horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Do Štáhlavic přes Kornatice

Email Tisk PDF

Luky tentokrát zklamal a týdnu v Oujezdě po Kolech se neúčastnil, takže jsem musel trasu celodeňáku vymýšlet sám. Termín byl stanoven na úterý protože bylo za a) ucházející počasí a za b) na chalupě bylo zhusta zalidněno, takže jsme tam s Klusim nechyběli. Nové mapy.cz nabízejí hodně slušné plánování po cyklotrasách a hlavně export do gpx, takže jsem naklikal pěknou cestu do Štáhlavic za Jiříkem (což je náš tradiční cíl), naimportoval jí do Locusu a mohli jsme bez bloudění pojezdit po příjemných silničkách, polních i lesních pěšinách jižního plzeňska. Musím sebekriticky přiznat, že to byl jeden z nejpěknějších výletů poslední doby, byť počasí bylo výrazně chladnější než já rád. Ideální kopečkovitý profil, dobrý oběd ve Spáleném Poříčí, nádherné, hluboké lesy okolo Kornatic, ořechovka u strejdy Jirky a závěrečná koutská desítka na koupáku v Zálesí, co víc si přát. Opravdu moc vydařený výlet.

TRASA (85 km)

 

Trojzemí

Email Tisk PDF

Jedním z předem daných úkolů Kol je zvládnutí alespoň jednoho celodenního cyklovýletu v kategorii mužů. Letos se nám naše drahé polovičky (velká+malá) postaraly o opožděný start, který byl náčelníkem původně stanovený na devátou hodinu ranní. Než jsme s využitím všech sil a prostředků napustili dětský bazének dvaceti centimetry vody, táhlo na jedenáctou. Díky rovinatému profilu jsme ovšem manko záhy dohnali a na Trojzemí jsme už byli v limitu. Štrejchnuli jsme Polsko, projeli centrum Žitavy a uháněli na Kurort Oybin. Tam se nám z mladické nerozvážnosti ztratil Klusi. Šťastné shledání jsme zapili lahvovým Freiberger Pils (trojice Beran, učitel, Luky) a dvěma radlery (náčelník a Klusi) v jednom místním bufíku. Následoval krátký výživný kopec a dlouhý sjezd zpátky do Čech. Druhým a posledním kopcem bylo stoupání nad Kryštofovo Údolí, kde už toho někteří z nás začínali mít tak akorát. Rozdělení na skupiny se tentokrát nekonalo, svorně jsme dorazili až na základnu s decentími 68 kilometry v nohách. Podrobnosti viz. deník Kol 2014 (Kapitola šestá – Praha – Berlín - Varšava).
PS. Přiložená trasa ukazuje podivnou cifru u převýšení (když jsem zadal trasu do mapy.cz, tak vyšlo převýšení rozumných 1200m).

TRASA (68 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Zavírací den (Klášterec)

Email Tisk PDF

Vloni jsem si stěžoval, že jsem na první vyjížďku vyrazil až 19. června. Letos to není o moc lepší, a přitom byl tak krásnej únor, březen i duben. Zatímco běžní smrtelníci včera úpěli pod rozpáleným sluncem, my jsme se s Lukym nechali ovívat proudícím vzduchem... teda aspoň při sjezdech. Díky nadstandardnímu počasí jsme mohli už v devět vyrážet směr severovýchod. Protože řeka Ohře je zařízlá do krajiny dost ostře (z jedný strany Krušky, z druhý Doupov), a my se při prvním výletu nechtěli pouštět do žádných větších akcí, museli jsme úsek Jakubov - Okounov absolvovat netradičně po stejné cestě. Trasa byla po celý den jen mírně zvlněná, takže našim největším nepřítelem byla do nebe volající ignorance hospod v ústeckém kraji. Ve Vojkovicích nás sice taky namíchli, ale holt jsme tam byli už půl hoďky před otvíračkou. Zato ve Stráži maj v pondělí zavírací den. Voli. Takže jsme museli posvačit dva lahvoně z místní smíšenky a těšili se na polední hody do Klášterce. Najít tam otevřenou hospodu se zahrádkou byl nadlidský úkol, ale nakonec jsme pochodili v Hotelu Slávia. Luky si dal litr domácí limonády z limetky, okurek a máty, já si pošmáknul na vynikající nefiltrované chomutovské jedenáctce Karásek. Plus nějakej ten dlabanec. Z cesty zpět měl Lukáš obavy, ale všecko šlo jak na drátkách - přes krušovickou zastávku v Perštejně (resp. v Lužném) až po velichovskou hospodu U Lípy. Chodovárek jsem tam proložil extra pálivou zelňačkou (aby se člověk v těch 35°C trochu zahřál), a ve slušném tempu jsme pak po nepříjemně nudné hlavní silnici dorazili zpět do Karlsbadu.

TRASA (94 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Podzimní výjezd na Mariánskou

Email Tisk PDF

Sváteční pondělí prohřálo slunce natolik, že jsme s Lukym narychlo domluvili odpolední vyjížďku. Nepamatuji se, že by se nám podobný kousek - cyklovýlet mimo letní čas - podařilo zrealizovat někdy v minulosti. Před jednou jsme se sešli u novorolského rybníka a už cesta na místo srazu ukázala, že směrem na východ to bude s větrem v zádech, zatímco zpáteční cesta bude ve znamení zápolení s ostrým protivětrem. S neuvěřitelně nabušeným Lukášem, ze němž jsem po celou dobu v podstatě vlál jen silou vůle (kdeže loňské sněhy jsou, Luky se s koupí nového kola pochlapil a ježdění už ho zase baví), jsem záhy dojeli do Horního Ždáru, kde nás hledání nové cyklostezky do Jáchymove stálo pěknou smyčku kolem vykmanovské věznice a ostrý kopec po polňačce směr Suchá. Nakonec jsme stezku natrefili a je to fakt pěknej kousek cesty lesem skrz jeden ledově vychlazenej tunel. Z Jáchymova ambiciozní vůdce velel pokračovat strmým výjezdem na Mariánskou, kde nás málem smetl ze silnice strašlivý vichr z hor. Zasloužené pivko (Ježek 10°) jsme po dlouhém sjezdu (já - moira, dres, větrovka, Luky - tvrdošíjně jen v bavlněném tričku, což v kontrastru s nabalenými ostatními cyklisty působilo velmi lehkovážně) nakonec dali až na Rafandě a ve velmi svižném tempu dorazili před půl pátou domů. Cestou jsme prubli novou cyklostezku od Kauflandu ke Sparu, byť most ještě není dokončený.

TRASA (65 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Půldenní vyjížďka do Němec

Email Tisk PDF

Protože jsem byl během pátečního dopoledne trochu přetížen, vyrazili jsme na kolo až v poledne. Původně to měla být jen taková drobná odpolední vyjížďka, ale protože Lukáš na novém Cube pilně jezdí a tudíž je namakanej, zvládli jsme nakonec urazit pěknejch pár horizontálních i vertikálních metrů. A tak si tenhle výlet zaslouží svoje místo v cykloblogu. Protože Luky shání kraťasy a v českých obchodech nemají pořádnej výběr, vyrazili jsme omrknout ty německé do Klingenthalu. Cestou jsme stihli dobrej oběd U Žáby v Nejdku, pokecali jsme s Hugem z hor v nejdecký cyklosmíšence a ještě stihli potkat kulhajícího baskeťáka Matese. Abychom to neměli tak jednoduchý (a nejezdili sem tam stejnou cestou), ohnuli jsme to cestou na Rotavu doprava a nastoupali až k rozcestí Pod Špičákem. V Klingenthalu měli samozřejmě stejně slabej výběr jako jinde a ani cyklokrámek Ivoše Michory v Kraslicích nepřekypoval zbožím (a navíc byl zavřenej, páč je Ivoš na dovolený ve Francii, což ovšem Lukyho neodradilo a nechal se vpustit klíčnicí z vedlejší cestovky). Při druhém průjezdu Šindelkou jsme zkousli chutné pivko (+ já gulášovku) a rychlým tempem uháněli k domovům. Dorazil jsem před sedmou a těch 1500 výškovejch metrů jsem cítil ještě druhej den na beachi.

TRASA (91 km)

Fotografie v plné velikosti

 


Strana 7 z 13

Galerie