horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Podzimní výjezd na Mariánskou

Email Tisk PDF

Sváteční pondělí prohřálo slunce natolik, že jsme s Lukym narychlo domluvili odpolední vyjížďku. Nepamatuji se, že by se nám podobný kousek - cyklovýlet mimo letní čas - podařilo zrealizovat někdy v minulosti. Před jednou jsme se sešli u novorolského rybníka a už cesta na místo srazu ukázala, že směrem na východ to bude s větrem v zádech, zatímco zpáteční cesta bude ve znamení zápolení s ostrým protivětrem. S neuvěřitelně nabušeným Lukášem, ze němž jsem po celou dobu v podstatě vlál jen silou vůle (kdeže loňské sněhy jsou, Luky se s koupí nového kola pochlapil a ježdění už ho zase baví), jsem záhy dojeli do Horního Ždáru, kde nás hledání nové cyklostezky do Jáchymove stálo pěknou smyčku kolem vykmanovské věznice a ostrý kopec po polňačce směr Suchá. Nakonec jsme stezku natrefili a je to fakt pěknej kousek cesty lesem skrz jeden ledově vychlazenej tunel. Z Jáchymova ambiciozní vůdce velel pokračovat strmým výjezdem na Mariánskou, kde nás málem smetl ze silnice strašlivý vichr z hor. Zasloužené pivko (Ježek 10°) jsme po dlouhém sjezdu (já - moira, dres, větrovka, Luky - tvrdošíjně jen v bavlněném tričku, což v kontrastru s nabalenými ostatními cyklisty působilo velmi lehkovážně) nakonec dali až na Rafandě a ve velmi svižném tempu dorazili před půl pátou domů. Cestou jsme prubli novou cyklostezku od Kauflandu ke Sparu, byť most ještě není dokončený.

TRASA (65 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Půldenní vyjížďka do Němec

Email Tisk PDF

Protože jsem byl během pátečního dopoledne trochu přetížen, vyrazili jsme na kolo až v poledne. Původně to měla být jen taková drobná odpolední vyjížďka, ale protože Lukáš na novém Cube pilně jezdí a tudíž je namakanej, zvládli jsme nakonec urazit pěknejch pár horizontálních i vertikálních metrů. A tak si tenhle výlet zaslouží svoje místo v cykloblogu. Protože Luky shání kraťasy a v českých obchodech nemají pořádnej výběr, vyrazili jsme omrknout ty německé do Klingenthalu. Cestou jsme stihli dobrej oběd U Žáby v Nejdku, pokecali jsme s Hugem z hor v nejdecký cyklosmíšence a ještě stihli potkat kulhajícího baskeťáka Matese. Abychom to neměli tak jednoduchý (a nejezdili sem tam stejnou cestou), ohnuli jsme to cestou na Rotavu doprava a nastoupali až k rozcestí Pod Špičákem. V Klingenthalu měli samozřejmě stejně slabej výběr jako jinde a ani cyklokrámek Ivoše Michory v Kraslicích nepřekypoval zbožím (a navíc byl zavřenej, páč je Ivoš na dovolený ve Francii, což ovšem Lukyho neodradilo a nechal se vpustit klíčnicí z vedlejší cestovky). Při druhém průjezdu Šindelkou jsme zkousli chutné pivko (+ já gulášovku) a rychlým tempem uháněli k domovům. Dorazil jsem před sedmou a těch 1500 výškovejch metrů jsem cítil ještě druhej den na beachi.

TRASA (91 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Rozhledna Koráb

Email Tisk PDF

Pomalu nám začínají docházet směry, kam se z chalupy vydat na celodeňák. Nakonec jsme se zahleděli směrem na Domažlice, resp. Kdyni a vyrazili na rozhlednu Koráb. Od Švihova, kde si mé hladové útroby vyžádaly PPPP, jsme si užívali rovinatého profilu a měli tak dostatek sil na zdolání výživného stoupání na Koráb. Smažák zasytil Klusiho natolik, že s náma odmítl vystoupat 144 schodů na rozhlednu, a raději hlídal kola. Luky z výšky pečlivě zmapoval okolí a rozladil ho pouze za kopcem schovaný Herštejn. Prý tam pojedem příště. Také zpáteční cesta byla poměrně rovinatá, ovšem otevřenou hospodu abys pohledal. Nakonec nás spasila až Lukášova pomalost - tak dlouho se ometal kolem hostince v Křenici, až hodná hospodská upravila otvíračku z osmé páteční na třeti středeční. Další naplánovaná občerstvovací stanice - naše oblíbené stavení v Nezdicích - otvírala až v šest, takže jsme na závěrečné pivo museli na koupák do Zálesí, odkud už je to do Oujezda coby prakem dostřelil. Na přivítanou nám Baruška připravila famozní květákovku a výtečné lívance s borůvkama a šlehačkou, což krásně završilo další horký letní den.

TRASA (86 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Blaník

Email Tisk PDF

Při výletu k bájné hoře Blaník nás s Lukym a Klusim doprovázeli Al se Špáčou, a to až k památníku bitvy u Jankova. Hned od prvních kilometrů Vlašimskou pahorkatinou bylo jasné, že roviny si dnes příliš neužijeme. Kopec střídal zkopec a furt dokola. Ve Voticích Luky nedokázal k údajnýmu pivovarskýmu komínu přičarovat pivovar s restaurací, takže jsme plíživý hlad zahnali až ve famozní hospodě v Jankově, kde nám místní milá obsluha přinesla jídelák psaný na plechový tabuli až na zahrádku. Po odpojení výše zmiňované dvojice (která si nenastudovala vrstevnice a domů to hnala přes nejvyšší kopec v okolí Mezivraty, takže si taky dali do nosu) jsme zvýšili tempo a uháněli mezi Velkým a Malým Blaníkem směr Načeradec a Mladá Vožice. Ve Vožici jsme nenatrefili na vhodnou knajpu, zato jsme hned za ní nastoupali další porci výškových metrů (takže se nám mimo jiné naskytl třeba výhled na Temelín). Narůstající žížeň jsme po průjezdu Dubem (rodiště Lukyho příbuzenstva) hasili až pivem v Ratibořských Horách a hlad zaháněli utopencem v obci Střezimíř. Na večeři v sedm už jsme byli zpátky v penzionu, nohy, zadky znavené, duše ovšem blažené.

TRASA (106 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Zřícenina hradu Borotín

Email Tisk PDF

První cyklovýlet letošních Kol si místo v cykloblogu rozhodně nevybojoval svojí délkou (28km) a náročností, alébrž skutečností, že jsme zase po roce vytvořili kompletní peloton v čele s náčelníkem. Dále nechyběli: "těžký převod" učitel, celopéro Klusi a nepostradatelný Luky. Zřícenina hradu Borotín byla cílem krátké dopolední vyjížďky, ale hlavně místem, kde Klusi předvedl dva exportní pády z kola na deseti metrech. Všecko jsme to spláchli v borotínské rákosové chajdě a čile a v limitu se vrátili na základnu pod Monínec (jen svobodní páni Klusi+Luky dál brázdili okolní kopce na svých bicyklech).

TRASA (28 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Kolem Přísečnice osaměle na Klínovec

Email Tisk PDF

Vzhledem k bezprecedentní pracovní přetíženosti cyklovůdce Lukáše jsem překonal svůj odpor k sólové cyklistice a vydal se včera na celodenní výlet. Luxusní červencové počasí k cyklotoulkám přímo vybízí a já jich zatím zvládl pohříchu málo. Vytčeným cílem byl Klínovec a netradičně jsem se ho rozhodl dobýt přes Pernštejn. Cestu po pravém břehu Ohře jsem si až do Okounova doslova vychutnával - rovinatý profil téměř bez aut a parádní scenérie. V Lužném jsem se občerstvil malým Zlatopramenem a kuřecím vývarem abych měl sílu na výšlap na hřeben Krušek. Plánovanou cestu přes Údolíčko jsem na poslední chvíli změnil, neb cesta na Vykmanov byla uzavřená a objížďka pro auta vedla právě přes Údolíčko. Takže jsem to mastil po hlavní a byla to dobrá volba - kopec s rozumným sklonem, perfektní asfalt a nikde žádné auto. Krátce po poledni už jsem se v Horní Halži rozhlížel, kam dál. Vzal jsem to přes Měděnec kolem vodní nádrže Přísečnice (zklamání - skrz stromy nebyla skoro vidět) na Kovářskou, kde jsem poobědval (na kuřecí spilku s rejží jsem čekal šíleně dlouho). Při výšlapu na Klíňák jsem začal pociťovat únavu, kterou jsem umocnil vítěznou Plzní na tradičním místě. Klínovec (bylo příjemných 23°C) je jedno velké staveniště, tu příjezdovou cestu ještě pořád nemaj hotovou. Pro návrat domů jsem zvolil cyklostezku kolem Suchý a Arnoldova a byla to chybná volba. Kamenitá cesta učinila ze sjezdu očistec, zlatý stoupání. Dole ve Ždáru jsem dostal facku od vedra a pomalu mi začly docházet síly. Nohy jely, ale tělo bylo zle uondáno. Domů jsem dorazil v půl šestý, ujeto 112 km a nastoupáno přes 2000 výškovejch metrů.

TRASA (112 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Do Kynšperka na Zajíce

Email Tisk PDF

Sobotní 40km prolog v okolí Varů za účasti náčelníka nás s Lukym dobře připravil na nedělní celodeňák. Sice poslední dobou při výletech víc sedíme za stolem než v sedle, ale včera se to dalo omluvit. Naším cílem byl kynšperský pivovar a ochutnávka místního Zajíce. Zpočátku značně kopcovitou trasu jsme rozředili malým budvarem v Kostelce, načež jsme v Kynšperku udělali zásadní chybu s obědem. Oproti předchozímu výletu Lukášů už totiž v pivováře vaří, resp. grilují. My si holt udělali žízeň restauračním hermelínem s bramborem nahoře ve městě a upalovali z kopce dolů. Světlá dvanáctka rozhodně předčila tu polotmavou, to pro příště! Notoricky znavený Lukáš nakazil svojí nostalgickou apatií i mě, takže už jsme další trasu nehrotili a po výjezdu do Chlumu jsme dál volili jen rovinu. Tradiční zakončení v cyklopřeplněné hospůdce U Gartnera bylo s Excelentem slunečně příjemné (drobet jsem se připekl).

TRASA (85 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Na Božák přes Potůčky

Email Tisk PDF

Je to má soukromá cyklotragédie, že jsem na první výlet roku 2013 vyrazil až 19. června. Z největší části za to může bídné počasí duben-květen-červen, zbylé šance na výjezd schlamstla moje lenost, péče o rodinku a rekonstrukce chalupy. O víkendu jsem poprvé v historii vynechal kOPIS xTrEAM, ale včerejší vyjížďkou s Lukášem jsem si konečně spravil náladu. Počasí nám víc než přálo (tropickou noc vystřídal bezmračný den s teplotami nad 30°C), takže naším záměrem bylo vyjet do hor. Sraz u sádek v Roli jsme ještě během rána posunuli z 9:00 na 9:20 a musím podotknout, že tentokrát jsem na místo určení dorazil v 9:19 jako první, zatímco Luky se po garážovém zdržení přihnal až v půl desátý.

Celý článek...
 



Galerie