horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kola 2003 - Chrast

Email Tisk PDF

ÚVOD

Uprostřed léta, v období, kdy novináři skoupí veškerý ocet a vůně láku naplní společenské rubriky všech magazínů a kdy se dokonce z mrtvol dělá politika, což je hanebnost, zvláště při současně panujících vedrech, obracejí se zraky všech po dobrodružství lačných a po zábavě žíznících k události, která již pošesté soustředí ty nejlepší z náčelníkem vybraných na výpravách křižujících českou kotlinou.
V sestavě pro druhou pětiletku přitom došlo k některým změnám. Z úsporných důvodů se musíme obejít bez kynologické skupiny včetně saní. Naopak k úspěchům personální politiky patří vytvoření odboru pro styk s Habeší, do jehož čela nebyl jmenován Adis, ale Beba zvaná též alias Bára. Restriktivním opatřením po vyškrtnutí prof. McDonalda a psů ale nebyl konec, neboť do východních Čech jsme vyrazili premiérově bez velocipedů. Na organizaci činnosti se tím zvýšily nároky, a tak garant letošního ubytování a programu, jímž se stala Aki, bude mít možnost se vytáhnout.
4.8.2003 jsme vytáhli do boje.


Kapitola první - Chrast slast

Úkolem první etapy je přepravit členy výpravy do dějiště celé akce. Odpovědnou osobou za plnění stanovených úkolů je náčelník. Přestože oba předchozí výroky jednoznačně implikují náš zdařilý a bezvadný tranzit do Chrasti na Chrudimsku, dovolím si celou cestu rozebrat poněkud šířeji. Z K.Varů jsme odjížděli v 10 hodin v 5 lidech. Hned na začátku jsme uštědřili lekci všem cestujícím bez místenky zdařilou taktikou při nastupování, ze které jsme vytěžili nejen volnou pětku vzadu, ale jako bonus také 100% slevu na zavazadla. Touto akcí oslavil návrat do našich řad lékárník, neboť nikdo jiný nedokáže za svými zády skrýt před zraky řidiče 4 metrovou krosnu, jejíž obsah vzbuzoval ze začátku mnohá očekávání, ale bohužel ani jednu palačinku, takže jsme se v žádostech o proviant začali obracet na Báru, disponentku lineckými i vepřovými vitamíny. Cestou autobusem jsme si stihli vyluštit pár křížovek a netrvalo dlouho a vjeli jsme do otevřených bran hlavního města. Pokračovali jsme pěšky na hlavní nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku na Pardubice. Lékárníkovi se podařilo vydezinfikovat kupé od cestujících tak, že bylo jen pro nás. Rychle jsme si ho upravili na jídelní vůz a po vydařeném obědě jsme se začali blížit tempem rychletekoucí Odry k Pardubicím. Města perníku jsme si ovšem mnoho neužili, neboť spoje na sebe navazovaly a zbývalo tedy učinit poslední krok, absolvovat cestu autobusem do Chrasti. Vydali jsme tedy ze sebe poslední litry potu a na místě už nás čekala Aki, na jejíž krk jsme se prostřednictvím náčelníka pro tento týden pověsili. Po krátkém občerstvení následovala procházka Chrastí, mapovali jsme přístupové cesty z hospody domů, aby za nočních návratů nedocházelo ke zbytečnému bloudění. Od prvních chvil byl samozřejmě na zemi i ve vzduchu přítomen tenisák, a tím pádem nutně absentovala trudomyslnost. Večeři jsme si vychutnali v domácím prostředí, ale na pivo jsme už zamířili do zámecké hospody. Tam jsme pili, hodovali a ovšem hlasovali, protože puntíkový dres je stále velice ceněnou trofejí. Na noc jsme uléhali pod hvězdami, ale vycházející slunce už přivítalo pouze majitele kvalitních spacáků či silné vůle.

STATISTIKA Z 1. DNE
Počet km: 0,7
Max. rychlost: Odra (max. i 120)
Zajímavosti:
1. Cikánský baron Beran z Chodova okouzlil ve dveřích chrasteckého supermarketu zástupkyni romského etnika natolik, že odhalila svůj bezzubý úsměv.
2. Beran se stal na Florenci svědkem autoerotické scény, jež jím natolik otřásla, že se o celý zážitek s námi podělil.
Nedojeli: psi, bicykly (Amulet Prima, Reta Heron, Tracking Fox, Escort, Andy Bike Viper, Favorit), Felicia 1.3GLXi
Trasa: Bečov - Moskevská 15 - terminál 3 - Florenc 13.30 - Pardubice 14.10 - Chrast 686


Kapitola druhá - Kotě

Ať už je pondělí, pátek či svátek, domácí drůbež vstává časně a my chtě nechtě s ní. Ke stolu jsme ale s touto havětí neusedli, dali jsme přednost zástupcům hovězího dobytka, konkrétně jeho sýrové loby v kombinaci s chlebem. Takto posilněni, usedli jsme před televizor k hlavnímu bodu dopoledního programu. I když šlo nejméně o 15 reprízu, hrdinové seriálu Nemocnice na kraji města nás znovu přesvědčili. Dramatické líčení mezilidských vztahů na rizikovém pracovišti rámované skvělými replikami doktorů Blažeje a Cvacha patří skutečně k nejvýraznějším počinům Československé televize. Náležitě odpočatí a dobře a jen lehce naložení zvedli jsme kotvy a osedlali autobus, abychom přesunuli odpolední dění do Luže. Blízko této obce se k nebi vypíná zřícenina hradu Košumberka, jak jsme věděli, která je ovšem přes poledne zavřená, jak jsme zjistili. Do nebe volající byla též skutečnost, že nedaleká hospoda nepadla daleko ohradu, a tak vyprahlým hrdlům po osvěžení prahnoucích návštěvníků nabídla jen posezení na zápraží. Po prohlídce okolí z vrchu zříceniny jsme se zastavili na oběd v jediné z namátkou otevřených restaurací (14.00) a opět se pozastavili nad kvalitou sektoru služeb. Reputaci Luže pak trochu napravila návštěva cukrárny, v jejímž prostředí jsme si před odjezdem na skutečské koupaliště příjemně poseděli. Netušíce, že jde o posezení nadlouho poslední.
V půl čtvrté jsme totiž postupně vypravili všechny autobusy z Luže do okolních obcí, aniž jsme do nějakého nasedli, za což vděčíme přehlednému uspořádání zastávek rozsypaných po celé Luži tak důmyslně, že se na nich jeden s autobusem jen tak nepotká. Na skutečné koupaliště jsme si tedy nechali zajít chuť a pěšky se vydali na zpáteční cestu do Chrasti. Za několik málo kilometrů jsme si uvědomili, že to, že nám ujel autobus, není žádná tragédie ve srovnání s osudem kotěte, jenž nalezla lékárník u silnice, kde bylo pohozeno nějakými individuy. Kotě jsme, bez jeho nepřeživších sourozenců, donesli do obce Dobrkov, zajistili mu mléko s piškotem a našli pěkný domek se zahradou a odcházeli se sloganem Dobrkov - Dobrákov. Bohužel se ukázalo, že v pěkném domku pěkná kráva přebývá, neboť ta osoba neváhala nebohé kotě odtrhnout od misky a běžet za námi volajíc, abychom si to kotě vzali. Nepopřáli jsme jí však sluchu a bez ohlédnutí pokračovali dál vědomi si toho, že si proti přesile netroufne a že kotě, které se už podruhé ocitlo v pankejtu, podruhé štěstí dojde a někdo ho najde. Spolkli jsme tedy hořkou pilulku lidské bezohlednosti a zapili ji po spolykání zbylých kilometrů až v hospodě U Hamouna v Podlažicích. Pak už jsme jen dohodili kamenem do Chrasti a odměnili se buřtgulášem a posezením v zámecké vinárně. Pod hvězdy jsme pak uléhali už jen ve dvojici s lékárníkem a jen díky nám tak někdo mohl podat svědectví o nádherném, padajícími hvězdami naplněném představení režírovaném útočícím Marsem, který se dlouho skrýval, ale nakonec byl přece ve čtvrtém kvadrantu odhalen.

STATISTIKA Z 2. DNE
Počet km: 15
Max. rychlost: tentokrát nestačila (autobus ujel)
Zajímavosti:
1. Vrátná na Košumberku se nás pokusila neúspěšně pasovat do role nosiče laviček, jsme totiž vůči hulvátům poměrně odolní.
2. Hostinský U Hamouna - na place se mu nikdo nevyrovná a není to žádná netykavka.
3. po půl čtvrtý se z Luže nedostanete - autobusy nejedou, koleje tam nevedou.
4. Báčko (noční) na OVARA cestou od zámku oživilo další z našich četných tradic.
Nedojeli: primitiv
Trasa: Chrast - Luže - Košumberk - Luže - Luže nám. - Luže předměstí - Luže zastávka - Radim - Dobrkov - Podlažice - Chrast


Kapitola třetí - Beranův pád

Harmonogram třetího dne byl rozepsán velice podrobně, doslova po minutách. Společně s poručíkem Beranem a náčelníkem jsme vstávali v 7.45 a díky perfektní synchronizaci a nízké obtížnosti jsme v 8.15 měli za sebou ranní hygienu, rozcvičku, běh a nákup snídaně a v sobě 2 makové buchty a dobrý pocit z dobře odvedené práce. Dnes byla na plánu jednou již odložená návštěva Skutče a tamního koupaliště. Ve chvíli, kdy jsme se hotovili k odchodu, rozhodl se náš hlavní hygienik a poručík biologie v jedné osobě k akci, která ho měla držet nejen nad vodou, ale i od vody, jejíž kvalitě v těchto vedrech zřejmě nedůvěřuje. Vydal se totiž na lékárníkových kolečkových bruslích na projížďku po okolí a protože s tímto sportem neměl žádné zkušenosti, rozhodl se je na jednom místě získat a ihned také draze zaplatit. Když se po pár minutách vrátil, nemusel nám říkat, jak dopad, bylo zřejmé, že dost tvrdě. Místa, na kterých se jeho tělo setkalo s asfaltem při pokusu o zabrždění, nám poručík pro přehlednost označil červenou barvou namíchanou podle lékárníkem provedené analýzy z jakýchsi leuko nebo lymfocytů, což lidem bez výtvarného vzdělání mnoho neřeklo, ale z kontextu jsme pochopili, že Beran neudělal dobře, protože to půjde špatně dolů, protože je špína zažraná. Když to lékárník Beranovi v koupelně septonexem šetrně sdělil, poručík mohutně zavyl, zřejmě ho to sebralo. Nás to také trochu vzalo, ale i tak jsme poručíka s sebou do Skutče vzali, aspoň jako reklamu na Terryho Foxe, jehož pohyb Beran zdařile napodoboval. Jelikož má Aki ve Skutči prostřednictvím rodičů pod palcem hospodu, nemohli jsme ji nevyužít k dnešnímu obědu. Jeho zažívací fáze už ale probíhala u vody, kde si Aki s lékárníkem secvičili krátký program pro akvabely a Bára s handicapovaným Beranem zase vycvičili ostatní ve skreblu. Lékárník se ještě pokusila o drezůru divokých včel, ovšem s nevelkým úspěchem, svěřenkyně jí chcípla. Cestou na nádraží, při nákupu surovin pro večerní grilování jsme se dostali málem do časového skluzu, ale obavy byly zbytečné, protože v této disciplíně dominují České dráhy, takže jsme si na nádraží na náš spoj museli počkat. Doma jsme se všichni zapojili do příprav večeře. Dříví jsme donesli z hlediště lesem zarostlého přírodního divadla a pro pivo jsme si zašli do džbánku. Chutnalo nám náramně, a tak se část z nás vydala ještě na poslední pivo do hospody Na Kopečku, kterou jsme s lékárníkem, Aki a náčelníkem opouštěli až po zavírací hodině.

STATISTIKA Z 3. DNE
Počet km: 6 i 5
Max. rychlost: Beran na kolečkách
Zajímavosti:
1. Slečna v tangách - to byl zářez
2. Akina exhibice před koupalištěm: „Tady je ale lidí" nezaujatou a náhodně zúčastněnou divačku rozhodně zaskočila.
3. Když dojdou prachy, nakupujte na sekyru - děda už to zná.
4. Lékárník nakupovala ve Skutči hořčici ve velkém, takže kromě chleba si ji namazala i na sandály.
Nedojeli: potah, odřezky z Berana


Kapitola čtvrtá - Pistáciová

Dnešní ráno mělo pro ty, kteří si přivstali a šli nakoupit, tvarohovou příchuť a to bez rozinkové pachuti, takže jsem si kromě náčelníka přišel na své i já. Pak jsme samozřejmě s ostatními normálně posnídali, abychom byli na naplánovaný celodenní výlet plní dojmů, ale zároveň aby se do nás ještě něco malého vešlo. Místo, na které jsme měli namířeno, je charakteristické trikolórou z růží, jimiž je obrostlé, a tak jsme se z bezpečnostních důvodů vydali na cestu skrz pichlavou hradbu vlakem, aby nám náhodou nezatrnulo. Jelikož nebyl zařazen jídelní vůz, byli jsme nuceni se poohlédnout po nějakém tom pohostinství a při jeho hledání jsme propagovali náš tenisák, kde se dalo. Reklamní kampaň probíhala úspěšně, setkala se totiž s vlídným přijetím sportu nakloněných Hradečáků, kteří jsou tento rok lační po prvoligové podívané, neboť jejich fotbalisté se dostali do krize a na jaře sestoupili. Po obědě na náměstí a desérte v cukrárně, která nás velice potěšila příjemným prostředím a i celkem sympatickou obsluhou, až snad na trapný výpadek s proudem, jsme se rozhodli zdejší měšťany odměnit houslovým koncertem, aby se jim naše návštěva trvale vryla do paměti. Na nádraží jsme ještě rozdali doprovázejícím fanouškům poslední stradivárky a nastoupili jsme zpáteční cestu do Chrasti pro skupinu 6 osob, kteroužto slevou nám ČD padly do noty. Po cestě se hrál slovní fotbal a v Chrasti se mezitím rodina Truhlářova připravovala pečlivě na svůj první červený zápis do soutěže o puntíkový dres, protože vepřová s knedlíkem a zelím si zasloužila nejvyšší možné ocenění. Aby byla večeře a slastný pocit kompletní, zašli jsme na pivo a kulečník do hospody. Nad zelenými stoly a plnými sklenicemi jsme vydrželi asi do jedenácti a vrátili se domů k celebrování tradiční mše u kulatého stolu s rajčaty a chlebem. V tu chvíli byl den završen, nic většího před námi už nebylo. Nad námi jsme si ještě ukázali v knihkupectví lékárníkem nastudovaného Draka, takže jsme od této noci pod daleko lepším dohledem a můžeme tak klidněji spát a náčelník bezstarostněji snít.

STATISTIKA Z 4. DNE
Počet km: 7
Max. rychlost: cestou úprkem na vlak
Zajímavosti:
1. Jesus Tour 2003 - církev bez hranic - modrá trička.
2. „Nový úklid, ať se dostaví k oddělení Slané brambůrky" -> Tesco Hr. Králové
3. Když nejde proud, tak na co baterka -> cukrářka v Hradci
4. Soutěž o kulečníkového krále za vítězným náčelníkem v tomto pořadí: 2. lékárník, 3. Aki, 4. BeBa, 5. učitel, 6. Beran
Nedojeli: Varel, údajná Beranova kulečníková forma
Trasa: Chrast - Hr. Králové - Chrast


Kapitola pátá - Nassau 3: Connection lost

Náplň do už tradiční ranní buchty byla meruňková a náplň dopolední byla ryze sportovní. Po líném avšak s nasazením a zaujetím hraném tenisu přišlo na řadu před dvěma lety v Olomouci vynalezené, pak zapomenuté a dnes znovuobjevené báčko. Toto sportovní klání se konalo v zatáčce za Chrastí, kterou jsme zručně a během chvilky proměnili v areál s tenisovým kurtem a otevřeným bazénem, za který pravda vděčíme východočeským průkopníkům rybníkářství. Ale i tak by si z nás Sazka měla vzít příklad při stavbě hokejové haly při takových ziscích v porovnání s naší skromnou finanční situací. Cestou na sportoviště jsme ještě provedli rekonstrukci a dokumentaci Beranovy středeční bruslařské exhibice. Oběd jsme si objednali a snědli v zámecké restauraci a vypravili se na dlouhou cestu na nádraží a krátkou návštěvu Chrudimi. Tam totiž přijela pouť, a tak jsme si nechtěli nechat ujít atraktivní atrakce. Než jsme se ponořili do toho kolotočového mumraje, zašli jsme do kavárny 141 plus klavír, za kterým se okamžitě uvelebil poručík Beran a začal volně preludovat. Předtím jsme si ještě nad rakvičkou připomněli tragický konec klasického seriálu Star Trek, jehož poslední díl scénárista umělecky nezvládl, když cynicky nechal zemřít jednoho z hlavních tahounů, komandanta Data. Další seriály nám, abychom přišli na jiné myšlenky, připomněl na klavíru Beran a když už nevěděl, co hrát, šli jsme na pouť. Začalo se pěti ostrými, které jsme společně s Beranem nasázeli na zadní stěnu střelnice a sklidili jsme každý ony pověstné 3 růže, jež dostane každý, kdo je ochoten investovat padesátku za pomazlení se s flintou s upilovanou muškou. Další zážitky už byly sice lacinější, ale také nasycené adrenalinem ať už šlo o řetízkáč, autíčka či labutě. Vrcholem všeho podvodného komediantského umění byl Dům hrůzy, jenž zapůsobil tak slabě, že jej ani nebylo možno klasifikovat, ale přesto jsme mu dali radši čtverec, protože nikdo nestál o reparát.
Před půlnočním vlakem nás na nádraží v Chrudimi postihla ovšem tak krutá rána, jakou jsme si snad ani nezasloužili. Při celkem rutinní operaci spočívající v 21. století dávno již zvládnutém principu přesunu předmětů v časoprostoru se ostře sledovaný objekt, sluníčko naše, světlo mých očí, nečekaně vymknul kontrole, dostal se na své eliptické dráze příliš vysoko a zahučel do okapu nádražní budovy. V řídícím středisku zavládla chvíle ticha ... ano, asi tak - a pak propukl chaos, ozývaly se zoufalé výkřiky, v některých očích se zaleskly slzy a mně se zhroutil celý svět. Neštěstí totiž způsobila navigační chyba, jíž jsem byl původcem. K takovéto politováníhodné události dochází maximálně jednou za 10 let, ale omluvitelné to není. Přesto jsem se zdrcen zmobilizoval a pokusil se zorganizovat záchrannou akci, která však byla předem odsouzena k neúspěchu, neboť žádat po drážním zaměstnanci žebřík je marnost, která je s to jednoho nasrat, byť jinému by jej možná půjčil. A tak celou záchrannou akci záhy odpískal přijíždějící vlak a my byli bez míče. Všichni jsme byli jako ochrnutí, nejvíce ovšem lékárník, která velice intenzivně prožívala svůj poslední kontakt s tenisákem krátce před jeho zmizením, při němž skončila na zádech. Doklopýtali jsme tedy domů - nohy prováděly naprázdno navyklé pohyby - a pokusili se s optimismem hledět k stratosféře, dnes navíc s navrátilci pod hvězdy a vedle nich Beranem a Bárou, a věřit v lepší zítřek.

STATISTIKA Z 5. DNE
Počet km: 7
Max. rychlost: řetízkáč
Zajímavosti:
1. Drak nejni labuť aneb jednou jsi dole a jednou na hoře - Beran s Bárou se o tom přesvědčili až v Chrudimi - ve škole zřejmě nedávali pozor.
2. Mladík v naší sestavě není nikdo jiný než Klusi, Paní v úschovně ho odhadla na 18, maximálně 18 a půl - mlíčňák, děvčata tiše záviděla - rašple.
3. Společně s lékárníkem jsme v kavárně 141 demonstrativně uzavřeli 1. registrované partnerství v dějinách Chrudimi.
4. Nejlepší meteorologové jsou v prodejně u Rošických v Chrasti. Inzerovali teplé uzené odpoledne a bylo (nevztahuje se k předchozí zajímavosti).
Nedojeli: Nassau 3, psi (3), učitelova dobrá nálada
Trasa: Chrast - Chrast nádraží - Chrudim - Chrudim pouť - Chrudim - Chrast nádraží - Chrast - ... repeat 16 times and fade out


Kapitola šestá - Zwei neue

Ráno sice opět vysvitlo slunce, ale osud se na nás stále mračil. A nešlo tu jen o švestkovou buchtu nevalné chuti, nýbrž o zjištění, že sehnat v Chrasti náhradní tenisák nebude tak snadné, jak jsme spíš doufali než mysleli. Po sérii neúspěchů, v době, kdy už jsme se pomalu smiřovali s tím, že půjdeme na kurt bez něj, odvrátila fatální mečbol Aki, znalkyně místních poměrů, a rázem jsme měli dva nové. S nelíčenou radostí jsem pak tuto skutečnost zvěstoval světu (proto německy) při každém zkaženém podání. Všechny zápasy se tím sice prodlužovaly, ale to bylo pro výborné fanoušky, přesné rozhodčí i skvělé hráče, kteréžto role se nám podařilo přes nedostatečný počet účinkujících přesvědčivě ztvárnit, zdrojem, jímž se podařilo uhasit poslední ohniska nebezpečné trudomyslnosti. Na stupních vítězů už se na tvářích poražených a také na mé a náčelníkově zračil úsměv. Po následném obědě a se záložním tenisákem v zásobě jsme si mohli dovolit opětovnou návštěvu Chrudimi. Spíše než na pouť jsme se zaměřili na pouť po hospodách, ale i příznivci stánkového prodeje dostali příležitost k seberealizaci. Lékárník s Aki a Bárou pod dohledem Klusiho však přitom nemysleli jen na sebe, ale hlavně tady vpravo na nás. Punc dnešnímu výletu tak mohl dodat v cukrárně zakoupený punč, po kterém jsme už nějaký ten den mlsně slídili a který jsme si tedy večer ochutnali při otevřené lahvince červeného.
V jedné z chrudimských hospod také došlo k jednomu z nejbouřlivějších hlasování v historii soutěže o puntíkový dres. Diskuse o smyslu a pravidlech soutěže byla místy vyostřená, ale pak se zase zklidnila, trochu jsme si i skákali do řeči, ale hlavně byla marná, od čeho je náčelník. Extremistické návrhy šumperských se tak podařilo eliminovat v rámci stávajících pravidel černým hat-trickem pro Klusiho, jehož iniciativa je sice žádoucí, ale určité meze se jí kladou. Celá epizoda tak skončila dobře, jenom vrchní si během hlasování málem nohy uběhal mysliv, že objednáváme další rundu. Chrudim jsme tedy opouštěli s poněkud lepšími výsledky než včera a závěrečný večer v Chrasti jsme strávili u kulatého stolu. U toho jsme si ještě zalosovali o hlavního hrdinu v akčním filmu Night peach a potom jsme už jen tleskali lékárníkovi za vynikající výkon, zejména ve scénách ze sousedovy zahrádky. Při besedě s hérečkou jsme si pak mohli pochutnat na zakázaném ovoci a rozloučit se i s ostatními hvězdami, vedle dnešní STAR nezvykle pobledlými.

STATISTIKA Z 6. DNE
Počet km: 7
Max. rychlost: Náčelník běžel o život a tenisák byl v kapse.
Zajímavosti:
1. Beran nám v hospodě exnul. Dvanáctku Plzeň.
2. Klusi zcela nečekaně vyvinul činnost ve prospěch ostatních, přičemž zapojil a ponořil své ruce do karbanátků.
Nedojeli: psi
Trasa: Chrast - Zaječice - Slatiňany - Chrudim a zpět


Kapitola sedmá - Z devíti (původně plánovaných)

Při tradičním ranním nákupu jsme s náčelníkem po konzumaci povidlových buchet zjistili, že nákupní středisko Pokrok nenabízí širší sortiment. V souvislosti se vzniklou situací náčelník rozhodl cestou z obchodu o ukončení výpravy. V kuloárech se však už asi cosi šuškalo, protože když jsme se s takovou vrátili, někteří již měli sbaleno. Také autobus do Pardubic byl předem zajištěn, takže stačilo jen nostalgicky přehlédnout naše ležení, sníst poslední snídani a pohádat se o ovladač. Po vypnutí televize jsme ale všichni svorně opustili Truhlářovic domek a východočeskou Chrast. V Pardubicích byl uspořádán slavnostní oběd na rozloučenou, bohužel poznamenaný nevycválaností personálu restaurace. O tečku za tou naší výpravou se tak postarala závěrečná točená zmrzlina a potom už jsme se začali z hlavního vlakového nádraží rozptylovat do všech směrů. Díky pozornosti Českých drah jsme ještě dostali nějakou minutku k dobru, bez zpoždění tam není velení, ale konec kol už byl neodvratný.

STATISTIKA Z 7. DNE
Počet km: 2,0
Max. rychlost: čas
Zajímavosti:
1. Řidič autobusu do Pardubic dovedl svůj stroj i přes absenci silnice bez nehody do cíle.
2. Dnes vanuly východní větry, proto se lékárník s Klusim dostali domů později než my, majíce vítr v zádech.
3. Do Karlových Var přivezl Beran několik litrů znoje, jenž se vytvářel již od Chrasti a cestou neměl příležitost si ulehčit.
Nedojeli: psi
Trasa: Chrast - Pardubice - [Praha x Vary x Brno x Šumperk]

 


 

Galerie