horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Redl a Hradišťan

Email Tisk PDF

Tak jsem konečně navštívil koncertní sál v Národním domě a byla to vydařená premiéra. Nároďák se mi pro pořádání podobných akcí více než zamlouvá - krásný, akorátně veliký prostor kde je odevšad slušně vidět (a slyšet). My jsme ovšem s Baruškou (a Kasíkem s Kačkou... a bohužel ještě jedním párem) obsadili lóži č.1 přímo navazující na pódium, tudíž jsme měli muzikanty takřka na dotek. A to je možná taky důvod, proč se mé nadšení z koncertu limitně blíží nekonečnu. Není nad to vidět muzikantům na prsty a do tváří. Pro příště vím, že žádná ušetřená stokoruna nestojí za zadní řady, vždycky k ansámblu co nejblíž to jde (samozřejmě v lóži vznikla drobná nevýhoda v podobě nestereofonního nazvučení, lepší by možná byla první řada uprostřed).

Samotná hudba byla nekonečnou potěchou a inspirací pro uši multižánrového posluchače. V jedné písničce jsem slyšel Buty (klarinet), v další Čechomory (elektrická lidovka), Redlova vynikající kapela to dokázala rozbalit do prvotřídního bigbítu nebo se ztlumit do téměř jazzové jam session. Zkrátka široký záběr a ani chvilka nudy. A aby se neřeklo, tak přistály i Holky z Utopie ve folkovém aranžmá (kteroužto písní končila první část koncertu a Redl povolával Hradišťan). Pavlicovo soubor zase potvrdil svojí extra třídu na poli vokální polyfonie - jejich vícehlasy nemají chybu. Chvílemi to byl až gospel a náboženské chorály, což už bylo pro mě trochu na hraně. Přiznám se, že daleko víc než cimbálový Hradišťan (trochu mi chybělo, že nedali nějakou echtovou lidovku vodrhovačku, klidně holku modrovokou) mě bavil rocker Redl a jeho pecky (bohužel téměř všecky ani náhodou, na to byly ty tři hodiny krátký) v bohatých aranžích. Morávkova kytara, Žáčkovo sopran saxofon a Buntajovy bicí byly eňo ňuňo. Stejně je k neuvěření, jak se mohli dát dohromady superkorektní Pavlica s "pološíleným raplem" Redlem... ale to je holt ta síla hudby, oba jsou to  opravdu mimořádní muzikanti.

Dočkal jsem se obou svých hudebních přání - Redlova "Jak vlastně vypadáš" i "Rozpomínání" z aktuální desky Hradišťanu Vteřiny křehké... paráda. Znovu jsem došel k závěru, že dělat muziku takovýmhle způsobem by mě ohromně bavilo a naplňovalo. Věčná škoda, že mě chyběl, chybí a bude chybět dostatek trpělivosti ke cvičení. Je to fakt nádhera ovládat nějaký nástroj na virtuozní úrovni.
Cenu za lupen 590,- Kč (s Kašičkovou vlnnou slevou 530) považuji za více než rozumně nastavenou. Na place bylo 13 muzikantů, kteří se musejí o honorář nějak podělit (zatímco třeba samotný Jarek je schopen za tyhle prachy vyprodat daleko větší Thermal).
Ať jenom nechválím - opakované narážky na Rusy v KV si mohl Redl odpustit (ovšem je zajímavé, že moravští folkaři (Plíhal, Nohavica) toto téma nikdy neopomenou nadhodit) a výzva k zakoupení cédéček u vchodu mi přišla zbytečná a pod úroveň takových hudebních "géniů", jakými Redl s Pavlicou bezesporu jsou. A taky jsem se bavil s kámošem, který na Redla chodí pravidelně, a ten říkal, že to byl po delší době vydařenej koncert. Prý ty předchozí jen řádil za klávesama a stálo to za prd. Takže možná je něco pravdy na tomhle článku.

 

Simona Monyová - Opiju tě rohlíkem

Email Tisk PDF

Deníček jedné šílené ženštiny Zuzany. Já si to v kindlu otevřel trochu náhodně, a protože se to četlo dobře, tak jsem to za dvě odpoledne přelousk. Ale jinak primárně asi čtivo pro ženy. Hlavní hrdinka je na pěst, třicetiletá učitelka, které (s)končí poměr s ženatým chlápkem a nabrnkne si syna své nejlepší/jediné kámošky. Nebědujte nad vyzrazením děje, ten je jasnej snad od první věty. Jestli je to alespoň z 51% autobiografie, tak autorku upřímně lituju. Základní osa je uvěřitelná a ve skutečném světě asi docela častá. Ale Monyová  dle mého názoru vše zbytečně hrotí a ze Zuzany dělá až moc pitomou kozu. Znova bych to nečetl, ale jak jsem napsal - je to jednohubka a čte se to samo... prostě deníček, no.

 

Michal Viewegh - Báječná léta s Klausem

Email Tisk PDF

Po Orwellovi rychlá oddechovka od nejslavnějšího českého "komerčního" spisovatele současnosti. ;-) Dějově románek navazuje na Báječná léta pod psa, čte se to samozřejmě lehounce, rychle a dobře, občas jsem se usmál, nic velkolepého nečekal. Klause asi Viewegh hodně nemusí, jeho knihu Narovinu cupuje na kousky. Osobně mě zaujala zejména dvojčata Marco a Pavo, coby nezvladatelně nezdárná dítka Paca a Sáry.

 

George Orwell - 1984

Email Tisk PDF

Tuhle klasiku jsem začal číst z kindla trochu z nudy - jen tak jako že to zkusím. Od první stránky mě knížka chytla - deprese, beznaděj a bezmoc jsou v ní líčeny neuvěřitelně věrně a přesvědčivě. Člověka až mrazí v zádech. Když jsem mrknul na rok vydání (1949), doslova jsem zíral jaký byl Orwell vizionář. Jules Verne hadr. Samozřejmě v porovnání s dnešními dějově dokonale propracovanými knihami je Orwellův román trochu přímočarý, dějově až nezajímavý... ale to dokonalé vykreslení všudypřítomného zmaru stačí k tomu, abyste tuhle útlou knihu spolkli jak mailnu. Winston Smith, O´Brien, Julie, Ministerstva Lásky (tam se mučí), Pravdy (tam se ohýbá historie), Míru (Oceánie je v neustálé válce) a Hojnosti (proléti v totální bídě, vnější strana v bídě, vnitřní strana v přepychu), doublethink a luxusní newspeak se svými až cimrmanovskými pravidly utváření slov. Brrrr... určitě si to přečtěte!

 

Jo Nesbø – Červenka nese smrt

Email Tisk PDF

Ke třetí knize s Harrym Holem v hlavní roli jsem se dostal náhodou - kolega mi na pár vánočních dní půjčil složitě ulovený kousek z knihovny. Začíná mě štvát, že jsem celou sérii nečetl pěkně popořádku, alébrž na přeskáčku. Červenka je pro další vývoj série dost důležitá - Harry se seznamuje s Rachel a je zavražděna jeho kolegyně Ellen - kterážto vražda zůstává v knize nepotrestána a bude řešena v dalších dílech. Upřímně si nepamatuju, jestli hned v Nemesis, která následuje po Července a kterou jsem kdysi už četl (samozřejmě si z ní pamatuju prd). Jinak dějově mi to tentokrát zas až tak nesedlo, možná je čas si načas od Nesba odpočinout, páč mi to přijde furt dokola. Navíc mi tu chyběl moment překvapení a dějového zvratu - od půlky už člověk tak nějak tuší, jak to všechno bylo, je a bude. Dvě základní časové linie - druhá světová válka a přelom milénia se střídají možná příliš živelně, navíc jsem měl tradiční problém se zorientovat v záplavě norských jmen (ať už postav nebo lokalit). Autor se taky pouští do zajímavého ohýbání reality a faktů - v roce 1999 se v Oslu žádná schůzka Arafat - Barak - Putin - Clinton rozhodně nekonala (inspirací asi byl blízkovýchodní mírový summit v Camp Davidu v červenci 2000). Ale abych neodrazoval čtenáře - Harry je pořád dobrej kolík (navíc kvituju, že tentokrát nemá žádný nadpřirozený výstupy) a knížka se čte výborně... což se ovšem v případě severských detektivek tak nějak předpokládá.

 


Strana 5 z 15

Dojmy a postřehy


Právě připojeni - hostů: 32