horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Závěrečná na Stříbrný

Email Tisk PDF

Letos to asi bude s celodeňákama slabší, neboť Luky zahradničí na plný úvazek a nemá na kolo čas. Takže si budu jezdit po odpolednách svoje rychlý čtyřicítky a cykloblog bude scházet na úbytě. Už jsem si letos sólo vyjel na Kladskou, pak byla nějaká Andělka a ještě nejrychlejší klasika - Kozí hřbety.

19.5. - pátek (cesta tam)

Letošní basketová závěrečná byla u Jardy na Stříbrný a protože počasí bylo jakžtakž, vyrazil jsem na kole (potřebuju trénink na Předkola). Cesta tam byla jen 36 km, ale kopců dost. Hlavně ten z Dolní Rotavy až na Sklenský vrch mi dal zabrat. Škoda toho zbytečného klesání do Stříbrné.

21.5. - neděle (cesta zpět)

Abych se vyhnul zbytečným ztrátám výšky (v pátek do bylo na Stříbrnou přes min. dva velký kopce), tak jsem si přes Nancy vyjel rovnou až na Přebuz (nádherná cesta průsmykem podél potoka), a pak už jen klesal a klesal. Nenechal jsem si ujít spojovačku Přebuz - Hamry přes chaloupky (čarokrásná cesta samotou), je to tam fakt nádherný. Mastil jsem ho dolu fest a za dvě hodinky byl doma.

TRASA (77 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Kolem Skalky na Hohenberg

Email Tisk PDF

Nechte ležet ladem třicítky v půlce září, dyť by to byl hřích. Dokonce i rána teď nejsou kdovíjak studená, takže jsem už po devátý vyrážel z domova a v půl desátý jsme s Lukym od garáže vyráželi za další porcí najetých cyklokilometrů. V současnosti nejepesnější cyklostezku v kraji (uzavřená silnice Chodov-Lomnice) máme teď hodně v oblibě a i dál to byla letošní klasika přes Habartov směr Frantovky. Ve F.Lázních Luky doplnil bidonek zatuchlou Štěpánkou (nedala se polknout), v Komorní Hůrce jsme pojedli gulášovku s rohlikem a oproti mým původním bojácným záměrům jsme u Confinhausu neohroženě překročili hranici a dobyli německý hrad Hohenberg. Na opravovaném hrádku jsme zabili dobrou hodinu, protože tam bylo mnohé k vidění (koš na basket na hradní věži, špejchar s vyhlídkou, vše volně přístupno), a Luky si to všechno panoramaticky zachycoval na svoje nové mobilní žihadlo LG G3. Pak už jsme kvapíkem hnali přes Schirnding zpátky do Chebu a dál, dál, hlad nehlad, žízeň nežízeň až do naší tradiční zakončovací bašty U Gardnera. Čas jsme nakonec měli opět výborný, před šestou doma.

TRASA (125 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Klínovec přes Krásný Les

Email Tisk PDF

Slibované tropy velely vyrazit do hor, ale řeknu vám, že na Klínovci jsem normálně mrznul. Nejvyšší kopec v okolí jsme tentokrát dobyli šestnáctikilometrovým vytrvalým stoupáním (to by bylo něco pro Klusiho) přes Krásný Les a Meluzínu. I tahle varianta nám připadala docela na pohodu. Na Božáku nás už podruhé vypekla přeplněná hospoda U Radnice, takže jsme jídlo dali až v rýžovské salaši. Jehněčí čevabčiči šmakovalo, Bernard ALE o chlup míň, ale za ty prachy (410?!), no neberte to. Následoval dlouhý sjezd do Nejdku přes Blatnou a Hamry a výjezd do Nového Fojtova, kde jsme navštívili Vojtu, popili a poklábosili. Aby to byla stovečka, musel jsem ještě trochu kroužit ve Varech, ale krátce po šestý už jsem byl vzorně doma.

TRASA (101 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Krašov

Email Tisk PDF

A po úterní stodváce další výlet za hranice všedních dnů. Cílem byl tentokrát vysílač Krašov a cesta k němu vedla po krásných, prázdných silnicích (za celý den jsme potkali snad tři auta (když teda nepočítám silnice do a z Lokte)) a stezkách. Konečně jsme vyzkoušeli novou propojku mezi Číhanou a Toužimí - solidní zkracovačka mimo silnice. V Toužimi U Čápa jsme zblajzli dietní oběd (kuře s rejží + výborný nepasterizovaný G12) a čekal nás nejrozbitější úsek cesty (přes pole do Políkna). Pak jsme objeli a ze všech stran si prohlédli krašovský vysílač a z Bezvěrova (drobný zakufrování) sjeli lesem dlouhým sjezdem podél Úterského potoka až k potoku Bezděkovskému. Pak už to bylo nahoru dolu, z Bečova ještě jeden pořádnej vejšlap přes Milešov do Háje a odtud přes louku do Slavkova. Tradiční závěrečný pivko proběhlo U Gardnera, kde se Luky nad desinou rozpovídal o svých úrazech v dětství. To musel bejt taky dáreček...

TRASA (117 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Pod Dylení

Email Tisk PDF

Počasí teplotně pod ideálem (hlavně ta srpnová rána jsou už chladná), ovšem slunečno dost na další celodeňák (letos se zatím docela daří). Jelikož je Luky stále bez mobilu zvostává plánování trasy na mně (ovšem zadání bylo jasné - přes Prameny, páč se tam konal nějaký studentský krajinný workshop). Nejprve jsme si vyjeli do Habartova očíhnout Medard, následoval Kynšperk (polívka + zajíc) a z něj malebné asfaltové vedlejšky směr Jesenice. Od ní jsme to stočili na čáru směr Dyleň a docela jsme si zastoupali (Luky skuhral). Oběd v Kynžvartu a poté poslední výrazný kopec na Kladskou. Výstava v Pramenech slabá, žádný očekávaný historický fotky. Vyzbyl nám tedy čas na zastavení u Křížků a Upolínový louce a ze Slavkova jsme se ještě hecli přes Kozí hřbety.

TRASA (120 km)

Fotografie v plné velikosti

 


Strana 4 z 13

Galerie