horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2002 - Oujezd a okolí

Email Tisk PDF

ÚVOD

Uplynulý rok ve znamení oslav životních jubilejí jednotlivých členů výpravy (už nám lásko není 20 let) předznamenal a vrcholil dalšími kulatinami, protože kola 2002 představují již 5. zářez do náčelnické hole (dovoz z Francie), jež se stává, podobně jako klíč sv. Petru, náčelníkovým atributem. Na kanonizaci to sice zatím nestačí, ale volná parafráze Napoleonova výroku - Každý si ve svém autě vozí francouzskou hůl - sedí. Z toho vyplývá, že náčelník letos nebude šlapat do, alébrž na pedály. Je to škoda - Felicia. Další ztrátou pro náš peloton se stal lékárník, který se rozhodl opustit rodnou hroudu a zkusit štěstí za oceánem. Zvolila si Chicago, město dvou Alů - Caponeho a Bundy. Ve kterých stopách půjde, zatím nevíme, jen připomínám, že Caponeho odsoudili za daňové úniky a Bunda byl prodavačem dámských bot. Vzhledem k uvedeným potížím při sestavování výpravy byl náčelník nucen využít skrytých rezerv. A tak se naše řady nestaly prořídlými, neboť byly doplněny o psovoda Míšu (k velké radosti psů - Tondy i Frejky) a taky Aki.
27. 7. 2002 se začala točit kola osudu.


Kapitola první - Náčelníkův Quest For Holy Deník (Ještě že ho máme)

Tento den mohl být zapsán do dějin českého písemnictví černým písmem. Jediný exemplář a navíc manuskript zaznamenávající pro příští generace základní životní moudrost včetně kulturně-historicko-politicko-filozofických odkazů a souvislostí, psaný velice srozumitelnou formou příhod kolektivu přátel na letní dovolené na přelomu věků a tisíciletí byl k nenalezení. Naštěstí náčelník rozjel rozsáhlou pátrací akci, na jejímž konci se vykázal tak uspokojivými výsledky, že máte právě v této chvíli možnost se kochat skvosty a klenoty české literatury, která za tisíciletí svého vývoje našla v autorovi těchto řádků svého dovršitele.
S objevem deníku se tedy mohla začít psát úvodní kapitola těchto kol, která letos startovala z města Bečov nad Teplou (s ohledem na soutěž o puntíkový dres a své ambice v ní zde uvádím pouze hypertextový odkaz - viz tedy: kola č. 2, kapitola 1., řádek 11-27). Zde se stal zlatým hřebem na zámku právě vystavený relikviář sv. Maura, který do Bečova přilákal kromě členů výpravy ještě další obdivovatele starožitností a vykopávek (Bára s Lenkou), jež samotný relikviář rozhodně nadchnul, ovšem prohlídka zámku a zejména její prezentace průvodkyní 5. cenové skupiny, což bylo ostatně v příkrém rozporu s výší vstupného, nás všechny dost zklamala. Bylo tedy co napravovat a večerní program v mém rodném domě byl v tomto smyslu trefou do černého. Každý si mohl nechat zahrát tu svoji písničku, ať už na harmoniku, gramofon, rádio či satelit. Stiga-hockey také významně přispěl k rozproudění nálady stejně jako neustálý přísun jídla a pití výborné kvality. Na desátou večerní naplánovaná procházka vyšperkovaná ze sutin minulosti a paměti vyproštěnou společenskou hrou Cukrkávalimonádačajrumbum, do které se nám sice pod rouškou tmy zamíchaly některé prvky z karetní hry švindl, ale přesto nakonec hra měla své poctivé poražené. Na závěr se nám ještě schoval poručík Beran (to víte, je plachý, vychovaly ho srny). Před spaním jsme si ještě poslechli v pořadu Peříčko pohádku pro dospělé Ali-bába a 124 loupežníků a upadli tak do bahna komerční zábavy a následně i do hlubokého spánku.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km: 0 - 28
Max rychlost: 90 (náčelník dle vyhlášky) [110]
Zajímavosti:
1. Perly paní průvodkyně (PPP) - Ferdinand I. umírá v letech 1564. 23. srpna v 1. - 3. století byli umučeni sv. Tadeáš, Mauritius a ten třetí. A když se zpětně podíváte za vás, ... A hlavně uvnitř relikviáře na nic nesahejte. Degrety a segretář.
2. Zahrádka v restauraci u St. maura byla opravdu originální.
Nedojeli: lékárník, náčelníkovy kalhoty a košile
Trasa: (Chodov) - (Vary) - Bečov nad Teplou


Kapitola druhá - Křeč

Ranní rozbřesk odstartoval druhý etapový den za nevalného zájmu výpravy, která vydatným spánkem nabírala síly na velice náročnou a zejména dlouhou trasu, jež měla překlenout vzdálenost mezi Bečovem a Újezdem. Tam se měla jedna z chalup na konci vesnice stát hlavním stanem a zároveň centrem, z něhož se bude vyrážet na fakultativní výlety v oblasti jihozápadních Čech. Tato etapa měla být prubířským kamenem jak pro koně pod kapotou náčelníkova vozu tak pro tři odvážlivce, kteří se rozhodli jet celý úsek na kole - blázni, v takovémto počasí: teplota 32 °C, jasno, ozónová vrstva oslabena o 15% oproti normálu. Poručík Beran, potah Tonda a já jsme však nedali na varování televizních rosniček a po snídani obsahující nepostradatelný chleba s rajčetem jsme vyrazili směrem na Plzeň. Náčelník s Aki, vědomi si své rychlostní převahy a chybějící části vybavení, jeli oklikou přes Karlovy Vary. Tato zajížďka a strhující tempo cyklistů přineslo překvapivého vítěze první části etapy, neboť do plzeňských ulic vjela kola našich bicyklů o dobrou čtvrthodinku před koly náčelnického vozu. V Plzni jsme poobědvali a doplnili některé zásoby a jali se prát se zbývajícími kilometry. V této fázi již dominoval automobil, který nejenže etapu dokončil s přehledem jako první, ale zároveň splnil funkci sběrného vozidla pro případ, že se na trati někomu něco stane. Chytla mě křeč, to už se mi dlouho nestalo. Moje celoroční opomíjení jízdy na kole přineslo své ovoce, bohužel kyselé hrozny. Na 90. km, pouhých 5 km od cíle, mi nohy vypověděly poslušnost, takže jsem byl nucen svěřit svůj velociped do rukou poručíka Berana, který jej bezpečně dopravil do Újezda a pěšky jsem vyrazil vstříc doprovodnému a sběrnému vozu. Na chalupě už bylo ovšem připraveno vše potřebné k patřičné regeneraci sil včetně jídla na tři dni, za což je třeba poděkovat rodině poručíka Berana, jež se uvolila chalupu na týden uvolnit. Zatímco ostatní relaxovali, dovezl náčelník psovoda Míšu a její svěřenkyni Frejku a poručík Beran její kolo z Přeštic. V této sestavě jsme mohli večer zasednout ke stolu a jako tradičně vymezit kompetence a funkce v souvislosti se soutěží o puntíkový dres. Od původního záměru vyhlásit vítěze již první večer jsme museli s náčelníkem prozatím odstoupit, přece jen naše demokracie je ještě příliš křehká, aby unesla prvek přímé volby, ke které ovšem moderní demokracie směřují. Takže pravidla zůstávají beze změn a jméno vítěze bude vyhlášeno až po skončení kol. Nemusím doufám dodávat, že obálka je již zapečetěna. Tedy vzhůru za puntíkovým dresem!

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: 90 - 102
Max. rychlost: 90,0 (náčelník dle vyhlášky) [120]
Zajímavosti: 1. To bejvávaly časy - v hospodě U Řezníka v Plzni byl kdysi za korunu siven (to je ryba) a pívo za 1,70.
2. Vysmátej řidič s lahváčem v ruce tváří v tvář dopravce úsměv neztratil.
Nedojeli: lékárník, krytka na řídítka (učitel)
Trasa: Bečov - Krásné Údolí (Šentál) - Útvina - Bezvěrov - Úněšov - Plzeň - Horní Lukavice - Přeštice - Příchovice - Radkovice - Vitouň (Výtuň) - Horšice - Újezd


Kapitola třetí - Úžeh

V pondělí ráno došlo k politováníhodnému nedorozumění. Aki s náčelníkem si velice svérázně interpretovali význam slova dovolená a dovolili si opustit výpravu. Zůstávající členská základna tedy před sebou měla nelehký úkol uchránit holé životy a neutlouct se nudou; zemřít hlady zatím nebylo možné s ohledem na množství řízků, které se nám nedařilo zdolat. Aktivitu jsme s rozhodli prokázat pěší túrou na Jezevčí skálu a zpět v délce 15 km, což už lze bez nadsázky nazvat téměř dálkovým pochodem. Celou cestu nás slunko poctívalo svou přízní, čemuž nejlépe čelil černý pes Frejka využiv každou vhodnou i nevhodnou vodní či bahenní hladinu k osvěžení. Stejný živel zvolila za úkryt i hejna ryb, jež tak dávaly slovu rybník původní, dnes už místy polozapomenutý, význam. Kopcovitý lesní úsek nás přivedl ke zjištění, že přece jen rostou a také k Jezevčí skále. Na jejím vrcholu jsme se bohužel setkali s frapantním příkladem bezohledného chování člověka vůči přírodě. Kdyby mohla šlupka od banánu mluvit, vyprávěla by nám zřejmě bolestný a srdcervoucí příběh o setkání banánu s neodborným zacházením při jeho loupání, které pro tento ovocný druh představuje traumatizující zážitek. Rozpálení od sluníčka a zlostí nad tímto barbarstvím bylo pravděpodobně posledním hřebíčkem do rakve Beranova imunitního systému, což ostatně potvrdil sám poručík, když na otázku kolikrát mu je odpověděl, že ne zrovna dvakrát. Přesto statečně dokončil pouť s námi vědom si toho, že sběrné vozidlo by dnes očekával marně. V cíli pochodu ho tak čekal místo diplomu acylpyrin. který si laicky naordinoval nemaje možnost využít odborné lékárnické rady ani pomoci. My ostatní čerpajíce ze seriálu Nemocnice na kraji města jsme Berana diagnostikovali jako jasný úžeh a zahrnuli ho celou řadou protichůdných doporučení, z nichž akceptoval jediné a odešel si tedy lehnout. Se psovodem a psy jsme tak večerní program absolvovali v oslabení, ale i v této herní situaci jsme si s pivem i vínem hladce poradili.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km: 15 (pěšky)
Max. rychlost: 30,0 cca (Frejka)
Zajímavosti: 1. Slepice, kterou Frejka připravila o peří a možná i o vejce.
2. Frejka nepohrdla ani koupelí v tom největším sajrajtu naplaveném u břehu rybníka..
Nedojeli: lékárník, zdraví (Beran)
Trasa: Újezd - Kbelnice - Letiny - Jezevčí skála - a zpět


Kapitola čtvrtá - Trosky (Beran a Roupov)

Do rána se poručíku Beranovi podařilo pokročit v boji s úžehem, ale vykazoval pro změnu všechny příznaky angíny. Na změnu diagnózy zareagoval pružně nasazením léčebné metody, která se vyznačovala tím, že byla úplně stejná jako ta včerejší proti úžehu. Přesto však požádal zbytek výpravy, jež zdravím jen kypěla a chtíce si tento stav udržet plánovala zanechat Berana v karanténě a vyjet si na kole, aby mu zakoupila v Přešticích nějaký ten medikament. Psovod, část psů (dnes padl los na Tondu) a já jsme se tedy co nejrychleji vydali na cestu. Její profil, který jsme den předtím s Tondou pečlivě vybírali v mapě, se vyznačoval uživatelskou přítulností, snadným ovládáním a minimálním nárokem na počet šlápnutí do pedálů, takže jsme si okruh, jehož středem měla být zřícenina gotického hradu Roupov, museli o něco prodloužit, abychom tak našim vytrénovaným nohám poskytli alespoň jakous takous zátěž. Zmíněná zřícenina včetně přilehlého nohejbalového hřiště svým vzhledem odpovídala avizované informaci, že hrad je už po tři století neobydlen a chátrá. Prohlídka proto byla na vlastní nebezpečí, které se ukázalo být značné, neboť psovod i psi si přivodili některá zranění, jež by sice v přítomnosti lékárníka bylo možno označit za bagatelní, ovšem v naší situaci šlo o celkem vážná zranění s prognózou případné trvalé invalidity, neboť podcenění nataženého svalu či drobných oděrek může mít někdy i dalekosáhlé následky. Nám ale nezbylo než zatnout zuby (ty ale bolí psovoda Míšu také) a vyrazit na cestu zpět. V Přešticích jsme ještě nakoupili potřebné zásoby a po odpočinku v nám už známé cukrárně a za slabou půlhodinku se už z našeho návratu mohla radovat jak Frejka tak i poručík Beran. Opravdový gejzír radosti však vytryskl až při návratu náčelníka, který ze svého auta vykouzlil ještě Klusiho s Bůčou, takže se nám večer u stolu podařilo obsadit všechny židle a následně také vypít denní penzum alkoholu, i když pravda půlnoc jsme o něco přetáhli. V půl druhé, zatímco se Klusi vydal hledat na zatažené obloze hvězdy, jsme my ostatní, respektive zbývající, protože kromě náčelníka, Míši a mě všichni už podlehli únavě, zvolili alternativní cestu ke hvězdám a za zavřenými víčky jsme obrátili čočky svých teleskopů do svých vnitřních vesmírů a usnuli jak špalek.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km: 60
Max. rychlost: 63,0 (Tonda)
Zajímavosti: 1. Skalp motorového vozidla PJ 57-68 (traktor s valníkem)
2. Jeli jsme furt skopce (Berana).
3. Středověké nohejbalové hřiště na Roupově.
4. Silnice nám byla příliš úzká, ale nakonec k nehodě nedošlo.
Nedojeli: lékárník, ledvinka - málem (psovod)
Trasa: Újezd - Horšice - Luh - Vlčí - Stropčice - Jíno - Borovy - Vřeskovice - Biřkov - Bolkov - Otěšice - Roupov - Skočice - Lužany - Zálesí - Příchovice - Přeštice - Příchovice - Radkovice - Vitouň (Výtuň) - Horšice - Újezd


Kapitola pátá - Špatný odhad

Zdravotní stav poručíka Berana, respektive informace o něm, si už v deníku našly pevné místo a úvodní zpráva se tedy nemůže týkat ničeho jiného. Ráno Beranovi otrnulo a dokonce furiantsky odmítl návštěvu lékaře, čehož měl v průběhu dne litovat, protože společně s frontálním systémem přišel, zřejmě také od západu, i nový nápor jeho staré choroby. Té jsme ho nechali napospas a ve včerejší sestavě posílené o Klusiho na osiřelém Beranově bicyklu jsme se pustili do udržování tradice, kterou má být, i když to tak v posledních dnech příliš nevypadá, jízda na kole. Hlavním bodem dalšího našeho okruhu v okolí Újezda mělo být město, rybník i zámek Žinkovy. Tam jsme měli domluven sraz s náčelníkem, se kterým jsme si chtěli žinkovskou dominantu prohlédnout. Šanci jsme dostali pouze zvenku, dveře nám zůstali zavřené, současný majitel je buď misantrop anebo nemá rád lidi, narozdíl od obra Koloděje. Do rybníka se nám moc nechtělo, takže jsme se občerstvili pouze v restauraci U Zámku a vydali se na cestu zpět, jelikož jsme chtěli stihnout televizní přímý přenos 2. předkola Ligy mistrů mezi českým vicemistrem a mistrem Gruzie. Tempo a čas odjezdu se nám však nepodařilo odhadnout ideálně a také počet kilometrů rostl nad námi odhadnutou mez. Takže zatímco trasa svým profilem připomínala sinusovku, Klusiho fyzický fond se spíše limitně přibližoval k nule. To však paradoxně znamenalo, že z fotbalu viděl nejvíc, protože sběrné vozidlo zafungovalo opět perfektně a posledních 10 km zvládl nejrychleji. Dříve než my ostatní dorazil do Újezda i cíp tlakové níže, který nás při předjíždění přátelsky spláchl pořádným slejvákem. Než jsme oschli, byl poločas. Druhou půli jsme už mohli sledovat všichni snažení všech fotbalistů, jichž bylo tentokrát díky kvalitnímu signálu na čtyři desítky. Také míčů v síti bylo tudíž požehnaně, takže nám výsledek z úst komentátora Míry Bosáka připadal dosti hubený. Tak jako tak, Sparta Praha - Torpedo Kutaisi 3 : 0. Večer se nám nějak nepodařilo přes vrozené hudební vlohy naladit na stejnou vlnu, takže místo obvyklé symfonie, bylo slyšet i hluchá místa a místy i skřípění zubů, nicméně ráno snad bude večera moudřejí i modřejší.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km: 60
Max. rychlost: 90 (náčelník dle vyhlášky) [115]
Zajímavosti: 1. Řidič dodávky v pangejtu u Seči nemá talent. Silnice je támhle!
2. Obyvatele Řenčí hleděli nevraživě na můj úmysl nasadit jim do jejich živého plotu kukuřici a přiměli mě k přemístění jejích šlupek do odpadkového koše.
Nedojeli: lékárník
Trasa: Újezd - Horšice - Luh - Měčín - Bíluky - Petrovice - Partoltice - Radochovy - Vojovice - Žinkovy - Kokořov - Jarov - Zhůř - Chocenice - Drahkov - Chocenický Újezd - Seč - Únětice - Řenče - Libákovice - Letiny - Kbelnice - Újezd


Kapitola šestá - Vracenky

Jasno vnesl do dnešního pochmourného dopoledne jenom přeštický doktor, úsměv se však na tváři poručíka Berana nerozjasnil, protože člověk zrovna nemusí vystudovat medicínu, aby věděl, že angína se léčí s doktorem tejden a bez doktora sedm dní. Mračna se ovšem stahovala i nad námi ostatními, takže nám bylo jasné, že kola zůstanou pro dnešek v kolně a Tonda v ponorce. Klusi se podvolil dělat milosrdnou sestru a starat se o nemohoucí a nemožné, a tak na cesty za poznáním vyrazila opět jen trojice, tentokrát ve složení náčelník, pomocný učitel a psovod. Vedeni, samozřejmě náčelníkem, na návštěvu města Nepomuk, měli jsme se co otáčet. Hned za Újezdem se bylo třeba vracet pro prostředky proti propuknutí bolesti v náčelníkově operované noze a takových dějových zvratů jsme si cestou autem i v Nepomuku užili ještě několik, díky čemuž jsme se důvěrně seznámili s nepomuckým náměstím, na němž snad každá dlažební kostka měla příležitost si prohlédnout vzorek naší obuvi či pneumatik. Opakovaně jsme rovněž podnikli výstup k zámku Zelená hora, nejprve pěšky a potom autem. Obě expedice mohly být úspěšné, jenže u té pěší jsme podlehli pochybnostem a vzdali 50 metrů před cílem. Druhý pokus nás už stál méně sil, ale zato více benzínu, který však přišel vniveč, neboť banda sqatterů, jež, jak se ukázalo, na zámku přebývá a asi také provádí, což jsme pochopili z uvolněného projevu jejich nonkonformě oblečené a ověšené tiskové mluvčí, při našem příchodu právě odcházela. Zdvořile a nezávazně jsme ještě přijali nabídku na sobotní návštěvu, jež měla skýtat zajímavý lidi, zajímavou muziku, zajímavý pití a vůbec se zdála být hodně zajímavá a vydali se na cestu zpět. Kvůli zmrzlině a fotodokumentaci jsme se ještě dvakrát vraceli, až jsme se konečně kvečeru vrátili bezpečně do Újezda, kde je náš základní tábor a tento večer tam měl být i táborák. U něj jsme postupně všichni proměnili v popel zbytky své energie. Té jsme měli s Tondou a náčelníkem nejvíce, takže jsme si dokonce opékali brambory a spálili si tak navíc ještě prsty při jejich vytahování z ohně. Ve dvě hodiny v noci jsme už ale oheň uhasili, zhasli i světla a nechali svítit už jen Mléčnou dráhu.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km: 42 (vesměs autem)
Max. rychlost: 90 (náčelník dle vyhlášky) [120]
Zajímavosti: 1. Infocentrum v Nepomuku - zkuste to jinde, u nás nic není.
2. Dárcové orgánů na silnici a na koloběžce, náčelník jim daroval život svou pozorností.
3. Nebýt příkrého rozporu mezi náčelníkovými zrakovými vjemy a šedivou skutečností, mohli jsme si zahrát minigolf. Takhle jsme se jen asi pošesté vraceli a obraceli.
Nedojeli: lékárník
Trasa: Újezd - Týniště - Skašov - Kokořov - Nepomuk a zpět


Kapitola sedmá - A zase ty mumie

V pátek byl na pořadu dne výlet do Klatov. Toto město chtěli vidět všichni a nebylo tedy nic snazšího, než si takové přání splnit. Až na Frejku, která hledala svůj oblíbený míček a poručíka Berana, jenž stále hledal ztracené zdraví - ale samotu na chalupě snášel velice dobře, dokonce s písní na rtech, tuším, že to byla Klatovy, Klatovy, proč vy jste takový (í ?) - jsme se vydali do města pod Černou věží. Na kole staří známí a osvědčení Tonda, Míša a já, no a v autě náčelník a ti, kdo se neosvědčili, to jest Klusi. Cesta na kole byla zajímavější o okružní jízdu polem kolem obce Hráz a o setkání se srnkami, které ovšem Míša nemohla obdivovat pro svůj bystrý zrak. Stav očí našeho psovoda vůbec vyvolává otázku, zda jí byla Frejka svěřena do výchovy, anebo jestli byla uvedena do funkce vodícího černého psa, který v kombinaci se slepeckou bílou hůlkou umožňuje Míše opouštět čtyři stěny a kuchyňský sporák a těšit se tak s námi z krás a darů naší země. Do Klatov jsme s Tondou našeho psovoda bezpečně dovedli, jako ostatně dosud pokaždé. Na náměstí jsme si začali užívat sluníčka, které znovu získalo na obloze dominantní postavení. Odpočívali jsme až do srazu s náčelníkem, Klusim a Aki, která se znovu objevila na scéně. Načerpané síly se nám potom hodily při výstupu na Černou věž (81,66 m) a jejích 237 schodů. Pouze Tonda vystoupil ještě o stupínek výše, jenže to bude spíše tím, že neumí počítat. Z ptačí perspektivy jsme si to namířili rovnou do hlubin času ke svědkům minulosti. Mumie v katakombách nám už ovšem neměly co říct, jenom ta paní z magnetofonu, ale kdo by ji poslouchal. V kašně na náměstí si ještě Klusi zkusil, jaké to je brodit se po kolena v penězích, i když je pravda, že vrstva drobných mincí zatím za výškou hladiny značně pokulhávala, takže nejcennější hodnotou byl stejně tenisák, pro který se tam původně vydal. Následovala krátká procházka ulicemi Klatov a pak už dlouhá cesta zpět do Újezda, na které jsme pokořili 60 kilometrovou hranici, což jsme s Míšou a Tondou oslavili přípitkem v sedle při průjezdu Letinami. Psovod tímto výkonem opustil naše řady, sbalil se a psa a vyrazil tak na sběr černých puntíků za neúčast. Velice záhy však tuto mezeru zacelila Lenka, která svým příjezdem a zejména obsahem zavazadla vyvolala nelíčené nadšení, snad jen brambůrky kdyby byly... I tak ale bylo k tokajskému co přikusovat a večer tak uplýval v příjemné pohodě. Trochu vzrušení do ní vnesl až hororový film. Fredyho Krugera ale lehce zastínila Lenka, jejíž reakce nás vylekaly daleko spolehlivěji než vyčpělé triky kdysi snad slavné noční můry z Elm Street. Den končil jako obvykle, Tonda šel jíst a my spát.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km: 65
Max. rychlost: 90 (náčelník dle vyhlášky) [120]
Zajímavosti: 1. Basket na dvorku se ukázal být velice riskantním povyražením, jak se přesvědčilo náčelníkovo oko, málem jsme ho po jednom z Lenčiných zákroků museli nechat vybrousit v Jablonci. Ani stabilitu nebylo snadné udržet, o čemž jsem se zase přesvědčil já, přičemž přiznávám, že si za to můžu sám - nemám hrát s dřevákama.
Nedojeli: lékárník
Trasa: Újezd - Kbel - Hráz - Třebýcinka - Švihov - Dolany - Klatovy - Ostřetic - Předslav - Netunice - Měčín - Skašov - Letiny - Újezd


Kapitola osmá - Príma den (What a simply super day)

Dnešek měl být posledním dnem, který jsme měli strávit v tomto kraji, jenž, řečeno slovy pana Boříka, oplývá klidem a krásou. Tím vším je náš poručík Beran téměř odkojen, takže ho jistě ani nemrzelo, že musel doma žuchlat enem deku, zatímco my, za krásného počasí, vyrazili na další výpravu za poznáním. Pravidelný čtenář těchto kapitol už určitě dokáže rozlišit, která část výpravy použila který dopravní prostředek, ale jelikož můžu alespoň naznačovat, prozradím, že se nekonalo ani překvapení (Aki, Lenka) ani se nestal zázrak (náčelník). Naše kruhová cesta měla narozdíl od té křížové jenom tři zastavení. Prvním byl zámek Nebílovy a toto pořadí si bezkonkurenčně zajistil i mezi všemi ostatními památkami, které jsme zde navštívili. Zárukou kvality prohlídky bývá průvodkyně a v tomto případě nás provázela štěstěna a prováděla sympatická Plzeňačka. Vydala nám zámek doslova všanc správně usoudivši, že od takových znalců historie a umění nehrozí prostorám ani mobiliáři žádné nebezpečí. Nechala nás tedy prozkoumat šperkovnici, zahrát na piano a projít všechny místnosti. To vše bylo doprovázeno velice poučným a zajímavým výkladem, takže jsme se na odchodu všichni shodli, že se sem jednou rádi vrátíme. Zejména pro obraz Zátiší s morčaty, který by se dal, jakožto nejcennější kousek vystavených uměleckých předmětů a děl, výhodně střelit. Pokračovali jsme na Vlčtejn, tamní hrad však byl už tak akorát na odstřel, a tak jsme se představili aspoň v roli lovců beze zbraní, aby nám na zříceninu, která dlouho nevydrží, zůstala nějaká vzpomínka. Dalším bodem na mapě a na programu byly Blovice a na zápraží tamní restaurace podávaný oběd. Po kuřecím mase jsem se pustil do mušího lovu a názorově se tak střetl s Lenkou, která bránila jejich právo na život a svobodu, i když nebyly na jídelním lístku. Zato palačinky ano, takže jsme si dopřáli před cestou zpět také trochu sladkého. Po takovém obědě a neobyčejně kopcovité etapě jsme byli s Tondou na sračky, čehož záludně využil poručík Beran a poslal nás vyčistit senkrovnu. Večer tak musel pokračovat zákonitě u ohně, protože ke stolu by si s námi jen tak někdo nesedl. Samotný táborák měl pak naprosto očekávaný průběh - nejdříve jsme otvírali lahve a pak postupně zavírali víčka. Celý tento proces byl ukončen někdy kolem druhé hodiny ranní.

STATISTIKA Z 8. DNE
Počet km: 47
Max. rychlost: 90,0 (náčelník dle vyhlášky)
Zajímavosti: 1. Tondou objevený nápis na stěně jednoho z nebílovských sálů konečně našel svého adresáta, na kterého zřejmě po staletí čekal - Kdo to čte, je vůl.
Nedojeli: lékárník, psovod, Frejka
Trasa: Újezd - Libákovice - Řenče - Osek - Háje - Nebílovy - Vlčtejn - Zdemyslice - Blovice - Drahkov - Letiny - Újezd


Kapitola devátá - Člověk míní, pánbůh mění, čerti se žení

V den odjezdu zpočátku probíhalo vše podle předem určeného harmonogramu. Včas jsme vstali a pustili se na naléhání poručíka do generálního úklidu. Nejprve jsme ze stolu odklidili vrstvu snídaně a pak se dali do potírání a vytírání vrstev prachu. Po gruntování, a není to malý grunt, následovalo balení a nakládání zavazadel. Ta měla být stejně jako Aki s Lenkou svěřena do péče náčelníkovi a firmě Škoda Volkswagen Group, zatímco Beran, Tonda a já jsme podle týden staré dohody měli obhájit svou formu ve stejný den, ve stejné sestavě, na stejné trase a pokud možno za stejného počasí. Jenže poručík Beran neumí poroučet ani vlastnímu zdraví, natož pak větru dešti, takže jediné, co z původní dohody ještě platilo, byla neděle a 100 km před námi. A tak v provazech deště, které doslova bičovaly koně pod kapotou náčelníkova vozu, jenž nás pojmul všechny až na poručíka starajícího se o předání chalupy do rukou majitele a transport kol do místa určení, zamířila výprava na svou poslední cestu.

STATISTIKA Z 9. DNE
Počet km: 95 (vesměs autem)
Max. rychlost: 90,0 (náčelník dle vyhlášky) [127,5]
Zajímavosti: 1. Labutí píseň náčelníkova vozu nám zazněla v uších, neboť tento vehikl se ukázal být posléze pouze další položkou na účtu autobazarů okrádajících důvěřivé prodejce průměrně o 10.000 Kč (podle dopadu povodňové vlny).
2. Ač o sobě nevěděli, přece se minuli. Jinak řečeno: i když informace o tom, v jakém voze jede náčelník a rodiče poručíka Berana byly kusé až nedostatečné, obě auta se přes určitost, se kterou se musela míjet, na nic ale vůbec na nic nepamatují.
3. Psí invence opět narazila na své hranice, když zvládnutí jednoduchého až primitivního úkolu vynesení odpadků znamenalo pro technické služby města Plzně nepříjemné překvapení - co je moc, to je moc.
Nedojeli: lékárník, psovod, Frejka
Trasa: Újezd - Plzeň - Bečov - Vary

 


 

Galerie