horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Hřib, varhany, hovada

Email Tisk PDF
Vlna veder povzbuzuje většinu lidí k povalování se u vody, nám teplomilným velí vyskočit do sedla a nechat se ochlazovat rychlou jízdou vyvolaným prouděním vzduchu. V sestavě s Lukym a Šukym jsme se v neděli vydali na první letošní výlet. Sraz byl v 9:45 u novorolských sádek, nikdo se neopozdil, jen Šuky si o čtvrthoďku přivstal. První polovinu trasy Lukáš pečlivě naplánoval lesňačkami a polňačkami (výjezd do Tatrovic byl extrémní záležitostí pro malou pilu a velké kolečko), takže jsme až na Šindelku neokusili chuť rozpáleného asfaltu. Zato jsme okusili krvežíznivost místních hovad, která z nás bez ustání nasávala, tudíž zanechávala po rozplácnutí vydatné červené fleky na našich končetinách. Na Šindelové jsme ve Spartě lokli pívo a polívku první pomoci a vydali se hledat kamenný útvar připomínající hřib. Cožpak o to, ten šutrák byl vidět ze silnice do Lípy, ale příjezdovou cestu jaksi zapomněl někdo udržovat. A tak jsme se pustili střemhlav přerostlou, 20 let nepokosenou, loukou. První zastávkou byla pamětní deska obětem Revoluční gardy (tam na nás zaútočila nějaká extra hnusná revoluční moucha velikosti a otravnosti dvojnásobného hovada), pak už nás čekal ten hříbek - no nic světobornýho, zkrátka šutr na šutru, něco jako viklan Dominik. Následoval sjezd k rotavským varhanům (včetně pěkné vyhlídky na Rotavu), odkud vedla nejdobrodružnější část výletu. Jelikož se neradi vracíme stejnou cestou, namířili jsme si to lesem po údajné čárkované stezce. Náznak jakékoliv cesty však velice záhy vymizel a my se museli s koly na ramenou proplétat mlázím a houštiním, za což nám ovšem byla odměnou kouzelná babička ze starobylého domu, která nás po vynoření z temného hvozdu napojila svou excelentní kojeneckou pramenitou vodou a jako bonus přidala několik cenných historických souvislostí (její dům byl součástí zámečku Favorit, voda z lesa má namodralou barvu a cikány poslala na falešný pramen).
Do Oloví jsme svižnou jízdou po hlavní přijeli tak akorát včas, abychom si stihli objednat oběd před zahájením finále Wimbledonu. Ač jsme Tomáše tlačili, co to šlo, bylo po prvním setu jasný, že Rafa nebude k poražení, a tak jsme po čtvrtý hodině pokračovali dál. Stihli jsme už jen vyhlídku na Medard a vzhledem k bouřící obloze vynechali závěrečné pivko u Gardnera. Loketská panoramka byla naší poslední vrcholovou prémií.

TRASA: K.Vary - Jenišov - Mírová - Jimlíkov - N.Role (sádky) - Nové Chalupy - Tatrovice - Spomyšl - Poušť - Šindelová (pamětní deska obětem Revoluční gardy, Kamenný hřib) - Rotava (Rotavské varhany) - Oloví - Dolina - Krajková - Habartov - Kluč (vyhlídka na Medard) - Svatava - Sokolov - Královské Poříčí - Loket - Hory - K.Vary ... (82 km)

 

Po starý pražský na Viklan

Email Tisk PDF
Nepamatuju, že bychom se vydali na "velký" výlet takhle na podzim. Povedlo se to hlavně díky příznivému počasí a byl to vydařený zářez do cykloblogu. Kromě nepostradatelného Lukyho a natěšeného Šukyho se premiérově zúčastnil i můj záviděnihodný tchán Pepča. První fáze vyjížďky se nesla ve znamení nostalgického Lukášova vzpomínání na mládí, modrou oktávku a cestování po staré silnici Karlovy Vary - Praha. Takže jsme skrz naskrz prošněrovali centrum Varů a přes Andělku jsme po starý pražský dojeli až do Horních Tašovic. Cesta čítala i hrbolatou jízdu polem za golfovým hřištěm, asfalt holt taky není věčný a místy se nám ztrácel. Z Horních Tašovic vedla pěkná zapadlá asfaltečka do Dlouhé Lomnice, kde jsme se ve srubu občerstvili. Kuchař byl rovnej chlap a přišel nám do očí povědět, co všecko nám může připravit. Jeho nabídky zněly mým hladovým útrobám tak lákavě, že jsem si nechal připravit všechno o čem povídal dohromady. Směs z vepřovýho masa, slaniny, klobásy, fazolí, papriky, cibule a česneku, k tomu dva bramboráky s nivou... no ještě teď když to píšu mi žaludek dává připomenout, že to nebyl zrovna dobrý nápad, takhle se naprat.
Z Lomnice jsme se vydali hledat modrou stezku KČT, zpočátku pěkná šotolinovka se horšila a změnila se až v cestu kravincovým polem. Modrou jsme ale našli a nakonec jsme se po konzultaci s pocestnými vydrápali strání i na místní atrakci - viklan jménem Dominik. Zhotovili jsme hodnotné samospouště z mobilu, já v altánu zapomněl přilbu (naštěstí včas vzpomenutou) a pokračovali po modrý na silnici Bochov-Hlinky.
Přes Rybničnou jsme se otočili zpět směrem na Pilu a v zatáčce u kříže ještě odbočili zpátky na modrou, páč jsme chtěli okusit místní pramen. To se nám i podařilo, ač si zrovna na místě tankoval místní dědula zhruba 20 litrovej barel (což je při současně panujícím suchu a tedy malém průtoku pramínku otázka caa. dvou hodin). Následoval sjezd do Pily, výjezd na Kolovou, píchlá duše na mym kole (a tady se zaříkávám, že příští pláště budou aspoň 1.7, páč ty věčný defekty mě ničí), sjezd na panorámku a závěrečná plzeň v Hospůdce na Hůrkách. Rychlý sjezd do města a v stále větší zimě každý po vlastní ose domů.

TRASA: K.Vary - Hůrky - Andělská Hora - Žalmanov - Horní Tašovice - Dlouhá Lomnice - Viklan Dominik (na modré KČT) - Rybničná - Pila - Kolová - Hůrky - K.vary ... (57 km)

 

Rozhledna na Krudumu

Email Tisk PDF
Nedělní výlet byl unikátní v tom, že jsme poprvé v historii absolvovali celou trasu mimo silnice. Den před tím, jsme si s Lukášem ještě stihli dát odpolední tříhodinovou rychlovku s pivem ve srubu v Dlouhé Lomnici, svižným tempem za lehce chladivého počasí jsme najeli pade. Neděle měla být celodenním výletem, ale dopoledne jsme řešili seřízení sekačky a hlavně výměnu lanka od přesmyku.
Nakonec jsme vyrazili ve 12:30 a začli jsme hned z vostra. Z Tašovic do lesa směr obora Hory, prudký sjezd ke Svatoškam, následně prudký výjezd a přes Kozí hřbety do Slavkova. Tam jsme ukojili hlad ve výborný pivnici Rebel s velice příjemnou obsluhou. Následovala cesta na Třídomí - vypichuji Restauraci Puleček s dětským hřištěm, tam někdy musím vzít holky na oběd. Lesními cestami na Milíře a odtud už přímo na vrch Krudum, cíl naší cesty. Rozhledna je parádní s vynikajícím výhledem na všechny strany. A ještě jsem tam potkal kámoše Miloše, tak to byl takový bonus. Sjezd z Krudumu byl trochu náročný - Luky si chtěl ověřit jednu parádní cestu, takže jsme chvílema museli kola vést i nést. Zato sjezd z Nadlesí po zelený do Lokte polem i lesem, navíc se závěrečnou vyhlídkou na Loket, byl exklusivní. U Gardnera jsme to spláchli jedním půlitrem a mastili po stezce domů.

TRASA: Tašovice - Svatošské skály - Horní Slavkov přes Kozí hřbety - Třídomí - Milíře - Krudum (838 mn.m.) - Nadlesí - Loket - Doubí - Tašovice ... (50 km)

 

Na samotu za tetou

Email Tisk PDF

Po poctivé přípravě z předešlého dne jsme odhodlaně vyrazili na etapu, která měla býti královskou letošního pobytu v Oujezdě. Luky to plánoval na nějakých bratru 80 km a mělo to být takové brázdění vesniček v okolí nepomucké Zelené hory bez nějakého výrazného cíle.

Důležitou zastávkou byla samota v katastru města Kotouň, kde leta pobývá Lukášova teta, toho času čekající na operaci kyčle, přesto o koštěti čiperná, hovorná a soběstačná, to vše v těžko uvěřitelných 82 letech. Připravila nám znamenitá smažená vajíčka, což se ukázalo být klíčovou záležitostí, bo otevřenou hospodu, kde by navíc vařili, abys v kraji pohledal. Nakonec jsme byli šťastný za nehodivské pohostinství Pod Lipami, kde jsme konečně spláchli prach z cesty, následovaly Neurazy a Martinská hospoda, a pak už rychlý návrat domů, protože čas kvapil a únava narůstala. Za zmínku ještě stojí obec Myslív, kde se Lukáš těšil na hřbitůvek (objevený kdysi před 15 lety, za jeho spanilých jízd Nepomuckem), a kde sice hřbitov byl, ale nikoliv ten vysněný pidi s kostelíčkem.
Kilometrů jsme nakonec najeli "jen" 70, ale vzhledem k častým lesním a polním nábližkám jsme byli kola dostatečně nabažení, a jak se druhý den poránu ukázalo, také řádně uondáni.


TRASA: Újezd - Kbelnice - Letiny - Lázně Letiny - Svárkov - Ovčín - Žitín - Kokořov - Prádlo - Klášter - Dvorec - Mileč - Želvice - Bezděkovec - teta (Kotouň) - Chlumy - Nekvasovy - Kovčín (= Kozčín) - Milčice - Myslív - Nehodiv - Pohoří - Cikánka - Neurazy - Klikařov - Vojovice - Žinkovy - Radkovice - Luh - Horšice - Újezd ... (71 km)

 

Křížový vrch a Roupov

Email Tisk PDF

Až ke konci dovolené se mi konečně podařilo vyrazit na vytoužený celodenní cyklovýlet. Vzhledem k prodělané angíně a hříšně nízkému objemu dosud najetých kilometrů se nedaly čekat nějake mimořadne vykony, ale o to víc si vážím takovýchto ojedinělých počinů.

On to vlastně ani celodenní výlet nebyl, vyráželi jsme s mým nejoblíběnějším cyklo společníkem Lukášem okolo půl třetí odpoledne. Málem to byla cesta nazdařbůh, ale těsně před výjezdem jsem na chalupě objevil novinový výstřižek s popisem cyklotrasy přes Křížový vrch. A tak jsme vyrazili směr Stod. Malebnost krajiny, vesniček a silniček okolo Přeštic jsem už tady zmiňoval, takže jenom potvrzuji, že je to pastva pro cyklisty ze strohých Sudet. Lužany nám nabídli bohužel nepřístupný zámek českého architekta a mecenáše Josefa Hlávky, Křížový vrch nás lehce zklamal zavřenou vyhlídkovou věží (je otevřená jen o víkendech) a v Merklíně jsme se posilnili utopencem a okusili dobřanské kvasnicové. Neplánovaně jsme se podívali i na zříceninu hradu Roupov, na kterém byl Luky o den dříve s Klusim, tudíž mě zkušeně provedl a podal poutavý komentář k zachovalé černé kuchyni s komínem (rovněž tam při zběsilé jízdě zahradou líznul smrček, až jsem málem smíchy spadnul z kola). Famozní tečkou za příjemným dnem byla jedenáctka v nezdické hospůdce, domů jsme lehce unaveni dorazili se západem slunce.


TRASA: Újezd - Horšice - Lužany - Skočice - Oplot - Přestavlky - Dolní Lažany - Lažany - Křížový vrch u Stodu (turistická známka č. No.936) - Maškrov - Líšina - Čelákovy - Zemětice - Merklín - Roupov - Hrad Roupov (turistická známka No.542) - Vřeskovice - Borovy - Nezdice - Zálesí - Horšice - Újezd ... (60 km)

 


Strana 9 z 11

Galerie