horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Klínovec z Klášterce

Email Tisk PDF

Léto to má spočítaný, takže byl nejvyšší čas splnit každoroční povinnost a vydrápat se na nejvyšší bod Krušných hor. Ač jsem lákal (pravda, spíše formálně) Aldu se Špáčou, znovu jsem musel vyrazit sólo. A začínám tomu přicházet na chuť, celý den jsem si nadmíru užil. Klínovec jsem netradičně zdolal prvovýstupem z Klášterce přes Kláštereckou Jeseň. Startoval jsem v 10:00, prvních 50 km rovina na rozjetí, k pívu a polívce v Peřeji jsem usedal v 11:55. Pak už bylo na programu jediný, zato vydatný stoupání až na vrchol. Zvolenou trasu musím pochválit - prázdná silnice, dobrej asfalt, příjemnej sklon (né ten šílenej krpál z Úbočí do Slavkáče v minulé etapě), po cestě sfingy... parádička - teda jen do Měděnce, po tý hlavní je to pak už vopruz. Na Klínovci jsem byl před třetí, sjel jsem do Radničního sklípku na oběd (šílená nálož jater na grilu), a pak už si užíval zkopec (až na ten hnusnej výjezd z Blatný směr Hamry) až domů. Trasu jsem ještě uměle prodlužoval přes Chodov a Loket, aby z toho kápla pořádná cifra. Povedlo se, 130 už letos těžko překonám.

TRASA (130 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Stovečka Slavkáčem

Email Tisk PDF

Už jsem se bál, že letos se ta stovka nepodaří. Musel jsem zlomit hůl nad věčně nerozhodným a na počasí čekajícím Lukášem (svým alibistickým přístupem mě sice nepřekvapil, ale naštval) a chca nechca vyrazil sám. Je to vopruz a značně smutný ježdění s jedinou zásadní výhodou. Člověk si jede svoje tempo a nemusí čekat pod kopcem na opatrnější sjezdaře. Trasu jsem chtěl volit po rovině kvůli teplu, ale nakonec mi z toho vyšlo převýšení 2222 metrů! Docela masakr, zejména krpál z Úbočí byl výživnej (viz. graf). Do Slavkovského lesa jsem se zanořil stoupáním Březová-Kamenice, vyjel jsem z něj v Tuřanech a znovu do něj vnikl v Milíkově. Vzhledem k vertikální členitosti jsem byl s výsledným časem více než spokojenen - vyrážel jsem 10:15 a zpět doma byl 16:15 (takovej půldeňáček ;-). A to jsem stihl rychlý oběd v Kostelce a kofolu v Krásně. Po jízdě jsem pak ještě musel napnout síly, páč od šesti nás (Baruška a Matějkáči) čekala úniková hra z protiatomového krytu.

TRASA (105 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Zřícenina loveckého zámečku Mořičov

Email Tisk PDF

Výjimečně zařazuju do blogu i včerejší odpolední sólo vyjížďku. Jednak jsem najel pade, což je pro letošek slušné číslo, ale hlavně jsem objevil docela zajímavou zříceninku v blízkém okolí. Rovinu podél Ohře jsem si zpestřil výjezdem na Linhart a výjezdem na střelnici. Nudnou cestu podél řeky mi znepříjemňovala hejna mušek a do kopce z Velichova směr Ostrov mi ujel obtloustlej páprda na elektrole. Pak už přišly zastávky na focení - nejprve vyhlídka z opraveného vodojemu (jedna strana Krušky, druhá Doupov), a pak vrchol dne - zřícenina loveckého zámečku ve tvaru nepravidelného jedenáctiúhelníku.
Od těch ruin jsem si trošku zanadával, neb cesta byla po deštích značně rozbahněná až nesjízdná. Z Ostrova pak už po starý přes Hájek rychle domů. Ještě jsem se trochu proplejtal po Varech, abych tu padesátku dal a po půl sedmý jsem byl doma.

TRASA (52 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Oparenským údolím na Oltářík

Email Tisk PDF

Náš čtvrteční celodeňák skončil po pár kilometrech. Na Košťálově začalo vydatně pršet, tak jsme cyklistiku zabalili. Chuť jsme si spravili hned o den později, kdy jsme si po pěším výšlapu na Ostrý prosadili půldeňák v sedlech bicyklů. Vyráželi jsme v jednu, znovu bez kolenáře Klusiho (aspoň měl Špáča na čem jet). V Oparenském údolí jsme poobědvali a ochutnali místní lehounkou černodolskou desítku (limonádka). Až na třicátý kilometr to byl zkopec nebo rovina, takže nás psychicky brzdila pouze Lukyho ošoupaná destička na předních brzdách (lajdák, už rok mu říkám, vyměň si ty desky!). Po cestě jsme obhlídli zříceninu mlýnu Windsor těsně u dálnice D8, dali Svijany v Dlažkovicích a hlavně se vydrápali do ostrého kopce do Děkovky a odtud ještě výše na zříceninu Oltáříku. Nádherné výhledy do kraje už nás ani nepřekvapily, v Českém středohoří je to normálka. Při velkolepém návratu na základnu nás radostně vítala celá banda, která nám vyšla v ústrety s čerstvě natočenými Kocoury. Mlask.

TRASA (51 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Hazmburk

Email Tisk PDF

Letos je to opravdu jen takové cyklo šolichání, takže se mi do blogu dostávají výlety, které by dříve neměly šanci. Po návratu z pěší tůry na Milešovku jsme v pět sedli na kola a vyrazili dobýt Hazmburk. Luky se nechal vystresovat Aldovo prohlášením, že musí být v půl sedmý zpátky a až k úpatí Hazmburku držel letecké tempo (páč to bylo celou cestu z kopce). Náčelník se přesto v Sedleci odpojil a zamířil zpět na základnu. Naše zbylá trojice (Luky, Špáča) se po červené vydrápala k zavřené bráně zříceniny (pondělí=zavírací den) a dle doporučení pěšího turisty přelezla zeď. Vyslechli jsme si Lukášovu historku z vojny, pokochali se výhledy a po žlutý sešupajdili do hospody v Klapém. Tam jsme přečkali čekání na déšť (naštěstí se nám vyhnul), dali guláš a Kozla za 19 Kč! Cestou zpět jsme si ještě vychutnali vlastislavského Bakaláře (Luky tam měl zábavný incident s nedoplatkem u bodré výčepní) a těsně před devátou jsme dorazili zpět do Kocourova.

TRASA (35 km)

Fotografie v plné velikosti

 


Strana 1 z 11

Galerie