horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Na Božák přes Potůčky

Email Tisk PDF

Je to má soukromá cyklotragédie, že jsem na první výlet roku 2013 vyrazil až 19. června. Z největší části za to může bídné počasí duben-květen-červen, zbylé šance na výjezd schlamstla moje lenost, péče o rodinku a rekonstrukce chalupy. O víkendu jsem poprvé v historii vynechal kOPIS xTrEAM, ale včerejší vyjížďkou s Lukášem jsem si konečně spravil náladu. Počasí nám víc než přálo (tropickou noc vystřídal bezmračný den s teplotami nad 30°C), takže naším záměrem bylo vyjet do hor. Sraz u sádek v Roli jsme ještě během rána posunuli z 9:00 na 9:20 a musím podotknout, že tentokrát jsem na místo určení dorazil v 9:19 jako první, zatímco Luky se po garážovém zdržení přihnal až v půl desátý.

Celý článek...
 

Horkým dnem do Chyše

Email Tisk PDF

Konečně se na nás usmálo štěstí a saharský vzduch nahnal nad ČR trochu toho tepla. Zatímco průměrný středoevropan v takové chvíli nadává na počasí a zalézá do chladu, ve mně (o Lukášovi už si to tvrdit netroufám) si spokojeně medí černej negr z Ugandy a vyrážim na kolo. Ráno nás ještě čekala rodinná prohlídka u zubaře, takže jsme s Lukym vystartovali až v jedenáct. Jako cíl cesty byl stanoven Vladař, s tím, že se cestou uvidí. Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy nás v Dlouhý Lomnici, kde jsme plánovali slupnout osvědčenou klobásku na prkýnku, vypekl zavřenej srub (PO-PÁ od 16:00). No nic, hladově ale statečně jsme vyšlápli kopec do Bochova a jali se hledat hospodu se zahrádkou. V Radničním sklípku sice zahrádku měli, ale nepřístupnou (oprava střechy), nicméně paní vrchní nám dovolila vynést si stůl před hospodu. Dali jsme menu (slepičí polívka - tu jsem teda měl jenom já - a nějaká směs s rejží) a tři jedenáctky (staropramen od letošního výletu na Božák můžu). Z Bochova přes les do Údrče, pak přes údolí pořád po červený do Žlutic. Doplnění vitaminu B a jontů a tradá do Chyše (výjezd na Vladař vypuštěn). V chyšském pivováru jsme posvačili Jantara (jednoznačně nejlepší pivo dne) a něco drobného k snědku (utopenec Luky, vývar a zelný salát já) a po krátké zastávce u Rendy v Čichalově jsme to obrátili k domovu. Cesta jsme volili přes Doupov, Luky se v Budově vytasil s historkou z bramborové brigády a ukázal mi seník, kde je úča načapala s flaškou rumu. Pak už mi ale začal pomalu umdlévat, poslední pivo ve Stružné ho na cukající nohy příliš nepostavilo, a tak jsem ho musel v lesích nad Drahovicemi nechat napospas bolesti a trudomyslnosti, neb jsem měl zpoždění na basketovou schůzi v Evropáku. Domu jsem to doklouzal lesem (tma) a po chodníku, v devět večer ukázal tacháč 102 najetých km. Luky si asi pořádně sáhl na dno, alespoň dle mailu, který mi dnes od něj přišel...

TRASA (102 km)

 

Kvášňovický hřbitůvek

Email Tisk PDF

Velký oujezdský výlet jsme s Lukášem a Klusim absolvovali ve středu (v den dvojité osmi). Brrr... zima byla velmi necyklistická, v takovém počasí obvykle nevyrážíme. Ale cíle byly jasně vytýčeny a oba byly velkým lákadlem, takže nebyl čas se ptát, kdo je kdo a proč není třicet ve stínu. Protože bylo třeba dojet do Kvášňovi obhlídnout Lukyho zamilované místo posledního odpočinku, zajet pozdravit tolik populárního strejdu Jiříka a vrátit se na chalupu do šesti hodin na grilovačku, vyrazili jsme ostrým tempem a na naše poměry velmi šidili doplňování pivních tekutin. První "suchou" zastávkou byly po ujetí 44km až Kvášňovice, tak dlouho plánované, a tolik očekávané. Kostelík pěkný, hřbitůvek plný českých jmen útulný, snad jen ten příjezd a celkový pohled na areál byl oproti reklamě trochu za očekáváním. První skutečná občerstvovačka proběhla až v Nepomuku, kde si Klusi zjišťoval vlaky pro zpáteční cestu z dovolené. V hospodě u nádraží ovšem nevařili, tudíž jsme jen slupli desetistupňovýho Kozla a posvačili pečivo z místní pekárny. Teplo do žaludku jsme vpravili až v Blovicích v podobě zelné polévky v osvědčeném průjezdu restaurace na náměstí. Do Štáhlavic jsme dorazili ve velmi solidním čase tak nějak kolem třetí. Připili jsme si ořechovicí na šťastné shledání a šupajdili do Kovárny, kde se nám podařil husarský a v pravdě historický počin - vypili jsme hasičum veškerou zásobu piva! Teda né že bychom se nějak utrhli ze řetězu, Jirka měl tři, já dvě a klucí každej po jednom... ale na to už se historie ptát nebude. Zejména díky této (ne)šťastné události s došlým sudem jsme vyrazili zpět k domovu včas a v šest hodin už jsem podpaloval oheň pod kamenem a začalo tradiční grilování všeho, co mi přišlo pod ruku, včetně oblíbeného banánu. A ta stovka nakonec přeci padla (101 km).

TRASA (101 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Do Popovic na Kozla

Email Tisk PDF

Toužebně očekávaný celodenní výlet přišel na řadu ve středu. V kompletním peletonu jsme se přesunuli do Neveklova, odkud (po nezbytné pivní přestávce - a tentokrát to byla fakt krásná zahrádečka s podařenou obsluhou, navíc tam točili 7 kulí!) se skupina A (náčelník a učitel) vydala do Křečovic, zatímco skupina B (Luky, Klusi a já) se vydala taky do Křečovic... ovšem malinkou oklikou přes Velké Popovice. Cesta nám ubíhala bez zádrhelů, zejména táhlý kopec z Týnce (malebná nádražní hospůdka U Piráta) do Kamenice jsme za dokonalým vodičem Klusim doslova vylétli. V Popovicích to maj moc pěkný, jen ta zfetovaná holka, co nás kasírovala, byla trochu nedůvěryhodná. Ale pivo tam bylo fakt dobrý a i zelňáky (Lukyho volba) chutnaly znamenitě (můj bramborový závin s červeným zelím trochu pokulhával za jídelním lístkem - kde sakra byly ty škvarky?!). Z Popovic krajem Josefa Lady do Poříčí nad Sázavou, odkud pak k velké Lukášově radosti po staré benešovské silnici přes Mrač okolo Benešova na Konopiště. Medvědi lajdácí byli zase zalezlí, tak jsme jen dali po (zámecky drahém) pivku a uháněli k druhému vytčenému cíli dne - Křečovicím. Nafotili jsme Otíkovo stavení, zaradovali se, že máme první olympijské stříbro (vávra), zanadávali, že chlapi nemaj jak lejt to pivo z voken, když je hospoda zavřená, a po sedmé hodině večerní a ujetí 104 km jsme se vrátili do Měřína.

TRASA (104 km)

Fotografie v plné velikosti

 

Tak trochu Xterra

Email Tisk PDF

Letošní Kola byla zahájena příkladně, hned v sobotu jsme se v kompletním mužském složení vydali zrekognoskovat nejbližší okolí Slapské přehrady. Bohužel při studiu mapy zapomněl náčelník na důsledné sledování vrstevnic a z Jablonné velel "Po žlutý!". Tudíž jsme záhy vystoupali značně nesjízdným terénem na kopec Bukovec (se svými 479 m nejvyšší v širokém okolí), užili si kopřiv, bahna a nekvalitních lesních cestiček. Ba i na potupné vedení kola strmým svahem došlo.
V Nahorubech nás ale postavila na nohy dobrá guláškovka (a Ferdinand) z hospody u Sv. Anny, takže nám otrnulo, a my tak i nadále pokračovali v honbě za nalezení nejnepřístupnější stezky. Naše úsilí bylo po zásluze potrestáno při cestě z vyhlídky opata Zavorala (kde Klusi už všudybyl), ten modrej padák do houštiny a křovisek se opravdu jet nedal (viz. foto). Hospoda v Radíči nás ale znovu nakopla a my mohli relativně v klídku (a po prožitých útrapách výhradně po silnicích) doklouzat zpět do základního tábora.

Postřehy z cesty - Špáčovi stačí ke zdolání jakékoliv cesty v jakémkoliv terénu dva převody - nejtěžší a druhej nejtěžší; Klusi tvrdošíjně chlemstá malinovku namísto nejlepšího jontového nápoje; v Jablonný točej Hubertus.

TRASA (45 km)

Fotografie v plné velikosti

 


Strana 7 z 12

Galerie