horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Veronica Rothová - Rezistence

Email Tisk PDF

Je to dost nepochopitelné, ale pokračuji ve čtení divergentní trilogie. Druhý díl byl obsáhlejší než ten první, bohužel velký prostor je věnován rádoby psychologické love story mezi Tris a Tobiasem (neboli Čtyřkou). Ještě že je hlavní hrdince 16 let, tomu to tak odpovídá. Jak už jsem psal u prvního dílu a stále si nemůžu pomoct - potenciál je v zápletce velkej (chviličku to bylo až tajemný), ale to zpracování tak nějak pokulhává. Pořád se uklidňuju tím, že je třeba jen zpackanej překlad. Nejradši bych se na to už vykašlal, ale bohužel mi to nedá. Mám připravenej třetí, naštěstí závěrečnej díl. Bože, ta Beatrice mi zas poleze na nervy... ;-)

 

Veronica Rothová - Divergence

Email Tisk PDF

Scifi z Chicaga budoucnosti, které je rozděleno do pěti frakcí - Odevzdanosti, Neohroženosti, Sečtělosti, Mírumilovnosti a Upřímnosti. Hlavní hrdinka Tris si coby Odevzdaná v den šestnáctých narozenin vybere frakci Neohrožených, čímž zcela změní svůj život. Absolvuje tuhý výcvik po dohledem Čtyřky a celou dobu se snaží skrýt svou divergenci. Třeba je to překladem, ale bohužel mi kniha připadala příliš plochá a přímočará. Takovej čtivej brak, no. Autorka knihu psala na univerzitě coby student a ten nedostatek nadhledu a životních zkušeností tam prostě cítím. Rozhodně oceňuji originální námět, ovšem chybí mi nějaké vymakané zašmodrchání děje. Nakonec si člověk odnáší zásadní poselství, že rodina a mateřská láska jsou nade vše. Zklamán až zaražen jsem byl z nijakého ukončení knihy, pořád jsem hledal nějakou další kapitolu. Nakonec se ovšem ukázalo, že Divergence je pouhým prvním dílem trilogie (2. Rezistence a 3. Aliance), takže přemejšlím, esli číst dál. Na každej pád je kniha více než úspěšná, Veronice se podařilo prodat filmová práva, na CSFD má film slušných 65%.

 

Agatha Christie - Deset malých černoušků

Email Tisk PDF

Další náhodně "otevřená" kniha v Kindlu. Od světoznámé britské autorky detektivních románů jsem zatím nic nečetl a ukázalo se, že "černoušci" jsou jedním z jejích nejslavnějších děl a dočkali se několika divadelních a filmových zpracování. Román byl publikován v roce 1939 a i v roce 2016 působí svěžím a moderním dojmem. Děj pěkně odsejpá, deset návštěvníků Černochova ostrova postupně umírá, až nezůstane ani jediný... takže kdo je vrah?

 

Michael Palin - Pravda

Email Tisk PDF

Na knížce byly lákavé dvě skutečnosti. Za prvé je Palin mým nejoblíbenějším Monthy Pythonem a za druhé se děj knihy částečně odehrává ve Varech. Takže jsem se s vervou pustil do čtení a celkem lehce, byť bez větších zážitků, jsem ji po měsíci dolouskal. První varování - nečekejte nic k popukání... pohříchu jsem se nezasmál ani jednou. Zásadní postavou románu je ekologický aktivista Hamish Melville, o kterém se hlavní hrdina - novinář a spisovatel Keith Mabbut - snaží napsat oslavný životopis. Opravdu velice odpudivé téma. Nakonec se naštěstí ukáže, že twinpeaksovskou terminologií "sovy nejsou, čím se zdají být", ale na nějaké supr napětí to zdaleka nestačí. Nejlepší částí knihy je samotný závěr, kde se přeci jen dají věci trochu do pohybu a vděčné jsou samozřejmě i dvě kapitoly o Karlových Varech (byť z Prahy se do nich obvykle nejezdí vlakem a říčka Teplá nestéká z hor).

 

Redl a Hradišťan

Email Tisk PDF

Tak jsem konečně navštívil koncertní sál v Národním domě a byla to vydařená premiéra. Nároďák se mi pro pořádání podobných akcí více než zamlouvá - krásný, akorátně veliký prostor kde je odevšad slušně vidět (a slyšet). My jsme ovšem s Baruškou (a Kasíkem s Kačkou... a bohužel ještě jedním párem) obsadili lóži č.1 přímo navazující na pódium, tudíž jsme měli muzikanty takřka na dotek. A to je možná taky důvod, proč se mé nadšení z koncertu limitně blíží nekonečnu. Není nad to vidět muzikantům na prsty a do tváří. Pro příště vím, že žádná ušetřená stokoruna nestojí za zadní řady, vždycky k ansámblu co nejblíž to jde (samozřejmě v lóži vznikla drobná nevýhoda v podobě nestereofonního nazvučení, lepší by možná byla první řada uprostřed).

Samotná hudba byla nekonečnou potěchou a inspirací pro uši multižánrového posluchače. V jedné písničce jsem slyšel Buty (klarinet), v další Čechomory (elektrická lidovka), Redlova vynikající kapela to dokázala rozbalit do prvotřídního bigbítu nebo se ztlumit do téměř jazzové jam session. Zkrátka široký záběr a ani chvilka nudy. A aby se neřeklo, tak přistály i Holky z Utopie ve folkovém aranžmá (kteroužto písní končila první část koncertu a Redl povolával Hradišťan). Pavlicovo soubor zase potvrdil svojí extra třídu na poli vokální polyfonie - jejich vícehlasy nemají chybu. Chvílemi to byl až gospel a náboženské chorály, což už bylo pro mě trochu na hraně. Přiznám se, že daleko víc než cimbálový Hradišťan (trochu mi chybělo, že nedali nějakou echtovou lidovku vodrhovačku, klidně holku modrovokou) mě bavil rocker Redl a jeho pecky (bohužel téměř všecky ani náhodou, na to byly ty tři hodiny krátký) v bohatých aranžích. Morávkova kytara, Žáčkovo sopran saxofon a Buntajovy bicí byly eňo ňuňo. Stejně je k neuvěření, jak se mohli dát dohromady superkorektní Pavlica s "pološíleným raplem" Redlem... ale to je holt ta síla hudby, oba jsou to  opravdu mimořádní muzikanti.

Dočkal jsem se obou svých hudebních přání - Redlova "Jak vlastně vypadáš" i "Rozpomínání" z aktuální desky Hradišťanu Vteřiny křehké... paráda. Znovu jsem došel k závěru, že dělat muziku takovýmhle způsobem by mě ohromně bavilo a naplňovalo. Věčná škoda, že mě chyběl, chybí a bude chybět dostatek trpělivosti ke cvičení. Je to fakt nádhera ovládat nějaký nástroj na virtuozní úrovni.
Cenu za lupen 590,- Kč (s Kašičkovou vlnnou slevou 530) považuji za více než rozumně nastavenou. Na place bylo 13 muzikantů, kteří se musejí o honorář nějak podělit (zatímco třeba samotný Jarek je schopen za tyhle prachy vyprodat daleko větší Thermal).
Ať jenom nechválím - opakované narážky na Rusy v KV si mohl Redl odpustit (ovšem je zajímavé, že moravští folkaři (Plíhal, Nohavica) toto téma nikdy neopomenou nadhodit) a výzva k zakoupení cédéček u vchodu mi přišla zbytečná a pod úroveň takových hudebních "géniů", jakými Redl s Pavlicou bezesporu jsou. A taky jsem se bavil s kámošem, který na Redla chodí pravidelně, a ten říkal, že to byl po delší době vydařenej koncert. Prý ty předchozí jen řádil za klávesama a stálo to za prd. Takže možná je něco pravdy na tomhle článku.

 


Strana 4 z 15

Dojmy a postřehy


Právě připojeni - hostů: 57