horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Z Mostu přes Krušky

Email Tisk PDF

Dlouhé roky plánovaný, odkládaný a na sklonku letošní vydařené sezony konečně zrealizovaný výlet. V 7:05 jsme s Lukym (před kterým smekám, neb v sobotu dojel osamocen do Deštnice a zpět, což je dobrejch 180 km!!!) vlakem odfrčeli směr Most. Od rána bylo teplíčko, takže jsem přejezd na hlavák zvládl nalehko, jen se snídaňovou igelitkou na řídítkách. Lupeny pro dva včetně místenky pro kola vyšly skorem na 4 kilča, takže žádná láce, ale služby na úrovni. Kolo si bere člověk do vlaku sám, pověsí si ho na háky a zasedne do útulného kupé hned vedle.
Z nádraží v Mostě jsme se chvilku vymotávali a i cesta k zámku Jezeří kolem obou Jiřetínů byla na dlouhý lokte - hlavně kvůli bídné cestě po okraji lomu. Od Jezeří už nám to po zelené začalo odsejpat, byť jsme vytrvale stoupali. Minuli jsme Horu Sv. Kateřiny, vystoupali do Malého Háje a pak tradááá - přes Kalek po čáře stále na západ. Krajina mi připomínala okolí Přebuzi a jelo se jako po náhorní plošině bez velkých převýšeních. Parádní příroda a samota na vyčištění hlavy.
Akorát s občerstvením to byla trochu bída, oběd jsme dávali až ve Vejprtech (obec v největším dolíku ve střední Evropě - děsně depresivní sjezd a ztráta vejšky) asi ve dvě hodiny. Pak už nás čekalo poslední vleklé stoupání přes Kovářskou pod Meluzínu a pro mě osobně velmi bolestivý a nepříjemný desetikilometrový sjezd do Krásného Lesa (křeče a brnění nohou i rukou). V ostrovském Tescu jsem ještě zkomírající organismus nastartoval osvědčenou dvojkombinací Míša+Cola a bez velkého vymýšlení jsme po staré ostrovské dorazili domů.

TRASA (120 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Lubenec

Email Tisk PDF

Počasí je letos v létě opravdový držák, Lukáš stále nepracující bezdůchodce, takže je třeba točit pedály, dokud jsou podmínky. Z několika variant jsme nakonec vybrali Lubenec a před desátou vyrazili. Až nad Stružnou jsme svižným tempem skoro pořád stoupali a s vjezdem do Doupova a srovnáním profilu jako by nám narostla křídla. Po kraji vojenského prostoru jsme doslova letěli a před polednem dojeli do Valče. Pak se naše tempo snížilo, bylo tam pár sesedávek, telefonátů, trapná (a zavřená) rozhlednička Vochlice a začínající hlad. S jídlem to bylo tentokrát dost divný, snad jen v čase zapomenutý bufík v Lubenci (fazolačka s houskou a malé pivo za 30,- Kč!) mě oslovil. Po 7 km Chyše a "povinný" Prokop Jantar (Luky asi definitivně skoncoval s pivem takže jen chmelová limonáda) a po dalších 8 km na žádost Lukášova hladového břicha restaurace ve Žluticích. Chtěl jsem jen něco malého ke kofole, ale přinesený plný talíř utopenců mě dost zaskočil. Po jídle jsme to zas roztočili a upalovali přes Bochov a Pilu domů. Na závěr jsme si ještě střihli výjezd k Jungmanovu altánu, abychom měli taky nějaké to vrcholové foto. Celkem jsme nastoupali přes dva výškový kiláky, což je letošní rekord.

TRASA (111 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Horažďovice

Email Tisk PDF

Tradiční celodeňák z Oujezda jsme tentokrát nasměrovali do Horažďovic, kde jsme měli v půl dvanácté sraz s náčelníkem. Cesta nás vedla mimo jiné přes rodiště Františka Křižíka - Plánici a dále přes nicotnou vesničku Nicov, které mezi cedulí začátek a konec obce vévodí velkolepý poutní kostel Narození Panny Marie. Zatímco úderem 11:30 jsme s Lukym vjížděli na náměstí, Alda byl na příjezdu o pár minut opožděn. Při společném obědě v hospodě U Hlaváčků jsme si vyměnili radostné cyklozážitky (štípnutí vosou, bídná kamenitá cesta, apod.) a zavzpomínali na právě skončená Kola a po jedné hodině si popřáli šťastnou cestu zpět na chaty.
Zpáteční cestu jsme volili přes Nepomuk, kde došlo na náměstí k historickému okamžiku. U kašny jsem poprvé v životě nevycvaknul včas a složil se z kola na zaprášenou dlažbu, k radosti přihlížejících malých posměváčků. Aj krev byla, hned by z toho byl o týden dříve puntík do deníku. Naštěstí mi s rychlým návratem energie pomohla vychlemstaná studená kola z koloniálu a náladu mi definitivně spravilo závěrečné pivo v Letinech (Luky dal oblíbenou IPU, já poctivou dvanáctečku). Nemilou zajímavostí výletu je, že jsme necvakli žádnou fotku, ač k tomu busta Křižíka v Plánici přímo vybízela.

TRASA (87 km)

 

Onen svět

Email Tisk PDF

Normálně bych tady tenhle třicetikilometrový odpolední výletík ani nezmiňoval, ale když ta Langova rozhledna stojí na tak pěkném místě - Onom světě. Projeli jsme taky podél břehů Vltavy a chvílema to tam opravdu připomíná moře. Písečné pláže, skalnaté břehy, lodě na vodě, idylka. Mnoho lidí by taky ocenilo, že jsme z rozhledny až do kempu frčeli pořád z kopce (dobrá, až na jeden drobounkej výjezd za Zahořanama).

TRASA (30 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Protivín

Email Tisk PDF

Pro letošní Kola si Lukáš dlouho dopředu připravil monstr vzpomínkový výlet po místech, kde před lety chodíval na puťáky. A tak jsme z Radavy vyrazili směr jih a v patřičných místech si zanotovali: když se ten TÁLINskej rybník nahání, cesta k PROTIVÍNu netrvá hodinu, osm let jsem chodil do MYŠENCE do školy, na břehu Blanice stojí MALETICe.
Kousek, konkrétně do Kučeře, nás na cestě doprovázel Al se Špáčou, celých 115 s námi ušlapal Klusi. Hlavním cílem výletu byl Protivín, kde jsme chtěli pod platany ochutnat nějakou tu místní pivní specialitku. Bohužel, točili tam jenom klasickou jedenáctku a kvasnicovou dvanáctku, navíc jsem na šumavskou topinku čekal přes hodinu! Slabota. Na náměstí nám aspoň Luky ukázal řeznictví, kde si onehdá koupil škvarky a už nenalezl obuvnictví, kde zakoupil své pověstné kristusky (pro sichr hned dvoje). Cestou zpátky jsme vydatně občerstvovali, přesto Klusiho sežehlo slunce a zbytek pobytu trávil nad mísou (případně na míse). Výlet to nebyl špatnej, jen mě trochu vadilo množství aut, a to i na vedlejších silnicích. Ale když chce člověk ujet kilo, nemůže se holt crcat po polích a lesích.

TRASA (115 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Klínovec a Plešivec

Email Tisk PDF

Letošní horké a suché léto je pro nás teplomilné požehnáním. Coby slaměnný vdovec a svrchovaný pán volného času (až na tu pohotovost) jsem s Lukášem podnikl v úterý další vyjížďku, tentokrát do hor. Paradoxně jsme během výšlapu na nejvyšší bod v kraji nastoupali celkově nejméně metrů ze všech výletů z poslední doby. Klínovec jsme ztekli tradiční cestou přes Arnoltov a Suchou, jen jsme namísto přes Hroznětín jeli přes Ostrov. Nad Žďárem v lese jsme na rozbité cestě předjížděli maminu s dítětem ve vozejku (valila do Suchý, kloubouk dolu), pod Klínovcem se nacpali borůvek a nahoře na vrcholu nás málem sfouknul ledový vichr z hor. Ani jsme nedali vítězný pivo a rychle sjeli na Božák. Naše tradiční hospoda praskala ve švech, tak jsme polkli Bernarda a klobásu v Adélce. Na vrchol Plešivce už jsme se nedrápali, jen jsme zklesali krásnou cestou pod sjezdovkama do Pstruží. Závěrečný škopek a nakládanej hermoš (Luky kofolu) v Sedleci a po čtvrtý jsem byl doma.

TRASA (79 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Rozhledna na Panském vrchu u Drmoulu

Email Tisk PDF

Po dlouhý době konečně klasika jako za starejch dobrejch časů. Sraz u čerpačky v Lokti (v 9:30 jsem jako vždycky o 5 minut nestihl), najeto přes sto km, nastoupáno přes dva tisíce m, krása. Hlavním cílem byla rozhledna (a lesní židovský hřbitov) u Drmoulu, trasa byla má oblíbená přes Kladskou. Teda až na to stoupání do Lobzů - do Noviny sice udělali asfaltku, ale dál na Lobzy je to kamenitej a příkrej děs běs. V Kynžvartu měl být oběd, ale ta ignorantská čísnice mě tak vytočila, že jsme raději přejeli do Val do Březího Vlka. Výborná fazolovka a nepasterizovanej gambáč. Pak už jsme nad Drmoulem vystoupali na ve větru se kymácející rozhlednu a otočili to ku domovu. V Mariánkách ještě oplatka, svěží výjezd do Pramenů, smažák a nakyslej Chodovar, od lesáků utopená cyklostezka Nová Ves-Krásno a přes Bošířany a Kozí hřbety dom.

TRASA (110 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Stoupání od Ohře

Email Tisk PDF

Hned druhý den po návratu od moře jsme s Lukym vyrazili na krátkometrážní výlet 11:30-17:15 hod. Měl to být klidný vyjížděcí výlet kolem řeky, ale naše vrchařské nátury si nedaly pokoj, a tak jsme od Ohře neustále stoupali do nějakých kopečků a kopců. Po pivu a párku ve Velichově jsme chvíli hledali nohy, ale závěrečné vrcholové stoupání z Dubiny přes vojenský prostor jsme zvládli se ctí. Ze Žalmanova pak ještě polní propojovačkou na Pilu a rychle domů. Od šesti jsem měl fotbal, ale nebyl to dobrej nápad. Bolely mě nohy, nemohl jsem běhat a jeden hňup mi přislápnul muj problematickej ukazovák na levý noze. Jau.

TRASA (77 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Stoupavá

Email Tisk PDF

Konečně to vyšlo a vyrazili jsme s Lukášem na celodeňák. Nějaký zásadnější cíl jsme tentokrát neměli, Luky mi chtěl ukázat lesní cestu (vymletej "kaňon" a "vodopád") ze Šindelky Liščím údolím na Přebuz. A tak jsme jeli skoro pořád do kopce (třeba kamenitej krpál do Suchý byl libovej). Zradila nás jedna čárkovaná cesta k Chaloupkám - tam to bylo skoro na sekeru a mapy.cz trochu zklamali (shocart tuhle cestu vůbec nemá značenou). Na mapě jsem vyznačil, kudy jsme měli jet správně. Z Chaloupek jsme původně chtěli na Jelení a do Blatný, ale vzhledem k času a síle jsme raději sjeli na oběd do Hamrů. Odtud ještě výjezd kolem trati do Perninku a závěrečný sjezd po uzavřené hlavní (silnice Merklín-Pstruží bude výtečná). Ještě jedno stoupání z Role k vysílačce (poprvé za den jsem se hodně zpotil) a rozlučkový Bernard 11° na hřišti v Počernech.

TRASA (85 km)

Fotografie v plné velikosti

 
Více článků...


Strana 1 z 2

Galerie