horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Horkým dnem do Chyše

Email Tisk PDF

Konečně se na nás usmálo štěstí a saharský vzduch nahnal nad ČR trochu toho tepla. Zatímco průměrný středoevropan v takové chvíli nadává na počasí a zalézá do chladu, ve mně (o Lukášovi už si to tvrdit netroufám) si spokojeně medí černej negr z Ugandy a vyrážim na kolo. Ráno nás ještě čekala rodinná prohlídka u zubaře, takže jsme s Lukym vystartovali až v jedenáct. Jako cíl cesty byl stanoven Vladař, s tím, že se cestou uvidí. Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy nás v Dlouhý Lomnici, kde jsme plánovali slupnout osvědčenou klobásku na prkýnku, vypekl zavřenej srub (PO-PÁ od 16:00). No nic, hladově ale statečně jsme vyšlápli kopec do Bochova a jali se hledat hospodu se zahrádkou. V Radničním sklípku sice zahrádku měli, ale nepřístupnou (oprava střechy), nicméně paní vrchní nám dovolila vynést si stůl před hospodu. Dali jsme menu (slepičí polívka - tu jsem teda měl jenom já - a nějaká směs s rejží) a tři jedenáctky (staropramen od letošního výletu na Božák můžu). Z Bochova přes les do Údrče, pak přes údolí pořád po červený do Žlutic. Doplnění vitaminu B a jontů a tradá do Chyše (výjezd na Vladař vypuštěn). V chyšském pivováru jsme posvačili Jantara (jednoznačně nejlepší pivo dne) a něco drobného k snědku (utopenec Luky, vývar a zelný salát já) a po krátké zastávce u Rendy v Čichalově jsme to obrátili k domovu. Cesta jsme volili přes Doupov, Luky se v Budově vytasil s historkou z bramborové brigády a ukázal mi seník, kde je úča načapala s flaškou rumu. Pak už mi ale začal pomalu umdlévat, poslední pivo ve Stružné ho na cukající nohy příliš nepostavilo, a tak jsem ho musel v lesích nad Drahovicemi nechat napospas bolesti a trudomyslnosti, neb jsem měl zpoždění na basketovou schůzi v Evropáku. Domu jsem to doklouzal lesem (tma) a po chodníku, v devět večer ukázal tacháč 102 najetých km. Luky si asi pořádně sáhl na dno, alespoň dle mailu, který mi dnes od něj přišel...

TRASA (102 km)

 

Kvášňovický hřbitůvek

Email Tisk PDF

Velký oujezdský výlet jsme s Lukášem a Klusim absolvovali ve středu (v den dvojité osmi). Brrr... zima byla velmi necyklistická, v takovém počasí obvykle nevyrážíme. Ale cíle byly jasně vytýčeny a oba byly velkým lákadlem, takže nebyl čas se ptát, kdo je kdo a proč není třicet ve stínu. Protože bylo třeba dojet do Kvášňovi obhlídnout Lukyho zamilované místo posledního odpočinku, zajet pozdravit tolik populárního strejdu Jiříka a vrátit se na chalupu do šesti hodin na grilovačku, vyrazili jsme ostrým tempem a na naše poměry velmi šidili doplňování pivních tekutin. První "suchou" zastávkou byly po ujetí 44km až Kvášňovice, tak dlouho plánované, a tolik očekávané. Kostelík pěkný, hřbitůvek plný českých jmen útulný, snad jen ten příjezd a celkový pohled na areál byl oproti reklamě trochu za očekáváním. První skutečná občerstvovačka proběhla až v Nepomuku, kde si Klusi zjišťoval vlaky pro zpáteční cestu z dovolené. V hospodě u nádraží ovšem nevařili, tudíž jsme jen slupli desetistupňovýho Kozla a posvačili pečivo z místní pekárny. Teplo do žaludku jsme vpravili až v Blovicích v podobě zelné polévky v osvědčeném průjezdu restaurace na náměstí. Do Štáhlavic jsme dorazili ve velmi solidním čase tak nějak kolem třetí. Připili jsme si ořechovicí na šťastné shledání a šupajdili do Kovárny, kde se nám podařil husarský a v pravdě historický počin - vypili jsme hasičum veškerou zásobu piva! Teda né že bychom se nějak utrhli ze řetězu, Jirka měl tři, já dvě a klucí každej po jednom... ale na to už se historie ptát nebude. Zejména díky této (ne)šťastné události s došlým sudem jsme vyrazili zpět k domovu včas a v šest hodin už jsem podpaloval oheň pod kamenem a začalo tradiční grilování všeho, co mi přišlo pod ruku, včetně oblíbeného banánu. A ta stovka nakonec přeci padla (101 km).

TRASA (101 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Do Popovic na Kozla

Email Tisk PDF

Toužebně očekávaný celodenní výlet přišel na řadu ve středu. V kompletním peletonu jsme se přesunuli do Neveklova, odkud (po nezbytné pivní přestávce - a tentokrát to byla fakt krásná zahrádečka s podařenou obsluhou, navíc tam točili 7 kulí!) se skupina A (náčelník a učitel) vydala do Křečovic, zatímco skupina B (Luky, Klusi a já) se vydala taky do Křečovic... ovšem malinkou oklikou přes Velké Popovice. Cesta nám ubíhala bez zádrhelů, zejména táhlý kopec z Týnce (malebná nádražní hospůdka U Piráta) do Kamenice jsme za dokonalým vodičem Klusim doslova vylétli. V Popovicích to maj moc pěkný, jen ta zfetovaná holka, co nás kasírovala, byla trochu nedůvěryhodná. Ale pivo tam bylo fakt dobrý a i zelňáky (Lukyho volba) chutnaly znamenitě (můj bramborový závin s červeným zelím trochu pokulhával za jídelním lístkem - kde sakra byly ty škvarky?!). Z Popovic krajem Josefa Lady do Poříčí nad Sázavou, odkud pak k velké Lukášově radosti po staré benešovské silnici přes Mrač okolo Benešova na Konopiště. Medvědi lajdácí byli zase zalezlí, tak jsme jen dali po (zámecky drahém) pivku a uháněli k druhému vytčenému cíli dne - Křečovicím. Nafotili jsme Otíkovo stavení, zaradovali se, že máme první olympijské stříbro (vávra), zanadávali, že chlapi nemaj jak lejt to pivo z voken, když je hospoda zavřená, a po sedmé hodině večerní a ujetí 104 km jsme se vrátili do Měřína.

TRASA (104 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Tak trochu Xterra

Email Tisk PDF

Letošní Kola byla zahájena příkladně, hned v sobotu jsme se v kompletním mužském složení vydali zrekognoskovat nejbližší okolí Slapské přehrady. Bohužel při studiu mapy zapomněl náčelník na důsledné sledování vrstevnic a z Jablonné velel "Po žlutý!". Tudíž jsme záhy vystoupali značně nesjízdným terénem na kopec Bukovec (se svými 479 m nejvyšší v širokém okolí), užili si kopřiv, bahna a nekvalitních lesních cestiček. Ba i na potupné vedení kola strmým svahem došlo.
V Nahorubech nás ale postavila na nohy dobrá guláškovka (a Ferdinand) z hospody u Sv. Anny, takže nám otrnulo, a my tak i nadále pokračovali v honbě za nalezení nejnepřístupnější stezky. Naše úsilí bylo po zásluze potrestáno při cestě z vyhlídky opata Zavorala (kde Klusi už všudybyl), ten modrej padák do houštiny a křovisek se opravdu jet nedal (viz. foto). Hospoda v Radíči nás ale znovu nakopla a my mohli relativně v klídku (a po prožitých útrapách výhradně po silnicích) doklouzat zpět do základního tábora.

Postřehy z cesty - Špáčovi stačí ke zdolání jakékoliv cesty v jakémkoliv terénu dva převody - nejtěžší a druhej nejtěžší; Klusi tvrdošíjně chlemstá malinovku namísto nejlepšího jontového nápoje; v Jablonný točej Hubertus.

TRASA (45 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Bezpivák

Email Tisk PDF

Už jsem se smířil s tím, že letos to na žádný velký společný ježdění nevypadá, Luky má asi moc práce, než by zavolal - pojeď na kolo (zlobim se na něj, pořád si myslím, že by to měl být on, kdo mě bude honit do kola a né naopak... i když z vlastní zkušenosti vím, že čím má člověk víc volného času, tím míň toho stihne - čehož je Lukáš zářným příkladem). No postěžoval jsem si a teď už ke včerejší odpolední vyjížďce. Cíl byl jasný - zalejt kytky v B9. Dle toho jsem plánoval trasu, nakonec z toho bylo 60 km povětšinou mimo silnice. Vypíchnout musím krásný vyhlídkový sjezd přes Doupov do Dubiny, pěknou krajinku na cestě z Dlouhé Lomnice do Horních Tašovic a překvapila mě Stružná - to je pěkně vymazlená obec. Malou tragédií je skutečnost, že jsem si nikde nedal pivo (byť hospod jsem míjel dost a dost), to je zkrátka nevýhoda sólo výletů.

TRASA (60 km)

 

Odpolední vyjížďka na Božák

Email Tisk PDF

Zatímco většina národa v sobotu žehrala na panující vedro, já a několik dalších latentních rovníkových domorodců si libovalo v nastálém teploučku. Kdo má za ušima, vyrazí při tropických teplotách někam na kolo a nechá se ofukovat příjemně teplým vánkem. Já si v teplotách nad 30°doslova rochním a obvykle pílím někam do hor, kde je na mě jindy zbytečně chladno. Tentokrát jsem se rozhodl pro Božák, a protože jsem vyrážel až kolem druhý hodiny (před odjezdem jsem ještě ladil umístění brzdových a přehazovacích pák na řídítkách), zvolil jsem nejsnazší cestu přes Mariánskou. Z cykloserveru jsem si stáhnul nějakou hotovu trasu, drobně jí upravil, a jel jsem podle ní. V půlce kopce mezi Lípou a Mariánskou jsem si radostně výsknul, protože jsem jel krásným lesem nad zurčícím potůčkem a konečně jsem měl pocit, že už jsem se důvěrně sžil s novým kolem (trvalo to 500km). Zkrátka totální POHODA. Na Božák jsem dorazil po Ježíškovce kolem čtvrtý, v obvyklém sklípku (samozřejmě že na zahrádce) jsem si dal zelňačku a přišel na chuť staropramenské jedenáctce (0,8l). Pak následovala asi nejzajímavější (každopádně dosud neprojetá) část cesty - sjezd po žlutý do Jáchymova. Pro Lukyho (i Scotta) by to asi bylo trápení, ale já si to až na místy po bouřce zabahněnou cestu celkem užil. Nepříjemný kousek cesty po hlavní do Ždáru byl velmi rychle za mnou, a jak jsem byl rozjetej, ani jsem se nezastavil U Hastrmana na bílýho Staročecha. Z Otovic jsem to ještě vzal přes Počerny a Jenišov, a po šestý byl doma. Takže to byl takovej krásnej, i když krátkej, čtyřhodinovej odpolední výlet čítající 74 našlapaných kilometrů.

TRASA (74 km)

 

Kol velkolomu okolo Medardu

Email Tisk PDF

V sobotu mi Luky při akci Houpačka vykládal, jak teď suaska dobývá ze země uhlí. A byl z toho tak nadšenej, že mi to jel v neděli ukázat na živo. Sraz byl tradičně u čerpačky v Lokti, ovšem trochu netradičně až v jedenáct. Na Bernardu jsme spolkli malý pivo a po stopách Buštěhradské dráhy pokračovali přes Sokolov k jezeru Medard. Na jeho severovýchodním okraji, tam kde je v budoucnu plánované kotviště jachet boháčů, stojí bagr, kope do země lžící a narubané uhlí nakládá na korby náklaďáků. Takový pěkný, rodinný lom, kde po okrajích čile paběrkuje chudina.

Celý článek...
 

Se vším všudy

Email Tisk PDF

To byl panečku výlet. Jel jsem do kopce i z kopce (a kousíček i po rovině), polem, lesem (a kousek i po asfaltu), koupal jsem se v lesním Jezeře, dvakrát jsem letěl přes řídítka (za ten klandr ve vysoký trávě si značenou (byť čárkovaně) spojku mezi silnicemi na Velas a do Děpoltek dávám na blacklist), poštípali mě komáři, U Hastrmana jsem se posilnil Staročechem, prostě tam bylo všechno, co má správný cyklovýlet mít (vlastně jednu věc jsem trochu postrádal - společnost). Ty dnešní mobilní mašinky, to je parádička. Máte tam GPS, stáhnete podkladový mapy a můžete jet na zdařbůh a trasu ladit po cestě dle momentální nálady. Taky jsem v geniální aplikaci Locus zkoušel záznam trasy - funguje to pěkně, jen mi 5km před cílem klekla baterka, takže zbytek trasy jsem musel dokreslit ručně. Pak to vyexportujete do gpx a máte hotovo.

TRASA (55 km)

 

Nad přehradou

Email Tisk PDF

Celodenních výletů asi letos příliš nebude (vůdce upadl do dlouhodobé letargie a nic s nim neni), takže se do cykloblogu prosadí i lokální odpolední vyjížďky po okolí. I ty totiž můžou být zajímavé, což dokázala hned ta pondělní, na kterou jsem vyrážel až o půl šesté. Výjezd kolem SOS směr Moučné pytle, sjezd do Cihelen, výjezd (brutální, ale netlačil jsem) nad Březovou - první krásný výhled na přehradu, obtočení okolo vrchu Obteč, sjezd do Březový, znovu se vydrápání na kopec po červený a modrý až na Vítkovku a sjezd po žlutý do města. Potom ještě mou oblíbenou Odpolední stezku s mostíkama a výjezd k vodárně a po Jungmannovce na Linhart - po cestě výhled na přehradu z protilehlého kopce, prostě krása. 30 najetech km umocnilo víc jak 1000 nastoupanejch metrů. A v osm jsem byl doma.

TRASA (30 km)

 
Více článků...


Strana 1 z 2

Galerie