horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kryštofkemp 2016

Email Tisk PDF

Dva roky po premiéře originálního a fajneho festivalku jsme se do Lokte vrátili. Tentokráte bez dětí, Špáči i Polákovic family, pěkně jenom ve dvou s Baruškou. O dovoz i odvoz se nám postaral Luky se svým zeleným veteránem. Počasí vyšlo náramně (těch pár večerních kapek při koncertu Kryštofů nepočítám), jídla bylo dost a bez front, všude mraky dětiček a atrakcí, jen dvanáctku z loňska nahradil pro letošek jedenáctistupňovej Ostravar Mustang (bez problémů). Kapely slušný - paradoxně nejvíc mě zaujalo hned první kytarové duo Light and Love (takovej Simon and Garfunkel), které dělalo doprovod Voxelovi a když nahodilo melodický kytary a vícehlas, tak se to pěkně poslouchalo. Jelen měl hodně nástrojů, trochu nevyužitou harmoniku, šikovnýho banjistu, ale když ten jejich frontman Jindra Polák mi nějak nesedí. Hrůza je velikej hitmaker, až jsem zíral, jaký všechny ohraný písničky z rádií jsou jeho. Sympaťák, co si prožil svoje, hudebně pro mě nepříliš zajímavé. Ivan Mládek se svym bandem nepřekonal očekávání, ale byl dobrej. Jsou to teda dědoušci, pěkně všichni seděli, sem tam zazněl dobrej fór... no myslím, že Krajčo je chtěl mít před sebou, aby pak vynikl ten kontrast. Závěrečný koncert Kryštofů byl samozřejmě zlatým hřebem, Riša to prostě umí. Stále platí, že vidět kapelku na živo stojí za to. Zahráli hity, měli tam originální zhudebněnou pasáž s Jarunou (Dva roky prázdnin ve ska verzi neměly chybu), Richard si zajezdil v člunu na rukou fanoušků, ... ale jo. Bohužel se ukázalo, že čas a prd nezastavíš, a já si na festíku připadal jak starej dědek. Bez Špáči jsem se neměl s kym vožrat, takže jsem střízlivěl a ani si nezaskákal. Večer jsme ani nepočkali na Karla a jeho U mě dobrý a před devátou už jsem zasejc seděl před olympiádou doma u bedny. Chyba je ovšem na mém příjimači, Kryštofkemp se objektivně opět vyvedl.

 

Redl a Hradišťan

Email Tisk PDF

Tak jsem konečně navštívil koncertní sál v Národním domě a byla to vydařená premiéra. Nároďák se mi pro pořádání podobných akcí více než zamlouvá - krásný, akorátně veliký prostor kde je odevšad slušně vidět (a slyšet). My jsme ovšem s Baruškou (a Kasíkem s Kačkou... a bohužel ještě jedním párem) obsadili lóži č.1 přímo navazující na pódium, tudíž jsme měli muzikanty takřka na dotek. A to je možná taky důvod, proč se mé nadšení z koncertu limitně blíží nekonečnu. Není nad to vidět muzikantům na prsty a do tváří. Pro příště vím, že žádná ušetřená stokoruna nestojí za zadní řady, vždycky k ansámblu co nejblíž to jde (samozřejmě v lóži vznikla drobná nevýhoda v podobě nestereofonního nazvučení, lepší by možná byla první řada uprostřed).

Samotná hudba byla nekonečnou potěchou a inspirací pro uši multižánrového posluchače. V jedné písničce jsem slyšel Buty (klarinet), v další Čechomory (elektrická lidovka), Redlova vynikající kapela to dokázala rozbalit do prvotřídního bigbítu nebo se ztlumit do téměř jazzové jam session. Zkrátka široký záběr a ani chvilka nudy. A aby se neřeklo, tak přistály i Holky z Utopie ve folkovém aranžmá (kteroužto písní končila první část koncertu a Redl povolával Hradišťan). Pavlicovo soubor zase potvrdil svojí extra třídu na poli vokální polyfonie - jejich vícehlasy nemají chybu. Chvílemi to byl až gospel a náboženské chorály, což už bylo pro mě trochu na hraně. Přiznám se, že daleko víc než cimbálový Hradišťan (trochu mi chybělo, že nedali nějakou echtovou lidovku vodrhovačku, klidně holku modrovokou) mě bavil rocker Redl a jeho pecky (bohužel téměř všecky ani náhodou, na to byly ty tři hodiny krátký) v bohatých aranžích. Morávkova kytara, Žáčkovo sopran saxofon a Buntajovy bicí byly eňo ňuňo. Stejně je k neuvěření, jak se mohli dát dohromady superkorektní Pavlica s "pološíleným raplem" Redlem... ale to je holt ta síla hudby, oba jsou to  opravdu mimořádní muzikanti.

Dočkal jsem se obou svých hudebních přání - Redlova "Jak vlastně vypadáš" i "Rozpomínání" z aktuální desky Hradišťanu Vteřiny křehké... paráda. Znovu jsem došel k závěru, že dělat muziku takovýmhle způsobem by mě ohromně bavilo a naplňovalo. Věčná škoda, že mě chyběl, chybí a bude chybět dostatek trpělivosti ke cvičení. Je to fakt nádhera ovládat nějaký nástroj na virtuozní úrovni.
Cenu za lupen 590,- Kč (s Kašičkovou vlnnou slevou 530) považuji za více než rozumně nastavenou. Na place bylo 13 muzikantů, kteří se musejí o honorář nějak podělit (zatímco třeba samotný Jarek je schopen za tyhle prachy vyprodat daleko větší Thermal).
Ať jenom nechválím - opakované narážky na Rusy v KV si mohl Redl odpustit (ovšem je zajímavé, že moravští folkaři (Plíhal, Nohavica) toto téma nikdy neopomenou nadhodit) a výzva k zakoupení cédéček u vchodu mi přišla zbytečná a pod úroveň takových hudebních "géniů", jakými Redl s Pavlicou bezesporu jsou. A taky jsem se bavil s kámošem, který na Redla chodí pravidelně, a ten říkal, že to byl po delší době vydařenej koncert. Prý ty předchozí jen řádil za klávesama a stálo to za prd. Takže možná je něco pravdy na tomhle článku.

 

Karel Plíhal 2015

Email Tisk PDF

Kája nám pohubnul, zestárnul, vlasy má nakrátko a bohužel nezahrál žádnou novou písničku. Asi od konečně vydaného alba Vzduchoprázdniny nic nezkomponoval. Zato novými básničkami nešetřil. Chrlil je po desítkách, možná půl koncertu vyplnilo mluvené slovo. Udržel jsem tři vzorky, zhruba takto: "Tělocvična pro seniory... fosilovna!", "Zoufale běhám po lese, hledám čím utřu dole se. Asi zavděk vezmu fotkou, s Babišem a se Sobotkou." a píseň čerpací stanice na malém městě - "Až já budu velká, bude ze mě Shellka." No k popukání. Jinak byl koncert klasická Plíhalovina - vyprodané městské divadlo (lupen do druhé řady 390 Kč), dokonale nazvučeno Jiřím Maškem, nepochopitelná lehkost složitého vybrnkávání (bílého telecastera vyměnil za fantastickou oranžovou elektroakustiku a klasickou španělku), důrazný zákaz focení a snaha vsugerovat divákům pocit, že interpret je na pódiu za trest. Přehrál skoro celé Vzduchoprázdniny a pár starších kousků (třeba Kluziště v novém aranžmá). Překvapilo mě (nikdy dřív jsem si nevšimnul), že nemá pod nohu stoličku a celý koncert zvládne odehrát s nohou přes nohu. Se čtvrthodinovou přestávkou hrál od půl osmý do deseti (dva přídavky 1+2 písně) a zvládnul zazpívat bez Nohavici Podzimní na tři nádechy... obdivuhodné! Ovšem pokřikovači z publika Nosorožce na přání nezahrál.

 

Mig 21

Email Tisk PDF

Macháček a spol. odstartovali koncertní šňůru k novému albu Album v Liďáku, a protože naši mohli v pátek večer hlídat, vyrazili jsme s Baruškou do Staré Role trochu se odreagovat. Děda nám navíc dělal taxikáře, což je při podobných akcích obrovské plus. Hned u vchodu jsem se bohužel vytočil nad pořadatelskou neschopností - jedinej maník (druhej dával razítka) lístky trhal i prodával, tudíž se mu před dveřmi logicky kumulovali lidi. Uvnitř jsem se naštěstí obratným manévrem u přeplněného baru zklidnil pivem, pro ženu jednu kolu a už jsme parkovali v patře na ochozu na docela přehledném místě (které v průběhu koncertu častečně znepřehledňovali naklánějící se trsající opilci). Koncert namísto ohlášených osmi hodin začal v půl devátý, to asi ten ucpanej vchod. Lidový dům je na podobné "klubové" akce jako stvořený - pojme dost diváků, ale přitom je kontakt s pódiem ze všech míst sálu i balkónu velmi intenzivní. Takže atmoška vynikající, ovšem ozvučení koncertu na můj vkus podprůměrné (nepočítám kolaps hlavního mikrofonu při úvodní písni - to byla spíš sranda, kdoví jestli né nahraná). Bohužel jsem asi zestárl natolik, že nějakej velkej odvaz z mé strany se nekonal a jen jsem trochu nostalgicky vzpomínal na rok 2002, kdy jsme to na MIGách roztáčeli v chomutovské sportovní hale s bandou hasičů (vzpomínky z koncertu notně vybledli, ale vybavím si, jak jsem pak v nějaké chomutovské knajpě hrál na piáno a Kléťa vybíral po hospodě drobný do klobouku... ;-).
Né že by byl styl hudby Mig 21 moje krevní skupina, ale Macháček je prostě dobrej (včetně zpěvu - tam pozor, opravdu velmi poslouchatelný hlas se solidním rozsahem! a navíc se kvůli filmu Pohádkář naučil hrát na ukulele :-), byť chlapec taky nemládne a na hlavě se mu dělá plešatý kolečko. A možná ještě větší ulítlo je trumpetista Hrdlička, to je fakt exkluzivní postavička (bosky tam bafal jointa a poletoval po pódiu jako drobný hmyz). Hráli se věci staré i starší (všechny hitovky), taky pár nových kousků... každopádně z nové desky zaznělo až na "Policajtku" (věčná škoda, že jí nedali!) všech 13 písní. Album také pokřtili za pomoci jedné slečny z publika a po desátý večer všichni přítomní kapele uvěřili, že "Karlovy Vary má rád...".

 

Kryštofkemp

Email Tisk PDF

Richard Krajčo se rozhodl udělat hudební festival po svém a v loketském amfiteátru se mu to povedlo náramně. Koncerty začínaly v poledne a po ose LENNY (pro mě veliké pozitivní překvapení a neskutečnej hlas drobné dívenky), NEBE (tak ty jsem trochu zlajdal a neviděl z nich nic, ale Baruška říkala, že to jsou spíš šoumeni), MAREK ZTRACENÝ (tak klobouk dolů před timhle borcem, vysloveně koncertní týpek s intenzivním napojením na publikum, dobrá muzika a skvělá show), MŇÁGA A ŽĎORP (velký odborník na Mňágu Špáča konstatoval, že Fiala a spol. zůstali malinko za očekáváním. Asi by to bylo lepší někde v menším klubu než pod na velký stage pod hradem, ale i tak jsme si dost zabékali... akorát Nagasaki Hirošimu mi nedali, ač jsme se jí se Špakounem důrazně dožadovali) jsme se v šest večer dopracovali ke KRYŠTOFům. Dvě hodiny jsme vydrželi poskakovat a zpívat, Kryštof je prostě násobně lepší na živo, než z desky. No a zbytek? Spousta stanů, tu s pivem, tu s hracími koutky pro děti. Ostravar 10° mi přišel divně kyselej, tak jsme se se Špáčou nalívali dvanáctkou. Alda byl bohužel vozem, tak musel chudák střízlivět. Viky spokojená, vydržela i na večerní hraní u táboráku (U mě dobrý). Tož dobre to bylo!!!

 

Čechomor v letňáku

Email Tisk PDF

Sobotní večer, zvučné jméno kapely, lacinej lupen (za kilo) a ideální počasí. To vše přilákalo 7.června do varského letního kina davy diváků, osobně to odhaduju na 4 tisícovky a vejš. My jsme po příchodu nevzdali hledání kvalitního místečka a nakonec ulovili exkluzivní plac ve druhý brázdě hned naproti pódiu. Z těch negativních zážitků musím zmínit dvě mega fronty na pivo - dva přítomné stánky byly na zahnání žízně přítomných alkoholiků směšně málo. Takže jsem si tu frontu půl hodiny vystál a raději jsem koupil hned tři škopky, abych už víckrát nemusel. No a pak už tu máme jenom pozitiva. Odvoz na/z koncertu nám zajistil Pepča, čímž nám ušetřil spoustu starostí. První předkapelu - Všichni Svatí, jsme stihli na poslední dvě písničky, takže nehodnotím. Zato druhá formace - U mě dobrý, byla velkým překvapením. Varští buržousti, v čele s Holoubkem to slušně rozbalili, jmenovitě zrovna Karel překvapil rozumnou doprovodnou kytarou a hlavně příjemným hlasem. Folkový, country a malinko rockový repertoár mně osobně plně vyhovoval, Nedvědi byli skoro lepší než originál. Chlapci si chytře pozvali profesionálního houslistu coby hosta, a ten to samozřejmě muzikantsky výrazně pozvednul. Doprovodné "taneční" vystoupení šesti krojovaných důchodkyň s několika secvičenými krokovými variacemi bylo vtipným zpestřením. V devět konečně nastoupili na plac mistři, bohužel bez Karla Holase (nepodařilo se mi vygůglit, co s nim je). Taras Voloshchuk ho sice na housle bez problémů zastoupil, ale želbohu bez zpěvu. Občas zkoušel přizpívávat čelista Pavlík, ale souzvuk hlasů Holas-Černý prostě nenahradíš. Aspoň že na ženský vokály měli sebou Marešovou, ta byla tradičně výborná. První čtyři písničky se nedařilo nazvučit právě Tarasovy housle, takže začátek byl trochu rozpačitej. Ale koncík tradičně gradoval a na konci už všichni skákali a mávali, prostě odvaz. Třípísničkový přídavek a po desátý endeschlus. A nezahráli mi Vyšly ryby, takže deset procent z hodnocení dolu! Nějaký fotky jsou tady.

 


Strana 1 z 3

Dojmy a postřehy


Stojí za poslech

Karel Plíhal - 1985-1989 | Karel Plíhal - KLUZIŠTĚ | Karel Plíhal - NEBE POČKÁ | Jarek Nohavica - OSMÁ BARVA DUHY | Jarek Nohavica - KONCERT | Jarek Nohavica - DIVNÉ STOLETÍ | Jarek Nohavica - MOJE SMUTNÉ SRDCE | Pavel Dobeš - SKUPINOVÉ FOTO | Pavel Dobeš - ZÁTIŠÍ S ČERVY | Smashing Pumpkins - ADORE | Mike Oldfield - TUBULAR BELLS II | Mike Oldfield - SONGS OF DISTANT EARTH | Lost Highway - ORIGINAL SOUNDTRACK | Angelo Badalamenti - TWIN PEAKS | Julee Cruise - FLOUTING | Enya - THE CELTS | Whitesnake - STARKERS IN TOKYO | Daniel Landa - KRYSAŘ | Hapka, Horáček - CITOVÁ INVESTICE | Nightwish - OCEANBORN | Ester Kočičková a Lubomír Nohavica - S KLAVÍREM | Psí vojáci - U SOUSEDŮ VYJE PES | Psí vojáci - MYŠI V POLI A JINÉ PŘÍBĚHY | Filip Topol - STŘEPY | Radůza - V HOŘE | Radůza - VŠE JE JEDNÍM (LIVE)