horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kolem Skalky na Hohenberg

Email Tisk PDF

Nechte ležet ladem třicítky v půlce září, dyť by to byl hřích. Dokonce i rána teď nejsou kdovíjak studená, takže jsem už po devátý vyrážel z domova a v půl desátý jsme s Lukym od garáže vyráželi za další porcí najetých cyklokilometrů. V současnosti nejepesnější cyklostezku v kraji (uzavřená silnice Chodov-Lomnice) máme teď hodně v oblibě a i dál to byla letošní klasika přes Habartov směr Frantovky. Ve F.Lázních Luky doplnil bidonek zatuchlou Štěpánkou (nedala se polknout), v Komorní Hůrce jsme pojedli gulášovku s rohlikem a oproti mým původním bojácným záměrům jsme u Confinhausu neohroženě překročili hranici a dobyli německý hrad Hohenberg. Na opravovaném hrádku jsme zabili dobrou hodinu, protože tam bylo mnohé k vidění (koš na basket na hradní věži, špejchar s vyhlídkou, vše volně přístupno), a Luky si to všechno panoramaticky zachycoval na svoje nové mobilní žihadlo LG G3. Pak už jsme kvapíkem hnali přes Schirnding zpátky do Chebu a dál, dál, hlad nehlad, žízeň nežízeň až do naší tradiční zakončovací bašty U Gardnera. Čas jsme nakonec měli opět výborný, před šestou doma.

TRASA (125 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Klínovec přes Krásný Les

Email Tisk PDF

Slibované tropy velely vyrazit do hor, ale řeknu vám, že na Klínovci jsem normálně mrznul. Nejvyšší kopec v okolí jsme tentokrát dobyli šestnáctikilometrovým vytrvalým stoupáním (to by bylo něco pro Klusiho) přes Krásný Les a Meluzínu. I tahle varianta nám připadala docela na pohodu. Na Božáku nás už podruhé vypekla přeplněná hospoda U Radnice, takže jsme jídlo dali až v rýžovské salaši. Jehněčí čevabčiči šmakovalo, Bernard ALE o chlup míň, ale za ty prachy (410?!), no neberte to. Následoval dlouhý sjezd do Nejdku přes Blatnou a Hamry a výjezd do Nového Fojtova, kde jsme navštívili Vojtu, popili a poklábosili. Aby to byla stovečka, musel jsem ještě trochu kroužit ve Varech, ale krátce po šestý už jsem byl vzorně doma.

TRASA (101 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Krašov

Email Tisk PDF

A po úterní stodváce další výlet za hranice všedních dnů. Cílem byl tentokrát vysílač Krašov a cesta k němu vedla po krásných, prázdných silnicích (za celý den jsme potkali snad tři auta (když teda nepočítám silnice do a z Lokte)) a stezkách. Konečně jsme vyzkoušeli novou propojku mezi Číhanou a Toužimí - solidní zkracovačka mimo silnice. V Toužimi U Čápa jsme zblajzli dietní oběd (kuře s rejží + výborný nepasterizovaný G12) a čekal nás nejrozbitější úsek cesty (přes pole do Políkna). Pak jsme objeli a ze všech stran si prohlédli krašovský vysílač a z Bezvěrova (drobný zakufrování) sjeli lesem dlouhým sjezdem podél Úterského potoka až k potoku Bezděkovskému. Pak už to bylo nahoru dolu, z Bečova ještě jeden pořádnej vejšlap přes Milešov do Háje a odtud přes louku do Slavkova. Tradiční závěrečný pivko proběhlo U Gardnera, kde se Luky nad desinou rozpovídal o svých úrazech v dětství. To musel bejt taky dáreček...

TRASA (117 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Pod Dylení

Email Tisk PDF

Počasí teplotně pod ideálem (hlavně ta srpnová rána jsou už chladná), ovšem slunečno dost na další celodeňák (letos se zatím docela daří). Jelikož je Luky stále bez mobilu zvostává plánování trasy na mně (ovšem zadání bylo jasné - přes Prameny, páč se tam konal nějaký studentský krajinný workshop). Nejprve jsme si vyjeli do Habartova očíhnout Medard, následoval Kynšperk (polívka + zajíc) a z něj malebné asfaltové vedlejšky směr Jesenice. Od ní jsme to stočili na čáru směr Dyleň a docela jsme si zastoupali (Luky skuhral). Oběd v Kynžvartu a poté poslední výrazný kopec na Kladskou. Výstava v Pramenech slabá, žádný očekávaný historický fotky. Vyzbyl nám tedy čas na zastavení u Křížků a Upolínový louce a ze Slavkova jsme se ještě hecli přes Kozí hřbety.

TRASA (120 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Dvě vyhlídky nad Tejnem

Email Tisk PDF

Tradiční celodeňák v chalupářském týdnu po Kolech se povedl už mnohem lépe než předchozí zmoklý výšlap ze Šlapanova. Počasí se na jediný den umoudřilo a nastavilo Lukymu, Klusimu a mně svou slunečnou tvář. Jako cíl výletu byl zvolen Horšovský Týn. Většina trasy naplánované mapou.cz vedla po silnicích (což bylo nakonec dobře, protože polňačky - třeba ta z Dlouhé Louky do Roupova byly po deštích řádně rozbahněny) a do první zastávky ve Staňkově bylo na můj vkus docela dost aut. Ve Staňkově jsme dali pívo a polívku první pomoci a Klusi se měl obrátit ku domovu (vracel se ještě ve čtrvtek do Šumpru). Nakonec s námi pokračoval až na rozhlednu Šibeniční vrch nad Horšovským Týnem. Na náměstí v Týně už jsme dojeli jen ve dvou a plánovaně poobědvali v minipivovaru hotelu Gurmán (pšeničný i dvanáctka byly teplý a nijak zvlášť dobrý). Incident s hulvátským správcem zámku, který nám chtěl kopat do kol (abychom mu nezničili omítku na zídce) trochu narušil všeobecnou pohodu, kterou jsme znovu nalezli už na vyhlídkové věži nad Týnem. Cesta pokračovala asi nejhezčí pasáží, směrem na Semněvice nám konečně foukal vítr do zad a až do Holýšova to pak byl více méně pozvolný sjezd. V holýšovském Penny jsem doplnil tekutiny do sebe i bidonu, šmákli jsme si na točený pistáciový a bez větších zádrhelů (lesní a polní značená! cyklostezka do Líšiny byla za trest) dorazili přes Přeštice před šestou zpátky na chalupu.

TRASA (103 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Lijákem uťatá královská

Email Tisk PDF

Tak dlouho jsme kvůli počasí odlákali královskou etapu letošních Kol, až nám jí ve středu série bouřek přervala v polovině. Ráno to ještě vypadalo všechno idylicky, slunce svítilo, cyklostezka po bývalé dráze z Přibyslavi do Sázavi byla luxusní, u rozštípené skály a mamuta jsme se zasmáli, v restauraci v Najdeku nenajedli a na rozhlednu Rosička vystoupali ještě za sucha. Už tam ale bylo jasné, že se z obklíčení bouřek jen tak nevymotáme. Vzdali jsme původní záměr zdolat Velké Meziřící a "suchým" směrem vyrazili do Polné na oběd. Bohužel za Hrbovem jsme se museli krátce skrýt před náporem deště, abychom nakonec zmáčení a nasraní zakotvili v Polné na obědě U Smrčků. Přečkali jsme tam další smršť a po pouhých 50 kilometrech v brzkém odpoledni předčasně ukončili naší nevydařenou královskou. Šlakhamr!

TRASA (52 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Vogtland Arena

Email Tisk PDF

Lukáš tentokrát naplánoval přeshraniční celodeňák jehož hlavním cílem byl skokanský můstek v Klingenthalu. Start byl v Chodově, kde jsem u našich odložil Valinku, vyndal kolo z kufru a v 9:30 už jsme odjížděli od Lukyho garáže. Směr hranice jsme upalovali nejpřímější cestou přes Jindřichovice, takže už v jedenáct jsme posvačili vývar s rohlíkem ve Zlaté Rybce. Pak následovalo na navigaci trochu složité Německo, nejvíc jsme asi kufrovali u Carlsfeldu. Odměnou za vydatné šlapání v kopcích nám byl oběd v Jelení, tam je hospůdka jedna báseň. Pak už následoval dlouhý sjezd (hned za Jelením jsem ještě zafungoval coby servisman pro jednu nešťastnici a řetěz prorvanej nad rám jsem botou + tahem kliky narval zpátky na své místo) v podstatě až domů a překvapivě už v pět odpoledne byl náš výlet u konce. Stovka z toho sice nebyla, ale skoro 1800 výškovejch ano. Asi jsme holt v kondici.

TRASA (95 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Cibulka a mofety

Email Tisk PDF

Etapa by se mohla taky jmenovat zbytky Hitlerstrasse, ale to by je Luky musel mezi Lesinou a Lesinkou najít. Místo toho v tý buši chytil ledva tak klíště, takže jen mapy.cz nadále tvrdí, že: "U obce Třebeň jsou patrné pozůstatky po výstavbě tzv. Sudetské dálnice s označením A69". I tak to ale v sobotu byla vydařená, vpravdě královská etapa (125 km a 1500 výškovejch metrů). Chytře jsme stoupali hlavně v první části výletu, od padesátého kilometru už to byl jenom sjezd a rovina za odměnu. Hlavním cílem byla rozhledna Cibulka nad Olovím, která je pěkná na oko, ale nějaké výrazné pohledy do kraje nenabízí. Z Cibulky nás čekala asi nejhezčí část výletu, směrem na Luby jsme projeli notnou část přírodního parku Leopoldovy Hamry. Oběd v Kopanině spíš zklamal, milhostoveckého Bubláka jsme neviděli (místní občané nám s kolama cestu nedoporučili), pak už následovaly Hartoušovské mofety a nenalezená Autobahn. Zpátky domů už jsme kopírovali řeku po cyklostezce, závěrečné pivo a kofolu jsme u Gardnera dopíjeli po šestý hodině.

TRASA (125 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Teplem do Teplé

Email Tisk PDF

Po sérii krátkometrážních výletů se včera konečně zadařil jeden celodeňáček. Nakonec z toho byl i první letošní stovák a nastoupaný necelý dva kiláky. Hlavně bylo konečně teplo a slunečno tak, že Lukáš musel nahodit svůj křemílkovský rukávek (takže si seškvařil jenom ruce, hlavně tu levou). Původní Lukyho záměr na Vogtland Arenu jsem přebil svou pečlivě naplánovanou trasou do Teplé a dál. Stoupání do Hlinek jsme zvládli rychle a pak už se pohybovali kolem 700 m n.m. a výš, kde bylo horko snesitelné, v lesních stínech jsem se párkrát i otřásl zimou. První výraznější zážitek se dostavil v klášteře trapistů v Novém Dvoře, kde nám náš průzkum dokonale zabezpečeného objektu překazil mnich s tváří, dikcí a úsměvem Budaře, který nás ve vší slušnosti vyfakoval (tudy určitě ne, tady je klášter a my tu žijeme v klauzuře) do pryč. Oběd proběhl v lidové hospůdce u kláštera v Teplé, ale hlavním životabudičem pro uondaného Lukyho byla až pumpa v Závišíně, která ho svojí ledovou vodou tak rozparádila, že se uvolil dát jedno malý (vynikající chodovárek 13°) v přilehlém Hostinci u pejska a kočičky. Pak už následoval více méně sjezd přes Prameny, Čistou, Milíře (děsný bláto), Třídomí a po zelené (kterou už pan Kučera zase deset let nechce vidět) do Lokte ke Gardnerovi. Tam jsme se po závěrečné sklínce rozdělili a já si znovu ověřil, jak je důležité jezdit s Lukášem. Sám bych se totiž uštval. Dom jsem dopádil před sedmou, zchvácenej a za celej den poprvý uřícenej.

TRASA (109 km)

Fotografie v plné velikosti

 


Strana 1 z 2

Galerie