horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Robert Fischer - Temné stránky duše

Email Tisk PDF

Nebyl jsem si jistý, zda cpát knihu tohoto typu do čtenářskýho deníku, ale když už jsem těch 400 stránek encyklopedie o Lynchově díle přelouskal, tak sem fláknu pár vět. Vánoční dárek od Barušky jsem samozřejmě začal louskat z prostředka od kapitoly Lost Highway. A hned jsem zjistil, že knížka nemá šanci splnit velká očekávání do ní vkládaná, a že se z ní nedozvíme, jak to všechno autor myslel (jako bych nevěděl, že Lynch návody zásadně neposkytuje). Po Lost Highway jsem přirozeně pokračoval filmem Mulholland Drive, ale pak jsem se nějak začetl a dal Temné stránky duše od začátku až do konce.

Asi nejvíc mě zaskočila (a pobavila) informace o tom, jak si Lynch po patnáctileté známosti vzal svou dlouholetou střihačku Mary Sweeneyovou, se kterou měl čtrnáctiletého syna, načež po měsíci společného manželského soužití požádali o rozvod kvůli "nepřekonatelným rozdílům". Fakt magor (nebo magorka, případně oba magoři :-). Jinak, jak už jsem naznačil, mě kniha obsahově trochu  zklamala - namísto suchých popisů vzniku a uvedení filmů jsem se spíš těšil na všechny možné interpretace. Ty sice v knížce jsou, ale dovolím si tvrdit, že bych dokázal najít i jiné, mnohdy zajímavější výklady (třeba v sérii Twin Peaks - tam mi přijde Fischerův výklad vyloženě plochý).

Takže knihu doporučuji jen skalním fandům, ostatní raději zkoukněte Lost Highway (v kině!!!).

 

Michael Cunningham - Za soumraku

Email Tisk PDF
Mé první setkání s autorem bestsellerů Hodiny a Domov na konci světa nedopadl úplně nejlépe. Absolutně nezpochybňuji Cunninghamův spisovatelský um, jeho schopnost psychologického vykreslení postav je nepopíratelná, ale bohužel ve svém posledním románu Za soumraku se mi příliš netrefil do noty s prostředím děje. Hlavní hrdina - Peter Hariss je majitelem galerie v New Yorku, takže se kniha hemží jmény mladých umělců, která mi nic neříkají. Ale za přečtení kniha určitě stojí, už tím, že to není žádná bichle.
 

Terry Pratchett - Těžké melodično

Email Tisk PDF

Šestnáctá kniha ze zeměplošné série mi byla optimálním společníkem na dovolenou. Hlavní hrdina, hudebník  Imp y Cilin, si koupí v magickém obchodě v Ankh-Morporku kytáru a v kapele s trpaslíkem Zlotou a trolem Cliffem poblázní celou Zeměplochu svojí hudbou s kamením (kapela se jmenuje The Howling Stones :-). Do dějě Pratchett umě zaplétá taky Zuzanu Stohelitskou, která chca nechca musí dočasně převzít job od svého dědy Smrtě. Škoda, že neumím anglicky natolik dobře, abych si knížku dokázal vychutnat v angličtině. Jsem totiž přesvědčenej o tom, že Kantůrkovi se svým dokonalým překladem podařilo přebít originál. Obrovské množství absurdního humoru, hlášek a narážek na svět hudby. Sranda na druhou.

 

Miluj mě, prosím (Wicker Park)

Email Tisk PDF
Opět, stejně jako u Nabít a zabít, "zajímavě" přeložený originální název filmu. No, nevadí. Ne že bych McGuina zarovnal se svým oblíbencem Lynchem, ale po dvou shlédnutých filmech (vlastně jsem kdysi viděl i jeho prvotinu Acid House) mohu prohlásit, že se mi jeho styl líbí. Ještě se určitě podívám na Hru o smrti (na ČSFD má taky červené hodnocení), jestli se rejža odchýlí od svých typických flashbacků a dějových prolínaček, které mu vyloženě jdou. Je vlastně s podivem, že se mi film Miluj mě, prosím tolik líbil, když jde vlastně o romantickou lovestory a ve dvou hodinách se toho zase tolik nestane. Klíčový je, že ta mrcha (nebo oběť?) to nakonec nedotáhne a vše dobře dopadne. Já totiž špatně snáším tragický konce. ... Takže jsem vám prozradil děj i konec filmu, a vy ušetříte dvě hodiny na nějakou smysluplnější činnost, než čumění na bednu. ;-)
 

Nabít a zabít (Lucky Number Slevin)

Email Tisk PDF
Opět a znovu jsem se přesvědčil, že nejlepší filmy jsou ty, o kterých člověk v životě neslyšel, a které předem neznevýhodňuje přehnaným očekáváním. Onehdá tuhle svižnou konverzační gangsterku promítali na ČT1 a mě napadlo ji nahrát. Udělal jsem dobře, po velmi dlouhé době film, který mi sedl po všech stránkách. A ponejvíce se o to nezasloužilo ani hvězdné obsazení (i když Bruce mam fakt rád), ani akční scény, alébrž trochu překvapivě dialogy (i monology). Chvílemi rozehrávali herci konverzační koncert ve stylu komedií Woodyho Allena (teda vlastně nejsem velkej fanda Allenových filmů, takže předchozí větu si možná spíš myslim, než vim), určitě tomu hodně nahrál vybroušený překlad i perfektní český dabing. Trochu zamotaný děj, ale bez nějakých extra vybroušených rozmotávaček - tady se možná dalo udělat víc.
 


Strana 9 z 15

Dojmy a postřehy


Právě připojeni - hostů: 56