horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Patrik Hartl - Prvok, Šampón, Tečka a Karel

Email Tisk PDF

Znáte Hartla? Slyšeli jste jeho smích? Pokud ne, tak si ho určitě pusťte někde u Krause nebo Šípa. To je neskutečnej kolík. K jeho knižní prvotině nemám sebemenších výhrad. Skvělá oddechovka. Knížka má zajímavej, gradující děj a i když jsou životní eskapády čtyř kamarádů z gymplu v době jejich dospělosti velmi razantní, pořád se tomu dá věřit. Prostě ze života. Zhruba do půlky mi přišla knížka trochu češtinářsky nevyzrálá, ale ke konci už to bylo ok. Buď se Hartl naučil psát nebo jsem si zvykl. A nebo jsem si pro zajímavé dějové zvraty přestal všímat blbostí. Každopádně velmi doporučuji.

 

Khaled Hosseini - Lovec draků

Email Tisk PDF

Od několika lidí jsem slyšel, že se jim první přečtená kniha od Hosseiniho líbila víc než všechny další. Asi se k nim připojím (byť přiznávám, že vzhledem ke své bídné paměti už si toho z "A hory odpověděly" moc nepamatuju). Aby to nevyznělo tak, že se mi autorova prvotina nelíbila... naopak! Výborná knížka, Hosseini znovu potvrdil pověst mistrného vypravěče. Kladné body z mého pohledu románu přidává fakt, že vychází z reálií. Člověk se něco dozví, něco přiučí a uvědomí si, jak se tady máme dobře (občas jsem měl chuť z knížky předčítat Viktorce, abych jí trochu narovnal realitu). I při druhém setkání s autorem říkám, že první polovina knížky pro mě byla silnější té druhé. Dětství dvou nerozlučných kamarádů Amíra a Hasana až do kritického momentu po posledním lovu draků. Méně záživná "americká" pasáž dospělého Amíra a konečně opět velmi strhující závěr knihy, kdy se Amír vydává do Talibanem ovládaného Afghánistánu pro Sohrába, Hasanova syna. Co obrovsky oceňuju je Hosseiniho střízlivost při konstrukci vyvrcholení děje. Jak trefně napsala jedna recenzentka na cbdb.cz (kde má kniha 94%) - ..."Aby všechno bylo dobře, jenže všechno je špatně a když to to vypadá nadějně, zase je to špatně." Kniha byla zfilmována, docela mám chuť to zkouknout.

 

John O´Farrell - Muž, který zapomněl, že má ženu

Email Tisk PDF

Knížku s provokativním názvem jsem našel letos pod stromečkem (Ježíšek je vtipálek) a celkem rychle jsem jí ztrestal. O´Farrell je britský spisovatel a scénárista (Slepičí úlet například) s širokým záběrem a specializací na humoristické romány. Hlavní hrdina Vaughan se jednoho dne "probere" v metru a zjistí, že o sobě nic neví. Po pár dnech v nemocnici od nejlepšího kamaráda Garyho zjistí, že má dvě děti a manželku Maddy, se kterou se ovšem právě rozvádí. No a ve zbytku knihy se Vaughan snaží rozvod zvrátit a vrátit se k Madeleine, přičemž se mu postupně vrací osobní vzpomínky, včetně těch nepříjemných. V kostce velmi jednoduchá zápletka, ale protože autor nešetří suchým anglickým humorem, tak jsem se velmi dobře bavil a knížka se mi četla znamenitě. Od půlky románu jsem se obával závěru (to je na knížkách nejkritičtější místo), ale nakonec z toho O´Farrell vybruslil se ctí, s náznakem originálního zauzlení a rozuzlení. Přičítám nešťastnému překladu jediné věty na straně 298 (úplně nahoře), že jsem závěr knihy dlouho považoval za představy hlavního hrdiny a pořád čekal, jak to nakonec "bude doopravdy". To je snad jediná výtka, jinak za mě velmi dobré, oddechové počtení.

 

Håkan Nesser - Hlavolam

Email Tisk PDF

Taková pseudoseverská detektivka, která mě zaujala mnohem méně, než knížky osvědčených autorů tohoto žánru (Nesbo, Kepler). Problémem bylo, že se mi nepodařilo poměrně útlou knihu přečíst v rozumném časovém záběru (viděl bych to optimálně tak na tři večery), alébrž jsem se se čtením dosti crcal a nebyl jsem dokonale pozorný. Tudíž jsem se dost často ztrácel v čase, prostoru a zejména pak postavách. Těch kriminalistů tam prostě bylo zbytečně moc, byť hlavní roli hraje docela sympatický starý "koumák" inspektor Van Veeteren. Děj se točí okolo jedné nové a dvou starých vražd, které kdysi (ne)spáchal svérázný Leopold Verhaven. Oceňuji poměrně originální závěr, ale i přesto hodnotím tuhle krimi pouze jako průměr.

 

Emil Hakl - Hovězí kostky

Email Tisk PDF

Vysoce hodnocenou knihu povídek jsem si nechal do lázní jako takové lehké čtivo, které nemůže zklamat. Nebudu se vykrucovat, příliš nadšený jsem nebyl. Jedenáct povídek je uspořádáno chronologicky od roku 1986 do 2014, má společného hrdinu Honzu (vlastní jméno autora je Jan Beneš) a pokud jde o autobiografii, tak tě prsk. Společným rysem povídek je bizarní pseudointelektuálně houmlesovko lůsrovské prostředí, kterým je vypravěč unášen až vláčen bez sebemenší šance na vysvobození (fuj, to je věta ;-). Po týdnu od dočtení (ve skutečnosti jsem se dokopal k dočtení poslední povídky Čajovna před chvílí) už vlastně nevím, o čem knížka byla, co se v ní dělo a jak to dopadlo (vlastně nic nijak nedopadlo, povídky jsou podivuhodně nevypointovány). Někde přirovnávali Haklovo vyprávění k hrabalovskému pábitelství, tak možná proto mě to nechytlo. Musím souhlasit s jednou recenzentkou z diskuse na databazeknih.cz, že jediný, co si odnesla, je dobrá hláška: "ZDROJ MÝCH NESNÁZÍ: NIC MI NESCHÁZÍ".

 


Strana 3 z 15

Dojmy a postřehy


Právě připojeni - hostů: 21