horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně

Email Tisk PDF

Dobrý. Autorka je ročník ´80 a psát rozhodně umí. Po delší době jsem přečetl knížku rychle, byť tomu hodně napomohl "prázdninový" tejden ve Frýdku. Bavit mě to přestalo jen v prostřední pasáži, kdy se hlavní hrdinka Dora Idesová zahrabala do studia komunistických a nacistických archivů a do té doby strhující děj trochu ztratil na tempu. Moc se mi líbil pěkně uchopený závěr knihy a vůbec celé to téma ženskejch léčitelek, pro mě na první pohled naprosto nezáživné, je autorkou předloženo natolik zajímavě, že mě to donutilo dokonce googlit něco víc o bohyních ze Žítkové. Fikce a reálie jsou citlivě namixované, takže se to skvěle čte, ale zároveň vás román i historicky obohacuje. Rozhodně bych knížku nařídil přečíst všem, kdo žehrá na dnešní dobu a stýská se mu po rudých časech.

Teď mě napadlo, že bych mohl začít knížky hodnotit... takže Žítkovským bohyním dávám 7 z 10.

 

Petr Šabach - Království za story

Email Tisk PDF

Soubor šesti povídek z klesající mírou vypointovanosti (nebo jsem to nepochopil). Ideální čtení pro hodinu volného času (třeba v čekárně u doktora).

 

Jarek v Thermalu

Email Tisk PDF

Tak už to vypadá, že s Baruškou chodíme výhradně na Nohavicu. Loni v sprnu jsem po koncertu v Lokti nostalgicky vzpomínal na dávný zážitek z Thermalu, ale upřímně... ten dávný koncert si vůbec nepamatuju. A tak ani nebudu srovnávat. Jarin asi nezažil sál, kterej by nepraskal ve švech, a i Vary včera beznadějně vyprodal (ani slušně zaparkovat nebylo kde). Velký sál Thermalu je dokonalý skvost - poprvé jsem to zjistil v osmadevadesátém při promítání Lost Highway a při každé další příležitosti jsem se v tomhle názoru jen utvrzoval. Takže nazvučení (i na kraji 14. řady) v pořádku, světla dobrý, Robert Kusmierski se svojim slovanskym akordeonem na doprovodu vynikající (chci akordenon!) a ostravsky bard jako obvykle famozní. Jemu odpustíte fakt všechno, aj těch pár zapomenutí textu (ale on jich má v hlavě opravdu takový tuny...), aj tu jednu přebrnklou strunu při jednom songu. Rád bych detailněji rozebral, co a jak zpíval, ale jednotlivý písničky jsem neudržel. Začínal tím, že z Těšína vyjížděj vlaky a končil Kometou (kterou si vybouřilo stojící publikum po tradiční koncové Jizvě na rtu). Neznal jsem asi jenom Sako ze sametu a pak jadranskej harmonikovej duet, kterej prej hraje obvykle jen kamarádům. Stejně jako v Lokti obohatil Cukrářskou bosanovu o rapovou vložku (a překvapivě nedokázal posluchače přimět ke zpěvu alespoň refrénu - já se teda snažil, ale lidi asi neznali text, lajdové), zazpíval báseň o Pepovi ze Tří Čuníků v rytmu hiphop, vysmahnul vypalovačku Hlídač krav v rokenrolový úpravě s klavírem, no a samozřejmě toho i dost napovídal. Jeden tip pro zkvalitnění koncertu bych přeci měl - pro klavírovky (Koráb, Pravda a lež - údajně premiérově s pianem, Jizva na rtu) by bylo skvělé vytáhnout na pódium opravdový nástroj (v Thermalu na tuty je), to elektronický piano nemá šanci dosáhnout hloubky a dynamiky koncertního křídla. Jo a na lístku bylo přízvisko Koncert pro dospělé, což slibovalo lecos, ale kromě nějakýho toho voe a doprdele práce to bylo ve vší slušnosti. Hrál a zpíval přes dvě hodiny, už teď se těším na nějaký další koncert.

 

Stephen Clarke - Už zase skáču přes Merde!

Email Tisk PDF

Byť mě první díl téhle série úplně nenadchnul, sáhnul jsem i po tom druhém, neb doma tou dobou nebylo nic jiného k přečtení. Občas je to sranda a má to dobrej konec (což já rád), ale dle data vložení předchozí knížní minirecenze (18.3.2013) dojdeme jednoduchým propočtem k závěru, že kniha, kterou jsem četl 8 měsíců (a neni to žádnej Jirásek) mě asi tak úplně nestrhla.

 

Lars Kepler - Svědkyně ohně

Email Tisk PDF

Tenhle Kepler se mi hodně líbil. Svědkyně ohně volně navazuje na předchozí Paganiniho smlouvu, a vytváří si prostor (Joonova manželka a dcera) i pro nějaké to pokračování (Písečný muž?), byť případ zavražděné Mirandy, podezřelé Vicky, spiritistky Flory, atd. je samozřejmě na konci knihy zdárně vyřešen. Joona Lina je opět mužem na svém místě, byť není oficiálním vyšetřovatelem (neb je sám prošetřován inspekcí za prohřešek z Paganiniho smlouvy), což mu nemálo ztěžuje práci. Fakt jsem to hltal a děsně se mi líbilo závěrečné racionální vysvětlení neracionálního spiritismu. A někde jsem se dočetl, že Lars Kepler je pseudonym pro autorskou dvojici manželů Alexandru Coelho Ahndorilovou a Alexandra Ahndorila... zajímavé.

 


Strana 7 z 15

Dojmy a postřehy


Právě připojeni - hostů: 16