, následkem čehož jsme my vydrželi spát až do Kralup. V Praze, jak již bylo zmíněno, jsme získali dva spolucestující a ztratili místa u oken. Do přestupu v Č. Třebové jsme získali ještě 20 minut zpoždění a přišli o možnost projet se do Brna spěšným vlakem. Osobáček nás po úmorném dni krátce po čtvrté hodině dovezl do jihomoravské metropole, kde již nás v základním táboře čekal lékárník, večeře a hlavně Livingstone, jenž nám dělal společnost až do pozdních nočních zrcadlových hodin spolu s červeným vínem a sametovým pivem.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km: 6
Max. rychlost: 29,5 (psi)
Zajímavosti:
1. Lékárník zmákla 6 velvetů.
Nedojeli: profesor McDonald, poručík Beran, cykloflaška
Trasa: K. Vary - Č. Třebová - Brno - Mezírka - lékárna


Kapitola druhá - Zklamání z Olomouce

Než jsme se vydali dále na jih, dali jsme ještě příležitost Olomouci okouzlit nás svou tradovanou krásou a starobylostí. Stále pouze ve třech (náčelník, učitel, psi) jsme zhlédli zejména tu část města, která pamatuje ještě krále Klacka a na které jsme mohli obdivovat jedině výkony právě tam pracujících restaurátorů. Vůbec Olomouc nás zklamala malou prezentací svých kvalit. Chybějící orientační tabule s informací kde najít pizzerii, ve městě zřejmě ojedinělý podnik, jsme nahradili dotazem u velice ochotných ale nepříliš znalých domorodců, výsledkem čehož bylo zklamání nad kvalitou oběda. Po zjištění, že jsme propásli knedlíkový týden, který právě probíhal v další z neinzerovaných restaurací, proniklo rozhořčení i do našich jinak většinou příjemných tváří. Záhy jsme tak začali na Olomouc nahlížet lehce nevraživým pohledem, na rty se nám drala dokonce buřičská rýmovačka začínající slovy Haná, Haná a končící přesně tam, kde všechno jednou končí. Tento dobře známý pokřik z fotbalových stadiónů jsme ale nakonec vzhledem k přesile domácích nepoužili a takticky jsme přešli ke skandování, jež mělo povzbudit hráče Panathinaikosu, kteří měli co do činění s fotbalisty Slavie - sešívaní se přeci jen v Olomouci netěší velké přízni. Jak se ukázalo později, Řekové dokázali přetavit naši podporu ve vítězství. Naším olomouckým vítězstvím se dá nazvat pouze nalezení parkoviště poblíž vojenské nemocnice, na kterém jsme si zahráli vynikající báčko. Na nádraží dostal přednost Šohaj před Pradědem, ale přesto jsme do Brna přijeli s minimálním zpožděním.
A tam už jsme mohli přivítat první posilu v našich řadách. Vzhledem k tomu, že neúčast profesora McDonalda se stává notorickou, bylo třeba se poohlédnout po nové krvi, kterou by pohánělo naše srdce, a tak jsme uvedli Martu do funkce asistenta lékárníka. Této naší malé pojízdné lékárně jsme přidali na důležitosti přidělením nejrůznějších povinností a jednoho hlasu pro hlasování, který byl mezi členy lékárny spravedlivě rozdělen, takže rovnoprávnost byla zachována. Večer jsme všechna tato rozhodnutí stvrdili v hospodě alkoholem a v lékárně pak definitivně chlebem s rajčetem servírovaným, jak je u nás zvykem, na dobrou noc.

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: 0
Max. rychlost: 15,0 (lékárník)
Zajímavosti:
1. V Olomouci jsme nenarazili na tvarůžky! Šlendrián!
2. Náčelník si zakoupením vynikající pomazánky vyřešil problém, jenž ho sužoval nepříjemnými pocity v místech, kam se velice dobře dostává sedadlo jeho kola.
Nedojeli: profesor McDonald, poručík Beran
Trasa: Brno hl.n. - Olomouc hl.n. - Brno hl.n.


Kapitola třetí - Na přehradě, na hradě a na zahradě

Přišel den, kdy náčelník určil sever na dlouhé dny naposledy. Ale brněnská přehrada ležela ještě v tomto osvědčeném směru. Na parník se nás nalodilo už konečně šest, když jsme si předtím vyzvedli na nádraží zbloudilou ovečku - Berana. Lodivod nás bezpečně dokormidloval až pod hrad Veveří, kde nám bylo řečeno, že je zavřeno. Pružně jsme zareagovali a zaměnili Veveří za Veverskou Bitýšku, kde jsme se zásobili uzenářskými produkty za účelem opékání na zahradě, kterou na dnešní večer zajistila lékárník včetně ohně, roštu, známých a soukromého hřiště. Ještě předtím byl však náčelník při jednom z velmi náročných sjezdů nucen čelit čelnímu nárazu se včelou. Než si ji náčelník stačil prohlédnout, už na jedno oko neviděl. Žihadlo se narozdíl od včely podařilo lékárníkovi zachránit, ale pro případnou transplantaci se bohužel nenašel vhodný příjemce. Náčelníkovu pozici tento lehký handicap nemohl ohrozit, jelikož jsme se přidrželi přísloví - mezi slepými i jednooký králem. Na zahradě na přehradě následoval již předeslaný nohejbal, oheň - a nakonec, jak už to bývá, voda, která se na nás snesla neočekávaně s nebes. Pod přístřeškem a na uhlí jsme noc jakžtakž přežili. Na klidný spánek výpravy dohlížela i černá kočka, která se svou přítomností postarala o rozptýlení pro ty, kteří nemohli spát.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km: 33
Max. rychlost: 61,0 (psi)
Zajímavosti:
1. Konkurs na opékání opékáčka pro náčelníka vyhrála s velkou převahou jeho jediná účastnice - lékárník.
2. Utopená ryba nazeleno na přehradě.
3. V restauraci V Podhradí - ještě v Brně - nabízeli koprovku, kterou neměli.
4. Na parníku nás pěkně natáhli, za psy jsme platili dvakrát.
Nedojeli: profesor McDonald, klobouček (náčelník)
Trasa: Brno - Veveří - Veverská Bitýška - zahrada


Kapitola čtvrtá - Chceme být milionářem

Dopoledne jsme strávili vymotáváním se z brněnských ulic, k čemuž jsme využívali široké spektrum komunikací od cyklistických stezek přes normální silnice až k tramvajovým kolejím a trolejbusovým trolejím. Nabloudili jsme při tom asi jenom 3 km, což nám alespoň pomohlo zvýšit průměr po předchozích etapách hýřících více promilemi než kilometry. Při hledání hospody určené k zaplnění žaludků byla zvolena ta šlapanická. Filé s bramborem bylo objednáno jednohlasně, pozřeno většinou, ovšem část byla vrácena kuchaři k přepracování. Pokračovali jsme dále a zastavili se na trase u Mohyly míru připomínající prosincovou bitvu francouzských, rakouských a ruských vojsk v listopadu 1805. Následoval sjezd a dešťová zastávka v Těšanech, dějišti to legendárního dramatu bratří Mrštíků. V restauraci Maryša bylo, až na starýho Vávru, celkem živo, ale přesto jsme si dali raději čaj. Na cestu do Klobouk jsme se vyptali v jednom obchodě a přes hory a doly jsme zamířili k místu, kde náčelník svou iniciativou zajistil u známých nocleh a pobyt vůbec jako v pohádce. V Kloboukách jsme ovšem začali soutěží. Nejprve jsme při hledání našeho cíle zvolili nápovědu padesát na padesát, která nás ovšem neujistila o správnosti našich předpokladů. Nápověda od publika byla také nedostačující, ale pan Volek na telefonu a paní Volková v autě nás správně nasměrovali a zakrátko už jsme mohli vidět, jaké je to být milionářem. Perfektní zázemí se sprchou, vinným sklípkem, hospodou, bazénem, panákem, televizí a postelí přesně v tomto pořadí v nás zanechalo hluboký dojem. Ve sklípku dominoval vlašský ryzlink, v hospodě douzenky a pivo Černá hora, v bazénu zase Tonda demonstroval skoky od vody pod krycím názvem krok do tmy, panáky reprezentovala whiska s koňakem a televize nás všechny uspala.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km: 55
Max. rychlost: 54,0 (asistent lékárníka)
Zajímavosti:
1. Citát pana Volka: "Když máš, tak dáváš."
2. Rozšmelcovanej zajíc - zřejmě se zaběhl z Klobouk(u).
3. Nová slofíčka: u škole musíte důle, kašni
Nedojeli: profesor McDonald
Neodjeli: vrchní díl lékárníkových plavek
Trasa: Brno - Slatina - Šlapanice - Mohyla míru - Těšany - Klobóky u Brna


Kapitola pátá - Portugalské Pavlovice

Nový den pokračoval na úrovni toho předchozího, což bylo konkrétně představováno hodem Honzy Železného (90,76) a hody nad stolem prostřeným paní Volkovou. V Kloboukách jsme se tedy rozhodli ještě chvilku vydržet. Návštěva větrného mlýna, jehož lopatky už hezkou řádku let vítr neroztočil, předcházela jízdě na řetízkáči, který nám otáčivý pohyb dokonale nasimuloval. Před odjezdem jsme se ještě na hodinku ponořili do nejpopulárnější míčové hry, při které, až na ostré srážky obou brankářek, nedošlo k žádné vážnější újmě na zdraví a po konzultaci další trasy s panem Volkem jsme dali kopcům vale a valíce se úvaly velebili tuto vynikající volbu. Cestou do Velkých Pavlovic jsme ještě stavěli a jedli v Kobylí. V Pavlovicích bylo třeba najít vhodnou hospodu k posezení, protože, jak nám bylo řečeno v jedné ze zamítnutých, víno má každý doma. Přece jsme nakonec uspěli a utopili svou žízeň v Modrém portugalu. Zatímco nám jazyk zvolna těžknul, zahájili jsme protiofenzívu a pustili se do jeho procvičování při partičce scrabble.V kombinaci s vínem vznikaly zajímavé příklady lidové slovesné tvořivosti, z nichž ovšem většina asi nedojde širšího uplatnění. Na zbytek večera nás ale vzápětí uchvátil juke-box, se kterým jsme si výborně zanotovali, pokud ovšem text písně oslovil naši paměť. V opačném případě jsme nazkoušeli několik instrumentálních skladeb, což bylo možné pouze v případě prázdných sklenek a o to jsme se snažili ze všech sil. Odcházeli jsme ve chvíli, kdy vyšly už i ty úplně poslední hvězdy, pod které jsme umístili naše spacáky. Jasná noční obloha byla ještě nucena unést zasvěcenou debatu dvou astronomických laiků sršících nejrůznějšími hvězdnými nápady. Možná se nám s lékárníkem dokonce podařilo posunout mléčnou dráhu do úplně jiné dimenze, ovšem pouze v teoretické rovině.
Ale než kohout třikrát zakokrhal, nebylo už nikoho, kdo by v naší průkopnické práci pokračoval.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km: 23
Max. rychlost: 52,5 (náčelník vlekoucí za sebou psy stejnou rychlostí)
Zajímavosti:
1. Mikrofon v hospodě v Pavlovicích nám místní zřejmě oblíbený zpěvák nepůjčil vůbec do ruky, tak jsme se museli prezentovat pouze jako doprovodný orchestr.
2. V Kobylí bylo možné spatřit člověka, který byl podle vlastních slov psychicky úplně v prdeli.
3. Spíkr u řetízkáče nám nabídl nejvýhodnější tarif - bliju hodně, takže jsme se točili dobrých 60 sekund zadarmo.
4. Lékárník svým bystrým zrakem dokázala na noční obloze najít 384 000 km vzdálenou lampu.
Nedojeli: profesor McDonald
Trasa: Klobouky - Kobylí - Velké Pavlovice


Kapitola šestá - Sedm

Po sobotní večeři jsme k nedělní snídani hodlali využít služeb stejné restaurace. Byli jsme však nuceni vzít zavděk až obědem, jelikož vrchní s kuchařem si zřejmě rádi přispí. Den byl velice parný, a tak se jako další cíl nabízela a byla vybrána Lednice. A opravdu. Nadšení, které v nás bylo vyvoláno nejrůznějšími doporučními, značně ochladlo. Ne snad že by dominanty a zahrady Lednicko-valtického areálu nestály za zhlédnutí. Zámek ani minaret samosebou nenesou vinu na selhávajícím sektoru služeb, zejména na jeho personálním obsazení. Oblast, která jistě právem patří ke světovému kulturnímu dědictví, si ale jistě nezaslouží být reprezentována zaměstnanci druhé třetí sorty. Z výkladu průvodkyně zámkem jsme si neodnesli prakticky nic, protože z jejího monotónního projevu bylo velice těžké vydolovat interpunkční znaménka. Z návštěvy minaretu jsme získali alespoň informaci o počtu schodů (302), výšce (60 m) a bolavé nohy. Za to ale mohlo naše striktní dodržování vnitřního řádu areálu, v čemž jsme ovšem zůstali osamoceni, neboť všichni ostatní se po parcích pohybovali na kolech, kašlajíce tak na nějaká interní nařízení. Večer jsme dorazili do obce Bulhary, kde byla nabídnuta lékárníkovi jedním ze zdejších bossů večeře, přesto však večeřela kolektivně s námi v místní hospodě. Po jídle jsme se u stolu pustili do nácviku další z celé řady zajímavých her, které náčelní sype z rukávu, kdykoliv pocítí, že nálada vázne. Tentokrát šlo o matematicko-lingvistickou zábavnou soutěžní hru, při které je obor přirozených čísel doplněn o tzv. bum-čísla. Výsledky nebyly napoprvé špatné, ale je zřejmé, že bude třeba více trénovat, abychom dosáhli náčelníkem tradičně požadované dokonalosti.
Při hledání noclehu jsme otevřeli první nezamčenou branku u prvního domu, kde jsme předpokládali nepřítomnost majitele řídíce se heslem - drzé čelo širší poplužního dvora. V tomto případě šlo opravdu o celkem úzký dvorek, který ovšem pro naše skromné požadavky naprosto postačoval. Usínání nám zpestřil ohňostroj v podání padajících hvězd, jichž bylo požehnaně.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km: 25
Max. rychlost: 46,5 (psi)
Zajímavosti:
1. V Rakvicích překonal poručík Beran hranici 4000 ujetých kilometrů.
2. Poručík Beran se s láskou přivítal s městem (Lednice), kde se odstartovala jeho dráha vrcholící udělením titulu poručík biologie.
3. BIG UN'S v lednickém parku získala startovní č. 1
Nedojeli: profesor McDonald
Trasa: V. Pavlovice - Rakvice - Lednice - Bulhary


Kapitola sedmá - Tradiční červená

V 5.30 ráno už vstupovala trojice nedospalců do prodejny potravin. S náčelníkem a psy jsme se postarali o zápis do naší knihy rekordů, jelikož Guinesse bojkotujem. Mezitím přes ležení naší výpravy ohleduplně a po špičkách prošla zřejmě obyvatelka podle nás neobývané budovy, na jejíž zahradě jsme nocovali. Přestože se pohybovala tiše jako myška, byla spatřena lékárníkem, ale i tak se dá říct, že nás po dobu naší přítomnosti nikterak nevyrušovala. Po snídani jsme zamířili k vodě. Novomlýnská vodní nádrž nám připadala příliš veliká a zelená, a tak dostalo přednost úhledné koupaliště v Hustopečích. Sluníčko tam teda peklo fakt dost hustě a zanechalo na nás své charakteristické stopy, i v této kategorii vedl náčelník.
Na odpoledne jsme si vytyčili ten nejvyšší cíl - Dívčí hrad na Děvíně. Strmá stezka vedoucí na vrchol nám odebrala mnoho sil a náčelníkovi navíc veškeré jeho sympatie k taškám na kolo, které mu jízdu vzhůru prostě nedovolily, byť se při tom stavěl na hlavu. Pohled shora do údolí nám však vynaloženou námahu vynahradil. Pohled na hodinky nás pak upozornil na nutnost pokračovat v cestě, abychom se v Mikulově poohlédli po odpovídajícím zázemí na dnešní večer. Motorest Mikulov a jeho personál nás nechali půlhodinku posedět v pěkném prostředí, za což jim touto cestou děkujeme, nicméně příště to zkusíme radši někde jinde. Najíst nám dali až v restauraci v centru města, ve které jsme, až na klimatizaci, nalezli vše, co jsme potřebovali. Ubytování jsme sehnali také za velice výhodných podmínek ala Přemek Podlaha blízko místního kostelíku. Spali jsme sice na jednom patře s mravenci, kteří nebyli zrovna moc přizpůsobiví, ale naše tolerance a hlavně únava neznala mezí, a tak jsme za velmi vlahé noci brzy usnuli.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km: 50
Max. rychlost: 56,0 (as.lék.)
Zajímavosti:
1. BIG BIG BIG UN'S No 2 na koupališti v Hustopečích.
2. Ráno se z Beranova spacáku valil mohutný dým, naštěstí nedošlo k materiálním ztrátám, slunce ještě nemělo tu správnou sílu.
3. Čtyřiasedmdesátiletému oslavenci jsme na Děvíně k narozeninám zazpívali.
Nedojeli: profesor McDonald (ale zavolal - trapně)
Trasa: Bulhary - Šakvice - Hustopeče - Protivín - Dolní Věstonice - Pavlov - Mikulov


Kapitola osmá - Dvě Mumie (II)

Ráno nás čekala cesta do poslední plánované vinařské oblasti. Na zámku ve Valticích jsme se v této souvislosti zúčastnili výstavy archivních vín. Jinak jsme ale spíše soustředili síly k odpolednímu agitačnímu výletu do námi jinak nenáviděných Rakous. Přes tyto naše antipatie jsme však považovali za potřebné pozvednout jak jejich obzory tak i hospodářské poměry. Spálená země, kterou jsme nalezli kousek za hranicemi, podávala výmluvnou výpověď o tom, jak těžce se tu žije. Ostatní krajina sice působila vzhledně, ale my jsme v tom zcela správně odhalili pokus o imitaci naší české hezké krajiny, kterou za trudných dní Rakušané, zřejmě vybaveni velmi dobrou optickou technikou, pozorují. Přesto naše propagace směřovala zejména k získání obyvatelstva ve prospěch v Rakousku skomírajícího jaderného programu. Pro tento účel jsme si připravili velice údernou píseň, se kterou jsme projeli 3 příhraniční obce. Doufejme, že takto námi zažehnutá pochodeň poznání dorazí již zanedlouho do nedaleké Vídně a ozáří tak celé Rakousko, stejně jako by to dokázala i naše temelínská elektrárna. Česká republika nás přivítala Břeclaví a krádež náčelníkových brýlí nás ujistila o tom, že jsme skutečně doma. Hlavním programem pro dnešní večer byla návštěva filmu Mumie se vrací v břeclavském kině. Ještě před představením jsme stihli dát báčko a odehnat dotírající osobu s možná zajímavým životním příběhem, ale s odpuzujícím zjevem, který až příliš okatě připomínal reklamu na blížící se americký snímek. A skutečně, podobných zjevení bylo vidět během dvou hodin nepočítaně. Nesporně akční podívaná vyvolala u výpravy tradičně rozporuplné reakce, naopak v relativní shodě, psi nepočítajíce, jsme se rozhodli ukončit cyklistickou část expedice a své velocipédy jsme odeslali vlakem domů. Sebe jsme odeslali vlakem do Brna, kde se tímto celý kruh ujetých kilometrů uzavřel.

STATISTIKA Z 8. DNE
Počet km: 42
Max. rychlost: 52,5 (psi)
Zajímavosti:
1. Temelín song:
Ó Temelín, ó Temelín
wir lassen Atom krachen.
Du Österreich, du Österreich
du kannst dagegen gar nichts machen.
2. Krev na nádraží v Břeclavi byla snad všude.
3. Skalp motorového vozidla N843-A09 (traktůrek) v Rakousích.
4. Berana málem strhla srna.
Nedojeli: profesor McDonald, rukavice, roztok, nabíječka, brýle-cyklo (vše náčelníkovo)
Trasa: Mikulov - Valtice - Schrattenberg - Katzelsdorf - Reintal - Břeclav - Brno


Kapitola devátá - S ódou na Brno

Závěrečný odpočinkový den v Brně jsme strávili pod vlivem slunce, dobrého jídla a alkoholu. Po vydatném spánku jsme se vydali na nákup. Kromě běžných surovin jsme zkoušeli sehnat i různé části výstroje, která byla během naší výpravy postupně decimována působením potu, prachu a zlodějů. Mně se však v obchodě příliš nedařilo, neboť pro tamní prodavačku vyla její neznalost firmy Schmutzkiller natolik zahanbující, že na nákup trička či čehokoliv jiného nebylo ani pomyšlení. S náčelníkem jsme rovněž neuspěli při shánění točené pistáciové zmrzliny, za což nám byl odměnou černý puntík, jenž jsme si sami navrhli za své dílčí selhání. V podvečer jsme ještě stihli u televizoru zavzpomínat s Ferencem Puskásem na staré dobré maďarské housle. A po výborné večeři už naše kroky vedly za vínem. Jak jinak zakončit tento ročník, než nějakým dobrým ročníkem bílého. Od Veltlínu přes Sauvignon, Rýnský ryzlink až k Vlašskému, od ročníku 1998 do ročníku 1999 a od Mikulova k Velkým Pavlovicím do nás teklo víno se stoupající kvalitou. Však jsme se také řádně zapotili a kvůli klimatizaci změnili i prostředí, než jsme všechno zdegustovali. V noci po příchodu do lékárny se opět podával chléb s rajčetem a tím by den mohl vlastně končit, ovšem část výpravy se rozhodla posunout večerku a vyrazit na pivo. Co zmůže takový jeden půllitr, nás trochu překvapilo. Naštěstí díky náčelníkově pohotovosti a foťáku je vše dobře zdokumentováno. Při placení v baru se nezávislému pozorovateli muselo zdát, že poručík Beran chce útratu uhradit svou botou, ovšem její zouvání bylo jen honbou za ztracenou desetikorunou. Přestože jsem ji pomohl nalézt, byl jsem v zinscenovaném procesu obviněn za její ukrývání a na chodníku před barem krátce lynčován. Nakonec bylo sice uznáno, že šlo o justiční omyl, ale žádného odškodnění se mi nedostalo, byť jsem cestou zpět ťukal na tolik oken, zvonil na tolik zvonků, nicméně ani tu pistáciovou jsem nevyzvonil.

STATISTIKA Z 9. DNE
Počet km: 0
Max. rychlost: 0
Zajímavosti:
1. Pšeničné pivo s citrónem v Pegasu.
2. Málem jsme si dali šneci, ale Tonda je lakotnej.
Nedojeli: profesor McDonald
Trasa: Brno (hospoda - lékárna - hospoda - lékárna - hospoda - lékárna)


Kapitola desátá - Telegram

Těžké vstávání - Marta fuč - rychle pryč - zatracená pistáciová, teď! - lékárník fuč - bus - Praha - bus - Vary - uf

STATISTIKA Z 10. DNE
Počet km: 0
Max. rychlost: 0
Zajímavosti:
1. Pistáciová s křížkem po funuse.
Nedojeli: profesor McDonald, lékárník, asistent lékárníka, poručík Beran
Trasa: Brno - Praha - K. Vary d.n.

 


 

Galerie