horovi.info

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Roháči

Email Tisk PDF
Sokolovské kulturní léto přilákalo v úterý 12.7. na staré náměstí loketskou kapelu Roháči. Kdysi dávno jsem měl na kazetě dvě jejich písničky, takže jsme s Baruškou vyrazili za kulturou. Možná víc proto, že jsme toho času bezdětní, než pro nějaký velký nadšení. Koncert se ale kapele nadmíru vydařil, hráli skoro dvě hodiny a bylo co poslouchat. Dvě kytary, basová kytara (v klasickém tvaru, to jsem snad ještě neviděl), dvě zpěvačky (+flétny, rytmy a jednou ságo) a vynikající foukací harmonika. Hodně vícehlasů (takové ty táhlé, dynamikou napěchované žalmanovské sbory; kromě basáka zpívali všichni), taky mě zaujalo časté a pro Roháče asi typické střídání rytmických poloh mezi slokou a refrénem. Fakt moc pěkný poslouchání. Občas si střihli song laděnej do jazzu a blues, to to pak pěkně odsejpalo. Dobrý bylo i mluvený slovo kapelníka Ríši Melichara, navíc ze všech členů kapely sálalo, že to jsou hodný lidi. S Baruškou jsme sice výrazně snižovali věkovej průměr publika, ale ať si. Jo a svítilo sluníčko a v Koruně točili výbornýho Rychtáře. Takže já vlastně ani nemohl bejt nespokojenej...
 

Michal Viewegh - Biomanželka

Email Tisk PDF
Tentokrát mě Viewegh dokázal připoutat pevnou smyčkou zainteresovanosti, prostě se mi trefil do názorů. V hlavním hrdinovi jsem se více méně našel, tedy né že bych měl doma Hedviku a v návštěvní místnosti mi, nedej Bože, dočasně (rozuměj sedm let) přespávala dula. Spíš Mojmírovu zoufání rozumím a chápu jeho donkichotský boj s dnešním bioživotem, feminismem a ujetou manželkou. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že se to dobře čte.
 

Jaromír Jágr, Kladeňák

Email Tisk PDF

Dramatik Kolečko a režisér Svoboda se hecli a napsali o našem hokejovém velikánovi divadelní hru, u které jsem se opravdu nachechtal. Holt "Každý muž musí dostát svému géniu, jinak je na světě zbytečný!", jak Jardovi ve snových promluvách tvrdošíjně opakuje Poldi (známá z názvu a emblému kladenských železáren), jinak Leopoldina Wittgensteinová - matka filosofa Ludwiga Wittgensteina. Ten svým zjevováním (mimochodem solidní lynchovskej týpek s popěvkem ala Noční můra z Elmstreet) komplikuje Jaromírovi hokejový život (štace v Capitals a Rangers), protože ho nutí číst filosofické knihy a jejich myšlenky si dávat do souvislostí s hokejem. Do toho se vtipně přimíchává Verešová, Pluhajková, Záruba (nabízející se, ale o to lepší etuda s elektronickou tužkou) nebo Lemieux, se kterým po návratu z Omsku Jágr nastupuje za Kladno (a při oslabení 3 na 5 rozhoduje sedmý finálový duel proti Slávii :-).

Autoři zjevně o hokeji a Jardovo životě něco ví a hra se jim vydařila. Napočítal jsem 21 herců, prostě zdařilý, výpravný, hrdinský epos se zpěvy. Matásek, coby hlavní představitel nezklamal, ostatní herci zdatně přizvukovali (zejména Eva Nadaždyová jako Verešová a skvěle namistrovanej Lemieux v podání Tomáše Petříka). Snad jedinou výtku bych měl - autoři možná mohli lépe vytěžit Jardovo originální a nezaměnitelný způsob vyjadřování, aby měl divák pocit, že je to opravdu ON.

Seděli jsme s Baruškou v první řadě (což se mi snad ještě nestalo), takže jsme měli hru jako na stříbrném podnose. Smutnou skutečností byly poloprázdné tribuny karlovarského městského divadla - byť se hrálo v úterý a lístek nebyl žádná láce (kus za 320), mělo si do ochozů najít cestu mnohem víc sportovních fandů. Nelitovali by...
 

Cirque de Glace

Email Tisk PDF

Tentokrát vyrazila do KV arény celá naše rodina a dětský pohled se stal nekompromisním barometrem záživnosti vystoupení ledových cirkusáků. Ač Viktorka bezelstně tvrdila, že je to nejhezčí pohádka na světě, její pozornost v průběhu představení notně uvadala, až jsme nakonec všichni s radostí uvítali závěrečnou děkovačku. Ono né že by nebylo dění na ledu ke koukání, ale z mého subjektivní pohledu tomu chybělo to hlavní - náboj. Oproti třeba Lord of the dance, které jsme s Baruškou shlédli vloni touhle dobou, mě ruští krasobruslaři a akrobaté nedokázali strhnout, pohltit. Jasně že jezdili a skákali krásně, ale z mýho pohledu tomu prostě chyběla šťáva.

Celý článek...
 

Petra Soukupová - Zmizet

Email Tisk PDF
Počáteční hltavé nadšení - to se to krásně čte - vystřídalo postupně lehké vystřízlivění - je to pořád stejný - ale i tak jde o knihu přečteníhodnou. Soubor tří psychologických povídek, jedna depresivnější než druhá. V prvních dvou jde navíc o malé děti, takže fakt dost smutný čtení. Dětská traumata, rodinné vztahy, alkohol. Autorka za toto dílo získala cenu Magnesia Litera 2010 pro nejlepší knihu roku.
 


Strana 10 z 15

Dojmy a postřehy


Právě připojeni - hostů: 22