horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Šindelová (KOPIS xTrEAM)

Email Tisk PDF
Od předchozího zářezu, tedy posledního extrémního výletu s KOPISem, uplynulo víc jak půl roku a já jen doufám, že do ročníku 2009 stihnu ještě nějaký jiný výlet, který bude hoden zápisu do cykloblogu.
Letošní extrém byl jako vždy organizován chlapákama z operačního, kteří opět odvedli brilantní práci. Možná největší dík zaslouží Jarka - obětavá řidička doprovodného vozidla a Míra - její věrný druh navigátor (a nutno podotknout, že oproti loňskému roku byla navigace letos bezchybná), kteří vytrvale brázdili karlovarský i sokolovský okres, tu v čele našeho pelotonu, ondy nám v zádech, vždy ale tak, aby byli na smluveném místě včas připraveni podat láhev chmelového moku k vyprahlým ústům cestovatelů. Naopak důrazné pokárání, možná i veřejný lynč, by zasloužila celá plejáda vymlouvačů, kteří svým alibistickým chováním způsobili prořídnutí našich řad z plánovaných 18 velocipédistů na pouhých 8 kousků. Na počasí tentokrát nadávat moc nemůžu, sice se slunce občas schovalo, teplo moc nebylo a i několik kapek skropilo naše hlavy, ale na to, že byl duben, a počasí poslední dobou předvádí spíš svojí odvrácenou tvář, jsme měli vlastně krásně. A teď už rychle k průběhu celé monstrózní akce.
Sraz byl ve Starý Roli na nádraží v 10:00 hod. s 15 minutovou opozdileckou lhůtou a všechny účastníky je třeba pochválit za včasný příjezd (i loketské trio se zabláceně přihnalo skoro včas). Všichni obdrželi veselé dresy pro tento ročník, do okénka projíždějícího vlaku jsme zamávali čtyřem odrodilcům pěšákům (kteří ale nakonec z plánovaných 10 absolvovali úctyhodných 25 km pěší tůry) a kolem 10:30 jsme odhodlaně vyrazili vstříc novým zážitkům. Hned po prvních 4 km jsme je vydatně okořenili v novorolské hospodě U Petra vychlazeným plzeňským, a pak už to šlo ráz na ráz, od hospody k hospodě. Tu rájeckou nám nerudný vrchní odmítl otevřít (prý by tam měl do pěti minut celou vesnici), jenže na takové rány pod pás máme suspenzor v podobě přeplněné basy v Jarušky Megánu. Nejdkem jsme profičeli pod řídkou palbou dešťových kapek a zastavili se až v hamerské hospodě Schwarz. Naštěstí jsme v Nejdku přejeli odbočku na plánovanou zajížďku přes Tisovský vrch, i tak toho v táhlém stoupání do Nových Hamrů začali mít někteří jedinci plné zuby, v případě nejmenovaného malého velkého muže by se dalo hoořit i o krizi. Odměna v podobě vydatného oběda nám ale do pivem klokotajících žil nahnala zpátky sílu, vyhladovělé trosce ve žlutém trikotu dokonce zachránila život. Najezení a odpočatí jsme šlápli do pedálů směr Přebuz (po běžecké magistrále) a za sebe mohu říct, že to byl jeden z nejpůsobivějších úseků celé cyklistické části. Hospoda na Přebuzi nám pochystala nemilé polévkové překvapení - takhle si gulášovku rozhodně nepředstavuju. Pivo ale měli dobrý, byť mně osobně už se pomalu začínalo zajídat, resp. zapíjet.
Následovat měl již jen rychlý sjezd do místa cíle, nicméně několik z nás si přichystalo pár osvěžujích triků, jejichž kombinace způsobila malé zdržení a pár kilometrů navíc. Ponejprv se Dan nechal pohltit rolí kaskadéra výpravy a nejdřív do sněhové závěje, později do příkopu předvedl ukázkové salto mortale. Než jsme utišili salvy smíchu a vše patřičně zdokumnetovali, ujeli nám jediní ti, kdož znali přesnou cestu na chatu. A tak, vedeni neochvějně jistým Honzíkem, jsme zbytečně nastoupali další desítky metrů a skončili kousek pod Přebuzí znovu na hlavní silnici. Jelikož ale boží mlýny opravdu melou, byl hlavní pachatel zajížďky po zásluze potrestán, a to pádem do ledových vod dravé říčky, no to jsme se zase nasmáli. Bez dalšího riskování jsme po hlavní silnici konečně dorazili na Šindelku. Na zahrádce místní výčepny jsme pod hřejivými paprsky večerního slunce natlačili do útrob poslední čepované pivo dne, abychom v zápětí na chatě pokračovali těmi lahvovými. Buřtíky nad ohýnkem uškvařené ukonejšily naše žaludky, a když nás zima zahnala od otevřeného ohně k tomu krbovému, začala se o slovo hlásit únava. Už to vypadalo, že před půlnocí bude celý tábor klidně spát, ale pak nějakýho chytrolína napadlo hodit do pléna tu děsně inteligentí hru 1, 2, bum, atd. No vydrželi jsme jí hrát do jedný a málokdy se dostali přes třináctku. Zejména Míra perlil a svými vyděšenými pohledy, hláškami a teoriemi zakládal nová a nová polínka pod kotel našeho hurónského řevu. Vše vyvrcholilo osobitou přednáškou na téma cvrnkés a šukéz, a protože už mi odumírala bránice a nikam vejš to nešlo hnát, šel jsem raději do hajan.

TRASA: Vary - Stará Role (cyklostezkou z Čankovský) - Nová Role - Rájec - Suchá - Nejdek - Nové Hamry - Přebuz - Krásná Lípa - Šindelová ... (52 km)

 

Bublava (kOPIS EXTREM)

Email Tisk PDF
Poslední srpnovej den a takový hnusný počasí. Než jsem dojel do Lokte, byli jsme s Cubíčkem nepěkně zabláceni. Nu ale co naplat, takto velkolepá akce se neplánuje ze dne na den, takže jsme se v pravý poledne sešli v Sokolově na nádraží a po zformování vyrazili vstříc zážitkům. Počasí se nakonec umoudřilo, i sluníčko nás sem tam polochtalo svým paprskem. Hovořit o nějakých zvláštních cyklistických výkonech asi není na místě, těch třicet kiláků na Bublavu jsme jeli asi osm hodin. :-) Spíš to byla poznávací cesta se zaměřením na geologicko-mineralogicko-důlní problematiku a samozřejmě pivo. Černej smrťák Ambrosia Strong (7.2%) dal všem zabrat, takže závěrečný stoupání na Bleiberg přes Tisovec za lehounkého deštíku už bylo docela na krev. Když to vezmu hodně stručně, tak: do Lokte depka z počasí, na schodech solidní držkopád Miloše, ze Sokolova do Svatavy zadem po pěšinkách (držkopád Rejžáka), stoupání na Josefov nás roztrhalo, doprovodný vůz nikde sakra, sjezd přes Hartenberg cestou duchů na Hřebeny, hospůdka s výstavkou kahanů a minerálů a nezbytné pivo, při cestě do Oloví čekání na zbloudilý doprovodný vůz, bejvalá štola kousek od hlavní, U Berušky konečně oběd (Mírovo řízek s knedlem a zelim, ufff), rychle do Kraslic s další občerstvovací zastávkou - pivo už mi leze krkem, v Kraslicích poslední občerstvovačka před vrcholovkou, na Bleiberg dojíždíme skoro za tmy - na poli mě Dan nekompromisně sundal z kola, na Bleibergu nikdo - osádka vozu si už peče buřty na chatě, kam i my záhy dorážíme - v lednici nás čeká šedesát vychlazenejch kousků.
Druhý den jsem si to jako jeden z mála dal zátky domů taky na kole, kopec na Přebuz mě překvapil, ale za dvě hoďky jsem byl doma.

TRASA: Vary - Loket - Sokolov - Svatava - Josefov - Hřebeny - Oloví - Kraslice - Bleiberg - Bublava ... (61 km)

 

Exkurze po lomech

Email Tisk PDF
Po exkluzivním červenci a prachbídném srpnu jsme v polovině září s největší pravděpodobností ukončili letošní celodenní cykloturistiku. Dlouho to vypadalo, že pojedem v kompletním složení, ale nakonec si Dan nevimproč nevzal dovolenou a Šukymu přivezli nábytek. Takže ve staré klasické trojce jsme vyrazili vstříc novým zážitkům, sraz byl v deset u Lídlu a tentokrát jsem měl zpoždění jen 5 minut. Etapa měla být vzhledem k nabitým sportovním aktivitám (viz. dále) rovinatá, měla vést otevřenou krajinou (bo slunce už nemá taku silu), a taky měla být poměrně krátká. A až na pár drobných extempore tomu tak skutečně bylo.
Jako první jsme zhlédli díru zvanou lom Jiří, a to hned ze dvou různých nadhledů, páč revírník Luky napoprvé netrefil tu správnou vyhlídku z Královského Poříčí. Po relativně nepříjemném přejezdu Sokolov-Rychnov-Citice, jsme za Bukovanama uhli do lesa, a tam se to stalo. Míša měl telefon, já na něj čekal a Luky se nám ztratil v útrobách lomu Medard. Ve spleti cest a při neomluvitelné (ale tradiční) absenci mobilu v Lukyho kapse se situace jevila býti kritickou. Naštěstí jsme se (poté, co Lukáš použil starou dobrou výchovnou metodu svých rodičů - když se někde ztratíš, vrať se tam, kde jsme spolu byli naposled a já najezdil dobrých 5km po lomu) nakonec našli a mohli pokračovat směr Habartov. Těsně před ním jsme se museli přibližně 1km doslova prodrat cestou-necestou a houštinami, ve kterých nechyběl velkolepý bolševník. Pak už to šlo ale hladce. 3x jeden jontový nápoj v Krajkové, sjezd do Oloví a vynikající smažák v restauraci Beruška, doprovázený hlášením místního rozhlasu, ze kterého jsme se dozvěděli, že stát autem na zelených plochách se nesmí a nebezpečný odpad je možno uložit do přistaveného velkoobjemového kontejneru. Následoval zprvu obávaný, ale nakonec velmi příjemný výjezd lesem do Jindřichovic, a pak už rychlý sjezd do Chodova, kde byl na 16:30 hod. domluven zápas v beachi. Tam dorazili i opozdilci Dan se Šukym, přidal se Pšenda se Zdeňkem, a tak jsme si dvě hoďky zaplácali relativně pohledný beach.
Tradiční časovka jednotlivce do Varů ukončila jeden příjemně strávený zářijový den.

TRASA: Chodov - Chranišov - Nové Sedlo - Královské Poříčí - Sokolov - Dolní Rychnov - Citice - Bukovany - Habartov - Anenská Ves - Krajková - Oloví - Loučná - Jindřichovice - Mezihorská - Vřesová - Chodov - K.Vary ... (84 km)

 

Klingenthal

Email Tisk PDF

Tak trochu rozporuplná etapa. Naladěni z posledka jsme opět vyrazili do zahraničí (tentokrát bez Míši), naším cílem bylo příhraniční městečko Klingenthal nedaleko Kraslic. Vrcholem etapy pak mělo být spočinutí na nově zbudovaném skokanském můstku K120, na který jsme měli cestou narazit. Bohužel, a stalo se to poprvé za celou historii našich výletů, jsme vrcholu nedosáhli. Nemá cenu tu hledat viníka, budiž nám útěchou, že jsme kýžený lyžařský klenot zahlédli alespoň z vrcholu protilehlé stráně - na přejetí přes hluboké údolí (nebál bych se použít slovo strž) nám tentokrát chyběl morál (čemuž se ale není třeba divit, páč ten dvoukilometrovej výstup po Kirchestrasse byl opravdu brutální a silně připomínal vrcholky Alp). Výhrady mám tentokrát také k rosničkám, které předpovídali jasno až polojasno, ale přitom slunce bylo po celý den spíše pomálu a navíc nás na půl hoďky zastavila poměrně silná bouře (letos nám jsou ty průtrže nějak souzený), kterou jsme však díky mým meteorologickým schopnostem v klidu přečkali pod útulnou stříškou pěšího hraničního přechodu na Bublavě (velmi vhodný pro pašování, zcela bez celníků :-), ač Luky s Danem brblali, bo chtěli mermomocí zmoknout (ale já si kolo neleštil proto, abych ho hned při první příležitosti znova zasral :-). Významným pozitivem této etapy byla beze sporu cesta Bublava - Přebuz, vedoucí malebnou krajinou s příjemným stoupáním a pro mě osobně taky fakt, že moje kubíčko po provedených servisních zásazích (nový řetěz, brzdový špalky, lanko přesmyk, odstranění cvakání v oblasti klika-pedál) pracovalo na jedničku. Desítka na Přebuzi také přišla k chuti, ale to už nás pomalu hnala další bouřka, takže jsme v Chodově byli před pátou hodinou. Toho jsem využil k návštěvě restauračního zařízení a pokecání s tátou, etapu ukončila závěrečná časovka jednotlivců(e) Chodov-Vary.


TRASA: K.Vary - Počerny - Mírová - Chodov - Vřesová - Mezihorská - Šindelová (kolem Favoritu) - Rotava (horní cestou) - Smolná - Kraslice - KLINGENTHAL - Georgenthal - Bublava - Stříbrná - Přebuz - Krásná Lípa - Šindelová - Mezihorská - Vřesová - Chodov - Mírová - Počerny - K.Vary ... (102 km)

 

Fichtelberg

Email Tisk PDF
Učebnicový červenec nám přeje, a tak jsme si mohli vychutnat další povedený výlet do hor (tentokrát dokonce zahraničních) podle Lukášovo notiček. Sraz v Hroznětíně jsem tradičně prošvihl o deset minut, ale v 9:15 už jsme vyráželi (Luky, Míša, Dan) vstříc vrcholům. Pohodovou cestu na Božák přes Mariánskou lehounce zkalila prdlá zadní brzda na Lukyho dnes už téměř muzejním, leč příkladně spolehlivém, kole amerikánskej výroby značky Scott (vžilo se i označení dětské kolo - to díky těm veselým barvám :-), ale náš vůdce tuto událost svým vytříbeným cyklistickým šestým smyslem vycítil včas, a tak, vybaven patřičným nářadím (tedy desítkou klíčem a náhradním lanovodem), dokázal na Božáku vše několika zručnými pohyby uvést do patřičného stavu. V naší oblíbené hospodě se bohužel nevyskytovala naše oblíbená vrchní (pracovně jí říkáme slečna Věra), a tak jsme rychle vylokli poslední natočená piva ze špinavých trubek, hodili do sebe uzenou zelňačku, v místní sámošce doplnili flašky a vyrazili přes hranice k nejvyššímu vrcholu pohoří Erzgebirge - Fichtelbergu (1214 m.n.m.). Tady nemohu nevzpomenout výkonu nejnašláplejšího člena naší výpravy Dana, který se nechal velmi snadno vyhecovat, a poslední příkrý kopec vydupal na velkou pilu, k všeobecnému úžasu všech přihlížejících. My vrcholek dobyli švihovým tempem o několik minut později, pokochali jsme se nádhernýma panoramatama :-) a spustili se zpět. Dlouhý sjezd s opravdu příkrými úseky (na jednom z nich jsem atakoval (a Dan překonal) 80km/hod) náhle přešel do prudkého výjezdu před Breitenbrunnem, aby po odbočení na mírně dokopčitou hlavní silnici na Potůčky pokračoval svižnou časovkou družstev (ale kdo by se chtěl zdržovat na takový hnusně frekventovaný cestě). Čáru jsme překročili něco po jedný a na doporučení místního infocentra poobědvali v hospůdce u zastávky za smluvní ceny (příklad - opečený párek+zelí s chlebem a pivo - dle jídelního lístku 90,-Kč, při placení vrchní: "dej mi pade" ... a že prej máme hromadnou Tour de France slevu :-). Točená zmrzlinka taky přišla k chuti, což už se nedá říct o 15km výjezdu do Abertam, jehož záverečná pasáž tak trochu připomíná San Francisko. Pak už nebylo co řešit - sjezd do Perninku, výjezd nad sjezdovku, mohutný sjezd do Nejdku (kde nás praštila vlna tepla... jó v tisíci metrech bylo pohodovejch 25-30), závěrečný pivko na rozcestí a po starý do Chodova (zkusili jsme to po cyklostezce na bílou vodu, ale pořád tragédie - kameny, případně hlubokej písek). Tam jsem měl ještě hodinářské povinnosti na věži, takže domů jsem se vrátil v osm - unavenej, ale spokojenej.

TRASA: K.Vary - Otovice - Podlesí - Velký Rybník - Hroznětín - Merklín - Lípa - Mariánská - Boží Dar - FICHTELBERG - Tellerhäuser - Zweibach - Ehrenzipfel - Braitenbrunn - Erlabrunn - Pachthaus - Potůčky - Rýžovna - Hřebečná - Abertamy - Pernink - Nejdek - Chodov - Mírová - Počerny - K.Vary ... (119 km)

 


Strana 11 z 12

Galerie