horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kolem Přísečnice osaměle na Klínovec

Email Tisk PDF

Vzhledem k bezprecedentní pracovní přetíženosti cyklovůdce Lukáše jsem překonal svůj odpor k sólové cyklistice a vydal se včera na celodenní výlet. Luxusní červencové počasí k cyklotoulkám přímo vybízí a já jich zatím zvládl pohříchu málo. Vytčeným cílem byl Klínovec a netradičně jsem se ho rozhodl dobýt přes Pernštejn. Cestu po pravém břehu Ohře jsem si až do Okounova doslova vychutnával - rovinatý profil téměř bez aut a parádní scenérie. V Lužném jsem se občerstvil malým Zlatopramenem a kuřecím vývarem abych měl sílu na výšlap na hřeben Krušek. Plánovanou cestu přes Údolíčko jsem na poslední chvíli změnil, neb cesta na Vykmanov byla uzavřená a objížďka pro auta vedla právě přes Údolíčko. Takže jsem to mastil po hlavní a byla to dobrá volba - kopec s rozumným sklonem, perfektní asfalt a nikde žádné auto. Krátce po poledni už jsem se v Horní Halži rozhlížel, kam dál. Vzal jsem to přes Měděnec kolem vodní nádrže Přísečnice (zklamání - skrz stromy nebyla skoro vidět) na Kovářskou, kde jsem poobědval (na kuřecí spilku s rejží jsem čekal šíleně dlouho). Při výšlapu na Klíňák jsem začal pociťovat únavu, kterou jsem umocnil vítěznou Plzní na tradičním místě. Klínovec (bylo příjemných 23°C) je jedno velké staveniště, tu příjezdovou cestu ještě pořád nemaj hotovou. Pro návrat domů jsem zvolil cyklostezku kolem Suchý a Arnoldova a byla to chybná volba. Kamenitá cesta učinila ze sjezdu očistec, zlatý stoupání. Dole ve Ždáru jsem dostal facku od vedra a pomalu mi začly docházet síly. Nohy jely, ale tělo bylo zle uondáno. Domů jsem dorazil v půl šestý, ujeto 112 km a nastoupáno přes 2000 výškovejch metrů.

TRASA (112 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Do Kynšperka na Zajíce

Email Tisk PDF

Sobotní 40km prolog v okolí Varů za účasti náčelníka nás s Lukym dobře připravil na nedělní celodeňák. Sice poslední dobou při výletech víc sedíme za stolem než v sedle, ale včera se to dalo omluvit. Naším cílem byl kynšperský pivovar a ochutnávka místního Zajíce. Zpočátku značně kopcovitou trasu jsme rozředili malým budvarem v Kostelce, načež jsme v Kynšperku udělali zásadní chybu s obědem. Oproti předchozímu výletu Lukášů už totiž v pivováře vaří, resp. grilují. My si holt udělali žízeň restauračním hermelínem s bramborem nahoře ve městě a upalovali z kopce dolů. Světlá dvanáctka rozhodně předčila tu polotmavou, to pro příště! Notoricky znavený Lukáš nakazil svojí nostalgickou apatií i mě, takže už jsme další trasu nehrotili a po výjezdu do Chlumu jsme dál volili jen rovinu. Tradiční zakončení v cyklopřeplněné hospůdce U Gartnera bylo s Excelentem slunečně příjemné (drobet jsem se připekl).

TRASA (85 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Na Božák přes Potůčky

Email Tisk PDF

Je to má soukromá cyklotragédie, že jsem na první výlet roku 2013 vyrazil až 19. června. Z největší části za to může bídné počasí duben-květen-červen, zbylé šance na výjezd schlamstla moje lenost, péče o rodinku a rekonstrukce chalupy. O víkendu jsem poprvé v historii vynechal kOPIS xTrEAM, ale včerejší vyjížďkou s Lukášem jsem si konečně spravil náladu. Počasí nám víc než přálo (tropickou noc vystřídal bezmračný den s teplotami nad 30°C), takže naším záměrem bylo vyjet do hor. Sraz u sádek v Roli jsme ještě během rána posunuli z 9:00 na 9:20 a musím podotknout, že tentokrát jsem na místo určení dorazil v 9:19 jako první, zatímco Luky se po garážovém zdržení přihnal až v půl desátý.

Celý článek...
 

Horkým dnem do Chyše

Email Tisk PDF

Konečně se na nás usmálo štěstí a saharský vzduch nahnal nad ČR trochu toho tepla. Zatímco průměrný středoevropan v takové chvíli nadává na počasí a zalézá do chladu, ve mně (o Lukášovi už si to tvrdit netroufám) si spokojeně medí černej negr z Ugandy a vyrážim na kolo. Ráno nás ještě čekala rodinná prohlídka u zubaře, takže jsme s Lukym vystartovali až v jedenáct. Jako cíl cesty byl stanoven Vladař, s tím, že se cestou uvidí. Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy nás v Dlouhý Lomnici, kde jsme plánovali slupnout osvědčenou klobásku na prkýnku, vypekl zavřenej srub (PO-PÁ od 16:00). No nic, hladově ale statečně jsme vyšlápli kopec do Bochova a jali se hledat hospodu se zahrádkou. V Radničním sklípku sice zahrádku měli, ale nepřístupnou (oprava střechy), nicméně paní vrchní nám dovolila vynést si stůl před hospodu. Dali jsme menu (slepičí polívka - tu jsem teda měl jenom já - a nějaká směs s rejží) a tři jedenáctky (staropramen od letošního výletu na Božák můžu). Z Bochova přes les do Údrče, pak přes údolí pořád po červený do Žlutic. Doplnění vitaminu B a jontů a tradá do Chyše (výjezd na Vladař vypuštěn). V chyšském pivováru jsme posvačili Jantara (jednoznačně nejlepší pivo dne) a něco drobného k snědku (utopenec Luky, vývar a zelný salát já) a po krátké zastávce u Rendy v Čichalově jsme to obrátili k domovu. Cesta jsme volili přes Doupov, Luky se v Budově vytasil s historkou z bramborové brigády a ukázal mi seník, kde je úča načapala s flaškou rumu. Pak už mi ale začal pomalu umdlévat, poslední pivo ve Stružné ho na cukající nohy příliš nepostavilo, a tak jsem ho musel v lesích nad Drahovicemi nechat napospas bolesti a trudomyslnosti, neb jsem měl zpoždění na basketovou schůzi v Evropáku. Domu jsem to doklouzal lesem (tma) a po chodníku, v devět večer ukázal tacháč 102 najetých km. Luky si asi pořádně sáhl na dno, alespoň dle mailu, který mi dnes od něj přišel...

TRASA (102 km)

 

Kvášňovický hřbitůvek

Email Tisk PDF

Velký oujezdský výlet jsme s Lukášem a Klusim absolvovali ve středu (v den dvojité osmi). Brrr... zima byla velmi necyklistická, v takovém počasí obvykle nevyrážíme. Ale cíle byly jasně vytýčeny a oba byly velkým lákadlem, takže nebyl čas se ptát, kdo je kdo a proč není třicet ve stínu. Protože bylo třeba dojet do Kvášňovi obhlídnout Lukyho zamilované místo posledního odpočinku, zajet pozdravit tolik populárního strejdu Jiříka a vrátit se na chalupu do šesti hodin na grilovačku, vyrazili jsme ostrým tempem a na naše poměry velmi šidili doplňování pivních tekutin. První "suchou" zastávkou byly po ujetí 44km až Kvášňovice, tak dlouho plánované, a tolik očekávané. Kostelík pěkný, hřbitůvek plný českých jmen útulný, snad jen ten příjezd a celkový pohled na areál byl oproti reklamě trochu za očekáváním. První skutečná občerstvovačka proběhla až v Nepomuku, kde si Klusi zjišťoval vlaky pro zpáteční cestu z dovolené. V hospodě u nádraží ovšem nevařili, tudíž jsme jen slupli desetistupňovýho Kozla a posvačili pečivo z místní pekárny. Teplo do žaludku jsme vpravili až v Blovicích v podobě zelné polévky v osvědčeném průjezdu restaurace na náměstí. Do Štáhlavic jsme dorazili ve velmi solidním čase tak nějak kolem třetí. Připili jsme si ořechovicí na šťastné shledání a šupajdili do Kovárny, kde se nám podařil husarský a v pravdě historický počin - vypili jsme hasičum veškerou zásobu piva! Teda né že bychom se nějak utrhli ze řetězu, Jirka měl tři, já dvě a klucí každej po jednom... ale na to už se historie ptát nebude. Zejména díky této (ne)šťastné události s došlým sudem jsme vyrazili zpět k domovu včas a v šest hodin už jsem podpaloval oheň pod kamenem a začalo tradiční grilování všeho, co mi přišlo pod ruku, včetně oblíbeného banánu. A ta stovka nakonec přeci padla (101 km).

TRASA (101 km)

Fotografie v plné velikosti

 


Strana 6 z 11

Galerie